Autor: Babouk   18.11.2015 v 12:02

Ahoj Matys, je mi to líto. Breč a mluv o tom, to pomáhá. Musíš to ze sebe nějak dostat. Po revizi se doporučuje počkat 3 měsíce. Já jsem minulý srpen spontánně potratila v 17 týdnu, potom mě pod narkózou dočistili. Doktorka mi řekla, ať to zkusíme znovu za 3 měsíce. Povedlo se napoprvé, ale bohužel to zase nedopadlo. Tentokrát v 36t. Je to 3,5 měsíce, co se to stalo a pořád to bolí. A bolet bude, už navždycky. Zkus brát nějaké vitamíny, kyselinu listovou. Já beru Femibion, nikdy jsem na vitamíny nevěřila, ale jestli to můžu něčím podpořit, udělám to. Chceme to zkusit zbovu, rozhodla jsem se, že se nevzdám.

Autor: Dupina   18.11.2015 v 12:31

Ahoj.V zadnem pripade nikomu nechci radit alemam svou zkusenost.pred tvice jak tremi lety nasemu chlapeckovi zjistili downuv syndrom tak jsem musela jit v 17tt na vyvolani porodu.posleze jsem byla hrrrr na dalsi tehotenstvi strasne jsem dite chtela tak jsem po prvni menstruaci otehotnela znovu.cekali jsme holcicku.ve 24tt jsem predcasne rosila a delali mi cisarsky rez.mala nam vydrzela dva dny.byli jsme zdrceni.do dneska jsme se stim nevyrovnali.v prubehu casu jsme stihli koupit dum,spravit ho a pripravit ho pro zivot s detmi.dneska jsem ve 14tt a doufam,že konecne dopadne vsechno dobre.nedavno to byli tri roky co nam mala umrela a jsem rada,ze jsem do dalsiho tehotenstvi nesla driv.mam konecne v zivote klid.nejlepsi je udelat si v zivote poradek a pak teprve privezt na svet novy zivot.jinak brec,plac nic jineho ti nepomuze a cas.

Autor: matys   18.11.2015 v 22:14

Babouk a Dupina čtu vaše příběhy a brečím a brečím :((( takové věci se přece nesmí stávat!!!! Vždyť vy jste už měly miminka, cítily ten život v sobě. Měla bych se vzchopit, ptže jak vidím jsou mnohem horší ztráty a bolesti.. Obdivuji vaši statečnost to nevzdát a jít do toho znovu. Přeji vám oběma i všem ostatním už jen samé štěstí a hlavně zdravá miminka.

Jinak vitamíny -femibion beru už od prvního SP letos v únoru a ptže se pak 6 měsíců nedařilo, zkoušela jsem i Nosifol, Gynex, Kontryhel.. Byla jsem strašně opatrná, nejedla hermelíny ani jiné "zakázané" potraviny, nepila kávu, o alkoholu ani nemluvím, sex raději taky žádný a stejně to špatně dopadlo.

Autor: Irčins   20.11.2015 v 17:18

Ahoj holky,

tak výsledky z imunologie mám v pořádku. Tedy krom té snížené imunity na herpetické viry a také mou velkou hrozbu z loňského léta - včelu. To jsem měla reakci, když mne štípla, jako nikdy. Vyfasovala jsem tedy léky pro případ a také injekci, kdyby se to při jejím příštím možném bodnutí zhoršilo a reakce nastoupila do pěti minut a zhoršovala se. Ona už ta minulá stála za to, a to jsem vždy jen více otekla, ale vloni jsem se celá osypala, natekly mi rty, oči rudé, pálily dlaně a špatně se mi dýchalo. No, tedy mám kartičku s razítkem alergika...fajn. Co se týká herpesu, tak jsem vyfasovala nějaká šetrnější antivirotika, ale v budoucím těhotenství nemohu užívat ani jedny. 

Hlavní však je, že nemám imunodeficit, štítná žláza v pořádku, buněčná imunita též a netrpím ani alergií na lepek. Tak aspoň nějaké pozitivní zprávy. 

Listovku užívám nadále a pořídila jsem si po pečlivém prostudování ty čínské tampóny. Podle popisu pomáhají při ledasčems, tak uvidíme... 

Autor: Irčins   20.11.2015 v 17:29

Ahoj Matys, já jsem si také od zjištění těhotenství dávala na vše pozor. Místo kafe jsem sem tam pila Caro, nekouřím, nepiju vlastně vůbec, takže tohle omezování se mne naprosto netýkalo. Vše jsem si důkladně přečetla, studovala co mohu, co raději ne, a když jsem si nebyla jistá, ptala jsem se doktorů. Pouze sex jsme si s přítelem užívali jako dřív a jen poslední týdny s větší opatrností vzhledem k tomu, že mám dvakrát zkrácený čípek. Jelikož mne doktor ujistil, že je vše v pořádku a začal mi ho i hlídat ultrazvukem, nebála jsem se. Dokonce jsem se na to i gynekologa napřímo několikrát na vyšetřeních ptala, tak říkal, že pokud by viděl problém a čípek by se začal zkracovat, rozhodně bychom to konzultovali a pak ano, pak by nebylo vhodné skoro nic... Ale teď mohu říct, že sice není důvod k výčitkám, ale pro další těhotenství si asi i užívání si do jisté míry odpustím. Ten strach nelze popřít a ani ničím zamluvit... 

Autor: Jaana   23.11.2015 v 16:28

Mě dal doktor teď opožděně papír, ať se objednám na hematoligii kvůli nějakým trombofoliím. Nikdy to u mě nikdy nezkoumal, možná to je tím, že jsem mu řekla, že to ještě zkusíme. Tak uvidíme, co vyzkoumají, když u nás to bylo jasné omotání šňůrou. Vzhledem k tomu, že jsem přišla o víc, tak mě ta trocha krve nezabije. A jak u nás? Nic nového, leda jen, že jsem se tento měsíc doslova vybodla na sledování plodných dnů, na všechny slavné kalkulačky.

Minulý měsíc jsem se na to tak upnula, na výpočty atd. ve snaze aby to klaplo, že jsem nakonec z těch nervů dostala měs. o týden dřív. Teď jsem si řekla a dost, že tomu nechám volný průběh a vydržela jsem to. Víte po pro pravdě to bylo takto. Ze srandy jsem si zkoušela vypočítat plodné dny mojeho loňského těhotenství a byla jsem úplně mimo tabulky. Minulý měsíc mě připadlo, že mám ,,slavné příznaky ovulace" pár dní po měsíčkách, ale jelikož jsem bezhlavě věřila tabulkám, tak jsem je zřejmě prošvihla. A ve dny vypočítané jsem cítila, že prostě z toho zřejmě nic nebude, že proti matce přírodě to nepůjde...Ani jsem to nakonec neobrečela, pro mě to byl měsíc utrpení, čekání, počítání, hrocení snažení, přepočítávání a nakonec menstr. o týden dřív. Dobře mi tak, to jsem měla za to. Doma jsem se dohodli, že od ledna nastoupím zpátky do práce, kočárku dávám šanci do vánoc a pak poputuje dál. Manžel byl rozumný a sám říkal, že kdyby se v budoucnu zadařilo, tak si koupíme nový.

Holky, ani nevíte, jak se mi ulevilo, tak to ze mě spadlo. Taková nějaká - nevím jak to říct - snad zodpovědnost, že musím...Byl to tak klidný měsíc, ani v ložnici jsem nemyslela upjatě na to, že musím za každou cenu. Teď mi zase připadlo, že mám příznaky ovu pár dní po měs., ale už jsem to nepřepočítala. Poslouchala jsem svoje tělo, ne můj mozek.                                                    Nemůžu napsat, je mi to jedno jak to dopadne, samozřejmě mi to jedno není, ale vždyť je i další měsíc, další rok a mezitím je spoustu věcí, co se dá dělat, kam jít, ne mít zablokovaný mozek jen tímto. Začít žít dál s pocitem, že miminko je a bude tady s náma pořád. A ono to třeba jednou půjde.

Autor: elis   23.11.2015 v 19:11

Ahoj Jani,drzim ti moc palecky,tak nejak me pripadas,ze by to mohlo vyjit.hrozne mooooc ti to preju.!!!!!!!

Autor: Jaana   23.11.2015 v 20:27

Elis a co ty? už jsi byla na ultrazvuku? Tak nějak jsem dospěla k názoru, že se můžeš (nemyslím teď tebe, ale obecně) hlídat jak chceš, jíst zdravě, být opatrná, ale stejně všechno dopadne tak, jak nám naplánoval někdo jiný. Užívej si těhotenství, nestrachuj se myšlenkama ..co když. Jestliže miminko máme mít, tak ho mít budeme a jestli má někdo s náma jiné plány, no tak s tím nic nenaděláme a budeme se s tím muset smířit. Kdysi jsem narazila na stránku a ted ji nemůžu najít, ale psalo se tam, že se po takovéhle události změnil dané rodině život na PŘEDTÍM a POTOM. Kolikrát si na to vzpomenu, jaká je to pravda. Vidím teď plno věcí jinak. Změnili se mi kamarádi, otevřely se mi oči, člověk vnímá věci, kterých by si dřív nevšiml, váží si věcí, které bral dřív automaticky a co mě dřív rozhodilo, nad tím se nepozastavím. Pro mě to možná měla být ta lekce, kterou jsem měla pochopit. Mám konečně pocit klidu, že začínáme znovu žít...

Autor: elis   24.11.2015 v 20:13

Ahojky jojo na ultrazvuku uz jsem byla a na dalsi mam jit pred vanocema.Ja se zas sama sebe porad ptam proc me potkala tato nestastna udalost..?nevim zda jsem se nejak zmenila,co se tyce kamaradu,je to smutne,ale s nikym se nepotkavam ani nepisu,takze zadny nejspis nejsou,ale rozhodne se tim moc netrapim.jinak tehotenstvi si snazim uzivat co to da,hodne mi to zahriva srdicko.