Autor: Ivous   28.9.2016 v 20:54

Ale ten sok, kdyz se proberete z narkozy na JIP nemusim asi popisovat :-( Co me drasalo, byla miminka, ktere vozili jinym maminkam po cisari na JIP, kdyz s nimi sestricka jela okolo okna, za kterym jsem na pristrojich lezela...a prazdne splaskle bricho. Totalni sok, ze ktereho jsem se dostavala hodne dlouho, rekla bych i mesic! A pak se v mem terminu porodu narodil v te same porodnici chlapecek kamaradce, spadla jsem do deprese. Dlouho mi trvalo, nez jsem se z toho vyhrabala...do prace jsem hned nemohla kvuli komplikacim po porodu (hematologie rozhazena diky transfuzim, tromboza atd) a okolo me rodi kamaradky a zname, jak na bezicim pasu, samo bez komplikaci...doted tomu nerozumim, proc? Uprimne vam vsem zavidim, co muzete otehotnet prirozene. Ja kvuli bez vejcovodu nemohu. A to lekarske prostredi me po tom vsem desi...

Autor: Ivous   28.9.2016 v 20:59

Omlouvam se za popisy, vcera jsem mela navsteve kamaradku s 14denni holcickou...a vse mi to vratilo, leden a porod :-( Proto se z toho asi potrebuju vypsat? Holcicka je samozrejme krasna, rozkosna a hodne se bojim, ze uz se takoveho maleho stesti nedockam :-( Jsem rada, ze tu ctu, ze to nevzdavate! Ani Ircins...to mi pomaha bojovat dal.

Autor: Irčins   29.9.2016 v 00:29

Elis...já to o něm v tom vzteku na ten internet také napsala a trošku se mi i ulevilo. Jsou stránky, kde se píše přímo o něm a jsou tam na něj hlavně chvály žen, kterým pomohl, ale i zápory. Jedna žena tam dokonce píše, že jí radil redukci dvojčat, na to ona nepřistoupila, šla za jiným doktorem a ten jí pomohl obě donosit...nakonec to zakončila tím, že by jí strašně zajímalo, které z těch miminek by jí v té chvíli asi poradil vzít...samozřejmě to myslela sarkasticky a dokonce ho označila za prase co se týká jednání... Vypsala jsem se tam, že ho možná chápu jako lékaře, který v tu chvíli neviděl šanci, že i doktor se může zmýlit, když jsem si přečetla tu kritiku té ženy přede mnou...ale jedno je jisté, doktor si má sice zachovat vůči pacientce odstup, ale má mít i dostatek taktu na jednání s těmi, kterým pomoci nedokáže. Neříkám, že je má živit marnou nadějí, ale v jeho přístupu jsou velké trhliny a kdo ví, třeba na to jednou přijde sám, pokud mu to ovšem jeho egoismus dovolí. Nepřeji nikomu nic zlého, ale tohohle doktora nechci potkat ani na ulici, to je fakt.

Nikol89...tolik bolí tohle číst znovu a znovu, sama si tím procházet a vědět, že do budoucna není nic jistého. V jednu chvíli mám tak obrovskou potřebu popohnat čas a zase se začít snažit a posléze mně přepadne neuvěřitelná bolest z toho, že mi holčičky už nic nevynahradí a bojím se...bojím se dalšího těhotenství, věřím, že otěhotním, to sice ano, ale dál...po loňské ztrátě jsem letošní těhotenství vítala jako nový počátek už jen proto, že jsem podstoupila IVF, museli jsme se prokousat stimulací, injekcemi, pak hyperstimulačním syndromem, strachem o jedno z dvojčátek...tak jsem si užuž říkala, že tentokrát to bude dobré, ta bolest za to přeci stojí... Hm, bolest je dvojnásobná, strach je nevyčíslitelný a motivace jako na houpačce a opět čekání na nejistotu. Další těhotenství už nebude mít s těšením se nic společného a ta vidina mě hrozně děsí. Vidina dnů, týdnů a měsíců ve strachu...zvládneme to??? S tou plodovou vodou je to divné, ale já už se asi ani ničemu nedivím. Nechápu, proč najednou miminku přestane bít srdíčko, když ho dělí od narození tak málo? Co se v tom těle proboha stane??? Já už ani nevím, kde hledat chybu a zda to hledání k něčemu vůbec prospěje... Ten doktor z Hradce, i když hulvát, mi nakonec vryl brouka do hlavy...co když opravdu nebudu nikdy schopná dotáhnout těhotenství do konce nebo aspoň do té míry, že miminko půjde zachránit? A jestli za to všechno může opravdu zkrácený čípek...tak je ta naděje reálná? Pomůže tomu nějaké ležení v nemocnici, když vidím, že se může stát ještě tolik jiných věcí, které tomu mohou zabránit? Tlukot srdíčka...mám doma domácí ultrazvuk, ale když přestane bít srdíčko, je k ničemu. Jen mi pomohl v tom malém uklidnění, když jsem měla někdy obavy. 

Vím, že je špatné takhle uvažovat už do budoucna, jen si to přivolám, nikdy by mně však nenapadlo, kolik nezjištěných příčin může zabránit tomu, abychom ty děti mohly držet zdravé v náručí. 

Jinak mně teď gynekolog radí počkat aspoň půl roku. Vloni tři až čtyři cykly a otěhotněla jsem až po osmi měsících a dopadlo to stejně špatně. Čtu všechny možné články a příběhy, dokonce i těch, které otěhotněly po porodu už v šestinedělí nebo právě po revizi hodně brzy a dopadlo jim to dobře. Ale jsou i příběhy, kdy se vyplatilo počkat. Každá žena a každé tělo je prostě jinak stavěné. Já pokaždé dělala co mi bylo doporučeno a vlastně co se týká otěhotnění, tak jsem beztak závislá na tom, kdy nám pomohou doktoři. Sice stále myslím na to, že je tu malá šance na přirozené otěhotnění, když máme horší spermiogram, ale tahle víra mi pomáhá jen přežít do té doby, než půjdeme opět do Sanusu....stejně jako jsem se jí držela vloni a přitom každou menstruaci obrečela tajně na záchodě. Ale to doufání měsíc co měsíc mě drželo v naději... Teď to asi nebude o moc jiné. A stejně jako vloni s příchodem ledna budu zase doufat a věřit Sanusu, protože se tam mám objednat právě na konci ledna na první konzultaci. 

Doma máme tři urničky, vlastně jen dvě a jednu prázdnou. Holčičky nám nakonec v pohřební službě na naše přání dali do jedné...tolik bolesti a nakonec máme doma popel vlastních dětí a žádnou radost...

Autor: Irčins   29.9.2016 v 00:40

Ivous...chápu pocity, kdy je žena ráda aspoň za to, že nemusí rodit přirozeně. Vloni jsem křičela bolestí a dokonce jsem prosila sestřičky o císařský řez. V jednu chvíli, to si přesně pamatuji, jsem i tehdy řekla příteli, ať už "to" ze mně vyříznou. Je to hrozný na to takhle vzpomínat, ale rodit mrtvé miminko je snad nejhorší zážitek v životě ženy. Dvojčátka jsem teď rodila živá a to bylo pro mne takovým malým milodarem, i když sotva na pár minut... I to rozloučení s nimi pro mne bylo moc důležité, mohla jsem si je pochovat, dotknout se jich, kdežto loňskou holčičku, kterou jsem rodila ve 29 tt jsem neměla šanci ani spatřit. Viděla jsem z ní jen zádíčka a temeno hlavičky...hned ji zabalili a odnesli....

Já už to nechci zažít, nevím na kolik mám ještě sílu... A stejně jako vloni a děje se tak asi pořád, jen to vnímám teď víc, se kolem mne točí samé maminky s kočárky a nastávající maminky. Pýcha na těhotenství je tatam a já stejně jako vloni klopím zrak, aby snad na mně nebylo vidět....jako bych se styděla a přitom nemám za co... 

Autor: Lucik13   29.9.2016 v 06:56

Holky, je mi to vsechno hrozne moc lito a tak tezce se to cte, vzdycky, kdyz se tu objevi nekdo novy, tak me z toho mrazi :(

Hodne me stve, ze jsem si cele tehu prala, aby miminko bylo velke, protoze sem furt mela maly pupik..a nakonec asi velikost rozhodla o tom, ze miminko se do briska neveslo a byl konec...

Co se tyka porodu, tak ja mela jit na planovaneho cisare, kvuli poloze koncem panevnim a Dr jeste rikal, ze mimco je moc velky,abych ho bezpecne jako prvorodicka porodila, kdyz neni otocene, tak sem s normalnim porodem vubec nepocitala. Kdyz zjistili, ze je mala mrtva, tak mi rekli, ze musim porodit klasicky koncem panevnim, ze se cisar v techto pripadech nedela, pokud neni ohrozeny zivot rodicky..Ja byla tak vydesena, ze mam najednou rodit a jeste miminko,o kterem gyndar rekl, ze je velky a ze ho neporodim...Nakonec jsem to zvladla, ale byla jsem cela potrhana vevnitr a nastrih a doted mam od dubna bolesti...sedla jsem si celkem v klidu az po mesici a pul, kdy mi vlastne koncila materska, mela jsem porad hrozne bolesti,kdyz jsem stala...tak jsem vyuzila dovolene a do prace nakonec sla 3 mesice po porodu a to jsem jeste nebyla fyzicky uplne fit...Ale pak mi prace pomohla se dat dokupy a s manzelem jsme se milovali jen 2x, pac me to furt desne bolelo a byla jsem dost prekvapena, ze jsem zase tehotna... Doporucovali mi po porodu pockat 2-5 cyklu a pak to zase zkouset.

Hodne me puvodne mrzelo, ze musim na cisare, ze pak uz nikdy nebudu moct rodit normalne..no a nakonec sem si to pekne vyzrala a navic s mrtvym miminkem.

Byla jsem hrozne nastvana, ze mi konci materska a jeste nejsem fit a pak sem byla nastvana, ze jsem po porodu a musim makat v praci, fyzicky sem se citila ze zacatku fakt blbe... Myslim,ze pokud zena projde celym tehotenstvim, tak to chce cas, aby se dala dohromady a ne ze nema jeste ani zahojene jizvy a musi makat. Nektere dny me bolel cely zadek, jak sem cely den litala na nohach a kolegyne v praci to moc nechapaly.. Tak sem proste byla nastvana na vsechny maminky,co jsou po porodu doma a jen koji a prebaluji a ani netusi,jake maji stesti...

Jsem nastvana na cely svet a tu nespravedlnost doted, obcas mam pocit, ze sem nastvana i na to miminko,ktere me opustilo, kdyz jsem se na nej tak tesila a polozila bych za nej klidne zivot... A tohle jsou veci,ktere nove tehotenstvi stejne nespravi, uz se to neda vymazat.

Tak jsem se taky dneska rozepsala, je to tezke, jednou jsem smutna, jednou nastvana, jednou zlomena, obcas mam i nadeji, porad se to toci vsechno dokola..

Drzim vam vsem dal palce a hodne sil to zvladat.

Autor: Ivous   29.9.2016 v 20:01

Jeste k tomu porodu cisar versus prirozeny u mrtveho miminka - skutecne je zazity postup vyvolat porod. Kvuli naslednemu otehotneni. Po 6tinedeli se hodne zen uz muze snazit, i kdyz se doporucuje cca 6mes pauza, stejne hodne zen znovu otehotni i drive. Myslim, ze rada z vas je toho dukazem a nektere i drzite sve nove dlsi stesti v naruci :-) Ja cisarem musela. Predcasne se mi odloucela placenta a krev nevytekala ven rodidly, asi je Vitek zaterasil. Vse se mi hromadilo v brisni dutine a hrozilo mi, ze by mi museli i delohu vzit. Kvuli rozhazene srazlivosti krve. Do rana nastesti krev prestala tect (od cca pulnoci do rana me kontrolovali na JIP ... ja si ani neuvedomovala, ze jsem mohla vykrvacet). Proto ten cisar - ohrozeni rodicky na zivote byl muj pripad :-( Porod se mi sice cestou do porodnice rozjel, kontrakce po 2min v aute nic moc, ale dle lekaru klasicky porod to nebyl. Obrana tela, ktere chtelo vypudit miminko ven pro zachranu me. Telo je chytre...A po cisari prave min 6mes pauza kvuli hojeni jizvy. No, uz jsem 9mes po porodu a stejne asi jeste neni telo v kondici :-( Nevim...pritom srdicko mam pro novou dusicku uz priprave. Nejak je to truchleni po 9mes jine, mene bolestive...boli to stale, ale jinak. Mozna to vnimam mene bolestne, protoze nejsem tehotna. S miminkem v brise prijdou jine strachy, nervy...

Autor: Irčins   29.9.2016 v 21:44

Ivous...i mně vloni říkali, že jedno pozitivní je právě v tom, že mohu porodit normálně. Po císaři řekli, že bych se mohla snažit tak za rok, právě kvůli tomu, aby byla jizva na děloze srostlá a nehrozilo její protržení... Hm, tak jsem jim poděkovala a pak v dalším těhotenství byla fakt ráda za ten přirozený porod. Jenže beztak to vedlo opět ke špatnému konci, i když opět přirozeně. Co je mi to ale platné...

Souhlasím s tebou...nové těhotenství už nebude mít s normálním těhotenství zdravé ženy nic společného. Možná se budu těšit na začátku, když to bude čerstvé, ale s každým dalším týdnem přibude větší a větší strach. Tohle není fér. 

Autor: Ivous   5.10.2016 v 22:45

To me by se libilo, mit v naruci miminko a to bez 9mes tehotenstvi a mozna i bez porodu :-) Takze bez 9mes strachu ;-) Moje ochota huntovat si telo je cimdal mensi :-( Uz jsem koukala na adopci. Ale odradila me ta delka cekani a prijimaci procedura do seznamu cekatelu :-( Na to ted nemam psychickou silu, handrkovat se s urady. Staci mi vecne navstevy u lekaru...

Autor: Irčins   6.10.2016 v 11:22

Ivous...naprosto rozumím. Mamina se dokonce dívala na internet, že jen v pardubickém kraji čeká 300 tisíc dětí na osvojení, což je jiné než adopce, ale stejné papírování. Já se, bohužel, s adopcí nebo jiným dítětem teď prostě nemohu smířit... Moc chci vlastní miminko, zvlášť když vím, že je mít mohu. Jen ale za jakých okolností a přesně jak říkáš...za daň několikaměsíčního strachu. 

Právě mi končí a nekončí měsíčky, dostala jsem je hned prvního, ale když už si jeden den myslím, že končí, rozjedou se nanovo. Navzdory tomu, že jsem opakovala slova svého gynekologa ohledně pití kontryhelu...jeho názor byl takový, že je k ničemu, nepomáhá početí, spíš řekl, že čípek stahuje...tak navzdory tomu jsem se ho rozhodla pít. I kdyby nepomohl v tom nejdůležitějším, má i jiné dobré účinky...mírní bolesti při menstruaci a myslím, že to mohu potvrdit, protože nemám žádné. A celkově je dobrý na ženské orgány, jejich hojení po porodu a následný růst děložní sliznice.

Ono někdy člověk nemá dát na radu jen jednoho doktora nebo člověka. Pokaždé jsem se striktně držela toho, co mi řekl, ale teď jsem si řekla, že podniknu možné kroky prostě sama. Stejně jako s návštěvou té Ulčové-Gallové... Gynekolog mi narovinu řekl, že mi nepomůže, jenže on měl na mysli neplodnost a s tou mi úspěšně už dvakrát pomohli v Sanusu, ale já jsem se k ní objednala hlavně kvůli infekcím, které mně už léta provází a ať už je to z psychického hlediska, jako se mi občas objeví herpes nebo z fyzického, co se týká potíže s těhotenstvím a následnými odtoky plodové vody a infekcemi. 

Kdybych dala zase jen na něj, tak bych jen tak čekala třičtvrtě roku a pak by mně poslal do Sanusu. Tam jsem se objednala už dřív, protože jeho doporučení už nepotřebuji a uvidím. Rozhodně nechci nic uspěchat, ale názory se mohou lišit a jestli je on přesvědčený, že za mé špatné konce v těhotenství může zkrácený čípek, tak ten mi už, bohužel, beztak nedoroste.... A jestli mi vloni radil počkat čtyři měsíce a já otěhotněla až po osmi, jak mi teď může pomoci opět tolik na to, aby se to nezopakovalo. 

Já vím, že děložní hrdlo a čípek potřebují čas na zpevnění, ale já už ten čípek nebudu mít nikdy pevný jako žena, která nepodstoupila ani jednou konizaci. A jestli mi v Sanusu dovolí jít dřív na KET, tak váhat určitě nebudu. Nemyslím si, že by tam riskovali, když by si nebyli jisti, že jsem v pořádku.