Autor: Tera   23.1.2012 v 16:41

Ahojky všem nastávajícím a nynějším maminkám.Jsem v 16 týdnu a před týdnem mi začaly deprese.Neustále křičím,ze smíchu přecházím v pláč...je to až nesnesitelné a bojím se o svého manžela a malé aby bylo vpořádku.Dost slýchávám, že dítě vycítí všechno...bojím se že nebude zdravé nebo se nenarodí vůbec....tohle asi není úplně normální....nechci být taková a chci myslet jen pozitivně, ale nejde mi to.

Autor: Jana31, TP - 3.8.   24.1.2012 v 11:09

Ahoj holky  jsem od přírody spíš nevyrovnaná osoba, stále něco řešící....ale musím říct že od té doby co jsem těhotná to vše zmizelo...jsem v pohodě, dobře spím, nic moc mě nerozháže ...ani už se nebojím o to malé jako na začátku - prostě co se má stát stane se... netěhotná jsem neustále měla pocit že toto musím stihnout a tamhleto musím a když jsem neplnila plán svůj tak jsem se "trestala" atd.....taky mi vadilo že je můj přítel ženatý ...všechny strachy nějak zmizely..vím že to zvládnu a moc se těším, vždy jsem si říkala že dítě po 30 až budu mít své bydlení a tak vlastně vše jde dle plánu..užívám si každý den a jsem štastná :-) všem přeju pohodu a klídek - oni to ti chlapi nemají rádi když ženský křičí

Autor: Ivka   1.8.2012 v 13:36

Zdravím všechny... Jsem těhotná a nevím, co mám dělat...Mam 28 let a mimčo jsem si vždycky přála... Měla jsem sedmiletý vztah, který před třema měsící skončil. Celých sedum let jsme se jen s přítelem hadali. Byl ke me sprosty, urazel me, buzeroval...po té jsem se seznamila s uzasnym clovickem...Je sice mladsi od tri roky, ale je tak pozorny a hodny...No a samoze jsem s nim ted otehotnela...Budem se i spolu sestehovavat a ja ted neustale jen brecim a brecim, na mimco se asi ani netesim (zatim)...ted si totiz sebevic uvedomuji, ze s tim byvalym to uz na dobro skoncilo, at chci nebo ne...Nevim, co delat?

Autor: nakedangel   1.8.2012 v 13:42

[185846] Ivi, čas to zahojí sám. Každý konec je těžký, ikdyž vás vztah nebyl nejlepší, stejně to bolí. Hleďte do růžové budoucnosti a nemyslete na minulost. A ten pláč můžou být jen hormony.. 

Autor: Ivka   2.8.2012 v 10:11

No, ale ten bývalý přítel ted brečí, at se vrátím, že vše zase bude dobré...To mě strašně dojímá a brzdí v tom začít nový život...Na jedné straně bych ho chtěla zpatky, na druhé straně vím, že jsem těhotná a že se o mě nepostará nikdo líp, než ten můj nový přítel...A ze ten muj bývalý bude zase stejný, jak předtím...Už jsem od něj odešla 3x...toto je po 4, ale i tak se s tim strasně spatne smiřuji...Meli jsme vybudované bydlení a ted se to vše ničí tím, že se stehuji a pul nabytku si beru s sebou...Nevím, jestli toto psychicky vydržím!!! A navíc do toho vseho furt zvracim...taky nic povzbudivého... Nevím, zda-li si mám mimčo nechat a zůstat s tím mým novým přítelem anebo si to dítě nechat vzít a vrátit se k tomu bývalému...Mé první já mi radí - udělej to - jdi na potrat a mé druhé já mi říká, že bych udělala největší blbost v životě...

2.8.2012 v 10:22

Podle mě, dítě si nechej a buď s novým přítelem. Akorát by ses vracela do minulosti, a dopadlo by to stejně jako předtím několikrát. A pak by sis to do konce života vyčítala, žes mohla mít dítě a milujícího chlapa. Tohle rozhodnutí se nedá vrátit!!!

Lidově řečeno, byla bys "blbá", kdyby ses vracela... Tvůj nový život je tady a mimčo nechodí "jen tak", prostě si vybralo Tebe a Tvého nového přítele jako svoje rodiče a má to tak být...

Autor: nakedangel   2.8.2012 v 10:35

[186099] Já to měla jednou podobné akorát ne tak komplikované mimčem. Chlap, mě ponižoval, dělal ze mě blbce a já ho stejně pořád nedokázala opustit. Až jsem potkala, jednoho moc fajn kluka a díky němu jsem to dokázala. Ten starý samozřejmě brečel, že jsem to nejdůležitejší v jeho životě a že se změní, ale to jsou jen sliby. Pak mi dokonce i vyhrožoval. S tím novým to taky nedopadlo. Ale teď jsem s přítelem 2 a půl roku a čekáme v říjnu holčičku a jsem štastná jako nikdy   Myslím si, že ta nejistota pramení z toho miminka, jestli to všechno zvládneš, jaké to bude a taky hormony. Proto tě to nutí vrátit se k něčemu známýmu, ale to by bylo chyba. Ten chlap opravdu jinej nebude a za pár let by sis to vyčítala a to třeba celý život. 

Autor: Ivka   2.8.2012 v 11:34

Holky, děkuji vam za radu a za podporu...Dnes jsem kupodivu ani jednou zatim nebrecela...Za to 3x zvracela...:-( S tim bývalým máte pravdu...Jinej nebude...Ale to pouto je děsný. Snad se přes to nějak přehoupnu a budu taky uz konecne stastna...Nejhorsi na tom je, ze ja jsem ta, ktera vzdycky chce kazdymu pomoct, vrba pro vsechny, ale pak jsem na tom s nervama nejhur ja... Jeste jeden problem me tíží...Bydlím na vesnici, asi kilometr od bývalého přítele...bojím se toho, až zjistí, že jsem těhotna...celá dědina mě pomluví! Jsme totiž celkem znamí u nás na vesnici v bandě...To porad byly nějaký akce, bečky, chlastačky, takže fakt mě znají asi 4 dědiny kolem dokola...budu ta nejhorsi pro vsechny...Ale co nadělam.

2.8.2012 v 12:04

[186155] Na všechny bych se vykašlala, ty začínáš nový život - vlastně doslova, dáváš nový život a pomlouvačný bývalí "kamarádi" nejsou vůbec důležitý!!!

Kdo je skutečný přítel, ten tě pomlouvat nebude. Aspoň se pozná, kdo za to stojí a kdo ne. Kdo tě rád nemá, tak si přátelství s tebou nezaslouží