Autor: Marie   24.3.2014 v 22:54

[493599] Ahoj Aničko. Je mi moc líto, že jsi tím musela projít. Čím je to v pozdějším stádiu, tím víc to bolí.Prošla jsem si tím také, před 2,5 lety, ale máš pravdu, je to špatná zkušenost na celý život. Otěhotněla jsem neplánovaně a hodně těžce se vyrovnávala se skutečností, že budu znovu matkou, když už mám doma dva puberťáky, kteří už jsou téměř samostatní. Nechtěla jsem ho, přiznávám, byla jsem z toho zoufalá. A potom jsem ho uviděla na Uz, něco se zlomilo, já se probrala a začala se těšit. Těšit i na to, že to třeba bude ta vysněná holčička. A pak bez varování jsem začala špinit, jela k doktorce a na UZ už bohužel srdíčko netlouklo. Nemohla jsem tomu uvěřit, myslela jsem, že se doktorka jenom špatně dívá, vždyť mně se to nemůže stát. To jenom těm ostatním. Byla jsem na tom psychicky asi jako ty, hledala jsem viníka, prostě kde se stala chyba. Zavinila jsem to já, nebo doktor? Plácala jsem se v tom, nemohla jsem spát, probrečela celé dny, kdy jsem byla sama. A nokonec slíbila sobě i tomu malému, že si dáme druhou šanci. Že se znovu narodí. Osud, život nebo Bůh mi druhou šanci dal. Po třech měsících jsem otěhotněla a výsledek , dnes už 20 měsíční rošťák je mazlíčkem celé rodiny. Bylo to těžké těhotenství, pořád jsem se hrozně bála. Všeho. Ale manžel mi moc pomohl, na UZ chodil se mnou a já věřila, že s ním se nemůže nic zlého stát. Ani, pokud máš kolem sebe lidi, kteří ti pomůžou, vybreč se jim na rameni, manželovi, mamince, kamarádce a pak se zvedni a zkus to znovu. Věřím, že tvoje dítě se znovu narodí, tak jako to moje. Dnes to strašně bolí, ale časem ta bolest otupí a nejlepším a vlastně jediným lékem na tu bolest je nové těhotenství. Myslím na tebe a moc ti přeji, aby to příště vyšlo. A ono to vyjde! Já tomu věřím.