Autor: Babouk   5.3.2016 v 14:02

Já oblečky vyklidila už v létě a dala je do sklepa. Dost jsem u toho brečela, ale aspoň jsem toho kus odplavila. Teď je zrovna má kamarádka, před týdnem se jí narodilo miminko. My si ty dětské věci  předáváme se ségrama a tak. Za pár měsíců si je zase vezmu zpátky. Proto jsem si na ty dupačky vzpomněla, myslela jsem na návštěvu té kamarádky a myšlenkové pochody už jely. Asi to nebude úplně dobré, až to miminko uvidím ve všech těch věcech, ale co už. Pobrečím si a v září je bude mít naše miminko. Doma máme stále postýlku, je z toho teď taková polopohovka. Třeba jsem v posledních dnech rozhozená právě z toho miminka, i když jim to moc přeju, kdo ví....

Irčins, jeden kamarád začal chodit s mou kolegyní, které už je (teď nevím přesně) 45? On je nejmíň o 10 let mladší. Ta kolegyně je hrozně fajn, duší je tak taky o 10 let mladší, pořád sportuje, teď dodělává VŠ. Má už dospělé dcery, ale ten kamarád by chtěl děti. A myslím, že nakonec do miminka půjde i tak, kvůli němu. Mě už by se asi nechtělo, všechno to vstávání a tak:-) A žena bývalého šéfa měla miminko taky ve 45.

Autor: Jaana   5.3.2016 v 16:08

Já jsem Babouk takto řešila kočárek. Koupili jsme si teda už použitý, po jednom dítěti, protože po dětech už byl starý a použitý mi nevadil, protože jsme ho chtěli už jen na jedno miminko. Sice jsem si ho vybrala podle představ, zvažovala jsem, jestli ho neprodám a nekoupím jiný, z důvodů jaké ty popisuješ s oblečkama. Ale nakonec si ho nechám, i když vím, že až ho od našich dovezu, tak to obrečím. Pořád se ta minulost s náma táhne, co!                                                                 Před dvěma týdny jsem byla u své staré babičky a přijela tam paní se snachou ukázat jí narozené mimčo. K babi se jezdí přímo z venku do kuchyně,tak dojeli i s kočárkem. Situace hrozná. Oni věděli, co se mi stalo a mě bylo trapně, kdybych se nezvedla a nepodívala. Zvedla jsem se, cítila jsem jejich pohledy a koukla do kočárku. Měla jsem přitom asi zatmění, vlastně ani nevím, jak to mimi vypadalo. Nebyla jsem na to připravená a i když to bylo přes půl roku po nás, ten moment se mi stáhlo v krku a mozek se vypnul. Nemám dnes nějak svůj den, je mi těžko, trochu nachlazená, ležet mě bolí, kdybych už aspoň cítila pohyby, abych byla klidnější..

Autor: Irčins   5.3.2016 v 18:10

Jojo, to jsou ty mé výkyvy v náladách...jednou nad tím mávnu rukou a zasměju se nad vlastní pošetilostí a zároveň si nadávám, že v hlavě už dopředu zahazuji něco, co ještě ani nepřišlo. Pak zase přijde zlom, stačí, aby se mi třeba někde něco nepovedlo a už se užírám otázkami, proč já musím mít vše tím "pokakaným" navrch a skončím se slzami v očích. 

Každopádně ani vy to nemáte jednoduché, i když už zase prožíváte to své štěstíčko, tak nejklidnější asi beztak budeme až s tím uzlíčkem v náručí... Přeji nám všem hrozně moc sil to zvládnout, ať už jsem třeba já přímo před startovní čárou, některé z vás ji překročily a jiné se už blíží k cíli. Jste fajn holky a pro mne obrovská podpora. Děkuji.

Autor: kotrbelinka   7.3.2016 v 08:43

Ahoj holky, tak zvraceni se nevyhnu ani v tomto tehu :-( ..Holky pomahalo vam neco na nevolnosti?Taky kazdej den chrnim po obede proste musim aspon pul hodky, jeste ze muzu a nic mi v tom nebrani :-D Streda se blizi tak sem zvedava, doufám že bude vse v poradku. .A co vy tehulky?

Autor: elis   7.3.2016 v 09:12

Ahojky,to ti nezavidim Kotrbelinko,ja zrovna sedim u dr.na cukru.Uz jsem po vypiti napoje a cekam na dalsi odbery,ktery vazne nemam rada,ani te slzicce se nevyhnu.Ach jo at uz jedem domtu.Je tu semnou i pritel,jediny chlap,chudak,ale tohle mesto neznam a vubec se tady neorintuju,tak musel semnou,ale nevadi mu to.Dneska jsem nejaka precitlivela,ze se mi chce od rana plakat.Az prijedu domu,tak si pujdu taky lehnout.Nekdy mam pocit,ze bych se nejradeji zakopala, na cas vymizela,proste mam vztek nekdy i sama na sebe,ze nezvladam zit zivot,doufam ze to jsou jen hormony.Nechci se citit neschopna ci mene cenna.Zrovna vcera jsem premyslela,ze nemam zadnou kamaradku,ktere bych se sverila aniz by to nekomu nerekli.Jsem rada,ze tu mam vas.A hlavne mi hodne nasloucha pritel,zacoz take dekuju.Dnes nemam nejak den.drzte se holky.

Autor: Jaana   7.3.2016 v 09:25

Korbeli, já si nevolnosti užila tak od 7-8 týdne, od samého rána a potom se to přesunulo od odpoledne k večeru. Řekla bych, že tentokrát byly nejhorší. U prvních nic, loni mi bylo hrozně, ale musela jsem chodit do práce, takže jsem je přechodila, letos do 13 - 14 týdne děs. Smrdělo mi všechno, čich jsem měla lepší jak policejní pes. Musela jsem pořád něco pojídat, a taky jsem pospávala, abych si ten den nějak zkrátila. Pak to přešlo jako mávnutím proutku. Teď dva dny je mi těžko a ve středu večer mám taky dr. Myslím, že jak se soustředím na ty očekávané pohyby a pořád nic, tak jsu z toho trochu nervózní. Uvidím, co mi řekne dr., už jsem o tom psala, ale asi si koupím ten domácí přístroj na poslech srdíčka. Já to bez něj nedám.

Autor: Jaana   7.3.2016 v 10:04

Elis, brrr cukr. Ale nedá se nic dělat, odmítnout si to nemůžeme dovolit. Doma si odpoledne pěkně odpočneš a zase bude dobře. Však vidíš sama, že to na každou občas přijde a druhý den to vidíš jinak, veseleji. Já měla trochu víkendový splín, ale pak mi něco řeklo, proč si vlastně naříkám, proč se pořád vracím, vždyť jsu znovu těhotná, měla bych se radovat. Přece to pak odnáší nevinné miminko v břichu, tak už musíme být silné kvůli nim a radovat se. Ano, bojím se a budu bát, ještě si kolikrát pobrečím, ale nesmí nás to úplně dostat. Trošku mě dovedla k zamyšlení fotečka od sluniczka, jak se šla pěkně vyfotit s bříškem do lesa. A já ostuda? tohle těhu nemám ještě ani jednu..

Elis, neboj, i ty najdeš tu správnou kamarádku, ona přijde sama, až to budeš nejmíň čekat. Třeba ji potkáš až vylezeš na jaře ven jako těhule, nebo určitě potom s kočárkem. A možná úplně v jiné situaci. My se doma bavíme taky o všem, manžel mluví na mimi, těší se a já zatím vnitřně bojuju se strachem, aby všechno bylo v pořádku.

Autor: elis   7.3.2016 v 12:28

Ahojky,tak se hlasim,doma a z kontroly.ruce teda bolave,pichla me nejaka studentka mladicka,ze jsem se nemohla dotknout ruky,ale chapu ze se to musi naucit.Pak me tam doktorka dostala,(pichali me 3dr).a ta jedna se me optala na tetovani,tak jsem ji rekla,ze to je pamatka na nasi dcerusku...nacez jsem neudrzela sve emoce,ktere jsem v sobe drzela uz od rana ona se samozrejme hned omlouvala a rikala mi,ze se ji to taky stalo,primo pri porodu.Naprosto chapala jakakoli slova,ktera ze me vypadla.Rikala,ze ji pry dali i na pokoj s normalnima maminkama,ze je zdrav.sestra,ze to zvladne.docela mazec.bylo mi to dost lito.Je to uplne jiny,rict to nekomu kdo ma totez za sebou.No atak jsem vylezla urvana,ale nejak jsem to neresila.rikala jsem si,ze tam v te cekarne mezi maminkama mohla taktez sedet maminka s podobnym osudem.kdo vi.

Autor: elis   7.3.2016 v 12:36

Jinak strasne moc dekuju za jakoukoliv povzbuzujici slova tady.Jinak Jaani ja taky nez jsem zacla citit pohyby,tak jsem ten pristroj pomalu schanela,taky jsem rikala,ze to bez nej nezvladnu,ale nez jsem ho koupila,tak to tak nejak uteklo,ze uz ho nepotrebuju.Vim,jak je clovek nervozni,kdyz nevi co se v brisku deje,zda je vsechno ok.Uvidis,treba to zvladnes a kdyz ne,tak si ho objednej,prodat ho muzes vzdycky.