Autor: Andrea   28.3.2011 v 16:49

Ladí jsem šťastná, že toho piškůtka mám, protože mě fakt drží nad vodou, nebýt jeho tak bych se, už asi zhroutila i manžel se snaží držet mě, ale i na něm je vidět, že je ko. Když mi genet dr řekla výsledek amnio první co jsem řekla, že tohle nehodlám, už nikdy prožít a další těhotenství nepřipadá v úvahu, teď jsem od všech kolem nahlodaná, že bych přece jen ještě jednou v létě zkusila otěhotnět, třeba na dovče v Itálii jestli v červnu pojedem snad to nebude brzo uvidíme jak se budu po tom všem cítit. Holčí já, už krom toho nahoře mám vyčrpáno tolik, že to je snad na 2 životy, ale pokaždé si říkám asi to tak mělo být a co mě nezabilo to mě posílilo a o to jsem teď silnějším a snad i lepším člověkem. Ještě musím vymyslet jk to řeknu mému otci a jeho manželce, protože on je po chemoterapiích a ona po 2 mrtvičce ach jo, ale nějak budu muset.

Autor: Lucy   28.3.2011 v 16:50

Ahoj holky, ráda bych se k vám také přidala, psala jsem původně na jiné stránky, ale tam to pomalu utichá, holky nepíší, tak bych ráda vstoupila mezi vás. Mně je 39 a mám už dva kluky v pubertě, ale přesto jsme ještě jedno mimčo moc chtěli. Tak už se rok snažíme, ve 38 jsem otěhotněla, v 8 týdnu zamlklé těhotenství, 3 měsíce pausa a pak se podařilo zase, děsná radost, každý říkal málokdy se to opakuje, ale bohužel, teď v únoru, ve 13 týdnu zase zamlklé těhotenství. Přesto to nevzdávám a odpočítávám dny, kdy to budeme moci zkusit znovu, takže pokud budeme mít štěstí a vyjde to, tak už budu maminka po čtyřicítce. Mám hrozné nutkání zkusit to hned po 2 MS, jenže pak si zas říkám, že raději ne, abych si to pak nevyčítala, že jsem nevyčkala doporučené tři měsíce....Začala jsem také chodit k čínské lékařce, je normálně vystudovaná MUDr., ale léčí tradiční čínskou medicínou. Ta mě potěšila, když mi řekla ať věk neřeším, že to je stále ještě úplně v pohodě, tím že to není....tak piju bylinky a nemůžu se dočkat, kdy se budeme alespoň moci začít snažit.  Taky doufám, že do třetice to vyjde, že to bude všeho dobrého a nikoliv zlého. Ladísku, neradila jsi mi jinde ohledně anestezie při snažení?

Autor: Andrea   28.3.2011 v 17:08

Ahoj Lucy já jsem tu sice taky jen pár dní, ale vítej holky jsou tu fajn podělily se se mnou i o své bolesti a stou mou mi pomáhají alespoňpodporou a soucítěním  přes písmenka a já jsem ráda, že jsem sem písla. 4etla jsem cos psala mám kolem sebe víc kámošek i holky z rodiny, které prodělali zamlklé těhu a všem řekli dr, že můžou otěhotnět, ale musí se hlídat, že se to opakovat může, tak nevím já osobně jsem měla dosud štěstí a s potratem nemám zkušennosti řeším teď přerušení v 18tt víc si můžeš přečíst v příspěvcích. Nejsme tu všechny pořád, ale budeš-li chtít písni a určitě Ti některá odepíše jakmile tu bude. Jinak přeji hodně štěstí  aby se další pokus povedl a vše bylo tentokrát vpořádku

Autor: Lucy   28.3.2011 v 17:23

Ahojky Andreo, právě jsem všechno dočetla a vidím, že momentálně jsi v psychicky nejtěžší situaci, to je mi tedy děsně líto. To je asi to, čeho se všechny hrozně bojíme a prostě se to někdy opravdu stane a zvládnout to je asi strašlivě těžké, když vím, jak to bolí ve 13 týdnu, natož v 18. Moje sestřenice měla něco podobného, ale dokonce až v 9 měsíci dostala příušnice...miminko jí umřelo 3 týdny před termínem. Tohle jsou tak hrozné věci, že mě z toho teď běhá mráz po celém těle. Moc Ti držím palce ať tohle těžké období zvládneš, lezou mi tu slzy do očí. Určitě to ještě také zkuste, jako ostatní holky, kterým to nakonec vyšlo třeba až napočtvrté, ale vyšlo. Já byla na rizikovém, ale z toho 3 týdny se mnou byli doma na střídačku oba kluci, kteří měli chřipky a vysoké teploty...já je sice nedostala, ale plodu to prý stejně ublížit může, jak mi řekli doktoři. Ale pravdou příčinu mi teď už nikdo nepoví. Já se teď upínám na to, že se pokusíme do třetice a že pořád tu naději mám. Určitě o sobě dávej vědět, kdy na tebe máme myslet. A děkuju za přijetí do diskuze. Já původně našla diskuzi "dítě po čtyřicítce", jenže ta už jede několik let, takže už se situace mnohým hodně změnila a postupně se maminky přestávají ozývat. Takže jsem strašně ráda, že jsem dnes objevila vás a můžu si povídat s lidmi, kteří mají podobná trápení i podobné zkušenosti. Hodně to pomáhá, že v tom člověk není sám. Díky

Autor: Andrea   28.3.2011 v 17:43

Lucy je to hrozné a nejsem ani sama, kdo tohle zažil nebo ještě zažije bohužel. Má ségra prodělala vyhaslé těhu v 10 týdnu prostě přišla po 3 týdnech na kontrolní UZ a dr jí řekl, že je miminko pryč také po prodělání lehké virozy, kterou jí domu přinesl starší syn ze školy to je prý nejčastější příčina já měla tu smůlu, že jsem prodělala H1N1 s dost těžkým průběhem a musela brát Tamiflu, zbytek sis asi přečetla v příspěvcích nahoře.Jak se říká naděje umírá poslední mě v tomhle těhu, už bohužel umřela, ale asi to tak mělo být musím se s tím vyrovnat i, když je to těžké, když už cítíš jak se mrně v tobě hýbe. Určo písnu a Ty taky já sem lezu několikrát za den takže Ti odepíšu hned jak bude chvilka držím pěstičky zatím ahojky

Autor: Ladísek   28.3.2011 v 17:49

[5800]Ahojky Lucí,

vítám Tě mezi nás,tady je pořád s kým si psát neboj.Držím Ti palečky,mám také za sebou tři nezdary vše kolem 13 týdne,takže hrůza a nervíky.Doporučují nechat projít tři menzesy a pak se můžete začít snažit,nevzdávej to.Mě tedy na příčinu nepřišli,můj pan doktor už ze mě byl nešťastný.....a já ze sebe také.Je to hrozná rána pro dušičku i organismus,ale člověk se s tím musí poprat.....Neboj bude lépe a dopadne to.Jinak určitě jsem Ti nikdy neradila,jsem na tomto serveru a jiný nenavštěvuji

28.3.2011 v 19:05

[5777]Vítam Tě mezi námi a KLOBOUK DOLŮ!! mít mimčo v tomto věku musí být záhul a já už ted padám únavou, a to mi bude letos 40let.

Jinak musím vyjádřit radost, že tady chodí dost maminek.

Andrej, myslíme stále na Tebe a Tvojí rodinu..

Autor: repy   28.3.2011 v 20:15

Ahoj Lucy, každý doktor říká něco jiného, ale počkej chvilku, sme na tom podobně  mně bude 38 v červnu a také chceme třetí mimčo. Vloni jsem otěhotněla v 7tt potratila, doktor řekl počkejte 3m a zkuste to, jenže jsem jako napotvoru otěhotněla po první menstruaci a opět v 7tt potratila, doktor říkal, že to bylo moc brzy, já měla v obou případech revizi a děloha asi byla ještě bolavá a těhotenství nezvládla. Chci tím říct, že asi stejně jako já, máš pocit, že čas letí jako bláznivý, ale výsledek je ten, že mi doktoř řekl, tak a teď musíte si dát pauzu 6 m. Podařilo se mi znovu otěhotnět 6m ale před měsícem těhu zamlklo. Chci to ještě jednou zkusit ale nejdřív za 3m. Nic se neuspěchá věk nezastavíme, jen si říkám, kdybych tenkrát počkala, možná bylo dneska všechno jinak a já mohla už chovat, nespěchej a vydrž, držím palce ať to klapne

Autor: Peggy   28.3.2011 v 21:03

Ahoj Andrejko. Musím se přiznat, že je mi po přečtení Tvých řádek smutno. Moc dlouho váhám, zda tyto řádky napsat nebo ne. Vím, že máš za sebou velmi těžké a bolestné rozhodování. Pokud jsi pevně rozhodnutá, dál už, prosím, můj příspěvek nečti. Jen mám nějak potřebu kvůli Tvému miminku i Tobě samé Ti říci, že Downův syndrom není ten nejhorší úděl člověka. Dokonce i pro sourozence může být takový bráška nebo sestřička darem. Pokud bys chtěla, mohu Ti napsat více. Kdybys chtěla, zkus se kouknout na rozhovor s maminkou děvčátka, které lékaři doporučili potrat pro vadu prý neslučitelnou se životem. Ta holčička žije a maminka se z ní raduje. http://makovcova.blog.idnes.cz/c/162331/Budeme-Julianku-chranit-a-starat-se-o-ni-zvlast-kdyz-je-nemocna.html Nechci tu říkat, které rozhodnutí je správné nebo není. Netuším to. Jen mám strach, že někdy ani nevidíme možnost volby, přestože ji máme. V každém případě Ti přeji hodně sil a brzy radostnější životní období.