Autor: elis   4.3.2016 v 19:21

Tak to me Ircins vazne mrzi.zatracena ms.Mela by jsi si odpocinout,at jsi zdrava.napadlo me jestli nejsi treba i pretazena.at je to cokoliv,hlavne at to brzy odezni a citis se aspon trochu lip.Doufam,ze napodruhe uz to vyjde,drzim stale pesticky.Neboj,uvidis ze to utece a brzy nam napises tu radostnou zpravicku na kterou uz se ted moc tesim.

Autor: elis   4.3.2016 v 19:33

Urcite to melo Ircins nejaky duvod,ze to nevyslo.Ackoli ja furt premyslim o tom,jak se to vse mohlo stat...stejne dojdu k zaveru proste to tak melo byt.Ikdyz je to tezky,zatracene tezky,musime jit dal a brat ten zivot jaky je.Nekdy mam na vsechny hrozny vztek,pak je mi to zas vse lito,nekdy mi ten muj malej mozecek dava pekne zabrat,je to i tim,ze mam dost casu o vsem premyslet.nekdy se tady tak pekne vypisu,ze se citim fajn.Ircins,drz se posilam ti mnoho sil.

Autor: kotrbelinka   4.3.2016 v 19:35

Ircins ach joo to je skoda, ale co priste to vyjde uvidis.Strasne moc ti to preju ♡Hlavu vzhuru a hodne sil..

Autor: Irčins   4.3.2016 v 20:58

Děkuji holky za povzbuzení. Zkusím na to tolik nemyslet a prostě žít s tím, že se dočkám. I mě moc pomáhá, když své pocity svěřím vám tady. Víte, nejhorším vědomím pro mne je čas, čas spojený s mým věkem. Bude mi 37 a to už je samo o sobě docela alarmující...

Autor: kotrbelinka   4.3.2016 v 22:06

Ircins ještě vekem se stresovat to snad neeee! Jsou I ctyricatnice ktere maji zdrava miminka I starsi zeny a vypadaj kolikrat lip jak tricir

Autor: kotrbelinka   4.3.2016 v 22:07

Tricitky takze jak sem psala prve hlavu vzhuru a pozitivní mysleni...Omlouvam se mobil si dela co chce..

Autor: Babouk   5.3.2016 v 10:32

Irčins, s věkem si nedělej hlavu. Dneska 37 nic není. Taky teď beru věci tak, že to tak prostě má a mělo být. I když teď nějak víc smutním. Přijde mi, jako kdybych snad prožívala PMS nebo co. Časově to tak i vychází. Dneska jsem si vzpomněla na jedny dupačky, které jsme měla připravené. Každý den teď něco. Jsem i víc podrážděná, nemám trpělivost na malou a ani chuť se s nikým bavit. Ani na hriště se mi poslední dny nechce, nějak nemám náladu se tam s nikým bavit a koukat na všechny ty děti. Jsem poněkud asociální v poslední dny.

Autor: Irčins   5.3.2016 v 10:36

Někde jsem četla, že mít dítě v pozdnějším věku není špatné, prý je na těhotenství žena jaksi více vyzrálá a připravená. Tím rozhodně nechci říct, že to tak platí všude...je to pro mne opět jen takové malé povzbuzení, aby se z toho člověk nezbláznil. Ono hodně záleží na životním stylu člověka. Máte maminky, které rodí ve dvaceti a dnes jsou ztrhané a vypadají o deset let starší, pak jsou ženy, které porodí o hodně déle a vše berou sportovněji, vyrovnaněji a snad i pomaleji stárnou... :-) A ostatní mamky ať rodí dříve nebo později, jsou prostě v pohodě. 

U mne se však sešlo víc nešťastných věcí najednou...potratila jsem poprvé už ve 29 letech, to bylo stresové období jak s prominutím prase, bývalý přítel...jak to říct.....zlý a své těhotenství jsem zjistila při domácím potratu... Pak velká pauza a od loňska snažení se s jiným partnerem, se kterým to přirozeně nejde. A léta plynou... Mezi bývalým a současným přítelem byly 2 roky pauza, nemohla jsem se na muže ani podívat a tyhle dva roky také již nevrátím. Rozhodně nechci říct, že byly promarněné, to bych byla blázen, v té době jsem se hodně obrnila a začala myslet v první řadě na sebe, než na ty druhé, protože do té doby jsem dělala vše pro partnera a na sebe zapomínala a to ze mne pak udělalo skoro trosku, která si chvílemi myslela, že není schopna udělat druhého šťastným... Kdepak, o mne to tehdy nebylo, vždy jsou na to dva a i když teď vím, že jsem od něj měla utéct daleko dřív, stejně to nevrátím. Teď jsem ráda jak to je, jen mi k tomu štěstíčku prostě ještě něco chybí. Naštěstí nemáme důvod ani diagnózu naprosté neplodnosti, prostě se nám musí lékařsky pomoci a ono to vyjde, že jo?

Autor: Irčins   5.3.2016 v 10:48

Ahoj Babouk, já mám veškeré věcičky nakoupené pro mimčo schované a doufám, že je jednou použiju. Neměla jsem sílu je někam uklízet, naprosto se jich zbavovat. Prostě jsem je uklidila do skříňky a třeba takovou vaničku máme v malém pokojíku, zabalenou, ale jak se říká - normálně na očích. Tím tak nějak vím, že se v budoucnu "něco chystá". Přítel mi nabízel, že ty věcičky odvezeme zatím k rodičům, ale právě to jsem nechtěla...jako bych tím dala najevo, že končím... Snad mi rozumíš...

Dneska nám tady vysvitlo sluníčko, ale ani mně se nikam nechce. Stále jsem unavená a také podrážděná. Do toho přišel docela šok...přítel mi řekl, že se mu po osmi letech ozval kamarád, se kterým se tehdy nepohodli a od té doby se neviděli. Kamarád, se kterým prožil 18 let mládí, bláznivin, který ho seznámil s dívkou, se kterou pak i můj přítel asi tři roky žil a o které vím, že pro něj byla taková ta nej, kdy poznal co je to milovat... Pak se spolu rozešli a s ní odešel nějak i ten kamarád. No a ten se mu teď ozval, byli spolu někde na večeři a já začala mít strach... Přítel mi sice řekl, že se to už nedá vrátit, ale je vidět, jak ho to potěšilo. A já mám naopak strach, že budu přesunuta na druhou kolej, a také to, co určitě přijde....až spolu budou probírat minulost, vztahy, co když se zase všichni udobří.... Já totiž vím, že přítel tuhle kapitolu nemá uzavřenou.