Autor: Mysanda   7.9.2015 v 18:05

Irčins tohle si dobře pamatuju taky. Jinak naši psi nikam nechtějí dneska taky a spíš bych to přikláněla tomu studenýmu počasí. Magnesium jsem dřív měla taky, ale po porodu jsem hned přestala. Brala jsem právě Gynex, nosifol a drmek. Zkus si pustit třeba nějaký pěkný film a uvidíš, že ti den uteče. A kontryhel jsem přestala brát, protože mi hrozně barvil zuby a po pravdě se mi z něj po 2 týdnech pití už zvedal žaludek, moc na bylinné čaje nejsem. 

za týden už budeme mít výsledky, jsem zvědavá, co nám řeknou, ale před tím nás ještě v pátek čekají právě další vyšetření.

Autor: Irčins   7.9.2015 v 18:37

Acho jo Mysando, aspoň tu dobu po vyšetřeních už bych chtěla mít také za sebou, vědět, co se dělo, děje nebo bude dít, prostě se něčeho chytit... Na všechna ta vyšetření tě poslal tvůj gynekolog? Mně se ještě hojí modřiny od různých vpichů a kapaček, mám křehké žíly, tedy si umíš představit, jak vypadají moje ruce po takovém rozpíchání. Kapačku mi napichovali na celkem pěti místech, to nepočítám každodenní odběry krve, injekce do zadku a do břicha.... A je mi jasné, že mně ještě čeká něco injekcí.  Ale vytrpím to, konečný výsledek za to stojí a myslím si, že tu nejhorší bolest jsem si již prožila. Aspoň doufám...

Tak aspoň, že už budeš něco vědět, to je také to, co mě tak nějak drží....vědět, že jde čas kupředu a tím, že mohu sledovat dění u ostatních, a jak věřím, pozitivní dění, se nějak vyrovnávám s tím svým časem... Snad budeš mít dobré a užitečné zprávy, moc ti to přeji.

Autor: Babouk   7.9.2015 v 19:05

Tak to ten kontryhel radši pít přestanu. Mě čeká kontrola za týden a výsledky bůhví kdy... Ach jo, holky, to počasí bude horší a horší a nálada taky... Dneska jsem si vyzvedla dopis z ÚP, o ukončení vyplácení rodičovského příspěvku z důvodu nástupu na mateřskou.. Taková formalita, kterou jsem zase obrečela. Zítra jdeme s malou poprvé po prázdninách na cvičení, tam se mě budou všichni ptát na miminko až mě uvidí bez břicha. Bude to takové déja vu, začali jsme tam chodit před rokem, pokaždé když tam přišla maminka s miminkem nebo těhotná, tak jsem zadržovala slzy. A teď nanovo 

Autor: Mysanda   7.9.2015 v 19:19

Irčins měla jsem přesně to samé, zadek od injekcí mě bolel snad ještě 2 měsíce a ruce totál fialový od modřin  . Na všechny vyetření mě poslala doktorka z gennetu, dala jsem ji pitevní zprávu a zprávu z nemocnice a genetiky, kterou dělali po porodu a nějaké výsledky u u sebe měla, jelikož jsem u nich byla na plodovce. A ikdyž mi teda řekla, že podle nich jsem jako kdybych nikdy těhu nebyla, tak ale než budou něco řešit, musí vyšetřit naprosto všechno, aby se něco podobného nemohlo opakovat. Hodně mě to uklidnilo, sice nikdo nemůže zajistit, že se to nestane znovu a hodně holek tady to ví víc než dobře, ale na druhou stranu, když vyšetří co jde, tak snad tu šanci budou minimalizovat.

Autor: Mysanda   7.9.2015 v 19:22

Babouk, tyhle "zábesky" jako dopis z nějakého úřadu a pod. ty bolí pokaždé, když se objeví. Uvidíš, že cvičení nějak zvládneš, vysvětlíš jim to jednou a týden budeš muset absolvovat soucitné pohledy, ale pak uvidíš, že tam budeš chodit ráda a ještě se u toho odreaguješ.

Autor: Irčins   7.9.2015 v 19:31

Tohle mě právě zaráží, Mysando. Jestli bych neměla už začít něco pomalu řešit ještě než půjdu na prohlídku po tom šestinedělí ke svému gynekologovi. Nechci mu dělat nic za zády, ale třeba bych si mohla do toho Sanusu, kde mi dělali inseminaci, zavolat, říct, co se mi stalo a třeba mi už teď řeknou, co mě čeká... Na druhou stranu ještě beztak nemám výsledky z pitvy, ty budou z nemocnice postupně posílat právě mému gynekologovi, takže nula od nuly... 

Autor: Irčins   7.9.2015 v 19:34

A Babouk, dnes se mi stalo také jedno nešťastné zjištění, které ale stejně nezměním... Prostě jsem šla uklidit ten rodný list maličké a jak jsem na něj koukla, viděla jsem, že jsem tam vyplněná jen já jako matka... Já vím, na sále to bylo hektické a tyhle nacionále vyplňoval přítel, ale i tak.... také jsem si poplakala... 

Autor: Babouk   8.9.2015 v 14:05

Tak to cvičení bylo fakt náročné, samozřejmě hned ve dveřích se mě ptali, kde mám miminko, když jsem to řekla, tak chudáci ani nevěděli, co říct... Zrovna tam byla maminka, která měla stejný termín jako já, miminko už měla, naštěstí na chodbě v kočárku a další maminka těhotná... Tomu se prostě nedá vyhnout. Pořád jsem myslela na to, jak jsme tam chodili a já byla těhotná. Ale příští hodina už bude lepší, tu první jsem jasně musela obrečet. Přemýšlela jsem, jestli nechodit někam jinam, ale to by nemělo cenu. Některé stejně potkávám na hřišti a tady aspoň budou vědět proč, když začnu brečet... Pak jsem jela v autobusu s tou čerstvou maminkou a naštěstí nijak soucitně nemluvila, spíš racionálně, co a jak, takže dobrý.

Irčins, kdyby ti to hodně vadilo, tak si ho nech taky vyměnit. U nás na matrice byla hrozně ochotná a milá paní, bylo to hned. Ale zase to obrečíš. Ale čím víc pláče, tím líp...

Autor: Irčins   8.9.2015 v 14:50

Ahoj Babouk,

výměna rodného listu malé by byla asi další ránou a bolestí do už tak citlivého rozpoložení. Sama vím, že rodiče budeme jen my dva a nikdo jiný a to nám nelze vzít. Spíš čím dál víc myslím na to, že jsem miminko ani neviděla, mám pořád před očima ten porod a to, jak ho rychle odnesli. Vlastně to celé na mně dopadá a dosedá způsobem, že vědomí moci se s ní rozloučit, nesla bych to líp. Ano, měla bych ji stále před očima, ale... já fakt nevím, nemohu se z toho nějak dostat. Přítel mi dnes ráno řekl, že má strach, že má pocit, že jsem na tom hůř a neví, zda se to někdy zlepší... Prostě nechápe, že dva týdny jsou málo na nějaké viditelné zlepšení a vracení se do normálu. On má svou práci, kde musí fungovat jako dřív, večer přijede a zase maká a já si začínám vedle něj připadat jako narušitel jeho léčení se...

Já vím, že se bolest časem otupí, ale začínám se s ní opravdu nějak stranit a stahovat si ji do soukromí. Ono je to těžké, on mi řekne, že o tom v duchu také často přemýšlí a trápí se, jenže já o tom potřebuji i mluvit. My dva máme už od samého počátku vztahu trošku problém s komunikací, já však o to hůř, že se pak uzavřu a navenek se snažím o to, že je vše v pořádku, hlavně aby se ostatní o mně nestrachovali. Nechci svým smutkem nikoho zatěžovat, ale přitom vím, že je to špatně a měla bych o tom mluvit. Jenže já přestávám mít s kým o tom mluvit... 

Dokonce jsem zvažovala možnost odjet na pár dní k rodičům, oba jsou již v důchodu a nehrozilo by tam, že bych zůstala celý den sama. Navíc si s mamkou moc rozumím a už mi hodněkrát pomohla tím, že věděla, co říct a jak se mnou mluvit... 

Prostě se v tom začínám plácat a namísto teorie plánů, co jsem si říkala, že budu dělat, trávím nejvíce času hledáním možných příčin, proč se stalo to či ono na internetu. 

Pak si zase řeknu, že snad ani nevyužiju celé mateřské a raději se vrátím do práce dřív, jen abych ty dny něčím naplnila a vracela se domů opět s pocitem, že jsem něco dělala a nebyly promarněné... Bojím se přijít mezi lidi, co mně zažili těhotnou, a přitom mi právě lidi začínají chybět... Prostě paradox.