Autor: desideria   10.10.2013 v 23:03

Markett, kde odsuzuju české porodnice? Ničeho takového si nejsem vědoma. A téma kojení je naprosto klíčové, jsem ráda, když se maminky dozvědí, že teoretická příprava před porodem často rozhodne o tom, jestli vůbec budou kojit. Ono kojení není tak úplná samozřejmost, jak by se z jeho biologické podstaty mohlo zdát. Velkou výhodou internetu je možnost sdělovat si informace a poznatky, a tím se ještě líp připravit na to, co maminku čeká. 

Autor: Zuzka81   10.10.2013 v 23:05

Pěkný den. Ráda bych se podělila o vlastní zážitek. Také jsem letos rodila akutním císařským řezem a to v porodnici Havlíčkův Brod. Mohla jsem si vybrat celkovou narkozu nebo spinal. Bez rozmýšlení jsem volila spinal i když jsem se bála (narodilo se nám první dítě). Představa, že budu při vědomí když se moje dcera poprvé nadechne, předčila všechny obavy z bolesti, strachu a neznáma. Po zavedení anestezie (na podruhé, nemohli se strefit . . .chuťovka . .) do páteře, následovala velmi rychlá operace (dokonce personál se sám chválil jaká to byla rychlost a jaký je pan doktor rychlík). Ihned dostal na hruď Anabelku snoubec. Jak mě došili, přinesli mi naše koťátko. Mála se ihned přisála. 

Jelikož se můj stav během několika dalšich hodin rapidně zhoršil a následovalo docela peklo (nebudu strašit budoucí rodičky), při od odchodu z porodnice mi pan doktor řekl, že už (díky tomu co se stalo) nikdy nemůžu rodit přirozeně, tedy příště zase jedině císař a to nejdříve za 5 let. Byla to pro mě strašná rána (málem jsem jim tam zůstala) a byla rozhodnutá že už tedy nikdy další dítě mít nebudu než znovu zažit takovej horor. Belince bude za pár dní 5 měsíců a je pravda, že se zapomíná málem i na smrt, když máte pak takovou lásečku vedle sebe. Za pár let bych chtěla miminko ještě jedno. Pan doktor se mě snažil uklidnit, že to co se stalo je tak ojedinělé a téměř se nestává, že procento aby mě něco takového potkalo dvakrát v životě je téměř nulové. To jsem se rozepsala, ale hlavní věc kterou jsem chtěla napsat je ta: další císař zase každopádně spinal a miminko ke mě hned jak je to vůbec možné. Za tu možnost Havlíčkobrodské porodnici děkuji - ať už se stalo co koliv a kdo při porodu pochybyl.

Autor: _Eva_   10.10.2013 v 23:11

Tady jsem nasla, ze bonding po cisari podporuji i v Krnove: http://dula-lenka.webnode.cz/news/plna-bonding-u-cisarskeho-rezu/

Autor: Blanka24   10.10.2013 v 23:39

Bohužel mi bonding při předčasném porodu sekcí v 35.tt nebyl umožněn. Malá měla 1760g a já ji viděla až druhý den odpoledne v inkubátoru. Druhý den po sekci jsem začla hrozně kašlat a zjistili, že mám zánět průdušek, tak to trvalo další týden, než jsem si ji mohla vzít do náruče a přiložit ji k prsu, kde se okamžitě chytla, ale byla tak droubounká a slabá, že u toho hned usnula.....

Ehm, tím chci říct, že mě to chybí, že jsem ji nemohla mít hned u sebe, ale asi to nešlo.

Autor: _Eva_   10.10.2013 v 23:44

[372760] Kde jsi rodila, jestli se smim zeptat?

Autor: desideria   10.10.2013 v 23:45

[372760] Blanko, tak v tom Ti plně rozumím. A všechno v pořádku? My jsme právě dělaly bonding pár dní před propuštěním z neonatologie, a viděla jsem ty výsledky i na nedonošeňátkách, tenkrát to byl takový "bláznivý"nápad jedné zapálené doktorky, když řešila vhodnou polohu pro kojení u jednoho z miminek, a tak jsme si vyzkoušely, že to opravdu na ta miminka funguje. V našem případě to znamenalo výrazný zlepšení při krmení, a určitě o hodně rychlejší adaptaci při domácí péči, protože z neonatolky nás propouštěli se zásobou sondiček na krmení, holka měla velký problémy s pitím, při opětovném návratu na JIRP z důvodu infekce se umenšil sací reflex. Nedávno na konferenci laktační ligy jsem se ptala jedné výborné psycholožky, jak si nahradit ty chybějící první chvíle, a ona, že stačí miminko vnímat. Protože ono bude mít období, kdy si to bude chtít u mámy vynahradit, a bude hodně mazlivé, tak jej neodmítat. Právě to odloučení mámy od dítěte je nevypověditelná bolest, viď. 

Autor: Blanka24   11.10.2013 v 00:03

Rodila jsem na Bulovce. Měla jsem těhotenskou cukrovku, tak jsem chodila na riz. poradnu, kde zjistili špatnou průchodnost pupečníkem a malá zřejmě strádala, když byla tak malá.

Operace měla proběhnout hned ráno, kvůli té cukrovce, ale měli jiné věci na práci, tak když jsem se kolem 10:30 dostala na sál, tak už jsem kolabovala (měla jsem hroznou žízeň a doslova jsem žadonila, abych se alespoň mohla loknout vody), 2x mi napichovali epidurál, než se se strefili a pak už jsem nasucho zvracela, tak mi něco píchli, tak jsem následující události vnímala jen jako ve snu.

Nicméně na neonatologii mi to přišlo fajn. O malou se hezky starali, akorát, když ten poslední týden jsem se tam k malé vrátila, tak jsme měly problém s kojením. Byla slabá, tak jsem krmila svým odsátým mlíčkem stříkačkou přes malíček. Striktně se musel dodržovat 3 hodinový interval a když mi malá brečela a já jsem třeba po hodině šla za sestřičkama, že má asi hlad, tak mi řekly, ať jěště počkám. Tak jsem malou na tajňačku občas nakojila mimo jejich tabulkový režim ;-) Nakonec mi jedna sestřička poradila - a já blbá si nechala poradit, abych zkusila savičku. Čímmž jsme si zadělaly na další stres, neboť malá dostávala mlíčko zdarma, nemusela se i nic snažit a pak jsem v 7 týdnech zoufalá volala laktační poradkyni, jestli se dá díě opět naučit k plnému kojení. Šlo to, ale za cenu, že jsem ji co hodinu - hodinu a půl (dle potřeby) přikládala.

A s tím mazlením jsme tak, že kdykoli Evelínka o to projeví zájem, tak jí vyhovím. Nikdy jsem jí nenechávala vybrečet - neposlouchala jsem rady matek (generálek), že ji tím jen rozmazluji a pletu si na sebe bič. A myslím, že toho nikdy nezneužívala. Ona ví, nebo doufám, že to tak vnímá, že kdykoli má potřebu blízkosti se mnou, tak tam jsem. Možná i proto s ní pořád spíme v jednom pokoji, i když máme možnosti jí dát do vlastního, že s ní prostě chceme být.

Autor: desideria   11.10.2013 v 00:08

Blanko, tedy, tak z Bulovky jsem jim, pro nás včas, utekla, a jsem ráda že to u vás dobře dopadlo. I s tím kojením. Dohnala to i s tou váhou? Odpovídala na výšku, ale váhově pod normou? 

Autor: Blanka24   11.10.2013 v 00:10

Jo, jinak je všechno v pořádku :-) Malá je naprosto úžasná bytost a i když ten porod a pak ty další dny, kdy jsem bez ní přišla domů a měla poporodní blues, že jsem chtěla skákat z okna,....tak to prostě stálo za to a jsem šťastná, že ji máme a není dne, abych neděkovala Vyšší moci!

Taky jsem dělala vše pro to, abych ji co nejdéle plně kojila (7 měsíců) a i pak jsem jí kojila do 14 měsíců. Přestala jsem v září. Sice mi ta vzájemná blízkost chybí, ale už mě dost nepříjemně kousala, ale vynahrazujem si to jinak ;-)