Autor: Petra Klimešová   30.7.2015 v 16:22

Ahoj Všem kdo si to přečtete,prosím berte to jako zoufalý pokus o vyrovnání s něčím co je pro mě velmi bolestné ,ale i tak děkuji ....děkuji za tu možnost cítit a prožít ten nádherný dar. Ale pěkně od začátku. Mám za sebou celkem tři pokusy ICSI a 1.ket. Minimálně dvakrát prodělaný syndrom z odběru vajíček,kdy mi břicho rostlo takovou rychlostí ,že jsem zkončila v nemocnici to bylo letos o velikonocích..Ale povedlo se.....máme zmrazená embrya a  má poslední možnost se upíná na4.zkumavky které se pyšní tím nejlepším co mé tělo s manželem kdy stvořilo. je potřeba rychle se zahojit a začít se těšit na nový život  a ? kdo ví

18.června je menstruace a já navštěvuji Pronatal...skvělé pan doktor Mayer ...počítá rozložení dávek léků...je skvělej a sestřičky také... pravidelně zobu léky a píchám si injekce do bříška(fraxiparin) lépe se prokrvujeděloha sliznice...co na tom že injekce bolí a nechávají mi velké a tmavé modřiny...vím proč to dělám a těším se ,jak já se těším a přitom jsem nějak klidná asi po tolika pokusech a ani čárce na těhu- testu,si moc veliké naděje nedělám. užívám si,odpočívám .

smanželem se rozhodujeme zde si pořídíme štěňátko, už je máme i vybrané,jen jeještě tak maličké musíme čekat na dobu kdy bude možné vzít si je od feny. tak nějak vše vychází.

Ano a  je to tady jdu na Ket. ptají se nás kolik vajíček ..necháváme rozmrazit jednu zkumavku s dvěma vajíčky...když se poštěstí budou dvě a když né jedno také krásné...vychází nám 1 krásná Blastocysta. pan doktor Mayerje přítomen a sám bude provádět v kládání....skvělé(ještě nikdy mi neprováděl transfer).

Ležím na sále ...jsem nervozní,ale mám se uvolnit....a je hotovo...odvážejí mě na lůžku a dostávám ultrazvuk s čmouhama prý je to tam . za 14.dní těhotenský test... a teď dej se vůle boží odjíždím na Lipno,odpočívat a užívat si klid a přírodu.

mám od prvního dne takovej nějak příjemně tupej pocit v podbřišku jako lechtání motýlů...je to krása. čtu si,koupu se s tamponem,chodím na procházky. uvědomuji si jakou velikou výhodu vlastně mám vím že jsem těhotná a to od prvního dne. s blížícím se termínem testu nikdy mi nevyšel).. jsem čím dál víc nervozní, musím ke své gynekoložce pro papír na penízky,povídáme si ,vyprávím jí co je nového a najednou řekne vysleč se,že se zkusí podívat,souhlasím....leží se mi dost nepohodlně a nahlas prosím ať tam něco vidí....doktorka se na mě podívá usměje a řekne taky doufám. začne propočítávat a řekne vycházíto je vidět shluk buněk,v pátek držím pěsti a ozvy se mi.

odcházím  a volám manželovi....test si nemusím dělat...ajá měla takový strach. Teď to nechám na krev a uvidíme. povídám si s mrňouskem.a prosím ho o trpělivost se mnou,že vím že si mám představovat jen to krásné,ale je to pro mě tak nové a když mi skutečně dá tu možnost budu nejšťastnější na zemi a on bude mít možnost to vše poprvé prožít se mnou a s mužem.

je pátek jdu na krev sestřička je velmi příjemná...odpoledne zavolají výsledek. odcházím a čekám.

čtu knihu dítě jako šance pro tebe....kde mě zaujala věta: KAŽDÉ DÍTĚ SE TOUŽÍ NARODIT a já si přeji mít po svém boku toho drobečka,ještě víc jsem šťastná.....volají výsledek prý jestli sedím ....ano...paní Klimešová jste těhotná hodnoty jsou 398. ve čtvrtek na ultrazvuk

Jsme ty nejštastnější lidé na světě najednou cítím že nic není problém ,vše je nádherné.... dokonce už máme doma i štěnátko,je kouzelné a hodné zvykáme si na sebe. Jsme štastný ........

je středa půl 4.ráno po únavném třídením stávání co dvě hodiny...nebot štěnátko musí čůrat i v noci mě chytla taková zvláštní věc. chci rychle vstát ,ale vše se semnou motá je mi na zvracení,ale z toho motání a ta příšerná bolest hlavy...nééé bože co je to????? zbytek je na manželovi já tímto odpadám a starám se o sebe jsem ráda když se na piju a nevyzvrátím to...čtvrtek ráno volám do pronatalu že raní kontrola nnení možná že se necítím na to abych řídila auto a tak mám přijít v poledne. Manžel mě odváží...je tam paní doktorka  povídáme si o tom jak se cítím...a šup na ultrazvuk, ano je to tady a ukazuje mi nějakou tmavou bublinku ..manžel je přivolán taky jsme rádi oba, dozvídáme se že je to nějaký žloutek a a příští týden mám přijít na ozvy srdíčka což překvapuje manžela že tak rychle .... mám vstát z kozy,ale motá se mi tak hlava že to i sestry zneklidnilo,a ted vyprávím jaké problémy už dva dny mám ..... nikdo nějak víc nereaguje(aspon já to nějak nazaznamenávám. ještě dostanu nějaké léky,abych vydržela do další kontroly.

je mi čím dál hůře..a dotoho ještě to štěně...zlobí kouše...bože nevzala jsem toho na sebe nějak moc...přestávám si toho vážit a začínám pochybovat....mé dny se stáhly na stav kdy mě bolí příšerně hlava nebo cokoliv sním a vypiju vyzvrátím.. pejsek chce pozornost a já jsem ráda že jsem ráda...manžel je v práci a celé odpoledne po příjezdu má pejska na starost on.....

takhle to jde do soboty...to nevydržíma při dalším zvracení..(.nevím proč se říká ranní nevolnost vždyť mě to bere celý den a večery jsou nejhorší...tojen zvracím). mě napadá myšlenka ...bože tohle jsem si nepředstavovala radši umřít a .......je zle začínám krvácet jasně čerbenou krví a vypadává ze mě nějaký cucek...BOŽE NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ....JÁ JÁ TO TAK NEMYSLELA tvorečku prosím omlouvám se ti zústaň tam ...neodcházej ...je mi ještě víc zle....já pochybovala...nevážila si toho daru..a teď to mám .... v neděli ráno odjíždím na pohotovost do nemocnice ...sestra se mě ptá proč tak dlouho...dříve jsem nebyla schopná a stydím se ani mě to z toho co se dělo nenapadlo. doktorka se dívá ultrazvukem...plod je stále na místě...jsem upozorněná,že je možné že do pátku(návštěvěPronatalu budu špinit) že to nic není a není potřeba na to cokoliv brát. odjíždím domů jsem klidnější..... manžel je taky moc rád že je vše v pořádku volala jsem do pronatalu aby věděly co se semnou děje ...je tam jen záznamník snad se ozvou...Je pondělí ráno snažím se vyhnout těm stavům kdy mi bylo mizerně zle pijum hodně snažím se každouchvilku něco sníst,aby mi neklesal cukr v krvi četla jsem na internetu...je mi líp nezvracím,ale pobolívá mě podbřišek a šíleně se mi motá hlava, čekám až zavolají z pronatalu do desíti nikdo nevolá tak volám já,jestli nemám zajet na kontrolu,prý to není potřeba mám brát ascorutin ....volám manželovi a´t ho koupí ve 12.hodin opět začínám krvácet ,bolesti v břiše jsou větší,jdu čůrat ...bože něco žbluňklo ..podívám se sražená krev a!!!!!!!!! bublinka...BOŽE NÉÉÉ ..NÉÉÉ co dělat....beru to do papíru,balím do pytlíku...volám mjuže pes je doma sám jedu do pronatalu..jsem tak poplašená že nemám ani brýle na řízení auta a jedu v teplákách... jsem nervozní....vyběhnu schody na recepci prosím musím mluvit s lúkařem něco ze mě vypadlo mám to sebou v kabelce at se podívá jestli jsem v pořádku.. čekám chvilku v čekárně vychází sestra překvapeně na mě kouká  vidí jak vyplašená jsem .říkám jí už dost hystericky co se dělo a jdu ....pan doktor Mayer je tady taky....je vidět že by nejraději nebyl... jde do jiné ordinace jsem sama s jinou lékařkou mám si lehnout kouká ultrazvukem...ptámse je tam? bože je tam....nevyjadřuje se...odpovídá není,nic tu není vyndavá ultrazvuk a já krvácím a krvácím...slzy se valí po tváři sami....rychle do nemocnice... nemám nic sebou musím se stavět doma,zbalit se,mluvit s mužem. a navíc jediné auto mám já ....ptám se co stím co ze mě vypadlo jestli to mám také vyhodit,konstatuji rezignovaně...prý né to předám v nemocnici....odcházím

volám Jirkovi...omlouvám se mu ze srdíčka se mu omlouvám, že jsem to nedokázala ,nedokázala jsem ochránit.. doma rychle zbalíme a odjíždíme do nemocnice... jsme tam...čekáme na chodbě co se tváří jako čekárna. je tu ještě jedna rodinka....je mi špatně v jednom kuse brečím...ještě včera jsem tě čekala a dnes??? bulím a bulím...Jiřík mě utěšuje je skvělej je mi oporou.. čekáme dlouho.po nejméně hodině mu říkám prosím tě odjeď ,když budu něco vědět zavolám máme doma psí mimino,ať se nebojí...nechce se mu ,ale nakonec svolí.... po páte odpoledne jsem vyšetřená,kolikátý ultrazvuk bože vyndavám i prokrvácený pytlíček a omlouvám se že je to zabalené v papíru ale celé odpoledne to mám v tašce ...já měla celou dobu plod u sebe v tašce...brečím ještě teď je to tak nedůůůůstojné aaaaaaaa..... schrnu to v šest po vyšetření....ve čtvrt na sedum mám být na sále....

 jedem na sál zřízenec mě odváží asi toho už má hodně , tak když čekáme já s postelí a on nademnou na výtah. ptám se jak se mudaří...zamumlá si něco ,aby už bylo ráno nebo tak nějak.... (slzy se mi tečou po tvářích je to nějak rychlé)....tak mu nabídnu že si  to sním vyměním ať si lehne a budu ho vozit já...nevěří svým uším ..podívá se na mě jak na blázna.a nejspíš mu dojde že to má být chabí pokus o žert a,ale přistoupí na to a zeptá se mě už s úsměvem a co by mi tam jako dělali?... no bez přemýšlení vracím smeč...zhodnotí jak hezkej chlap jste a pustí vás domu a to už se směje opravdu nahlas... aspoň jsem někomu zvedla náladu.jsme na sále. zřízenci popřeju opoznání lepší den..... sestra se mi představuje bude se mě ptát na nějaké věci.... mezitím si mám přelehnout na kozu....motá se mi hlava jsou z toho vyplašení abych jim nezkolabovala....pochvilce přecházím a lehám si nohy nahoru a další sestřička tentokrát s kanylou ..ptá se mě na žíly ...a uvazuje mi loket....narovinu říkám chcete míát jistotu..berte krev ze hřbetu ruky,...ale tam to bolí.....usmála jsem se a odpovídám,ale je to lepší věřte mi...povedlo se sestřička má radost že vše provedla v pořádku a když přichází kolegyně říká a nic neteče,hele kolegyně a to chceš pochválit?... to už jsem nevydržela já a povídám té šikovné...jste jednička ..obě vyprsknou smíchy.... a jde se na věc mám začít dýchat,kdybych nebrečela neměla bych tak ucpaný dutiny ...co když neusnu......

probouzím se na pokoji a ještě v polospánku prosím sestru o prášek na bolest....bolí to teď už i tělesně...ajak...po jednom dnu mě propouští domu.tělo se hojí pomalu takže krvácím.jsem unavená,a hlava se mi točí pokaždé když si lehnu,nebo sednu. nejednou jsem ráda za tu malou kousavou potvoru,naše psí mimino... zbylo mi aspoň něco ...pořád mi jde hlavou co jsem udělala špatně,kdybych se nerouhala...a vážila si toho daru...mohlo to být jinak...přes den se snažím být silná,ikdyž pořád pláču,ale nejhorší je noc ...mám výčitky svědomí nevydržím se svými myšlenkami,vše přehodnbocuji...mám vzít zodpovědnost za to co se stalo,VÍM...ŽE TO PROSTĚ NEMĚLO BÝT A PŘÍRODA...BLA ,BLA ,BLA..bYLA JSEM V 6TT. ABYLA JSEM RÁDA ASPON ZE ZAČÁTKU NESMÍRNĚ.... CO BUDE DÁL? MÁM TAK PŘEHNANÝ STRACH ŽE NIČÍM KAŽDÝ SVŮJ POKUS MÍT DÍTĚ??? CO CO MŮŽU UDĚLAT JINAK...NEVÍM ..STÁLE TO BOLÍ

Děkuji potřebovala jsem to ze sebe dostat tak aspon touto cestou. s úctou Petra Klimešová