KOJENÍ - zkušenosti! Aneb co jsem si měla zjistit než jsem šla rodit
Autor: kaerde 15.5.2013 v 14:43
Ahoj, nemám zrovna čas a ani sílu číst co kdo napsal, ale napíšu své zkušenosti.
1. dítě jsem rodila v roce 2008 v porodnici v Českém Krumlově. Porod trval 6 hodin a hned po porodu jsem dcerku dostala na sebe. Na sále jsem musela být 2 hodiny. Jako prvorodička jsem byla neznalá a ze všeho tak vystreslá a vyčerpaná že mě velice překvapilo když si pro mimčo po dvou hodinách přišla sestra že jí odnese a jen tak se optala se jak se malá přisála. Já že vůbec, že jsem nevěděla že by měla. No a tak jsem přisátí zkusily až po dvou hodinách a nějakej takovej pokus tam byl, ale nic neteklo. pak si malou na další dvě hodiny odnesli abych si odpočinula a pak už jsem jí měla furt u sebe na pokoji. Dcera měla žloutenku a byla dost spavá. První dva dny jsem hodně brečela že nechce jíst. U mě to popravdě ani tak nebyl strach ze stráty kontaktu ale o finance. Asi je to sobecké, ale já se fakt bála že budu muset kupovat UM a nebudu mít už na nic jiného. O kontakt jsem se ani tak moc nebála, protože dcerka byla vymodlená a "hormonama vyhnaná" a já jí mazlila a chovala snad furt. No a v porodnici byla starší sestra a ta se mi hohně věnovala. Ty mladé se nevěnovaly vůbec ale tato jedna jediná starší byla úžasná. Nutila mě dcerku budit po 2 hodinách. Sice to buzení bylo pro mě drsné a vyvolávalo ve mě další záchvaty pláče (musela jsem jí nehty štípat do ušního lalůčku). Ale rozkojila jsem se. Ona stará sestra mi ukázala několik poloh. Kojila jsem rok a půl. Během té doby se mi opakovaně stávalo že mi mlíko teklo samo. Ve sprše při sprchování se mi laktace spouštěla sama a při kojení z jednoho prsu mi mlíko teklo i z druhého. Prsa jsem v té době měla velikosti E (před otěhotněním D). Nakonec ač jsem kojila rok a půl, dcera má alergie, astma a atopickej exem. časté zápali plic a na antibiotikách je několikrát do roka. Veškeré nemoci se jí začli projevovat až poté co jsme s kojením přestaly a zhoršilo se to s nástupem do školky.
2. dítko jsem porodila ted v dubnu 2013 zas v Krumlově. Porod byl vyvolávaný a také 6 hodin trval. Na sále mi hned malého přiložili ale nechtěl se chytit. V době přiložení jsem ještě rodila placentu. Sestry mi říkali že když se nechce chytit tak si mám masírovat bradavky. Zaprvé je to pro rozkojení se a zadruhé to bylo nějak pro to vypuzení placenty vhodné. Nakonec jsem placentu rodila hodinu páč byla nějak přirostlá a syna zatím choval manžel. Na pokoj mi malého dali za 3 hodiny a já se snažila kojit. Ona stará sestra z roku 2008 tam nebyla a ty sestry co tam byly se jen zeptaly zda jsem prvníé dítě kojila a jak dlouho a když jsem řekla rok a půl víc je nezajímalo. To že je každé dítě jiné a ač první jsem kojila dostatečně dlouho nemusí to druhé být stejné nikoho nezajímalo. Nikdo nepřišel zda nechci poradit či pomoc. Přišlo mi že si myslej že když jsem to zvládli jednou tak to musím umět. Ale pravda je trohu jinde. Malej se špatně chytá. Asi je to proto že už nemám prsa E ale F a jak jsou velká a nalitá tak mu to nejde. Přijde mi že i bradavky jsou menší než byly s holkou. Prostě nikoho nezajímalo že s tím mám problém. Dnes jsou malímu 3 týdny. Já kojím a jen kojím UM se vyhejbám a ráda bych to tak měla i nadále. Zjistila jsem že když chci kojit, tak musím nejdřív trochu odstříkat a prso je pak poddajnější a prcek se chytne krásně. Jediné co sestry v porodnici řešily ohledně kojení bylo že mám kojit vleže, ale mě vyhovovalo kojení v sedě. Několikrát jsem za to dostala vynadáno že sedím a neležím. Vlastně ani nevím proč. A pak jim vadilo že jak sedím tak jak mám jednu ruku pod hlavou a tu druhou volnou tak tou si musím prso trochu zmačknout a oni chtěli abych ho nemačkala. No ale já prostě musím aby se malej líp chytl bradavky. Ono je to dost těžké když je prso větší jak hlava aby se chytl.Tak místo kulatého balónku (prsa bez mačkání) z toho dělám takové vajíčko.
Závěrem chci říci že u mě jako pomoc vede sestra starší a né ty mladé. Dále že jsem udělala při prvním těhu chybu a opravdu se věnovala tomu kde co koupit a pořídít a kde co je a není a nezjistila si nic o kojení. Asi jako většina jsem předpokládala že od toho je personál co mi poradí. A zatřetí že se k druhorodičkám přistupuje jinak než k prvorodičkám a to je chyba. I ty druho a více rodičky by potřebovaly radu a pomoc a to že to zvládly jednou neznamená že to bez problému zvládnou i podruhé.
Autor: JaninaH 15.5.2013 v 15:07
Ahoj holky, tak taky přidám svoji trošku do mlýna…
Těhotenství bezproblémové, těhotenským kurzem jsem prošla a základní věci si nastudovala na internetu – tudíž jsem byla přesvědčená, že nekojí pouze ty maminy, které nechtějí anebo to vzdaly bez boje…
Jenže po celkem dobrém „přirozeném“ porodu (nesnáším to slovo, protože jsem byla dopovaná prostinem, oxytocinem a malého tahali VEXem) přišla katastrofální dohra, při níž jsem málem vykrvácela a po 5hodinové operaci jsem bez dělohy a v umělém spánku skončila na ARO-JIP. Malého mi po porodu nepřiložili, protože ho museli jít rozdýchávat (jen jsem ho zahlédla) a pak už to nešlo… Když jsem se druhý den k večeru probudila, musela jsem si vybrečet alespoň přítomnost manžela (byly zrovna zakázané návštěvy kvůli chřipce), který mi alespoň přinesl video s malým… Poprvé jsem ho dostala až třetí den po porodu (do té doby ho manžel krmil přes prst stříkačkou a pak hadičkou). Doktoři mi rovnou řekli, že moje tělo se bude soustředit na obnovu životně důležitých funkcí a tou laktace není… Přesto mi sestřičky začaly malého přikládat k prsu a přes hadičku (odborně: cévka pro nedonošené děti) mu přitékal nutrilon (obdobné jako suplementor od medely). Nastaly ale další komplikace s mým zdravím, protože jsem na ARO chytla zánět močového měchýře a nadvakrát ho přeléčovala antibiotiky. Byla jsem totálně fyzicky i psychicky na dně, ale přesto jsem věřila, že“kojit může každá žena“. Malý kvůli žloutence strašně špatně pil a neustále usínal, takže u prsa trávil klidně hodinu a navíc v blbých polohách (měla jsem bolavou jizvu přes celé břicho), takže jsem dost měla odrovnané bradavky. Týden po porodu se díky pravidelnému přikládání objevilo kolostrum (měla jsem k dispozici odsávačku, takže tou jsem to zjistila) a pak i kapička mléka… Jenže u té kapička zůstalo – prostě nic nepomáhalo: kojicí čaje, bylinky (řecké seno, jestřabina), melta, caro, gravimilk, silný slepičí vývar, ovesné vločky, klid (alespoň ten fyzický, protože psychického jsem nebyla schopná a prořvala dlouhé hodiny), odsáváčka …
Pozvala jsem laktační poradkyni – když viděla, jak malý pije, řekla, že saje nádherně a že mám jet bez UM, že mlíka se mi bude tvořit víc a že mám kojit v noci vleže, po 2 hodinách, jak dlouho bude chtít … takže mi přes noc totálně zrasil bradavky, protože byl u prsou nonstop (objevil se navíc syndrom bělavých bradavek-krutá bolest)… po půl dni jsme to vzdali a nutrilon mu dali, protože řval hlady – neměl ze mě nic… přikládala jsem dál s hadičkou a hledala informace po celém internetu a dělala všechno podle rad -ale nic – stále jen pár kapiček…
Přeskočím několik měsíců, kdy jsem to chvílema vzdávala (dětská dr. prohlásila, že by se mi musely zbláznit hormony a ať jsem ráda, že se vyspím) a dokonce dávala občas i lahvičku (úplně obyčejnou) a zase se vracela k hadičce… dnes jsou malému 4 měsíce a já si užívám toho, že mu můžu dávat nutrilon přes hadičku a mít ho přitom přisátého u prsa… jestli přitom ze mě něco vysaje nevím – už mi na tom tolik nezáleží… občas ručně odstříkávám – tak max. 10ml z obou prsou (pro lepší představu - denně má už vypít přes 1 litr)… několikrát už jsem si dala ultimátum, že skončím (poslední bylo do zubů - a už mu koukají dva),ale nějak se mi nechce… a když potřebuju krmit mimo domov, tak prostě dám lahvičku a buďto se pak k prsu vrátí nebo ne… a zatím se vrací 
Autor: JaninaH 15.5.2013 v 15:12
Jo a co bych udělala jinak? Alespoň si sehnala nějaké informace na netu dřív než je vedle mě řvoucí miminko (stačí jen je mít někde – nemusíte hned všechny číst), snažila se o ještě větší klid (ať má návštěva na kojení jakýkoliv názor, vždycky vás rozhodí – ať už tím, že „je to jedno, jestli kojíte nebo ne“ – vám to totiž rozhodně jedno není… nebo tím, že určitě děláte něco blbě) a doporučuji i tu „hadičku“
Autor: desideria 15.5.2013 v 16:28
Jani, tedy, upřímně, smekám ... Já malou přikládám co nejčastěji, bondujeme, klokánkujeme, jak to jenom jde, ale mlíko už se mi nespustí, pije z lahvičky. Není schopná se k prsu přisát, ale občas si tak nějak matně vzpomene, vždycky z toho má úžasnej adrenaliňák. Snažím se jí taky mít co nejvíc u sebe, abych jí vynahradila to, že nemůžu kojit. Kojené děti mají kontakt s matkou přirozeně, tak proč to odpírat i nekojenému, když nepotřebuje jenom to mléko, ale hlavně mámu. Tvůj příběh jsem četla, a řeknu Ti, je to tedy síla. Hlavně že zachránili tebe a malého.
Autor: desideria 15.5.2013 v 16:34
[316984] Možná by pomohla i ruční odsávačka, a z odsátého mléka dělat zásoby do mrazáku? I pro ten pocit, že je kam šáhnout, když příjde laktační krize? A teď se plně kojit daří?
Autor: Zuzka K. 16.5.2013 v 17:43
ahoj holky, krásný máte příběhy, mají i hodně společného. Já jsem taky prvorodička a celou dobu těhotenství jsem se soustředila co všechno vybavit pro miminko, neměla jsem vůbec nic. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych se měla zajímat o kojení, tak nějak jsem počítala, že kojení je přirozená věc a že se vždy dostaví. Měla jsem porod císařem k vůli poloze KP, na netu jsem zjišťovala co operace obnáší a tak nějak jsem se na to psychicky připravovala, ale že bych se měla zajímat o kojení, to ne...
Operace proběhla OK už v 9 h, když mě dali na jipku, tak mi dítě přinesl chlap až kolem 17. hodiny, zkoušeli jsme v leže přisát a ono nic. Sestřičky mě uklidnili, že 24 hodin bez mlíčka čerstvě narozené miminko vydží, takže jsme to nehrotili a já z toho ani nebyla zoufalá. Druhý den to zas nešlo,měla jsem velké bradavky na tak malou pusinku, miminko ne a ne se přisát, takže nasadili lahvičku a cosik ji dávali, nevím zda do bylo mateřské mléko z jejich zdrojů nebo UM, ale šmakovalo to miminku. Až další den přišla sestra, že zkusíme kloboučky, vůbec mi to nešlo, nevěděla jsem jak správně držet, takže opět jsme byli neúspěšní. Pak další den přišla starší laktační poradkyně, zjistila, že mám špatný průměr kloboučku, prohmatala moje bradavky a viděla, že z nich cosi kape, že to pude, takže přinesla eletrickou odsávačku a řekla, ať stimuluji, no a pak přišlo zlepšení, nejdřív jsem odsála pár kapek, ale další den už bylo na dně pekná várka, takže jsem se nakonec rozkojila, dali mi správný průměr kloboučku a najednou to šlo!!!! Moc této laktační poradkyni děkuji, že si mě vzala na starost, dávala mi velikou psychickou podporu, chovala se ke mě jako máma. Kdyby nebylo jí, nevím jak bych to zvládla bez nedostatku informací. Proto apeluji na provorodičky, zjistěte si aspoň něco o kojení, jak ho třeba rozběhnout, sestry vám v tom nemusí být vždy nápomocny!
Když to shrnu, nevýhoda je, že na novorozeneckém oddělení se každý den střídá jiná sestra, měla jsem tam moc mladou, pak středně mladou, starší a každá měla jiný přístup, říkala něco jiného, jediná z nich laktační poradkyně mi dala velice cenné rady co do kojení, sestry mi v tom vůbec nepomohly. Nechápu to, když je kojení pro miminka tak důležité, proč tomu nemocnice nedávájí větší důraz a sestry v tom neangažujou oč by bylo méně stresujících a nekojících maminek...
Pak jsem se dostala na portál o kojení kojeni.net a tam jsem s údivem četla články jak sestry dokážou svou neochotou nebo rozdílnými názory nenastartovat kojení, či ho úplně zastavit, ale i přístup doktorů, který tomu nepomůže, více méně se tam opakují problémy, které tu popisujete.
Autor: desideria 16.5.2013 v 17:48
Zuzko, díky, jsem ráda že se to takhle podařilo! A kde jsi rodila?
Autor: stirinka 16.5.2013 v 18:28
[317552] hezky to tu jede!
Autor: desideria 16.5.2013 v 18:46
Štiří, to víš, bolavý téma ...
Autor: Zuzka K. 16.5.2013 v 19:26
[317552] rodila jsem v Kroměříži, původní plán však byl Přerov, ale když jsem se tam setkala s formálním přístupem, kdy berou pacienty jako na běžíčím pásu, nic osobního, ani mě na tu operaci nedokázali připravit, zvláště, když jsem čekala více informací, vůbec jsem netušila co operace obnáší, brali to jako rutinu...tak jsem řekla ne, v Přerově rodit nebudu a jela jsem do vzdálenější Kroměříže, tam velice vstřícný přístup na porodním, ochota, vyšli mi ve všem vstříc, prostě rodinný přístup tak jak deklarují na webu. Jen to novorozenecké oddělení jim to trochu kazí, sice se o mimi dokážou krásně postarat, ale s tím kojením nemají jednotný přístup což je škoda. Ale zas mě rozkojili, to se jim musí nechat, takže já si teoreticky nemohu stěžovat, byla to možná náhoda, protože jsem u nich strávila 7 dní a vystřídal se u mě celý novorozenecký personál, kdybych odešla hned třetí den, tak bych se rady nemusela dočkat, každopádně si stojím za tím, že informace o kojení bych uvítala ještě před porodem. Jen doplním, že kojím doteď a hezky nám to jde, a kloubouky už dávno nepoužívám...
Nový příspěvek
Nově založená témata v diskuzi
Deodorant pro citlivou pokožku
Poslední příspěvek: 15.4.2024 v 21:06
IVF_duben_24
Poslední příspěvek: 14.4.2024 v 22:06
Těhotenství přes antikoncepci?
Poslední příspěvek: 22.3.2024 v 17:34