Autor: Jannys   14.11.2011 v 11:13

[50231] ahojky já to mám ÚPLNĚ stejně...tedy jsem dnes 8+5tt v 6+.. byla přenádherně vidět srdíčko jak nekutečně pulsovalo...a jdu na kontrolu až v 11tt..samozřejmně že mám strach jestli tam pak bude a všelijaká možná alternatíííva ale pak jsem se uklidnila srdíčko bušilo jako zvon..navíc když jsem šla k ménu dr.na kontrolu chtěla jsem obrázek aby se podíval zdali je vše v pořádku že mám strach že můžu potratit a pod.A sám pan primáš mi pověděl:dívejte se pokud nemáme to dítě u sebe a porozené tak potrat můžu nastat vždy...a má určitě pravdu.Takže se uklidni jako já..i když to moc nefunguje a můžem si držet palečky navzájem a můžem spolu čekat co bude :)

Autor: Petarda   14.11.2011 v 16:10

[51151] Máš pravdu, lepší sice počítat i s touto variantou, ale nenervovat se s tím. Je dobré vědět, že i tato varianta je možná... nedovedu si představit, že bych tam ležela a aniž bych něco o ZP věděla mi doktorka sdělila, že je konec. Asi bych nechápala. Ale věřím, že bude vše ok. Já teď začínám 11tt a v pátek jdu na kontrolu. Pokud bude vše ok, tak věřím, že už to tak vydrží. Žádné problémy ani nepříjemné příznaky těhu nemám. Jen mě bolí od začátku prsa, jsem unavená a vybíravá v jídle. Minulý týden ve středu jsem ale musela jít dlouho pěšky (po cca třech týdnech ležení doma na neschopence kvůli zánětu močáku) a začalo mě píchat v podbřišku až jsem musela zastavit. Když jsem přišla domu a sedla si, bylo po problému. A dneska, když jsem vstávala do práce mě ráno taky začalo píchat v podbřišku, ale cca po 15min. to přešlo. Jsou to takové píchavé křeče. Ale přijde mi, že to mám vždycky, když potřebuju na velkou nebo mám trošku zácpu. Jestli to může být od toho...nevím. Sand to bude ok. Jinak problémy žádný. Tak ti držim pěsti a v pátek se ozvu, jak jsem dopadla ;-)

Autor: Petarda   14.11.2011 v 16:12

Jinak ta srdeční akce mě taky uklidnila, ale jak se kontrola blíží, bojím se víc a víc. Njedřív jsem byla úplně v pohodě, říkala jsem si nešpiním, nic mě nebolí, srdíčko bylo krásně vidět, tak proč panikařit. Ale ten měsíc mezi kontrolama je moc dlouhý a do podvědomí to hlodá a hlodá. Už abych to měla za sebou...

Autor: Verýs   18.11.2011 v 13:31

[50583]Ahoj, moc mě to mrzí, že tě to také potkalo, ale nezoufej prosím...já jsem v květnu otěhotněla, v červenci jsem o miminko přišla (a to jsem nekrvácela-žádné příznaky, takže to bylo peklo nicméně jsem se z toho hodně rychle oklepala, protože psychika je opravdu děsně důležitá!!!!proplakal jsem dva týdny a pak jsem začla žít - sportovala jsem, pořád jsem chodila do kina, do divadla, jezdila za kamrádkama...prostě jsem se zabavila...počkala jsem dva cykly a hle - jsem znovu těhotná a jsem děsně šťastná..

jen mě zaráží fakt, že ti řekli dva týdny pauzy a pak že na to můžete skočit? mě doporučili 3-4 měsíce počkat, ale já prodělala zamlklý potrat..ty jsi začala krvácet, takže vlastně nejdeš na revizi - to já musela, protože jsem v sobě měla mrtvý plod...každopádně i když vím, že je to moc moc těžké - neuzavírej se do sebe...klidně si poplakej, s někým si popovídej, ale zkus být silná a uvidíš, že se to zase povede!!!věř tomu...já jsem na to úplně přestala myslet a v životě by mě nenapadlo, že tak brzy znovu otěhotním! Držím mooooc palce a těším se na nové dobré zprávy 

Autor: Rox   18.11.2011 v 14:45

[50583] Tak jsme na tom stejne Lido, u me v pondeli taky konec...ale taky zamkly potrat jako u Verys a musela jsem na revizi. Tech 14 dni zavidim, ja jsem ted sestinedelka + 3 mesice pauza, takze to vypada na dva mesice bez sexu + tri mesice s ochranou. Ted jsem psala na Maminy po 40 jake to mame doma - jak se citim, jak to proziva pritel, a co to dela s nasim vztahem. Jestli mas zajem, precti si to. Taky to prozivam velmi tezce a porad brecim, myslim, ze se z toho potrebujeme vyplakat. Tak se za to nestyd a plac co ti telo dovoli.

Autor: Verýsek   18.11.2011 v 15:31

Rox, já ti fandila a neustále na tebe myslela...je to škoda, ale nevěš hlavu..vyplakej se-to pomáhá a doma o tom mluvte....my jsme o tom doma vůbec nemluvili, byla jsem nešťastná a na manžela protivná..jenže pak mi došlo, že jeho to taky trápí-jen to jako chlap chce mi rychle za sebou, my ženy se v tom s prominutím rýpáme dlouho...promluvili jsme si a náš vztah to naopak posílilo

Taky jsem absolutně netušila, že vůbec existuje něco jako zamlklý potrat-tayk jsem byla v údivu a nemohla jsem tomu uvěřit..bohužel je takových případů mnoho a narůstají..doktorka mi říkala, že klas.potrat, kdy plod odejde s menstruací je taky hrozně moc, ale toho si ani žena třeba nevšimne, protože třeba ani nezaregistrovala, že je těhotná...je to moc smutný fakt, ale pořád lepší takhle na začátku než třeba porodit postižené miminko...ona ta příroda opravdu ví, co dělá, i když je to kruté..

každopádně my jsme vydrželi nesexovat asi 3 týdny, pak jsme se patrně milovali a pak jsem čekala na menstruace-přišla po necelých 5-ti týdnech od revize, pak jsem počkala ještě jeden cyklus a začli jsme zkoušet a zadařilo se. Co ti řekli v nemocnici? jak dlouho máte počkat? mě totiž ksžfý říkal něco jiného..2 měsíce, 4 měsíce, dokonce 6 měsíců...moje gyn.mi poradila počkat právě ty dva cykly..tak uvidíš...posílám hodně síly  a věř, že všechno přebolí!!!

Autor: Petarda   18.11.2011 v 17:38

Ahoj holky, je mi to fakt líto, že se vám to stalo... Ale je pravda, že lepší konec na začátku než potom zjistit, že nosíte postižené dítě a už je pozdě... Příroda ví co dělá a je nutné to tak brát. Já dnes byla na kontrole, byly to teda nervy. Měli mi brát krev a sestra nejdřív řekla, že počká až jak to bude vypadat na ultrazvuku. To hned člověk ví o co jde...prostě jestli se mimo nepřestalo vyvíjet a není zamlklý potrat. Doktorka si mě položila na ultrazvuk a řekla, že mi obrazovku nejdřív neukáže, až potom...další známka toho, že počítají s tím, že to nemusí být ok. Doktorka strašně dlouho nic neříkala, připadalo mi to jako věčnost. Už jsem byla připravená na to, že řekne, že je to špatný. Ale nakonec poznamenala, že je mimčo šikovný a je dobře nastavený. Srdíčko krásně bilo, jen červík nešel probudit. Máme i fotečku. Teď jsem 10+3 a věřím, že už bude vše ok. Nechci to ale zakřiknout. Pořád mi to ani nedochází a jsem celkem ráda.  30.11. jdu na NT screening, tak když to bude ok, budeme se už radovat a snad mi to časem dojde :-) Přeju hodně sil všem a samé štěstí v dalším nebo současném těhotenství.

Autor: Lída   18.11.2011 v 21:15

Holky děkuju, je to lepší, revizi mi dělali a řekli mi 14 dní bez sexu a po měsíci to zkusit, tak nevim, holky, vůbec nevíte v kolikátém měsíci si můžem oddychnout že je tehotenství ok? asi do porodu bych řekla :-) tak nevím kdy to zkusit. Bojím se že se pak budu bát když to zkusíme znova a že to dopadne špatně? Promluvili jsme si o tom a měla si pravdu, moc nás to zblížilo a pomohlo, prečeli jsme a i smáli se blbostem, ale stejně cítím divný pocit, když nakupuju a stojím u pokladny s těhulí a nebo když kočárky pouštím na přechodu. Můj rok 2011 bych řekla že jsem si vychutnala moc hezky, moje kamarádka je pověrčivá a říkala, že mi to hodně někdo nepřál, ale to bych už neřešila. Holky, budu tady zase v neděli, zatím papa a děkuju :-) už se těším až to budem zkoušet a tak se těším a závidím vám že už máte ten nejkrásnější poklad pod srdíčkem  :-)

Autor: Anička   24.3.2014 v 13:54

Ahoj holky, bohužel jsem tuhle nehezkou zkušenost prodělala také. S přítelem jsme se na miminko chystali už asi rok předem, vysadila jsem prášky a po 5 měsících jsem si po opožděné menstruaci udělala těhotenský test a byl pozitivní během týdne jsem si zašla k doktorovi na potvrzení a bylo tam, jen srdíčko ještě nebylo vidět po týdnu znovu na kontrolu a srdíčko nám tlouklo :) V 10 týdnu mi vzala sestřička krev, vypsala průkazku vše v pořádku. Ve 12 týdnu na kontrolu štěstí, radost slzy štěstí z prvních pohybů miminka. To jsem na ultrazvuk vzala i mamku aby se podívala a brečela se mnou jak se nám miminko krásně předvedlo, mávalo ručičkama a nožkama. Jen doktor pořád kroužil kolem hlavičky, ale nic neříkal jen pak, že mě posílá do Českých Budějovic na genetiku, že mám nižší hladinu PaPP-A a taky kvůli tomu, že sestřenice má vážnou nevyléčitelnou a dědičnou nemoc. Celou dobu byl v klidu dělal jak kdyby nic vzali mi znovu krev a sestřička uklidňovala, že ať se tím nestresuji, že jim počítač něco ukáže a pak to nic není. Tak jsem poslechla a nic si z toho nedělala a těšila se do Budějovic že už možná zjístí jestli je to naše vytoužená holčička a nebo chlapec. Jenže na genetice nás nic pěkného nečekalo řekli nám že naše malé je mrtvé, malé srdíčko dotlouklo aniž bych něco cítila, divné pocity a obavy jsem měla už od samého začátku, ale myslela jsem že to je uplně normální, že každá máma má strach. Řekli mi že o mě věděli a čekali mě, že jim můj doktor volal že je to s miminkem špatné moc malinké, hlavička větší než tělíčko a mě nic neřekl, nechal mě naivně celý týden pořád štastnou a na takovou hroznu zprávu mě vůbec nepřipravil. Pořád mu to zazlívám moc mě zklamal měl mě připravit na to nejhorší, ale on místo toho zlé zprávy nechal na Budějovice!! :'( Všechno co se pak dělo bylo jak zlý sen říkala jsem si tohle není zkutečné to se mě stát nemůže a když tak proč?? Co jsem udělala špatně? Snažila jsem se jíst zdravě, víc odpočívat a jedla jsem vitamíny na ničem nezáleželo jen aby miminko mělo všechno co potřebuje, dokonce jsme si kvůli tomu už pořídili i byt aby jsme miminko přivedli do zařízeného domova. Na genetice nám vzali oboum krev na výsledky jestli spolu třeba vůbec děti mít můžeme a hned mi domluvili revizi v nemocnici takže ještě ten den v půl 6 jsem jela rozklepaná a uplakaná na sál. Pak už jsem se jen vzbudila s hroznou bolestí břicha, ale ještě větší srdce.. Pocit práznoty, smutku byl nepopsatelně silný, potoky slz nad tou nespravedlivostí, bezesná noc, odchod domů a předemnou naprosté nic, jen prázdno. Pro další měsíce, pro ty kdy mi mělo růst bříško a já měla vybírat výbavičku a oblečky. Hlavou mi teď prochází ty nejhorší myšlenky.. Jestli výsledky dopadnou dobře, jak dlouho budeme čekat na další těhotenství a vůbec nevím co dělat dál, chtěla jsem tohle naše malé a nebylo mi dopřáno! Nedovedu pochopit proč tahle smůla padla zrovna na mě a proč život dá a pak hned zase bere je mi 20 první těhotenství a smůtné vzpomínky na celý život. Nezbývá mi než doufat že tohle byla jen smůtná náhoda, jednorázová zkušenost a že až se tělo za měsíc zotaví tak, že se budem radovat opět z miminka, které nás neopustí :(