Autor: Karolína   27.3.2011 v 20:02

Co na to manžel a rodinka? To je přece rána pro všechny. Nejsem schopná myslet na nic jiného jak na tvůj případ Andri. Ale přejde to, čas vše zahojí.

Autor: repy   27.3.2011 v 20:37

Ahoj Andreo, zvládneš to, už jenom proto, že máš doma dalšího cvrčka který Tě moc potřebuje, je to měsíc co jsem musela doma dělat že mi nic není, já byla ve 14tt když mi doktor v Genetu na UT řekl, že cca tři týdny srdíčko netluče, byla to rána jak palicí do hlavy, cestu do Motola jsem probrečela a týden nechodila do práce. Děti mám větší asi než Ty, nejdřív si mysleli, že mám nevyléčitelnou nemoc, to i manžel byl na měko. My jim to dopředu neřekli, bála jsem se toho co nakonec přišlo, takže jsme se se vším prali v sobě, dnes nevím jestli to bylo dobře nebo ne, děti to vnímají a neví co se děje. Rozumím Ti chápu co si psala v předešlém příspěvku, i když nejsem věřící, asi to takhle bůh chtěl a bude lepší co se stalo ukončit a doufat, že příště to bude zdravé miminko, upřímně po mých potížích si nejsem jista, dostanu-li ještě šanci, pokud by mi testy krevní vyšly dobře, že bych souhlasila s amnio ale co já vím. Moc Ti držím palce, podle toho co píšeš asi tušíš jak to všechno dopadne, ale přeji Ti hlavně aby si Ty byla v pořádku a mohla znovu otěhotnět. Ať tak nebo tak,až budeš mít náladu se tady vypsat, ráda si přečtu jak se Ti daří.

Autor: Andrea   27.3.2011 v 20:55

Karolíno manžel stojí při mě a říká, že bude líp, že to společně zvládnem jen mám strach o malého je dost vnímaví manžel se mu to, už trošku snažil vysvětlit, protože samozřejmě vnímá, že něco není vpořádku pak nás čeká vysvětlit mu proč, už maminka nemá bříško to bude nejhorší. Ostatnímu zbytku rodiny a přátelům je to moc líto, ael říkají, že je lepší teď než porodit postižené miminko, které by mi umřelo třeba po porodu nebo za nějaký čas. Kočko mysli teď hlavně na sebe držím Ti palečky a určitě písni jak Ti dopadli ty druhé testy ju

Autor: Andrea   27.3.2011 v 21:08

Repy moc mě mrzí co Tě potkalo s mimíškem a věřím, že asi prožíváte s manželem vlastně to co mi a je to opravdu hrůza, nevím jak máš staré děti našemu Denískovi budou za 4 měsíce 3 a rozhodli jsme se, že mu to trošku vysvětlíme ještě, než přijdu bez bříška, protože je hodně vnímaví a myslím, že pak by to bylo horší i dr mi řekla, že je bohužel, už dost velký a navíc vnímaví, že chápe co se děje a na druhou stranu ještě dost maličký, aby si to pamatoval naštěstí. Já vím co mě čeká a každý den je to probuzení jako do tmy se zalitýma očima plnýma slz, které mám pocit snad neberou konce, ale doufám aspoň, že to proběhne bez komplikací a mi dostanem ještě jednu šanci mít miminko. Doufám, že Ty taky a moc budu držet pěsti, ať si vpořádku. Já kdyby mi vyšli krevní genet testy s genet ultra dobře jako při těhu s Denískem, tak bych stejně jako s ním na amnio nešla, ale vyšli u mimíška 1:5 a tak to byla nutnost a menší zlo než se pak prát s vědomím, že jsem na svět přivedla miminko, které bude žít ve svym světě, když bude žít. Určitě písnu, až budu po těch st a čt návštěvách dr a pak třeba nějak, až to budu mít vše za sebou a budu se trošku cítit. opatruj se a držím pěsti

Autor: irea   28.3.2011 v 11:06

zdravim vas vsechny...sice jsem neprecetla uplne vsechny prispevky v tomto tematu, ale troufam si tvrdit, ze jsem tu urcite nejstarsi. No, v breznu mi bylo 49 a mam 9 a pul mesicni holcicku, zcela zdravou, velmi veselou, zivou ....a jeste mam dceru, ktere bude v lete 21. Otehotnela jsem bez lek.pomoci, necekane a nemusim dodavat, ze neplanovane.Cele tehotenstvi jsem pracovala, mela jsem sil a energie na rozdavani, vsechny neduhy mne presly -jednoduse receno, byla bych tehotna hned. Porod planovany cisarem, tyden pred terminem, vse ok. Dcerka je zaplatpanbuh zdrava, ja vsak zacinam pocitovat fyzicke vycerpani, preci jen organismus ze sebe vydal to posledni nejlepsi...a nasledne na tom nejsem dobre ani psychicky..je to dost zle, sama nedokazu vysvetlit, proc se mi v hlavne honi ty nejcernejsi myslenky...

Autor: Karolína   28.3.2011 v 11:21

Ireo, to je zajímavé, zdravé dětičky, měla by jste být úplně v pohodě a opak je pravdou...Snad nejlepší vyhledat lékařskou pomoc..Já se vždycky bránila nějakým psychiatrům či psychologům, ale v roce 2006 jsem na tom byla psychicky tak špatně, že kdybych jej nenavštívila, už bych tady ani nebyla. Teď říkám, že se nikdo nesmí za návštěvy psychiatra stydět a raději za včasu tam zajít. Vždyť jeho pomoc potřebuje spousty lidí a v dnešní době bych řekla, že je to jak návštěva zubaře...Být Vámi nenechám to dojít moc daleko, přeci jen máte miminko, které Vás moc potřebuje a vy musíte být ok... Držím pěstičky

Autor: irea   28.3.2011 v 11:34

[5778]no presne tak.....zdrave dite....a je se sypu..no ono to asi souvisi s hormonalmi bouri, kterou prochazim...tehotenstvi mne vyhouplo nahoru a ted po nekolika mesicich jsem spadla dolu..byla jsem ted na gynek. na odberu krve a budou mit zjistovat hladinu hormonu a od toho se bude odvijet pripadna hormon.substitucni lecba...ktera ma sve minusy i plusy a kdo se v tom ma vyznat. Jinak ja v tehotenstvi prosla poctive vsechna mozna vysetreni vcetne odberu plodove vody, preci jen rizika byla velika...ale vse ok. Uz proto jsem sama proste nedokazala jit na potrat. Navic jsem byla pod vlivem tehot.hormonu a ten koktejl je opojny a priroda to ma dobre zarizeno...a dobre jsem si uvedomovala, ze tuhle sanci jsem dostala od boha naposledy...proto jsem se k miminu odhodlala. Ted mivam takove stavy beznadeje , vysileni, vycitek, strachu...komu to rict....snad opravdu krome horm.lecby najet na atidepresiva, abych tu mohla nejaky cas slusne fungovat...

Autor: Ladísek   28.3.2011 v 15:53

[5761] Ahojky Andrejko,jak Ti je broučku-já vím to je asi hloupá otázka,ale myslím tím,jestli jsi se smířila ze situací.Vím,že máš určitě v hlavě zmatek,jsi vycuclá a bojíš se toho,co přijde.Ty jsi z Prahy?Možná trochu vím,jak se cítíš třikrát po sobě mě můj pan doktor řekl,že přestalo fungovat srdíčko,vždy po zákroku,který jsem absolovovala v Neratovicích jsem byla úplně prázdná bez š´távy a jakékoli chutě jít dál,ale musela jsem mám pětiletého klučinu a 14 ti letou holčinu a milovaného manžela,bylo to moc těžké malému vysvětlovat,že už nemám bříško.....Ale zvládli jsme to a ty to zvádneš také uvidíš!Mooooc Ti držím palečky a cítím s tebou,ani nevíš jak.Až budeš mít chuť písni.Ve středu a čtvrtek na tebe budu moc myslet,drž se!

Autor: Andrea   28.3.2011 v 16:26

Ahoj Ladí stojí to jak to napsat slušně za starou belu s tím co mě čeká jsem se smířila ještě jsem zkusila kontaktovat jednoho dr z Apolináře napsala mu co se mi stalo a jak mi dopadli testy i amnio a zda je to opravdu konečné vyšetření byl moc hodnej a hned dnes mi odepsal, že bohužel ano a, že ten konečný výsledek amnio na který čekáme do čt je více méně, už jen formální kvůli rozhodnutí případného přerušení a pokud jsem prý rozhodnutá doporučil podstoupit je co nejdříve. Strach mám fakt obrovský myslel jsem, že po té mé moto nehodě kdy jsem málem umřela a po tom co mi v porodnici téměř na 3 hodiny hned po porodu ztratili našeho malého, už větší strach mít snad nemůžu, ale spletla jsem se teď se bojím, aby to proběhlo bez komplikací a já to potom hlavně ustála. Pomalu připravuju malého na to, že jdu na víkend do nemocnice a vrátím se bez miminka on mě objímá,pusinkuje, poplakává a říká je nemocný asi umře maminko viď a půjde do nebíčka a pak dodá bude jinej brácha, někdy fakt koukám čeho je tak malé dítko schopné ve svém mozečku já se samozřejmě rozbrečím a láskou bych ho umuchlala broučka. Jsem z Prahy 9 určitě písnu než nastoupím do porodnice to bude nejspíš, už tenhle pátek. Je mi líto, že Tě taková věc také potkala dnes mi psala kamarádka, která přišla na začátku 3 měsíce s dokonce jí řekli, že o dvojčátka, že na mě taky moc myslí, že to co se stalo jí je hrozné, ale dnes celkem časté stát se jí co mě byla by prý úplně v háji. Není den, abych neřvala jak malý dítě, ale asi ty emoce musej ven, abych se nezbláznila . A moc díky za zájem a pochopení.