Autor: Irčins   3.9.2016 v 14:18

Jani76, také chci udělat maximum pro to, aby se mohla zjistit příčina... Dělala jsem to i minule, ale nikdo mi nedokázal nebo možná nechtěl odpovědět, protože tenkrát když jsem šla s horečkami na pohotovost, nakonec se z toho stalo vyhýbavé jednání a stále dokola opakující se slova...teď už to nevrátíte, musíte jít dál....atd atd. Gynekolog mi řekl jako první příčinu zaškrcenou pupeční šňůru, ale když se mi to teď stalo znovu, tak si je téměř jistý, že za to mohou ty konizace čípku, které mi dělali před lety v Domažlicích a každopádně prý řezali nepromyšleně až moc, aniž by vzali v potaz, že ještě nemám ani jedno dítě. Do toho ty infekce a najednou to vypadá, že zase obrátil a zase se přiklání k něčemu jinému.

Proto jsem se i nyní rozhodla a nečekala na rady doktorů, abych čekala a čekala a poté to zkusila znovu. Jednak jsem to hned probrala s doktorkou ze Sanusu a také si našla na internetu profesorku Ulčovou-Gallovou, která se přímo zabývá reprodukční imunologií, genetikou a je také gynekoložka. Co jsem si mohla přečíst, pomohla i párům, kterým už nikdo nedal ani malou naději. Dělá si veškeré náběry a vyšetření sama a jestli se jedná o infekci, kterou mi dosud nikdo neobjasnil, kde se vzala nebo odkud ji mám, chci věřit tomu, že nyní se to třeba podaří. Mám u ní termín 17.10., prý by to mělo být mimo měsíčky a budu k ní potřebovat jen doporučení od gynekologa. K němu jdu tohle pondělí a už dopředu se mi třesou ruce... V téhle chvíli jde hlavně o neschopenku, kterou si zřejmě kvůli nástupu na mateřskou musím nechat ukončit, ale hlavně se bojím toho, že nezvládnu tento rozhovor. A snad nebude proti tomu, že se snažím hledat pomoc i jinde, protože on je dost náladový a co jsem poznala, nemá rád, když někdo zpochybňuje jeho názor a rady, byť je to také uznávaný odborník. 

Sám řekl příteli, že i když má stovky pacientek, já jsem jeho jediný případ se dvěma zákroky na čípku a dvěma porody s takovým koncem. Tudíž si říkám, když tu tak čtu vás všechny a celkově články na internetu, jak si může být jistý nějakou diagnozou. Tím ho nechci shazovat, je to jen můj názor. 

Od 21.10. také odlétáme na dovolenou a snad už to letos vyjde. Věřím, že změna klimatu, nové cizí prostředí mi může hodně pomoci. 

Co se týká štítné žlázy, tak imunologií jsem si prošla vloni na pozdzim, když jsem se objednala kvůli recidivujícímu herpesu a silné alergii na včelu. To mi tamní doktorka řekla, když se dozvěděla, čím jsem si právě prošla, že hned uděláme těch odběrů víc, včetně autoimunity a štítné žlázy. Všechno jsem ale měla v pořádku...

Autor: Irčins   3.9.2016 v 14:26

Lili, děkuji za milé povzbuzení... Když mi přítel řekl, že ty holčičky určitě moc dobře věděly, že bychom je měli rádi a byly by s námi šťasné...nezvládla jsem to a nemohla zastavit pláč...

Stejně jako vloni musím chodit ven, protože máme kočky a psa, ale i když bylo ráno horko, nabalila jsem si na třičko ještě dlouhý svetr a snažila se nevnímat kolemjdoucí. Když vidím zdálky některého ze sousedů, raději se otočím a táhnu psa jiným směrem, jen abych je nemusela potkat. Nejde o to, že by se ptali, stejně jako vloni si myslím, že se mně nikdo vyptávat nebude, ale já cítím, že se nezvládnu na nikoho ani podívat. 

Cestou z nemocnice jsme se stavili v restauraci na oběd, bylo plno a ... co jsem mohla vidět a slyšet, kolem stálo asi pět kočárků a tolik dětí a miminek, až se mi zatočila hlava. Vidím těhotné a maminky snad na každém rohu, připadá mi, že se snad každý den kolem mne musí jen rodit a rodit. I ten den, co jsem čekala na porod, přijali v noci čtyři maminky s kontrakcemi nebo s odteklou plodovou vodou, ale jak jinak....v termínu. Šílený, šílený, šílený...

Autor: Anah   4.9.2016 v 01:10

Irčins buď silná.Hodně silná.Je to velmi těžké,ale jsi silná žena a zvládneš to.Četla jsem,že máte před svatbou.V loni když se to stalo nám měli jsme s přítelem také před svatbou.Svatbu jsme odložili o dva měsíce,ale mohu za sebe říci,že mi to na jednu stranu i pomohlo.Najednou jsem musela myslet i na jiné věci a to mi pomohlo.Takže jestli mohu poradit jdi do té svatby.A dej se co nejdříve do kupy.Psychika je hodně důležitá.Dělá hodně.A jelikož se chcete začít snažit co nejdříve o miminko snaž se zaměstnat myšlenky něčím jiným.Mluvím z vlastní zkušenosti.I když je to opravdu těžké.Ale jsi hodně silná žena a věřím,že to dotáhneš do zdárného konce.Všechny ženy co vědí jaká je to bolest,když se radostné očekávání změní v tragédii.Drž se a jdi v před.Držím ti pěsti.

Autor: Ola   4.9.2016 v 07:26

Irčins, nepatřím do této skupiny, ale nedalo mi to a musím napsat. Pevně veřím, že se vytouženého miminka dočkáte. Ta cesta nebude snadná, bude pro Vás představovat hodně úskalí, ale vytouženého cíle dosáhnete. Musíte být silná! A to Vy jste! A teď, proč reaguji. Absolvovala jsem 4 cykly IVF (hrazené pojišťovnou) a v jejich rámci 4ET a 2KET. Bez úspechu. Byla jsem na dně a po 4. cyklu vyhledala pomoc psycholožky. S manželem jsme doma začali hovořit o adopci. Domluvili jsme se, že ještě jednou podstoupíme IVF, které jsme už ale zcela platili sami. A doma mám roční holčičku. Celá cesta nám trvala 7 let. Chci tím řict/napsat: NEVZDÁVEJTE SE a teď se soustřeďte na sebe, snažte se hodit do pohody, užijte si svatbu a dovolenou, naberte sílu a energii. Vím, že je to velmi těžké, ale z vlastní zkušenosti taky vím, že to jde! A já za sebe mohu doporučit i pomoc odborníka, paní psycholožka mi velmi pomohla (specializuje se na ženy v rámci léčby neplodnosti a spolupracuje s CAR Genet (Praha), kam jsem chodila). A u prof. Ulč.- Gallové jsme také byli, nám na nic nepřišla, ale dala řadu doporučení a je to skvělá žena! Pokud mohu doporučit, koukněte i na www.porodnice.cz do sekce poradny, na odpovědi MUDr. Kouckého, velmi často se tam objevují dotazy a žádosti o radu žen v situaci, v jaké jste vy. MOC a MOC Vám přeji štěsti!!!

Autor: Lucik13   4.9.2016 v 18:05

Přeju pěkný večer,

ráda bych se k Vám přidala a podpořila Vás ve Vašem snažení a přeju moc sil pro vsechny, aktualne hlavne pro Ircins. Celou diskizi jsem necetla, ale i z kousku jsem pochopila, že je to tu sice smutné ale i plné naděje a jste vsechny moc silné. Ja jsem prisla letos v dubnu o holcicku v pulce 39 tt, vse bylo v poradku a prislo to jako rana z nebe a doted se s tim nemuzu uplne srovnat. Byla uplne zdrava a ja taky, jen se asi proste nepodchytlo doktorem, ze je dost velka, a protoze byla otocena koncem panevnim..proste si asi prisedla pupecnik. Mela sem jit za cca 5 dni na cisare a misto toho jsem rodila mrtve miminko koncem panevnim a mnohem vetsi, nez se predpokladalo...Dlouho jsem se hojila a nakonec jsme se s manzelem 2x pritulili na zkousku a vypada to, že snad čekám další miminko. Aktualne jsem 7+0, srdicko jeste nemame potvrzene. Mam ale hrozny strach, co se stane tentokrat. Hlavne mi to ale moji holcicku uz stejne nevrati. Kazdy tyden chodime na hrbitov, moc se mi po ni styska. Rodina o tom spis mlci, nikdo se nepta, jak to zvladam a v praci taky ne. Tam si snad i mysli,ze si za to muzu sama, ze sem dlouho pracovala...Tak si na to pripadam dost sama. Ale manzel je vyborny a kdykoli mam truchlici naladu, tak me podpori a mluvi se mnou o vsem a snazime se to spolecne zvladnout. Budu nám vsem drzet palce, aby se to konecne u vsech obratilo k dobremu a casem jsme se s tim vyrovnaly a byly jeste silnejsi.

Autor: Irčins   4.9.2016 v 19:53

Ahoj holky,

milá Anah...i já si myslím, že mi svatba a všechno to zařizování po ní může pomoci. Je jasné, že to nebude nijak veselé, ale celkově jsme museli pozměnit její průběh. Chceme se vzít na hradě Svojanov, musíme ale odříct jednak hostinu a ubytování. Nakonec i hosty a budeme tam mít jen své rodiče. Je to brzy, už příští sobotu, ale už máme i prstýnky a nevím proč, cítím, že je to i tak pro mne důležité. Přítel zprvu řekl, že to nechá na mně, zda ji chci nebo ji odložíme, ale den za dnem zjišťuji, jak moc ji nechce. Řekl mi narovinu, že by ji nejraději udělal tak, abychom si ji oba užili a to až po narození miminka. Jenže tohle pro mně není řešení. Potřebuji něco dotáhnout do konce, přeci jen je to pro mne také vysněný úsek života a beztak je mi jasné, že jen co znovu otěhotním, budu ji opět chtít, než se miminko narodí....a to znamená, že v takovém případě ji budu brát jako předzvěst něčeho zlého, protože tomu tak bylo již podruhé. Pro mne už na svatbu není ta správná doba. I psycholožka mi v nemocnici řekla, ať udělám to, v co věřím, že je pro mne nejlepší, jak to cítím... A najednou i to málo, čeho se držím, mi přítel nedopřeje. Když mi sám nabídl výlet, že probereme svatbu a já se ho zeptala na svědka, že bych ráda řekla jeho taťkovi, protože je mi moc blízký, tak odvětil, že je mu to fuk, že ani nevěděl, že je svědek nutný a že tam beztak nebude mít toho svého, kterého chtěl.... Rozeřvala jsem se v autě tak hystericky, že to nešlo zastavit. Jako by neměl kouska citu. Vím, že nese stejnou psychickou bolest, ale čekala bych od něj oporu a ne tuhle studenou upřímnost. Prostě dává najevo jak to vnímá on a prý kdyby to šlo sjednat po telefonu, byl by nejraději. Myslela jsem si, že by měl mít víc síly, když mám i bolest fyzickou, ale takhle to vypadá, že si snad myslí, že jde jen o mně a jeho názor nikoho nezajímá... Vykřikla jsem na něj, ať to tedy všechno zruší a už se o tom bavit nebudu. I to maličko mi nedopřeje k uzdravení, pochopení, že to už nikdy nebude jako dřív a žádná svatba nevrátí život našich dětí. Je to strašné. Od včera jsme spolu neprohodili ani slovo, jel na celý den pryč zalítat si s dronem a chodíme kolem sebe jako cizí. Copak je tohle normální?

Autor: Irčins   4.9.2016 v 19:59

Milá Olo, doktorku Ulčovou-Gallovou mi doporučil pan doktor Koucký už vloni, když se nám to stalo poprvé. Ale to jsem nějak minula a řídila se hlavně časem, aby už uplynuly čtyři měsíce a my se mohli snažit zase. Nyní chci vyzkoušet opravdu co půjde. Vím, že na nic přijít nemusí. Máme dáno, že umělé nebo IUI je pro nás nezbytné kvůli spermiogramu, já měla vše v pořádku, dokonce podle lékařky ze Sanusu nemám problém po umělém i inseminaci otěhotnět, ale proč nejsem schopná miminko donosit...to jsou jen samé spekulace a tolik možných příčin dohromady...

Autor: Irčins   4.9.2016 v 20:04

Lucíku13...i tobě děkuji za slova útěchy. Bohužel ty nejdůležitější...od partnera, ty postrádám nejvíce. Přitom mne tolik zná, může ve mně číst jak v otevřené knize, už tolikrát něco vycítil a jen mne objal. Ale po tom pátečním výletu se prostě uzavřel, jako bych byla vzduch. Přitom sám navrhl, že to probereme, a nakonec když jsem začala mluvit, plánovat, vše smetl ze stolu jednou větou, vníž bylo cítit tolik negativa a nechuti, že jsem měla chuť otevřít dveře auta a snad vyskočit. Dusila jsem se slzami a třásla se v křeči po celém těle... Tohle prostě nejde zvládnout...

Autor: Irčins   4.9.2016 v 20:07

Jinak se strašně moc omlouvám všem maminkám a hlavně těm nastávajícím, že tu zahlcuji stránky svou bolestí. Nechci, abyste se třeba bály mluvit o svých pocitech štěstí ze svého těhotenství...to raději přestanu psát. Vždyť to musím nějak sama zvládnout, to bych pak musela být zavřená jen doma, abych na ulici nenarazila na maminku s kočárkem...

Moc na vás všechny myslím a přeju si, abyste si tvrdě vysněné miminko přivezli v pořádku domů.