Autor: veverka   5.2.2014 v 00:05

ahoj Hani,

Souhlasim s Marii, myslim ze tvuj "pritel" je veliky sobec a jestli ho nedokaze zmenit ani jeho mala holcicka, tak si vas u sebe nezaslouzi. Rozhodne bych si jeste zkusila promluvit, ale asi je na nej potreba prisnejsi metoda, nez jen domluva. Mozna ze kdyz uciti, ze by vas mohl ztratit, tak si to jeste rozmysli, ale bude to beh na dlouhou trat. Asi bych zacala tim, ze bych se snazila se dostat od jeho rodicu co nejdal (aspon na cas) a zkusit, jestli se to trosku nezlepsi, a pak kousek po kousku zacit veci menit. Drzim moc palce, aby vam to vyslo. Neni nad kompletni rodinu.

Rozhodne mi tvuj prispevek trosku otevrel oci, protoze ja mam naprosto opacny problem. Muj manzel je z malyho tak na vetvi, a tak se o nej "stara" ze me to sem tam stve, protoze se bojim ze bude malej rozmazlenej. Ale asi je to normalni pro tatinka a jeho prvorozeneho syna a proste se v nem jen vidi.

Snad se to u vas jeste zpravi, drzim pesticky!

Autor: Niki   22.2.2014 v 10:16

[433128]

Tak na tom jsem úplné stejně.. v 5.měsíci těhotenství jsem přítele, nyní už bývalého, odvezla na chatu za kamarádem, který dostal ,,kopačky´´, aby nebyl sám a můj Adámek ho utěšil u dávky alkoholu. Tam mě jednoduše podvedl s první, která se na něj pověsila.. když jsem se to dozvěděla, tak se mi totálně všechno rozpadlo. Vše se odehrálo před Vánocema, takže to byly opravdu nejhorší svátky v mém životě. Ta přetvářka před celou rodinou, jak jsme šťastní a jak moc se těšíme na miminko. On v tu chvíli myslel na tu svou ,,bezpáteřní běhnu´´, která mu zůstala v hlavě. Nikdy mu tohle neodpustím. Vyměnil dva roky společného života, ve kterém jsme toho překonali celkem dost a ditě na cestě, za nějakou cizí osobu. Posloucháte celou dobu, jak moc mu na vás záleží a jaká budete krásná rodina. Pak příjde takový zlom. 

Náš vztah nebyl úplně dokonalý a když jsem otěhotněla, bylo to horší a horší. Já měla taky své nálady a občas jsem začala vyšilovat, kvůli úplné hlouposti. Partner začal chodit více ven a několikrát do týdne chodil domů opilý, jako by musel něco dohánět. Já šla spát a s velkým neklidem jsem ho pouštěla ven, ale věřila jsem mu a tohle mi udělal na oplátku. Miminko si přál hlavně on, když jsme o jedno přišli půl roku před tím Když viděl malého na ultrazvuku, tak se jakoby změnil a bylo vše ok, ale vydrželo mu to tak na 14 dní Vše je u něj chvilkové. Neuvědomuje si, že ten malý je závazek na celý život.

Teď jsme od sebe a už se k němu nemíním vracet. Neuvědomuje si jak moc mi ublížil.. Za celou dobu jsem od něj neslyšela jediné slůvko promiň. Uměl jen brečet jako malý kluk s nářky jaký je ,,blbec´´. Jednoduše řečeno, tak jak velký umí být frajírek a ,,velkej bejk´´,tak je to obyčejý slaboch. Jen si teď můžu říct.. ,,Ať si ho ta druhá nechá!!´´. Já ho už poznala a závidět jí ho určitě nemůžu  Já vlasně neztratila nic.. mám v bříšku malého Tomáška a to je to největší štěstíčko, které můžu jen mít. On přišel o všechno.. o svou rodinu, která ho brala takový jaký je a milovala ho. Možná na to časem příjde, ale to už bude určitě pozdě.

Termín mám 11.4., ale mám riziko předčasného porodu. Teď jen ležím doma v posteli a čekám a čekám. Bývalý chce být u porodu, ale já o to nestojím Z jedné stránky je to prý pro muže velký zásah v životě a ve vztahu, ale v našem případě to nikam nepovede. Radši bych u sebe chtěla mít někoho blízkého, kdo mi bude oporou a ne, abych se ještě znervózňovala jeho přítomností. Nedělá mi to moc dobře, když je mi na blízku, na tož když mě chtěl pár dní zpět obejmout, byl to strašný pocit. Co myslíte? Mám ten odpor k jeho osobě překonat a vzít si ho k porodu nebo ne??

Autor: Svatava   22.2.2014 v 14:02

Niki...osobně bych se do ničeho nenutila,pokud to cítíš tak,že chceš být u porodu sama,tak tam prostě sama budeš...zkus popřemýšlet,že bys třeba oslovila i nějako dobrou kamarádku nebo sestru,jestli máš,jestli by nechtěla jít s tebou...já jsem to s mým přítelem řešila tak,že v době předporodní byl se mnou a na ten hlavní porod,odešel a přišel,až byl malý na světě,pravda,byl pryč  asi jen 2 minutky,porod jsem měla velice rychlý (byl to kompromis,já ho u porodu chtěla a on nechtěl),tak to třeba i tak s kamoškou můžeš udělat...protože když teď k němu cítíš odpor,tak ho budeš cítit pořád,to mi věř...a vždy,když někdy přijde za malým tak si vzpomeneš na to,co ti udělal...na světě je spousta chlapů a to by bylo,aby jste s mŕňouskem nepotkali toho,který si vás bude vážit a hyčkat...tady ten,o kterém píšeš si vás nezaslouží...mohl mít krásnou rodinu a nemá nic...jeho problém,jeho volba,je dost starý na to,aby věděl,co dělá a jak správně říkáš,at si ho ta druhá nechá

Autor: Jitule   11.5.2014 v 14:03

Alčo, jsem po šestinedělí a náš vztah se hodně změnil, hádáme se, jsem výbušná a často mi vadí věci (maličkosti(, které mi vůbec dříve nevadily. Držte se, chce to pevný vztah....[374986]

Autor: Nikoll   22.5.2014 v 16:08

Tak jak Vás tady čtu holky, tak Vám taky přispěju.

S přítelem jsme 2 roky a nyní mám pár dní do termínu..Řeknu Vám že to taky nebyla procházka růžovým sadem, ale doufám že už bude jen líp..

Jsem takový ten typ člověka co dlouho nevydrží na jednom místě , miluje kolem sebe lidi,zábavu,společnost,srandu a tak dál..Krom toho jsem tak trochu vorkoholik jak pár lidí o mě tvrdí noo...

Začátek našeho vztahu byl velice náročný, přítel měl nefungující téměř rozpadlý vztah s přítelkyní se kterou byl spíš kamarád než partner..Zahleděl se do mě, a odešel od ní ( já se o tom dozvěděla po sleze), začali jsme tedy spolu a po 4 měsících jsme se sestěhovali, všechno bylo super, sem tam hádka jelikož jsme oba dost rozlišní a máme na věci každý jiný názor, ale nakonec se vše utřepalo a bylo OK.V lednu přišel s tím, že by chtěl miminko že věk na to už má a že si myslí, že já jsem ta pravá..Já byla proti...Přes léto se to mezi námi začalo dost vyostřovat a přemýšlela jsem že vztah ukončím a půjdeme si vlastní cestou , ale co osud nechtěl...Zjistila jsem že jsem těhotná, tak jsem si řekla, že to teda ještě zkusíme, stanovíme si nějaké pravidla a není možné abychom krizi nepřekonali..

Oznámila jsem tedy těhotenství příteli, myslela jsem si že bude nadšený když už o miminku takovou dobu mluvil, ale měla jsem z něj opačný pocit, po sleze to hodil na to že ho to překvapilo a šokovalo že to přišlo takhle ráz na ráz že neměl čas se na to připravit...Přítel byl už tehdy pul roku doma s tím že hledal práci a já pracovala takže se dá říct že jsem domácnost táhla převážně já...Jak jsem psala jsem tak trochu vorkoholik, takže mi to dá se říct ani nevadilo..

Postupně jsem se začala s těhotnstvím srovnávat a zvykat si na představu že budu máma.Přítel tomu nějak zvlášť nevěnovak pozornost nepřipadalo mi že by se nějak zajímal, prostě si dál jel to svoje..Každý den do fitka, z fitka domu na oběd pak na kávičku s bráchou a večer koukl na nějakou tu práci, ale v hledání se rozhodně nepředřel..A tak to šlo zhruba až do konce roku...

Oba jsme chtěli holčičku a když jsme se po odběru plodovky dozvěděli že to nakonec bude díkybohu ZDRAVÝ chlapeček, nedokázal se dlouho smířit s tím že to nebude jeho vysněná holčička.

Bylo mi vážně trapně za něj!!! Místo toho aby se radoval, že výsledky dopadly dobře...V lednu vše začalo nabírat na obrátkách, začal se vážně chovat jako idiot a mě ruply nervy a odstěhovala jsem se na měsíc k našim s tím že vztah ukončím i přesto že spolu čekáme dítě...

Samozřejmě najednou obrat jako blázen, vylívání srdce,vypisování sms atd atd...

No, jelikož jsem ho stále milovala a miluju, po měsíci jsem se tedy vrátila zpátky s tím, že stanovím pravidla která se budou dodržovat.Souhlasil.

Nastoupil tedy do nové práce, já nastoupila na neschopenku, sloučili jsme finance dohromady, zrenovovali jsme byt a zatím tedy vše funguje...Jen mi hrozně vadí a připadá jak už tady někdo psal, že nejeví až takový zájem o mimi jaký jsem si myslela že jevit bude...Nijak často o malém nemluví, a to už se nám blíží porod...U porodu tedy být chce...No ale bojím se abych nakonec na všechno nebyla sama, jelikož je v týdnu pořád pryč, v práci, pak ve fitku a domu chodí až večer zbitý jako pes...Já se doma můžu ukousat nudou jelikož žádnou z aktivit kterou jsem dělala předtím teď už děkat nemůžu, stav mi to jaksi nedovoluje...Jen se bojím aby to nakonec nedopadlo tak, že on si i nadále pojede to svoje a já budu TA puťka v domácnosti, s koulí na noze...Pevně věřím že se vše změní narozením miminka 

Omlouvám se za tak dlouhý obsah . A všem Vám přeji aby jste se měli jen a jen dobře a aby se partneři vzpamatovali