Autor: Irčins   2.4.2016 v 22:32

Ahoj holky,

Jaani máš pravdu, dočetla jsem se, proč vlastně pojišťovna hradí čtyři pokusy IVF jen za předpokladu transferu při každém pokusu jen jednoho embrya. Tedy pokud si nechám zavést teď poprvé dvě, budu mít nárok už jen na dvě umělé, ale při jednom zavedení, mi částečně uhradí čtyři. Prý tím chce stát zamezit vícečetnému těhotenství... 

Hlavně, že se všude píše, jak přibývá problémů s otěhotněním právě kvůli nekvalitním spermiím, ale i vajíčkům, jak je to způsobeno dnešní dobou, stresem a špatnou životosprávou... Jenže kdyby se člověk stále nehnal za penězi, nic by tady v tom státě jen tak nedostal, natož nějaké bonusy ve formě příplatků. Hradíme si pojištění jako diví a co z toho, viz. nemocenské... 

A pravdou je, že toho svého chlapa umím ocenit, co všechno dělá a rozumím tomu, že to pro něj není dvakrát příjemné. My ženy na to koukáme jinak, jsme ochotny lecčeho, podstoupit kdejaké vyšetření a bolest, jen aby nám bylo nějakým způsobem pomoženo. Můj přítel má třeba panický strach z krve a odběrů a dneska například na jeden musel. Byli jsme v tom Sanusu a bohužel tam nebyla moje doktorka, nýbrž primář... No, vyšetření docela studené, trochu bolestivé, jak mi tím ultrazvukem kroutil od jednoho vaječníku k druhému a po celé vyšetření mlčel a hned mě poslal se obléci. Pak jsem se posadila a on mi řekl, že na jednom vaječníku mám pět foliklů a na druhém tři....a z těch tří je jeden o dost větší. Byla jsem z toho trošku vystrašená, ale prý jsem zatím na začátku stimulace a zatím nevidí problém. 

Každopádně v pondělí jdu na další kontrolu a to, jak doufám, už bude u mé lékařky, která mi to nějakým pro mne lépe žensky pochopitelným způsobem vysvětlí. 

Břicho mi začíná nafukovat a sem tam bolet jak levá, tak pravá strana. Cítím se unavená a ospalá a asi je to těmi hormony a léky, co k nim beru. 

Autor: Jana76   3.4.2016 v 00:57

Ach jo holky, tolik nepříjemností a starostí.... Já mám dojem, že jak se jednou něco pokazí, tak už to nikdy člověk nebude brát bez obav. Já šla včera na první kontrolu s přesvědčením, že to zase bude na revizi a kupodivu 5+6 tt a už bylo srdíčko. Stejně už se nedokážu těšit. Třískají se ve mě hormony, přítel už ze mě musí šílet, ale nedokážu si pomoct. Snad bude líp. Držte se. Nové holky, je mi to moc líto, ale člověk to prostě musí vytrpět se vším všudy a čas je milosrdný pomocník. Není nic, o čem bych věděla, že pomůže od bolesti. Kdyby bylo, koupu se v tom od rána do večera. Myslím na vás všechny. Hezkou neděli. ...

Autor: Irčins   3.4.2016 v 15:15

Jani76, přesně takhle někdy uvažuji i já a je to hrozný...říkám si, že ty, pro mne zatím ještě budoucí, obavy, mi zkazí takovou tu těšící se radost na nový život. Že prožiju to další těhotenství ve strachu, úzkosti a i když se budu někde vnitřně samozřejmě radovat, tohle jsme si žádná opravdu nezasloužila. 

Prý každá zlá zkušenost je k něčemu dobrá, ale tady se to zcela minulo účinkem... Ano, někdo je nezodpovědný a svým způsobem si leckdy uškodí sám, ale my jsme byly opatrné, odpovědné a přesto to takhle dopadlo. Tady fakt žádná spravedlnost neexistuje, to ať mi nikdo netvrdí. Já už ji vlastně ani hledat nechci, ani viníka ani cokoliv jiného. Jsem smířená s tím, že už neprožiji takovou tu prvotní radost a očekávání miminka, jako tomu mělo být až dokonce hned napoprvé... 

Autor: elis   3.4.2016 v 19:15

Ahoj Ircins naprosto s tebou souhlasim!!

Autor: Babouk   3.4.2016 v 19:33

Elis, to to letí, už 29tt:-) Jana76, to je super, že je vše o.k., vím, že je to sakra težké po tom všem věřit, že to vyjde, ale aspoň to zkus...  Irčins, nemáš to jednoduché, ještě ty hormony navíc, ale moc držím palce, aby to vyšlo a já si tu mohla přečíst, že jsi našla 2 čárky.. A pak Envya a snad Sára, pokud se do toho nakonec rozhodne jít znovu.

Já jsem teď byla docela v pohodě, užívala si krásný víkend a výlety s rodinou. Včera večer jsem koukala na Deník Dity P., docela si to užívala, mám ráda pořady o vaření a její kuchařku mám i doma. Ani mi nevadilo, že je v téhle sérii těhotná, jenže součástí byla i scéna, kde upeče dort a pak, že se rozhodne už porodit. A jela do stejné porodnice, kde jsem potratila a rok nato porodila. Jak jsem viděla ty chodby a dveře porodního sálu, okamžitě jsem začala brečet, vysloveně naříkat - nahlas jsem nebrečela už dlouho... Prostě to tam furt je a jen to čeká na nějaký impuls. Potom jsem nemohla usnout, po dlouhé době zase přemítala, co jsem udělala špatně. A pak jsem si řekla, že nemá cenu takhle přemýšlet, prostě to tak mělo být a na svět má přijít zrovna tohle miminko.

Když jsem čekala na té genetice, kousek byla poradna pro těhotné, co už dochází na kontroly do porodnice poslední měsíc před porodem. Koukala jsem na ty maminky a záviděla jim, že už jsou tak daleko. Ale zase musím přiznat, že i tak mi to docela utíká, myslela, jsem, že to bude horší. Břicho už mám docela velké, aspoň teda na 4 měsíc mi tak přijde. A zatím mám 2,5 kila navíc, tak jsem zvědavá kolik nakonec přiberu. Jinak moc nepřibírám, minule 6 kilo, asi i díky střevní chřipce, s dcerou to bylo 8. Ve výsledku je to úplně jedno, hlavně abych už držela malé v náručí ať tlustá nebo nebo hubená:-)

Autor: Sára Sára   3.4.2016 v 20:18

[881510] Babouk: dnes jsem se definitivně rozhodla,že to zkusíme znovu. Při snídani jsem to tiše řekla příteli a čekala jak bude reagovat. Tak trochu jsem viděla, že je šťastný, že jsem se tak rozhodla....ale zároveň jsem v něm viděla ty obavy......ten strach....ale on je tak úžasnej a skvělej chlap, že mě podrží kdykoli a v jakékoli situaci. Tak jen tiše řekl.....že je to jen a jen na mě.......za miminko bude rád, ale nesmí to být na úkor mého zdraví........ Moc mě tím potěšil a já si zase uvědomila jak skvělého chlapa doma mám!

Řešíme můj návrat do zaměstnání.........ke konci dubna jdu na kontrolu a budu po 6ti nedělí.  Vůbec nevím, jeslti se mám vrátit na 3 měsíce do práce.....a nebo zůstat doma, ale to také nevím zda to jde......

Mudr mi řekla, že bych měla nechat proběhnout 3 MS a už to zkoušet, prý kvůli mé psychice, sice jsem si myslela, že jí v tu chvíli "uškrtím" protože jsem o miminku nechtěla ani slyšet. 

Ale teď se mi to všechno rozkládá v hlavě a já vím, že po něm tak toužím a strašně moc ho chci.....že to prostě musím zkusit znovu a věřit, že tentokrát to všechno dobře dopadne !!!

Čekám na MS.....a zkusím ovulační testy, jak mi to ted bude fungovat a uvidíme....

Nezbývá mi a nám všem tady , nic jiného než věřit a doufat, že ty dva proužky se objeví co nejdříve.................

Autor: Sára Sára   3.4.2016 v 20:21

Elis a Jana76 tiše a přejícně vám moc závidím!!! a myslím na vás.....ať je vše jen dobré!!!

Autor: Jaana   3.4.2016 v 21:04

Už jsme se jednou rozhodly, že to nevzdáme, tak to musíme brát se vším všudy. Akorát si člověk nedovedl představit, že už to nikdy nebude s takovým tím 100% natěšením prožívat tu radost naplno. Radost tu je, ale probíhá v rámci takové trochu jakoby opatrnosti něco nezakřiknout. I když těhotenství jde na mě dost vidět, instinktivně si před lidmi zapínám bundu nebo po dědině dávám tašku před sebe. Nevím vlastně proč, ale udělám to pokaždé, co jdu ven. Snad jakobych si chtěla miminko před nimi chránit.

Irčins a vím, je to asi těžké se rozhodnout, každá varianta má svoje pro a proti..Necháš si zavést jedno nebo dvě? Nebo to závisí ještě na doktorech, kolik vajíček vyberou? O bolestivém utz. mi ani nemluv. Nikdy jsem nevěřila, že ultrazvuk přes břicho může bolet, ale na tom velkém utz. byla mladá dr. a tak na to tlačila, že jsem měla zaťaté pěsti, abych nepípla. Nevím, jestli si chtěla víc mimčo přidržet, ale byla to hrůza. Zato pak dr. na srdíčko jezdil tak zlehounka..

Babouk, někdy stačí na rozhození úplná maličkost, že? zatímco velké věci nechají člověka klidným, myslíš si, že jsi připravená skoro na všechno..U nás bylo vítání občánků, samozřejmě děti mojeho termínu a byly nafocené v našich obecních novinách. S napětím jsem to otevřela, pozorovala jsem sama sebe..a nic.. Vůbec nic. A takové jsem měla obavy. Korbelinka má mít zítra kontolu..pokud si to dobře pamatuju. Tak korbeli, zítra se drž-te!

Autor: envya   4.4.2016 v 10:15

Ahoj devcata!vsem co jsou tady tehulky,myslim na Vas at mate vse v poradku a nam ostatnim preju hodne sily at tu bolest co nejdriv preckame a muzeme se take radovat.vikend byl docela dobry,ale vcera jsem si zas pobrecel,znama ktera mela stejny datum porodu jako ja,tak se ji o vikendu narodila holcicka a zase jsem si rikala jak je to nespravedlive....chtela jsem se zeptat-nakoupili jsme s pritelem zasobu plen(penprsek) pry vydrzi 3 roky od datumu vyroby,myslite,ze to opravdu vydrzi?pritel je skoval na pudu tak nevim jestli si je nevhat nebo je nekomu udat?