Autor: Jaana   4.9.2016 v 21:49

Víš Irčins, z toho co čtu...taky jsem si myslela, že mít v tvém případě svatbu by ti trošku pomohlo, ale teď když to čtu, tak ti teda nevím.. Udělat ji za každou cenu s nechutí přítele, to nevidím jako dobrý nápad. Měli byste na to mít hezkou vzpomínku a ne aby vám uzavřela jednu smutnou kapitolu..Mít ji romantickou, těšit se na společný život, mít ji s lidima, které byste tam chtěli mít i za cenu odložení o nějakou dobu. Ale možná to přítele přejde, taky to všechno potřebuje vstřebat ,,po svém", vím jak to bylo loni u nás. Každý to prožívá jinak, nějak se s tím vším vyrovnat.

Irčins, koukám sem, co jen to jde, mám jen trošku méně času, ale určitě tyhle stránky nazahlcuješ. Všem nám to pomohlo si tady vylít srdíčko a nedusit to v sobě, koukej, kolik lidí ti přeje, abys to nevzdávala a já si to myslím taky. Dokud budeš mít sílu, nevzdej to, ale pamatuj při tom i na své zdraví. Vím, jak to strašně bolí vyjít mezi lidi, vidět maminky s kočárkama, cítit pohledy lidí, kteří z tebe nespustí oči. Člověk se časem dokonce bál usmát na veřejnosti, protože koukali, že tě to asi málo bolí...Vykašli se na lidi, dej si čas, nežeň se do práce, doktorka obvoďačka mi taky napsala neschopenku, ani nevím na co, bylo mi to jedno, potřebovala jsem čas na sebe a dát se dohromady, protože jsem musela být v pořádku, abysme do toho mohli jít znovu.

Promluvte si o té svatbě, pokud jeden z vás cítí, že na to není správná doba, netlačila bych na ni, ani bych mu to nevyčítala, ale na tu dovolenou určitě jedtě, tu si zasloužíte oba. A kdoví, třeba se můžete vzít tam, s náhodnýma svědkama.

Lucík13, přeju, ať brzo vidíte srdíčko. My jsme o přišli loni o chlapečka ve 40 tém týdnu, pupeční šňůra.. Pak se nám taky zadařilo a máme doma šestitýdení holčičku. Strašně jsem se celou dobu bála, hlavně bála těšit, konec těhu jsem těžko nesla.  Vyvolali mi porod na začátku 38 týdne, hlídali mě celé těhu. Černé myšlenky přijdou, ale hned se je snaž zahnat nějakou hezkou, prostě věřit, věřit. Už tu trávím s holkama rok, za který jsu moc ráda, sama bych to nedala.

Myšlenky jako jestli jsem to co se stalo,nemohla zavinit já něčím, mě taky napadaly. Ten den jsme uvazovali rajčata, pak opékali a nakonec jsem si vyčítala, jestli jsem se nesprchovala v moc teplé vodě...Bylo mi doktorem vysvětleno, že nic takového na to nemělo vliv, ale asi to patří k jedné z fází truchlení, takové to sebeobviňování, jestli jsem to nemohla něčím ovlivnit. Jenže jak začneš takhle přemýšlet, tak to je krok do blázince. Tentokrát určitě všechno dobře dopadne a svojeho drobečka - ků se dočkáš, stejně jako jednou i ty Irčins. 

Autor: Jaana   4.9.2016 v 21:51

Tak než jsem tu mou slohovku s přestávkama dopsala, koukám, že Lucik1 napsala to samé.

Autor: Irčins   4.9.2016 v 22:28

Jenže pro mě je nepochopitelné, že vybíráme dovolenou a on řekne, jak někde našel dokonce i slevu pro novomanžele, že to využijeme, byť to nebude svatební cesta, ale spíš k zotavení nás dvou. A že ji dodatečně oslavíme, až bude zase dobře a třeba už bude mimčo na světě...jak to nevzdáme. Pak najednou obrat o stoosmdesát stupňů a já jsem snad ten necita, který ho k něčemu nutí...

Už jsem s ním zažila za ty čtyři roky tolik obratů, tolik setření, já přeci nemohu být stále naladěná na jeho názory. Vždyť přece existuje diskuse a komunikace. On s odstupem mála času dokáže odpovědět na stejnou otázku úplně odlišně a pak se hrozně diví mému postoji. On když něco dopředu plánuje, je to v pořádku, když chci něco plánovat já, setkám se ponejvíc s odpovědí, že ani nevíme, co se do té doby stane, že to nechce teď řešit.... Nepřijde mi to normální...

Autor: Irčins   4.9.2016 v 22:33

Když za námi po porodu přišla psycholožka a ptala se na jeho názor, jak to vnímá. Tak mluvil téměř 10 minut jen o tom, jak se potřebuje zase co nejvíc dostat do svého rytmu, že si bude hledat zákazníky co nejdále, jak si vezme pár dní na to, aby se s tím vyrovnal....ale ai slovo o tom, co budeme dělat spolu, že mi bude oporou a vůbec my dva sobě... Pak ho psycholožka poslala za dveře a narovinu se mně zeptala, zda v něm budu cítit oporu? Když jsem mu to pak řekla, protože to jediné ho zajímalo...proč chtěla se mnou mluvit, tak se cítil hrozně dotčený, vždyť přeci chtěla slyšet jeho názor, tak už tedy neví, co víc měl říct a že mu asi nerozumněla...

Ona sama mi pak poradila, ať jsem tam, kde si myslím, že mi bude nejlépe. A já v tu chvíli uvažovala odjet na čas k rodičům... Beztak má práci, že se vrací až večer a čekat tu na něj celý den...to se asi ode mne očekává, ale nevím, zda to zvládnu, byť bych chtěla raději zůstat s ním. Ale za těchto podmínek?

Autor: Janina   5.9.2016 v 00:03

Zdravím vás všechny,

diskuse mi vyjela při hledání jiného článku a nedalo mi jinak, než pár stránek zpátky přečíst... Nedovedu si ani ve snu představit, co prožíváte a je strašně obdivuhodné, jak silné jste ženy, všechny. Tolik bolesti, lásky a bezmoci a přesto všechny jdete dál a věříte, že se vše v dobré obrátí. S obrovskou pokorou si uvědomuju, jaký zázrak se mi stal, že jsem ani nevím jak otěhotněla, donosila a porodila zdravé dítě, zázrak, který většina z nás ostatních bere jako něco automatického, často nechtěného. Vaše síla mi dala sílu jako matce dát své dceři za každých okolností vše, co mohu a také pokoru k životu. Ze srdce doufám, že se vše zlé jednou v dobré obrátí a všechny budete žít životy tak, jak si přejete. A Irčins... s přítelem to nevzdávej, jen zahlcen bolestí ztratil víru v lepší budoucnost a uzavřel se.

Zdravím vás a děkuji. Janina

Autor: Jaana   5.9.2016 v 12:00

Irčins, vůbec se ho nechci zastávat, to víš jen ty, jestli je to dobrý nebo skřípe..             Jenže není to ještě ani týden, co se to stalo, je to strašně čerstvé pro oba a situace, které by člověk jindy jen tak přešel, si v tento moment zabírá. Jste teď oba citliví na všechno, na každé slovo...Tohle by poznamenalo každého. Můj chlap by taky nebyl asi schopný mluvit s nějakou psycholožkou o tom, co se stalo, vlastně ji bral jako cizího člověka, který to mnohdy nezažil a radí.  Snad až časem, až by si získal její důvěru. A na poznámku od psycholožky vůči němu by taky zřejmě na mě vybouchl (a to spolu řešíme všechno a prakticky se nehádáme vůbec.) Nechala jsem ho jít párkrát s klukama na pivo, na fotbal, poví co chce a komu chce, i když jsem ho v duchu nikam pustit nechtěla a chtěla jsem ho mít doma, koukala jsem celou dobu na hodiny, že už by mohl přijít a vřelo to ve mě...Tak ten tvůj si šel pouštět dron, vyčistit ven hlavu. Mojemu to bylo ,,lepší,, navrhnout a poslat ho pryč, než aby se začal vymlouvat a utíkat sám. 

Tak rychle se s tím vyrovnat je hrozně těžké a navíc, když je to podruhé. Vidět ty dvě maličké berušky, pohřeb, svatba. Člověk už se i bojí  na něco těšit, bojí té bolesti a zklamání, kdyby se zase něco pokazilo, určitě se před tím na svatbu taky moc těšil.

Věřím ti, že máš pocit, že jsi na všechno sama, že tě to bolí víc, protože si miminka nosila a cítila, to nemluvím ani o tom, co všechno jsi musela absolvovat.  Přítel je jistě hodný, jen jste oba teď moc bolaví. Přece by ti někdo bez srdce nepožádal tak krásně romanticky o ruku. Dej tomu čas, ať už svatba bude nebo ne. Třeba už dnes bude zase všechno jinak, ale mluvte spolu i když budeš muset možná udělat ten první krok ty. Proberte svatbu aby to nebral, jakože teď musí, jednou by ti to mohl vyčíst. Má tě určitě moc rád. Bude zase dobře, uvidíš.

Autor: Stela   5.9.2016 v 13:41

Ircins,zlaticko,svatba ma byt pro dva se z opravdove lasky berouci partnery jeden z nejstastnejsich dnu v zivote obou.A to je taky urcite jeden z duvodu,proc o ni Tvuj pritel ted zrovna nestoji,byt Te nade vse miluje a nic si nepreje vic,nez aby jsi se stala jeho manzelkou.Uz jen to,jak se celou smutnou situaci zdrceny prece dokazuje,jak mu na vasem spolecnem budoucim stesti strasne moc zalezi.Ty se ho nechci zastavat na ukor Tebe,co Ty jako zena uz jsi musela vytrpet fyzicky i psychicky bolesti...to zadns slova dostatecne nevystihnou.Jen ho,prosim,ted v te neprekonatelne bolesti nezatracuj,protoze vsechno je ted pod tihou spatnych myslenek mnohem zranitelnejsi,nez kdykoliv jindy! Sama si tu svatbu nech jeste projit hlavou,at jednou nelitujes.Svym zpusobem chapu,ze je pro Tebe moc dulezity "aspon neco dotahnout do konce",jak jsi sama napsala,ale ruku na srdce-opravdu zrovna Tvuj Velky Svatebni Den za kazdou cenu???Nepripoustej si tu myslenku,ze dalsi odlozena svatba,dalsi novy termin=dalsi nova tragedie...Pokud snatek neuskutecnite pristi tyden,zadny dalsi termin neplanujte.Jedte na dovolenou,odpocinte si,a az se vam pristi rok konecne narodi zdrave miminko,teprve pak vyrknete datum VASEHO VELKYHO DNE a zpecette ho patricnou oslavou,jakou by tento den mel vzdy nest!!! Preju vam obema strasne moc sily,trpelivosti i stesti.

S pozdravem Stela

Autor: Mixlevpixle   6.9.2016 v 10:22

Je to 18.8.2016 co jsem porodila. V 36 TT jsem sla na kontrolu a zjistili že malému nebije 

Nejdřív jsem nechápala či to říkají, vždyť jsem přece na konci těhotenství po 3 letech snažení o miminko, vždyť přece všechno bylo v pořádku, všechna vyšetření, odběry, krevní tlak, cukrovka, prostě Krásné pohodové těhotenství, malej měl doma vše připraveno, jen ho položit do postýlky, tak co to proboha říkají???

Okamžitý odvoz do nemocnice a vyvolání porodu, to už bylo jako ve snu.. Prý teď jde i můj život, o jaký život když můj skončil s Matyáškem… Nechápala jsem.

Po 16- ti hodinovém porodu se můj miláček narodil mrtvý, nikdo nepkakal, nikoho jsem nedostala do náruče, prostě prázdno. Můj život skončil a chtěla jsem umřít s ním. A tyto pocity mám doteď.

Tak to je v kostce můj příběh…

Autor: Tamara   6.9.2016 v 11:06

To je strašný holky,jak vidím,tak není vyhrano behem celeho těhu.O mimi se snažíme dlouho a když vás tak čtu,tak nevim zda neni lepší raději neotěhotnět než toto,asi bych skočila z mostu nebo nevim.Jde vidět že ste silné.

A tebe neřekli proč mu přestalo bít?Drž se,snad mám kolem sebe oporu 

[934458]