Ahoj holky, já čekala první v 19 a řeknu vám, že dřív bych do toho jít nechtěla, i když jsem měla doma velkou oporu. Ono je moc hezké povídat si o miminku v bříšku, jak kope a roste a těšit se na to, až se narodí, ale realita je pak mnohem náročnější, není to živá panenka, je to dítě se všemi potřebami malého človíčka, který vždycky malý nezůstane. Nelze je někam odložit, když se nám to zrovna nehodí, když jsme unavené, potřebujeme si zajít k holiči nebo třeba máme chuť jít jen večer do kina nebo posedět s přáteli.
Vím, že bylo fajn, že jsem byla hodně mladá a plná síly, ale to je asi jediná výhoda. Samozřejmě pokud už je miminko na cestě a jeho maminka dost zodpovědná, dá se to zvládnout, ale vám, které máte 14, 15 let to opravdu nedoporučuji bez velmi spolehlivého rodinného zázemí. Navíc se bez předchozího zaměstnání ochudíte i o peníze. Sice třeba dostanete porodné ( které už není automaticky a musí se o něj žádat, navíc musí být splněny určité podmínky), ale už ne mateřskou ze zaměstnání ( a ta je obvykle vyšší než rodičák), rodičák si pak musíte rozpočítat už od porodu, ne od ukončení mateřské, a vychází pak na skoro směšné peníze.
Vím, že peníze asi nejsou to hlavní, kvůli čemu přivádíme děti na svět ( mimo určité skupiny obyvatel, která žije ze sociálních dávek), ale pro chod domácnosti jsou určitě nezbytné.
Takže za mě - dobře si rozmyslete, než uděláte neuvážený krok, kterého byste za rok - dva mohly litovat. Pokud vás přepadá potřeba pečovat o miminko, zajděte tam, kde se pohybují maminky s kočárky a zkuste se s nějakou seznámit, třeba uvítá vaši společnost a vy budete mít možnost vyzkoušet si, co péče o dítě obnáší. Jestli i po roce, dvou či třech letech pravidelného každodenního docházení za novou kamarádkou s dítětem budete přesvědčeni, že je to pro vás to pravé, že si život bez miminka neumíte představit, pak vám nelze než popřát krásné těhulkování a zdravé miminko.