Autor: Tereza   27.9.2016 v 17:29

Holky, moc Vám děkuju za podporu. V neděli jsme se vrátili a hned v pondělí jsme byla u Dr. Tak je vše v pořádku. šestinedělí už mám taky za sebou. Příští týden jdu na odběry, aby se zjistilo, jestli už mám v pořádku hormony a už mám normální cyklus. 

Irčins,u  Tvého příběhu mě obzvlášť zamrazilo. Tohle se nemá stávat vůbec. A Tobě se to stalo 3x. To je hrozné!!! Ale i na Tebe, a na nás všechny, čeká šťastný konec. Věřím tomu. 

Jaana... Přejížděla jsem potom na porod i do jiné nemocnice. Protože v téhle to bylo něco hroznýho!! Jak říkám, já mám svojí gynekoložku uplně skvělou. Nemůžu si jí vynachválit.Ale bohužel měla dovolenou. To, že mi miminko umřelo, mi oznamoval místní primář ( Naprostý hovado!! ) řekl mi, že je dítě mrtvé. Než jsem stihla vstřebat tuhole hroznou informaci. Tak mě plácnul po rameni a řekl mi, že nemá cenu plakat nad rozlitym mlíkem, že už je to jedno. Že jde teď hlavně o mě. A já jsem se ho ptala co dál ( Fakt jsem s tím neměla žádné zkušenosti. A nechtěla jsem rodit přirozeně.  On mi řekl, že prostě přirozeně rodit budu. že žádná jiná možnost není a blabla. Tak už jsem mu řikala, ať se laskavě uklidní, že jsem se ho pouze zeptala jestli existujou nějaké jiné varianty. Nesnesla jsem pomyšlení, že si to všechno prožiju. Akorát, že to neskončí dětským pláčem. Nechtěla jsem v žádnym případě nic vidět a vnímat. 

Poslal nás pak na příjem. Tak jsme s přítelem šli a sedli jsme si na chodbě ( chtěli jsme to všechno vstřebat.) A on šel pak kolem nás a říkal : Co tady děláte ? Mslíte si, že tady máme jenom Vás ? ATD. No holky, to bylo chování. To Vám povim. 

Okamžitě jsem pak přejela do jiného města. Tam se mě ujal taky primář a doktorka. A to bylo nebe a dudy. Chovali se tam ke mně všichni fakt úžasně. Všechno mi vysvětlili a byli fakt hodní. 

A tam byli právě naštvaní a nepříčetní, že v sobě nosim už týden mrtvý dítě. A že jsem mohla umřít. Okamžitě do mě rvali antibiotika a všechno možný. Měla jsem pak i horečky.

Čekáme ještě na pitevní zprávu. Tak potom uvidíme. 

Omlouvám se za ten román. Jsem ráda, že tu jste i holky, co už máte krásná zdravá miminka. A doufám, že je budeme mít brzy i my všechny.

Posílám Vám všem pusu. 

Autor: kotrbelinka   27.9.2016 v 21:24

Ahoj holky, Terko teda to je mazec to byl teda dobytek to ti povim chudero.Ted uz jen myslet pozitivne jak jen to pujde a připravit se na dalsi snazenicko.. Ja si prozila loni porod dvojcatek dva roky predtim chlapecka a predtim jeste potrat v 8tt a podivej nevzdala sem to a konecne mam broucka u sebe a to zrovna nebylo super tehu pekne jsem si ho vylezela a to doslova v nemocnici od 25+6 a malej se narodil 33+6 :-) hlavu vzhuru drzim vsem peste.

Autor: Irčins   28.9.2016 v 01:22

Ahoj holky,

Jaani děkuji za kompliment, opravdu mi ta životní změna pomohla...i ve formě úřadů, které jinak naprosto nesnáším. Ale teď jsem je obíhala celkem ráda a vlastně je to hezký pocit být manželka. Co se týká práce, jsem celkem rozhodnutá. Fakt se tam už nechci vracet, sice mně práce bavila, ale za jiných okolností a bohužel, v jiném kolektivu... Mám dobrou obvodní doktorku, která mne zná a ví, čím jsem si dosud prošla, tak snad to bude v pohodě. Také nechci brát žádné léky na psychiku, i když jsem dostala v nemocnici Lexaurin na uklidnění a spánek, což mi pomohlo první dva dny tam, ale doma jsem ho už nebrala.

Luciku naprosto rozumím tvému strachu i bolesti, která v našem životě zůstane po těch andílcích už navždy. Pořád budu mít v hlavě myšlenky na to, jaké by holčičky byly, jaký by měly život... A je mi jasné, že na ně nepřestanu myslet ani v novém těhotenství ani v dalších letech. Je tu bolest otupí čas, ale nezmizí nikdy... A děkuji k přáníčku, také se snažím myslet na to, že snad to příště bude už v pořádku. Ano, už u mně začíná převažovat přání mít své miminko a zkustit to holt znovu a je to hlavně díky manželovi, který o tom mluví s takovou jistotou a samozřejmostí, že to tak začínám brát i já. 

Elis, věřím, že máš bojovníka a je mi jasné, že ho nespustíš z očí. Já to budu mít stejné. Je krásné číst řádky vás, které už svá miminka máte, opravdu je to obrovská motivace.

Ahoj Kotrbelinko, vím, stalo se nám to podobně a já se s tím stále nemohu srovnat. Nevím, jak jsi to měla ty, ale já jak jsem zjistila, že čekáme dvojčátka, tak teď bych je chtěla zas a nemohu se srovnat s pocitem, že jsem přišla o něco tak vzácného, i když v našem případě je vlastně narození i jednoho veliké štěstí a zázrak. Ti, kterým se narodí miminko bezproblémově a nezažili to, co my tady, ani neví, jaké štěstí vlastně měli... S těmi dvojčátky...je to u mne bláhová představa a vím, že asi ani nemám v sobě šanci donosit dvě naráz, jen o tom prostě přemýšlím a je mi strašně smutno. Budu vděčná za jedno miminko a je mi jasné, že ve svém životě...pokud mi to dovolí, se budu snažit určitě o další...moc toužím po dvou dětech...ale jak říkám, pokud mi to život a tělo dovolí...

Ivous...víš, my šli do umělého a vlastně i první IUI hlavně kvůli spermiogramu a zpočátku jsem se i na přítele zlobila, že kdyby na sebe trošku dbal a zhubnul, hodně by to pomohlo. Zvlášť, když na to upozornila i doktorka ze Sanusu. Jenže když se nám to stalo teď podruhé, zjistila jsem, jak je ta prvotní příčina zanedbatelná oproti tomu, že to nemůžeme dotáhnout k živému miminku kvůli mému tělu. Gynekolog říká, že mohu poděkovat doktorům, kteří mi před lety řezali čípek a nekoukali nalevo napravo, zda mám nebo nemám děti a řízli hodně...na druhou stranu mi stále leží v hlavě slova doktora z Hradce, kde jsem teď ležela...prý mohu mít nedostatečnou dělohu, která při určité zátěži a velikosti prostě neudrží plodový vak a ten praskne. Jenže nefiguruje tam opět čípek??? No, 17.10. jdu na imunologické vyšetření k té Ulčové-Gallové, tak také uvidím, zda nezjistí něco kolem mé slabé imunity a stále se opakujících infekcí. Teď mám například už týden průjem a když jsem se ptala gynekologa, tak výsledky z krve, kterou mi ale nabírali před 14ti dny, mám v pořádku, žádná infekce tam není, nejsem anemická a prý to může být viroza. Mamka říká, že to může být i psychické nebo jsem něco špatného snědla. Je fakt, že to malování kuchyně minulý týden byl celovíkendový záhul a v noci jsem měla až zimnici. Přehnala jsem to, no. 

Jinak v práci za mě zaskakuje sestra jedné z kolegyň a shodou okolností půjde brzy na mateřskou. A to víte, že se mě už manželův bratr-můj šéf přes svého tátu ptal, zda a kdy se vrátím. Hm, tak jestli počítá, že se vrátím jako vloni měsíc po porodu, tak to ne... Vloni jsem tam hnala, abych zapomněla, ale teď se nesrovnám tak brzy, jestli vůbec... Pokaždé, když tam potřebuji donést nějaké papíry nebo si je vyzvednout, žádám o to manžela. Nemohu tam prostě ani vkročit, natož se dívat na těhotnou, která jak říká, ani další dítě neplánovala a prostě se stalo... Ne proto, že by mi vadila maminka jako taková, spíš mne sžírá ta obrovská nespravedlnost... Časem to přejde, jen to ode mne nemůže nikdo čekat hned, natož ze dne na den...

Autor: Irčins   28.9.2016 v 01:49

Terezko...nás přijali teď v Hradci také příšerně...zvlášť tamní doktor Hodík, kterému nemohu ani přijít na jméno. Pomalu nám vynadal, co si tam dovolujeme jezdit v takovém nízkém týdnu. A je mi fuk, že se o něm říká, že je machr přes dvojčata a TT syndrom a co už zachránil dětí... Ty, které zachránit nemůže, bere podle mne spíš jako zbytečnou přítěž a tou jsme byli v tu chvíli v noci i my. Troška té empatie některým doktorům chybí a měli by ji studovat stejně jako medicínu. Přítele nechal stát na chodbě, že chce mluvit jen se mnou, v ordinaci se rozložil na stůl a zeptal se mně, co od něj jako čekáme...??? Proč jsme k nim přejeli z nemocnice z Chrudimi? Z Chrudimi, kde nás sama sestřička upozornila, ať podepíšu revers a jedeme hned do Hradce, že tam nám spíš pomohou, že tady na to nejsou vybaveni... Hm, a tam studená sprcha ve formě doktora Hodíka. A ještě mi v tu chvíli řekl, že je to hrozný, že nás vyhodili dveřmi a mi přilezeme oknem...to narážel na telefonát doktorky z Chrudimi, která chtěla vědět, zda nás v Hradci přijmou, pak řekla, že nejdou telefony, ať jedeme a zkusíme to, popřípadě si vykřičíme Prahu... Pak z něj vylezlo, že té doktorce rovnou řekl, že nás nepřijme. Ale přijali nás nakonec na porodním a to on na to, že ať si to tam také vyžerou, že on si nenechá nasrat do bot- tak to přímo řekl mě do očí bez ohledu na to, v jakém psychickém stavu jsem právě byla. Hulvát. Na porodním naopak strašně hodní, i obvolávali všechny porodnice v Praze, od kolikátého týdnu přijímají pacientky, jenže všude řekli od 23 tt a se strašně malou nadějí a mně chyběl týden... No, a "díky" infekci jsem vydržela s holkama jen dva dny...dva dny jsem směla ty drobečky ještě cítit v sobě a vím, že i oni to věděli....pohyby jsem měla daleko víc a i v noci... Poslední noc jsem celou prokoukala a loučila se s nimi...omlouvala se jim a prosila za ně, ať se stane do rána zázrak...nestal...

Nakonec ještě doktor Hodík večer před porodem řekl, že s mou neschopností donosit dítě a naší diagnozou sterility, máme jít raději do adopce a jinak se máme snažit tak za dva roky a to už mi bude prý stejně moc na umělé a dáme za něj majlant...debil, vůbec mě nezná, natož mou minulost, neví o umělém nic, ani o tom, že nás příště nečeká IVF ale už "jen" KET, a nemyslím si, že v 37 let mohu vše zabalit, natož snahu o vlastní miminko. Zakončil to tím, když jsem mu řekla, že když se začneme snažit za dva roky, bude mi už dost...tak na to odvětil, že jsem se měla snažit otěhotnět v osmnácti a ne teď. Jak říkám, hulvát, soudce a kat v jednom. Napadlo mě, že se dívám do očí reálnému doktoru Housovi a na toho jsem se dívala v telce ráda, ale skutečnost předčila filmovou představu. 

Promiňte, že se tu tak zlobím, ale tohle je stále živé a strašně se mi to jeho přijetí a celkové chování jako ženy a člověka dotklo.

Autor: Johana 10   28.9.2016 v 11:01

http://www.jmenopromimi.cz/

http://www.kdomasvatek.cz/

Autor: elis   28.9.2016 v 13:35

Ircins,to ze to je hovado je slaby slovo,mam normalne vztek.nekdy je az neuveritelny jak se takovy clovek dokaze zachovat.a navic k zene a v takovem stavu.nejradsi bych to o nem zverejnila to jak se zachoval.at to kazdy vi.pro me to neni dr.mozna by mel zmenit profesi.jsi velmi silna,jste mobe silne,ikdyz dostat se z toho vseho je dost tezke,verim,ze vas brzy miminko/a naplni laskou a stestim.utece to rychle.

Autor: Tereza   28.9.2016 v 16:33

Neskutečný hovado!! Nechápu, jak můžou takový hovada dělat s lidma. Ještě takhle. O tom našem taky, ze on takovej jde no. Že s chováním to na štíru, ale jinak je to machr. Co je mi do toho! Maji se umet chovat. A jeste v tyhle situaci. Hovada to jsou a nic víc!!! 

Kotrbelinko. Je skvelY, ze už máš broučka u sebe. Přeju hodně štěstí a radostí.

Autor: Nikol89   28.9.2016 v 16:42

Zdravím, děvčata.... 

15.8. v 40tt+5 jsem porodila svoji Viktorku, měla krásných 3600g a 50cm a bohužel mrtvou:( už je to 6 týdnů a připadá mi to, jako by to bylo před týdnem... 12.8. jsem jela normálně na kontrolu do porodnice, ozvy v pořádku, ultrazvuk v pořádku-převážení, dost plodové vody, všechno prostě v pořádku... Pohyby jsem cítila. Doma jsem se snažila malé domluvit, ať už jde ven, už jsem vlastně přenášela, ale nechtělo se jí... 14.8. jsem jela na další domluvenou kontrolu,a sestřička nemohla najít srdíčko...viděla jsem jak je nervozní, a já už tušila, že je něco špatně:( Bohužel mi pak bylo oznámeno : je nám to líto, srdíčko nebije...myslela jsem, že vyskočím z okna, že umřu i já:( bylo mi sděleno, že nemám žádnou plodovou vodu, chytla jsem strašný hysterák, protože jsem řekla, že 2 dny tomu mi paní doktorka říkala, že jí mám hooodně:( nevím, kde zmizla za ty dva dny... Porod mi byl přirozeně vyvolán a po 20hodinách byl za mnou:( s manželem jsme si řekli, že hned po šestinedělí se budeme pokoušet o miminko,ale bohužel mi byla dělaná revize dělohy po měsíci po porodu, takže snažení o miminko je posunuté..:( což mě ubíjí ještě více:( je tady některá, která se po pokoušela po vyčištění po porodu hned po šestinedělí? Děkuji, že jsem se mohla takhle vypsat... V pondělí mě čeká 1. návštěva u psychiatra, už nemůžu dál...:(

Autor: Nikol   28.9.2016 v 17:28

[940314] ahoj nikol, moc ma mrzi,co sa stalo. Nemuzu pochopit,ze sa tieto pripady stale opakuju. Prekonala som uplne to stejne co ty, v 39.tt som porodila uplne zdraveho kluka. Nasledne som absolvovala hned druhy den revizy delohy a o 10 dni druhu revizy delohy. Hned jak ubehlo 6stonedeli som otehotnela. Doktori samozrejme odporucali az po pol roku. Ted jsem v 26tt, tehotenstvi mam zatim ukazkove, cipek pocas toho 6stonedeli dorostl,takze jsem ted v poradku. Strach je obrovsky hlavne preto,ze nikto nevi proc se nasmu miminku predtym zastavilo srdicko, takze kazdym tydnem mam vecsi s vecsi strach. Ked sa nam to stalo aj mne aj priatelovi pomohol navrat do prace,hlavu som si zamestnala inymi myslienkami. Nikdy som nezabudla a ani na nasho anjelika nezabudnem. Ostala mi obrovska viera v lepsie zajtrajsky s verim ze ted porodim holcicku zivou s zdravou. Drzte se