Autor: Elderflower   5.1.2017 v 15:14

P., já myslím, že je to od nich tak trochu póza, protože kdyby nebyly tak děsně in love, tak by je někdo mohl označit za necitelné bestie. Já to mám tak, že se těším na dětičky, ale pořád je to vztah, který se musí vyvinout na základě osobnosti, která je u každého jiná. Takže jim vykládám o filosofických problémech lidstva, vědě, psychologii, psychyiatrii, pouštím jim klasiku a doufám, že si budeme rozumět. 

Takže taky žádná bezmezná láska, spíš takové radostné očkávání, že budu mít dva super kamarády, s kterými budu mít spoustu společných věcí.

Autor: Terezie   5.1.2017 v 16:16

Mila P., vůbec bych tohle neřešila.  Dle me je to taky póza,  jak psala Elderflower. Ja bezmezne nemilovala ani hned po porodu.Samozřejmě laska uz tam byla, ale takhle bezmezně to přišlo az časem.  Člověk si musí ten vztah postupně utvořit.  Věřím,  ze nekdo ihned po porodu neskutečně miluje, ale hned v těhotenství?  Vztah tam určitě je, ale jestli az takový? :))

 Takže hlavu vzhůru a hlavně se nezdes, ani když po porodu neucitis nejakej ohromnej gejzir a příval lásky. Všechno ma svůj čas. 

Autor: JaHo   5.1.2017 v 18:56

P., opravdu se neděs, je to normální. Přesně, jak píšou holky přede mnou, je to vztah, který se musí utvářet. Nechcu byt negativista, ale myslím, že kdo tvrdí něco o bezmezné lásce hned od prvního pohledu na dvě čárky, tak lže. U mě to bylo spíš zděšení, obavy, bolesti a únava, pak očekávání, kdy už to budu mit za sebou, po porodu další vlna zděšení a únavy, uvědomění si, že na dlooouho to nebudu mit za sebou, stres ze vstávání, řevu, kojení, prostě všeho... A pak postupně začal přicházet spíš zvyk a lehkej pocit náklonnosti. Malé je skoro rok a půl a pořád bych neřekla, že je to ta pravá bezmezná láska. 

Neber to nějak špatně, ale jestli tě to fakt hodně trápí, klidně si o tom promluv s odborníkem. Bohužel, u nás sou různý psychický potíže spojený s mateřstvím většinou hodnocený jako naprostý selhání matky, a ne jako regulérní zdravotní komplikace

Autor: Luca*   5.1.2017 v 19:01

Fakt je to v pořádku. Má to u tebe normální vývoj, teď se těšíš na utz a až porodíš, tak si začneš utvářet vztah s mrňousem. Hele já své dvě děti miluju, ale rozhodně to nebylo od těhotenského břicha. Prostě jsme si ten vztah postupně vytvářely a dál vytváříme. 

Autor: Elderflower   5.1.2017 v 19:41

Nicméně! Nabízí se myšlenka, jestli ty tvoje kamarádky nejsou spíš než do miminka zamilované do myšlenky mít dítě. To jsou totiž dvě úplně jiné věci.

Autor: Irča   5.1.2017 v 20:02

To si to kamarádky asi hodně idealizují. Já po těhotenství neprahla, ale když jsem uviděla dvě těhotenské čárky, už se ve mě cosi začala probouzet. Když jsem na prvotrimestrovém screeningu ji uviděla, jak mává ručičkama, pak jsem se zamilovala. Těšila jsem se na ni a zároveň děsila a určitě tam byly okamžiky euforie. Až v porodnici jsem se do ní zamilovala a to když se mi povedlo po pár dnech kojení. To bylo pak několik týdnů euforie a naprostá ztráta kontatku s okolím, nedokázala jsem se vůbec o ničem jiném bavit. Když mi pak po pár týdnech doma začala hodně brečet a já ji neuměla moc uklidnit, tak to jsem se pak zas probrala a občas se dostavily pocity, že to asi nezvládám a že si nějak nerozumíme. Tento měsíc bude mé dcerce rok a ikdyž jí mám opravdu z celého srdce ráda, stejně občas mám pocit, že si nerozumíme. Je pro mě někdy těžké se smířit s jejími záchvaty vzteku. No a asi je i blbost to dítě bezmezně milovat, co by pak z něho vyrostlo, kdyby naše láska neměla meze a my se nesnažily to, co se nám na něm nelíbí měnit, usměrňovat?

Autor: P.   6.1.2017 v 00:53

Moc děkuju, celkem jste mě uklidnily :) Já toho tvorečka v bříšku mám samozřejmě ráda, ale poslední dobou mě začínají chytat takový divný myšlenky, jako jestli je ten správnej čas, jestli jsme neměli ještě počkat... A pak strachy... Jestli to zvládnu, jestli to se mnou zvládne manžel, jestli bude dost peněz, prostě mě asi všechno teď děsí... Celej život pracuju s dětma, takže si myslím, že relativně vím, do čeho jdu... Vychovávala jsem děti od miminka... A možná i proto mám teď vetší strach, než holky, co vůbec neví, do čeho jdou...

Autor: Elderflower   6.1.2017 v 09:54

Buď úplně v pohodě. Taky mě občas něco napadne, když koukám na rozpis konferencí, že do Kanady jsem si mohla zaletět, do Brazílie... Že jsem dítě viděla tak maximálně spící v kočárku a jednou při koupání... Ale pak si zase uvědomím, že já mám přece vždycky pravdu a nebudu si kazit náladu teoriemi o tom, co by se mělo, jak bych se měla cítit... 

Autor: P.   9.1.2017 v 08:51

[964724] Díky moc za uklidnění . Jsem ráda, že tohle nemám sama :)