Autor: Irčins   18.9.2015 v 23:17

Milá Elis, to mně to studování nějakým, možná morbidním, způsobem pomáhá... Asi proto, že si právě neříkám coby kdyby, ale snažím se přijít na něco, co příště nezanedbat, na něco, co třeba mohu do budoucna ovlivnit. Rozhodně nebudu doktorům říkat, co mají dělat nebo jaká vyšetření jsou zapotřebí, takový expert nejsem a nikdy nebudu. Ale už vím, nač vše se vyptávat, protože co kdybych je přivedla na nějakou myšlenku, která by je v souvislosti se mnou hned nenapadla. Od samého začátku a i před těhotenstvím jsem dělala, co se mi řeklo, co je důležité z hlediska zdraví mého i miminka, jenže stejně to dopadlo takhle. Příště budu stejná, jen s větším strachem po všem prožitém, ale tak to bude prožívat asi každá z nás. Každý měsíc jsem studovala, jak asi miminko vypadá, kolik měří, jak prospívá, nač si dát pozor a prostě sledovala úplně jiný typ diskuzí a nikdy by mně nenapadlo hledat takovou, kterou navštěvuji dnes. Ale i já jsem za ni moc ráda, pomáhá to dostat ze sebe, i když pouze psanou formou. A možná tím líp, tolik se u toho psaní nebrečí... 

Máš naprostou pravdu Mysando, a víme to všechny, že musíme jít dál, v skrytu duše tak přemýšlíme v ty světlé chvilky, kdy se jakoby na okamžik prosvětlí ona budoucnost nadějí, že fakt bude líp a to nejhorší jsme si již vybraly i s daní. Stejně tak, jako máme chvíle, kdy přijde mrak a přinese s sebou slzavé údolí nad ztraceným životem. I já se snažím utěšit, že to mohlo dopadnout i "hůř" a ani já nejsem typ člověka, který by dokázal zvládnout postižené dítě. Tak přemýšlím teď, protože se tak nestalo, protože v daném případě bych se samozřejmě zachovala jinak, přeci jen by to bylo mé dítě, ale musíme se na to dívat dnešníma očima. 

Také jsem nenechala nic náhodě a při zjištění vyšších hodnot Hcg u genetiky, jsem si zaplatila ne zrovna levný Prenascan, což je vyšetření z krve, která se posílá až  kamsi do zahraničí. Odběru plodové vody jsem se totiž bála. I sám doktor mi řekl, že ty zvýšené hodnoty mohou být ještě důsledkem stimulace u inseminace, a že sám za sebe bere důležitý komplexní výsledek, který byl negativní. A i přesto jsem šla do Prenascanu, potřebovala jsem mít tu svou jistotu... Teď nevím, zdali bych se tak zachovala v případě opakování u dalšího těhotenství. Ale tehdy jsem řekla, že pokud by se potvrdilo nějaké postižení, nenechala bych si to miminko, i když bych měla výčitky asi do konce života. Přítel mi to tehdy nevěřil, prý zná mou touhu a myslí si, že bych si ho stejně nechala. V tomhle je na omylu a ano, zní to tvrdě, ale cítím to tak. 

Mysando, já bych se do toho centra nejraději rozběhla už po svém příchodu domů, ale ctím doktora, který je fakt profík a s tímhle centrem spolupracuje, tedy to nechám až na první návštěvu po šestinedělí. Beztak k němu posílají všechny výsledky z nemocnice a já nemám v ruce vůbec nic. Jediné co, že jsem byla u té kožní a ta mě doporučila na imunologii a tam jsem objednaná 3.11. Možná budu návštěvu imunologie absolvovat tedy dvakrát, protože tady je to hlavně kvůli tomu herpetickému viru. Nevím, kam všude mě pošle gynekolog nebo jestli mě rovnou předá Sanusu, aby mi testy dělali tam, netuším... Také mi určitě udělá cytologii, kvůli konizacím čípku v minulosti a snad bude v pořádku. Prostě mě čekají vyšetření a vyšetření, to je mi zatím jako jediné jasné...

Autor: Irčins   18.9.2015 v 23:32

Jo a Elis, s přítelem nakonec dobrý... Ještě při cestě domů mi zavolal, že četl mou sms a vůbec se nezlobí. Jak jsem říkala...jen ho mrzí, že to bylo zbytečné a mohli jsme být spolu místo každý sám a jinde... No jo, to jsem celá já. Ale doma jsme si to vysvětlili, on asi trošku pochopil, jak na mě celá ta situace působila a mrzí ho, že jsem si to tak přebrala po svém, rozhodně to tak nemyslel. Oba máme naprosto opačné povahy, až se někdy divím, ale asi právě proto jsme spolu. Kdyby měl zpola výbušnou povahu jako já, byli bychom dávno od sebe, to je jisté. Já jsem navíc docela urážlivý tvor, ale poslední roky na sobě pracuji a než ze mně něco vyletí, třikrát si to rozmyslím. Ale jsou chvíle, jako byla ta dnes ráno, že jsou slova rychlejší než rozum, ach jo. On je pravý opak, nezlobí se a když, tak je to sotva poznat a prostě si to všechno zpracovává pro sebe a v tichu, kdežto já holt musím být slyšet a to mně pak uklidňuje. Prostě se vyventiluji. Držet to v sobě je asi ještě horší, ale umět jednat s rozmyslem je hodně těžké a člověk se tomu nenaučí ze dne na den. Někdy mi říká, že to vypadá, že schválně vyprovokovávám hádky, protože mě baví to usmiřování. Ale to je blbost. Jasně, jsem vždycky hrozně ráda, když za mnou přijde a obejme mně, přitom moc dobře vím, že by to mělo být naopak a já bych měla být ten kajícník. Pokaždé se mi uleví a zjistím, jaká hloupost tu nebo tu danou hádku vyprovokovala...jenže to nevrátím. Pokaždé jsem za něj ráda, že ho mám a že je prostě takový. Snad už bude jen dobře...

Autor: Irčins   19.9.2015 v 00:39

A omlouvám se za ty své romány, co tu vypisuji, ale opravdu to pomáhá...

Elis...pokud budeš chtít ode mne nějaký obrázek, bude mi samozřejmě ctí. Jestli máš představu co by to mělo být, sem s ní. Maluji hlavně podle předlohy. Začínala jsem s malováním portrétů obyčejnou tužkou, takhle jsem vymalovala třeba rodinu své kamarádky a své dvě neteřinky. Zkoušela jsem i uhel, ale ten mne moc nezaujal, nejspíš z nedostatku talentu, či co.  Ale co jsem zkusila acrylové barvy a akvarel, nedám na to dopustit. Ale to maluji hlavně krajiny a své milované hrady a zříceniny. Každopádně z těch portrétů mám několik oblíbených předloh a zrovna dětí...hodně jsem kreslila podle fotografky Anne Geddes, tak Tě pak mohu vymalovat s miminkem, co budeš mít, jo to by mi udělalo fakt radost. Věřím, že nakonec budeme šťastné všechny. Co se stalo, nelze vrátit zpět, ale lze žít pro to, co bude...

Autor: elis   19.9.2015 v 09:33

Ahojky,no abych pravdu rekla,tak ja mam povahu presne jako ty a pritel je zas naopak uplne klidny nekdy az moc.nekdy mi rika,,ty jsi hrozna urazka"tak i tak jsem rada,ze ho mam.tak az budu mit mimi u sebe,tak nas muzes namalovat.no dneska strasne krvacim,hruza des.mamina dnes jela se sousedy na houby,tak jsem zvedava zda neco najdou,ja pujdu pripravit nejaky dobry obidek a pak nevim,mozna pujdem na prochazku.jeste uvidime jak se vse vyvrbi

Autor: Irčins   19.9.2015 v 10:12

Ahoj Elis, tak si začínám říkat, kdy to asi dostanu já a v jaké síle. Stále ještě trošku špiním, ale již to není taková ta červená krev, ale už se těším na období bez vložek. Bude to pomalu měsíc... Na houbách jsme byli minulý víkend a našli jsme fakt houby...prázdný košík. Bylo hodně sucho a v lese ani prašivka. Ale předevčírem byl u nás pěkný vichr, až jsme museli raději přeparkovat auta, protože nám stála na parkovišti, za kterým rostou lípy a pár větví už bylo kolem ulámáno a trošku sprchlo. Včera navečer také, tak třeba už je v lese zalito. Dneska jsme měli v plánu jet na dny NATO do Ostravy, ale nakonec jsme to vzdali. Podle tamního počasí nic moc a chladno. Raději nebudu riskovat pobíhání po větrném letišti a navíc cesta tam by zabrala víc jak tři hodiny a přítel je po týdenním pracovním ježdění unavený. Každopádně u nás je právě kupodivu krásně, skoro azuro, tak půjdeme odpolko na malou procházku. Vezmeme psa, tak se aspoň vyblbne. 

Autor: elis   19.9.2015 v 10:37

Tak ja si zacinam hledat novou praci,tak snad se mi postesti.bude to pro me nejlepsi,ikdyz si budu muset poridit asi auto.jinak tady u nas je taky pekne.jo i ja byla uz parkrat na houbach,ale byla to bida.,jak rikas bylo sucho no nic jdu konecne neco kuchtit...ale moc se mi nechce

Autor: Irčins   19.9.2015 v 12:22

Tak já mám navařeno ze včerejška, dneska se mi od rána nějak nic nechce. Ale nakonec místo procházky pojedeme na výlet. Přítel musí kamsi za zákaznicí až k Olomouci, tak si uděláme výlet, vyjedeme dřív a uděláme si zastávku na hradě Helfštýn. Docela se těším. Miluji hrady a zříceniny, ta atmosféra tam mi pokaždé dokáže vyrazit dech. Tak snad aspoň na chvilku přijdu na jiné myšlenky, dneska jsem se totiž probudila zase s nějakým smutkem a potřebuji ho někde venku na vzduchu vypustit....

Nová práce a pořízení auta...to tě tedy čekají změny, to je fajn. Já mám zrovna auto v servisu, začala mi asi zlobit baterka, tedy doufám, že to bude jen baterka, protože kdyby celý problém se startováním stál na nějakém zkratu v elektronice, taková závada je na prd a leckdy se ani nenajde. Takové auto je lepší pak dát raději pryč, ale to se mi nechce. Jsem na něj zvyklá a ráda bych, aby mi ještě nějaký ten pátek sloužilo... No, verdikt se dozvím až zítra. V pondělí jdu do té práce a autobusem by se mi za mák nechtělo, i když to mám pouze 4 km. Lepší by to asi pak bylo na kole, jenže to ve svém stavu zatím nechci riskovat. 

Autor: Babouk   21.9.2015 v 17:32

Ahoj holky, nebyla jsem teď moc na příjmu. Byli jsme na chatě a mě se minulý týden podařilo rozbít sklo u telefonu a většinou píšu právě přes telefon. Ale dnes jsem si konečně telefon vyzvedla opravený. Tak jsem to tu zpětně přečetla... Irčins, já měla a mám (hlavně před MS) stejné výlevy, tak si z toho nic nedělej. Přítel je v tomhle naštěstí dost chápavý, ví, že jsem teď teď tak trochu psychická troska a nechává to být.

Já byla dnes na kontrole po šestinedělí. Jsem v pořádku až na malou cystu, která už se vstřebává, prý je to po porodu časté. Za 2-3 měsíce mám přijít na kontrolu. Čím se to mohlo stát, jsme jenom polemizovaly, protože výsledky ještě nejsou. I když nechápu, co trvá tak dlouho, pitva už musí být dávno hotová a krevní testy taky. Zkusím tam stejně zítra zavolat. Doktorka mě trochu rozhodila tím, kdy se mám snažit znovu. Po porodu tak půl roku až rok trvá, než se tělo dá dohromady, vzhledem k mému věku spíše ten půl rok. A radši otěhotnět na jaře, teď budou řádit různé virózy atak. Jenže na jaře si asi budu hledat práci. Rodičák mám do konce února a teď tam místo není, takže dostanu odstupné. A otěhotnět bez práce fakt nechci, to bychom pak finančně nevyšli. Navíc, předtím jsem otěhotněla na jaře a v létě potratila kvůli infekci.. Říkala jsem si, že nějak to dopadne, buď se nám zadaří nebo si prostě budu hledat práci, nechtěla jsem se na to nijak upínat. Ale podle toho, jak jsem z toho rozhozená, tak se na to zřejmě v duchu stejně upínám. Stejně si to asi uděláme po svém:-) Až se na to budu cítit já. Ale špatná z toho jsem. Ale aspoň mi dneska volala ta ženská ze sociálky, že jsem si tu mateřskou spočítala správně..

Autor: Irčins   21.9.2015 v 19:45

Také všechny zdravím,

já dnes byla poprvé v práci...vím, že je to brzy, zítra to bude teprve měsíc, ale holky, já bych se doma fakt asi usoužila. V práci dnes nebyla má stávající kolegyně, tak jsem měla docela frmol a strašně mi to tam uteklo. Jsme tam vlastně jen tři ženské, jeden chlap, který navíc marodí, náš šéf, který se tam ukazuje sporadicky a několik řidičů, kteří jsou stejně v prachu se zbožím. Myslím si, že jsem neudělala špatně, jen jsem domluvená se šéfem, že si zítra sedneme a popovídáme si, co dál... Nemohu tam pobývat jako dřív od devíti do pěti, spíš jsem si říkala zpočátku na výpomoc, prostě jak bude třeba a postupem času najet na normální režim. Mateřskou si nechám dál, teď ji ani ukončit nemohu a v listopadu máme s přítelem tu dovolenou a nemám kde vzít tolik dní. Snad to půjde, abych nakonec nebyla poškozená ani já ani firma. 

Babouk, i já se v duchu hrozím toho, kolik mi doktoři dají času na to, abychom se mohli pokoušet znovu. V nemocnici říkali minimálně tři měsíce až půl roku, ideálně čtyři...ach jo, i to je pro mně moc. Jenže stejně bude nejdůležitější slovo gynekologa, který nás doporučil do Sanusu a také bude nejvíc záležet na mém zdravotním stavu a právě oněch výsledků. Bojím se, aby se ta vyšetření nějak netáhla...  Na jednu stranu řeknou, spíš člověka skoro ujistí, že se málokdy přijde na příčinu a pak nás nechají čekat a čekat. 

Netuším, jestli je pro mně vůbec nějaká idelální doba na otěhotnění. I já se potýkala s infekcí, jen se neví, zda byla příčinou nebo už důsledkem odtoku plodové vody. Navíc měla maličká šňůru kolem krku, takže to asi nebude jednoduché. Já jdu na kontrolu po šestinedělí zhruba za 14 dní a tyhle domněnky o tom, kdy se asi budeme moci snažit mi na klidu moc nepřidávají. Doporučují si v tyhle předchozí měsíce dát napsat antikoncepci, ale mně se do ní za mák nechce. Tolik bych si přála, aby se nám to povedlo přirozeně, i když by to byl nejspíš zázrak, ale na druhou stranu za mně mluví rozum, který říká, že pokud by to bylo brzy a já ještě nezhojená, prošla bych si tím třeba znovu. A to už by mně asi rozbilo úplně... Tady je každá rada drahá a čas ještě víc.