reklama

(Ne)láska

Založila: P., 05. 01. 2017, 14:57

Vložit nový příspěvek

  • P. Vloženo 05.01. 2017, 14:57 Reagovat Kotva

    Ahoj, připadám si úplně jako blázen, všechny mé těhotné kamarádky mi vypráví, jak už teď své miminko bezmezně milují... Proč tenhle pocit zatím nějak nemám? Jasně, těším se na každý ultrazvuk, bojím se o něj, ale nepřipadám si tak "zamilovaně", jak jsem si myslela, že budu... :/ Stalo se vám to některé?

  • Příspěvků: 393
    Oblíbená: 3

    Elderflower Vloženo 05.01. 2017, 15:14 Reagovat Kotva

    P., já myslím, že je to od nich tak trochu póza, protože kdyby nebyly tak děsně in love, tak by je někdo mohl označit za necitelné bestie. Já to mám tak, že se těším na dětičky, ale pořád je to vztah, který se musí vyvinout na základě osobnosti, která je u každého jiná. Takže jim vykládám o filosofických problémech lidstva, vědě, psychologii, psychyiatrii, pouštím jim klasiku a doufám, že si budeme rozumět. Laughing

    Takže taky žádná bezmezná láska, spíš takové radostné očkávání, že budu mít dva super kamarády, s kterými budu mít spoustu společných věcí.

  • Terezie Příspěvků: 1724
    Oblíbená: 6

    Terezie Vloženo 05.01. 2017, 16:16 Reagovat Kotva

    Mila P., vůbec bych tohle neřešila. Dle me je to taky póza, jak psala Elderflower. Ja bezmezne nemilovala ani hned po porodu.Samozřejmě laska uz tam byla, ale takhle bezmezně to přišlo az časem. Člověk si musí ten vztah postupně utvořit. Věřím, ze nekdo ihned po porodu neskutečně miluje, ale hned v těhotenství? Vztah tam určitě je, ale jestli az takový? :))

    Takže hlavu vzhůru a hlavně se nezdes, ani když po porodu neucitis nejakej ohromnej gejzir a příval lásky. Všechno ma svůj čas.

  • JaHo Vloženo 05.01. 2017, 18:56 Reagovat Kotva

    P., opravdu se neděs, je to normální. Přesně, jak píšou holky přede mnou, je to vztah, který se musí utvářet. Nechcu byt negativista, ale myslím, že kdo tvrdí něco o bezmezné lásce hned od prvního pohledu na dvě čárky, tak lže. U mě to bylo spíš zděšení, obavy, bolesti a únava, pak očekávání, kdy už to budu mit za sebou, po porodu další vlna zděšení a únavy, uvědomění si, že na dlooouho to nebudu mit za sebou, stres ze vstávání, řevu, kojení, prostě všeho... A pak postupně začal přicházet spíš zvyk a lehkej pocit náklonnosti. Malé je skoro rok a půl a pořád bych neřekla, že je to ta pravá bezmezná láska.

    Neber to nějak špatně, ale jestli tě to fakt hodně trápí, klidně si o tom promluv s odborníkem. Bohužel, u nás sou různý psychický potíže spojený s mateřstvím většinou hodnocený jako naprostý selhání matky, a ne jako regulérní zdravotní komplikaceFrown

  • Příspěvků: 4193
    Oblíbená: 7

    Luca* Vloženo 05.01. 2017, 19:01 Reagovat Kotva

    Fakt je to v pořádku. Má to u tebe normální vývoj, teď se těšíš na utz a až porodíš, tak si začneš utvářet vztah s mrňousem. Hele já své dvě děti miluju, ale rozhodně to nebylo od těhotenského břicha. Prostě jsme si ten vztah postupně vytvářely a dál vytváříme.

  • Příspěvků: 393
    Oblíbená: 3

    Elderflower Vloženo 05.01. 2017, 19:41 Reagovat Kotva

    Nicméně! Nabízí se myšlenka, jestli ty tvoje kamarádky nejsou spíš než do miminka zamilované do myšlenky mít dítě. To jsou totiž dvě úplně jiné věci.

  • Irča Vloženo 05.01. 2017, 20:02 Reagovat Kotva

    To si to kamarádky asi hodně idealizují. Já po těhotenství neprahla, ale když jsem uviděla dvě těhotenské čárky, už se ve mě cosi začala probouzet. Když jsem na prvotrimestrovém screeningu ji uviděla, jak mává ručičkama, pak jsem se zamilovala. Těšila jsem se na ni a zároveň děsila a určitě tam byly okamžiky euforie. Až v porodnici jsem se do ní zamilovala a to když se mi povedlo po pár dnech kojení. To bylo pak několik týdnů euforie a naprostá ztráta kontatku s okolím, nedokázala jsem se vůbec o ničem jiném bavit. Když mi pak po pár týdnech doma začala hodně brečet a já ji neuměla moc uklidnit, tak to jsem se pak zas probrala a občas se dostavily pocity, že to asi nezvládám a že si nějak nerozumíme. Tento měsíc bude mé dcerce rok a ikdyž jí mám opravdu z celého srdce ráda, stejně občas mám pocit, že si nerozumíme. Je pro mě někdy těžké se smířit s jejími záchvaty vzteku. No a asi je i blbost to dítě bezmezně milovat, co by pak z něho vyrostlo, kdyby naše láska neměla meze a my se nesnažily to, co se nám na něm nelíbí měnit, usměrňovat?

  • P. Vloženo 06.01. 2017, 00:53 Reagovat Kotva

    Moc děkuju, celkem jste mě uklidnily :) Já toho tvorečka v bříšku mám samozřejmě ráda, ale poslední dobou mě začínají chytat takový divný myšlenky, jako jestli je ten správnej čas, jestli jsme neměli ještě počkat... A pak strachy... Jestli to zvládnu, jestli to se mnou zvládne manžel, jestli bude dost peněz, prostě mě asi všechno teď děsí... Celej život pracuju s dětma, takže si myslím, že relativně vím, do čeho jdu... Vychovávala jsem děti od miminka... A možná i proto mám teď vetší strach, než holky, co vůbec neví, do čeho jdou...

  • Příspěvků: 393
    Oblíbená: 3

    Elderflower Vloženo 06.01. 2017, 09:54 Reagovat Kotva

    Buď úplně v pohodě. Taky mě občas něco napadne, když koukám na rozpis konferencí, že do Kanady jsem si mohla zaletět, do Brazílie... Že jsem dítě viděla tak maximálně spící v kočárku a jednou při koupání... Ale pak si zase uvědomím, že já mám přece vždycky pravdu a nebudu si kazit náladu teoriemi o tom, co by se mělo, jak bych se měla cítit...

  • P. Vloženo 09.01. 2017, 08:51 Reagovat Kotva

    Reakce na [964724]: Díky moc za uklidnění . Jsem ráda, že tohle nemám sama :)

1 2

Vložit nový příspěvek




Připojit další soubor

reklama
reklama
reklama

vybíráme z blogů na Maminkám.cz

Přejít na blogy

Nejnovější příspěvky do diskuze

Další nové příspěvky

Do diskuzního fóra

nově založená témata v diskuzi

Další nová témata

Do diskuzního fóra

Těhotenská kalkulačka.



Zapamatovat vložené údaje

Výpočet plodných dnů.


Tisknout

TOPlist