Autor: elis   30.8.2016 v 20:33

Zlato mam slzy v ocich cist tva slova,je to silena bolest co prozivas.uplne se mi svira srdce,kdyz si vzpomenu na lonsky rok.rikam si je to za nama ta bolest,ale neni,v hloubi duse se to semnou pere,mam vycitky,stale hledam proc.je mi to lito.je dobre,ze jsi mluvila s pani doktorkou.je uzasne,ze si te zas pozvala,dmusis byt zlato hodne silna.posilam ti velke objeti.

Autor: Petra28   31.8.2016 v 07:38

Ircins, tak strašně moc mě to mrzí . Vůbec nemám slov. Hrozně moc mě to sebralo. Toto by se vůbec nikdy nemělo stávat. Tak strašně ráda bych ti nějak pomohla. Jsi silná a statečná žena. 

Autor: Jani1982   2.9.2016 v 08:31

Zdravim holky, predevsim bych chtela vyjadrit velky smutek a pokoru Ircins :( Je mi to straslive lito a vim, co prozivas, jen asi jeste hure :( Minuly ctvrtek nam ve 24 tt na ultrazvuku rekli, ze malemu nebije srdicko :( V patek jsem musela porodit mrtve miminko.... Doted take citim jeho hlavicku, raminka.... Mel jen 320g a absolutne zadnou plodovou vodu. Bolest a prazdnota je neskutecna a ja nevim, jak se s tim vyrovnat. Manzel ma spatny spermiogram, ja jinak zdrava, takze jsme v breznu podstoupili Ivf metodou ICSI v Iscare v Praze. Jenze nam bohuzel nezbyl zadny mrazacek. Ted po tydnu jsme se rozhodli, ze to podstoupimr cele znovu. Nechce se mi to tu cele procitat, tak se ptam, jestli nevite, kdy bychom mohli co nejdrive jit? Nechci cekat pul roku, jak rekla doktorka....

Autor: Nikol   2.9.2016 v 13:54

Ahoj Jani1982, je mi velmi luto, co sa ti stalo. Mne sa tato vec stala v unoru,ked som v 39tt porodila mrtve miminko. Je to obrovska bolest a prazdnota. Nevzdavaj sa,viem co hovorim, hned v sestonedeli som otehotnela znovu a to som mala za sebou cele tehotenstvo. Partner mal predtym tiez spatny spermiogram ale nakoniec sa nam po roku a pol podarilo otehotniet prirodzene. A teraz to vyslo tak ze sme ani nevedeli ako :) mame velky strach,ale v prosinci mame termin a ja verim ze tentokrat to dopadne dobre. Uz mame hore anjeliky,ktore na nas davaju pozor.

Autor: Shay   2.9.2016 v 14:16

Ahoj Ircins, moc me mrzi Tva ztrata. Kdo to nezazil nikdy nepochopi, i kdyz tady jsme vsechny ktere jsme si tim museli take projit. Ja tu psala minuly rok,  26.7.2015 jsme prisli o chlapecka ve 32 tydnu. Moc jsem sem prispevky nedavala i kdyz jsem si vas pravidelne procitala, protoze se nam porad nedarilo otehotnet. V dubnu se nam to konecne podarilo, byla jsem tak stasna, ale v cervnu se silenymi bolestmi jsem skoncila v nemocnici a vzali mi pravy vejcovod, protoze to bylo miodelozni.. Ja se ale nevzdavam, je mi 30 let, nemam zadne dite, ale verim ze jednou prijde. Tim Ti chci rict ze nesmis ztratit nadeji. Zapalim za Tebe a za Tve andilky svicku a vlastne za vsechny z nas co jsme si tim museli projit. Jsme nuveritelne silne zeny.

Autor: Irčins   3.9.2016 v 01:36

Jani1982...vím a vlastně všechny tady víme, co prožíváš. My vloni v touto dobou přišli o holčičku ve 29tt po druhé IUI a letos se nám zadařilo na první IVF. Měli jsme vajíčka rozdělená, některá metodou ICSI a některá přirozenou cestou a tou nakonec zvítězilo to nejlepší, které předčilo i ty "napíchlé"...ale bohužel. Také mi odtekla plodová voda a ve 22 tt se nedalo nic dělat, i když jsme se to snažili protáhnout o den a půl. Bylo mi sděleno, že mám již počínající infekci a mohu přijít nejen téměř najisto o miminka, která neměla šanci na přežití, ale také o své zdraví a přinejlepším o dělohu.

To rozhodnutí bylo šílené, zvlášť, když si pobyly na tomto světě 4 minuty...

Vloni nám bylo doporučeno čekat čtyři měsíce, tedy alespoň tři cykly. Ale co lékař, to jiný názor. Když se nám to stalo nyní podruhé, tak mi řekli, že tělo potřebuje opravdu půl roku na uzdravení a hlavně na zpevnění děložního hrdla a čípku a máme to zkusit nejdřív za třičtvrtě roku. Jenže to je těžké...každé tělo je jiné a i když jsme se letos začali snažit po čtyřech měsících, nakonec jsem díky dvěma nezdařeným pokusům IUI šla do IVF a otěhotněla po osmi měsících...

I my to vše podstupovali kvůli špatnému spermiu, ale nakonec to vypadá, že největší chyba je kdesi u mně a nemohu normální cestou donosit miminko...

Máme tedy zamraženo 8 embryjek, těch napíchnutých. Ani já nechci čekat třičtvrtě roku a již jsem mluvila se svou doktorkou ze Sanusu v Pardubicích a mám se objednat na první konzultaci koncem ledna...už to je pro mne snesitelnější vidina. Potřebuji se nyní odrazit od nějakých datumových vyhlídek. Nejhorší je, že když jsme teď čekali dvojčátka, chtěla bych je znovu. A je mi jasné, že když budu chtít zavést dvě embrya, budou mně varovat ze všech stran... Sice jsme měli nyní jednovaječná, ale dvou by mi také nevadila. Tolik jsem se radovala...když to přeženu, těšila jsem se na dvě děti naráz, protože kdybych nám neumřela vloni ta holčička, chtěla bych pak ještě jedno... Není mi třicet a čas je tak neúprosný. Bohužel, přírodu a medicínu člověk ovlivní a nepopožene.

Dneska jsme byli opět v pohřebním ústavu a jsem už tak unavená, samé papírování, vyslýchání...pořád jen brečím a ta dvojnásobná bolest se začíná odrážet i v našem vztahu s partnerem. Bojím se, moc se bojím...

Autor: Irčins   3.9.2016 v 01:47

...chtěla jsem napsat, že přírodu ani medicínu neovlivníme dopředu...

Jinak bych dodala, že jsem také po dvou konizacích na čípku a to je prý dopředu o 33% větší riziko potratu nebo předčasného porodu...

Všem holkám co tady jste děkuji za krásná slova, to je to nejvíc, co mne teď drží nad vodou. Je pravda, že naše ženská síla je hlavně v touze, víře a naději. Vloni jsem utíkala do práce měsíc po porodu, tedy ještě v šestinedělí, abych se z toho co nejrychleji dostala, ale letos už tu sílu nemám. Možná to dopadne tak, že po mateřské si řeknu o další neschopenku a zůstanu na ní, dokud se nebudeme moci snažit znovu. Pracuji co jsem odešla ze střední a když už bych chtěla mít také rodinu a zasloužený pocit mateřství, tak z toho jsou jen dva roky těhotenství, na jehož konci jsou pohřby...

Autor: Petra28   3.9.2016 v 04:44

Jani1982 my musíme taky přes Car. V dubnu jsem porodila mrtvé miminko a ted na konci září jdu na Ket. Záleží na tom, za jak dlouho budeš mít připravenou dělohu a vše ostatní. Ja jsem šla ještě na hysteroskopii.

Autor: Jana76   3.9.2016 v 11:56

Ircins myslím na tebe každý den. Chce to opravdu hodně síly. Napadlo mě jestli ti dělali třeba testy na buněčnou imunitu a štítnou žlázu. To u mě byla zřejmě ve většině příčina potratů. Až teprve když jsem se zaléčila na autoimunitní zánět štítné žlázy a vysokou buněčnou imunitu tak jsem se dostala až sem. Sice mám už dvě děti z naprosto bezproblémových těhotenství ale tyhle choroby tě mohou postihnout v kterémkoliv věku. Já si prošla obdobím velkého stresu a to zřejmě způsobilo ty problémy samozřejmě v kombinaci s věkem. Zkus jít třeba touto cestou. Alespoň já jsem měla pocit že dělám maximum aby se to nakonec povedlo a kdyby se nepřišlo na příčinu hůře bych se s tím vyrovnávala.  Nakonec jsem si řekla že pokud ani po léčbě to nepůjde tak to asi tak má být a teď jsem ve 29 týdnu. Ono se to lehce říká ale opravdu je psychika nejdůležitější faktor. Se mnou přítel musel mít strašnou trpělivost a vypadalo to že už se ani nebudeme snažit dál kvůli tomu že jsem to psychicky nedávala ale ženská v sobě má neuvěřitelnou sílu a vydrží i naprosto nepředstavitelné věci. Zkus ji v sobě najít a posunout se dál. Nepomůže ti myslet na to že tady mohly být tři krásné děti ale to že tě čeká v budoucnost za kterou se musíš poprat, aby za to stála. A ne nadarmo se říká že víra tvá tě uzdraví. Nevím jak bych ti pomohla ale alespoň to že na tebe všechny myslíme by mohlo tu bolest zmírnit...