Autor: Jolanda   23.9.2013 v 08:13

Taky mi to je hrozně líto vuči mému příteli,který se chudák těší na dítě,které pravděpodobně není jeho,ale už jsem to zatáhla tak daleko,že v tuhle chvíly nejde ustoupit a říct pravdu. Málo který chlap by něco takového snesl. Kdybych s ním byla třeba jen pro pocit zabezpečení nebo jen,abych nebyla sama nezahrávala bych si,ale když v tom jsou opravdu city je to mnohem těžší. A ta představa jak bude někdo z rodiny říkat jak je po něm podobný nebo až přítel řekne na dítě pojd k tátovi bude mi to rvát srdce. Kdykoliv mě na bříšku hladí ztuhne mi srdce. Nevíme jestli to bude holka nebo kluk nechali jsme to jako překvapení a říkává se,že kluk jde do maminky a holka do táty tak je i takhle těžké odhadnout co očekávat. Nikomu takovou situaci v životě nepřeji. Jsem z toho fakt zoufalá.

Autor: Ajuska   23.9.2013 v 09:25

Ahoj Jolando,

tvoji situaci ti nezávidím, ale já bych asi také nic neřekla. Píšeš, že časový rozdíl je týden. Takže bych procenta brala 50 na 50. Nikdy přesně nevíš, pokud si neměříš bazální teplotu, kdy ovulaci máš, můžeš jí mít i klidně ke konci cyklu. Podle mě sis naprogramovala, že to miminko je tvého milence proto, že se této skutečnosti bojíš. Ale někdo má obulaci 10 den někdo 14 a někdo třeba jako já až 23 den. Podle mě je dobře, že jsi to příteli neřekla, neboť to dítě může být opravdu jeho. Pokud po narození zjistíš, že není (třeba podle krevní skupiny), tak bych to už neřešila. Kdybys mu to řekla teď nebo hned na začátku, zbytečně bys své dítě připravila o otce a když by to dítě bylo jeho, už bys ho zpátky nezískala. Prostě si v hlavě nastav, že to miminko je pouze tvoje a tvého přítele a jiná možnost prostě neexistuje a přestaň se trápit a kazit si těhotenství a radost z miminka! Miminko je velký zázrak a spousta lidí v dnešní době jsou o to ochuzeni!

Autor: Vverisek   23.9.2013 v 09:44

Ahoj Jolando. Souhlasím s Ajuskou, taky jsem mývala ovulaci někdy 21.-24. den po menzes a pokud jsis neměřila teplotu a nebo nedělala ovulační testy a nevíš kdy ovulaci mýváš, tak je i velká pravděpodobnost že mimi je přítele. Každá z nás máme ovulační dny doopravdy jindy a to ti potvrdí i každý doktor. Určitě bych mu to teď neříkala a užila si těhotenství. Uvidíš až se mimi narodí. Jestli je přítele, tak by si ho pravděpodobně hodně ranila a ztratil by důvěru. Přeji ti ať je mimi zdravé a přítelovo.

Autor: Mišička 11   23.9.2013 v 11:53

Jolando napíšu to co se stalo mému příteli než jsme se poznali.Měl vztah s holkou která otěhotněla řekla že dítě je jeho, ale moc dobře věděla že to tak není.Věděl to i mlenec možná nějáká kamarádka to nevím.I kfyž dívku moc nemiloval byl ochotný s ní žít a postarat se o ně.Když měl malý asi 5měsíců přišla mu anonimní smska že není jeho.Hned si nechal udělat testy kde se potvrdilo že není otcem.Nechápal ,že ho takhle podevdla a i přes to že už měl vztah k malému je opustil.Na dítě platí jeho biologický otec přítel naštěstí nemusí stihl vše vyřídit do půl roku dítěte.Zrovna spolu čekáme naše první dítě a moc se těšíme.Na tvém místě bych to řekla hned na začátku což už ale bohužel nemůžeš.Počkala bych po porodu jaké dítě bude nebo zjistila podle krevní skupiny jestli je jeho.Konečné rozhodnutí záleží na tobě,ale myslím že je lepší když by se to dověděl od tebe a ty jsi nemusela žít celý život se strachem ,že to praskne.Hodně sil!!!

Autor: Jolanda   23.9.2013 v 12:19

Od milence to nehrozí,že by mu napsal byl by sám proti sobě on o dítě zájem nemá a mít nebude. A i kdyby jednou měl tak bude pozdě a určitě by to mému příteli nemohl on napsat a ví o tom i pár kamarádek,ale ani oni tu možnost mít nebudou,jelikož s nima nejsem v kontaktu a nechci být. A mého přítele neznají. Ty co ho znají nemají tušení. Je těžké se nějak rozhodnout co vlastně udělat,ale mám riskovat mu to po porodu říct kdybych už věděla,že není jeho a skončit třeba s dítětem sama a sebrat mu možnost mít tátu i když ne biolog. a nebo mlčet,čekat,doufat? Kdyby aspon ten milenec měl do budoucna zájem tak potom ano dítě má nárok potom znát svého biolog.otce atd.ale i tak stále to ublíží mnoho lidem. Prekerní situace. Mužu jen čekat a doufat nic víc mi už ted nezbejvá. Neumím si ani představit to,že by na to opravdu nepřišel a miloval mě a to dítě a přišel na to třeba až po několika letech nebo by na to přišlo samo nějak to dítě jednou. Tu bolest,vztek co zpusobím všem je hrozný.

Autor: Dana-K   23.9.2013 v 12:28

Těžká situace, ale za sebe bych ti teď poradila jen počkej. Teď s tebou cloumají hormony, pak se ti bude lépe rozhodovat. Když to počkalo do teď, tak to počká i do doby po šestinedělí. Jinak z toho, co píšeš, já za sebe bych radila neříkat mu to. Zase tolik situací v životě, kdy by se zjistilo, že není biol. otcem, nenastává. Kolik lidí v tvém okolí muselo na transplantaci a jako první se sháněli jejich biol. příbuzní? Já nikoho takového neznám. Podle mě je pravděpodobnější, že tvůj přítel bude chtít testy otcovství a z toho, co píšeš, si myslím, že to nehrozí.

Dej tomu ještě čas, těš se na miminko, raduj se s přítelem, kterého miluješ a který miluje tebe. Až situace nastane, tak ji řeš. V nejhorším se dá poradit s psychologem. Určitě jsi zažila spoustu situací, které byly strašné, ale nakonec jsi je nějak zvládla - zvládneš i tohle.

Autor: Dana-K   23.9.2013 v 13:12

Jo a ještě jeden příběh na odlehčení: Přítel mé kamarádky je vtipálek a po porodu jejich syna všem poslal MMS s novorozeným černouškem s textem, že se jim konečně narodil atd. A čekal na reakce. 3 dny mu chodily zprávy, že má krásného syna, že má bradu nebo uši po něm atd. Pak to nevydržel a poslal jim správný obrázek. Nikdo ani slovem nezmínil, že by těžko 2 běloši měli přirozenou cestou černouška.

Autor: Jolanda   23.9.2013 v 13:21

Děkuji ten příběh s černouškem mě opravdu pobavil.

Autor: Ivana   23.9.2013 v 14:30

Ahoj Jolando, Tvůj příběh mě oslovil. Ve Tvé situaci jsem nikdy nebyla, přesto by mě ani nenapadlo Tě odsuzovat. Buď ráda, že Ti bylo dopřáno mít dítě, ne každá má to štěstí. Prostě to tak mělo být, zkus to tak brát a víc neřešit. Říkej tomu síla přírody, osud ... nebo jak chceš, prostě se stalo a Ty buď šťastná, že Ti to bylo dopřáno. Víc nezkoumej, ubližuješ tím nejvíc sobě, ale ještě hůř by bylo, kdybys pod "tíhou svědomí" se chtěla svěřit svému partnerovi. Nevěřím, že by to přijal a smířil se s tím. Nech to tak a raduj se z partnerova zájmu o mimíska v bříšku, už si odpusť a dopřej si kousek radosti.

Já mám tři kluky se dvěma různými otci, oběma tmavovlasými modrookými. První a druhý jsou modroocí blonďáci ( i když nejstaršímu postupně vlasy tmavnou), třetí je jakoby po mně tmavooký tmavovlasý ( jen já jako dítě tmavé vlasy neměla). S druhým manželem mám tedy jednoho kudrnatého modrookého blondýna a jednoho hnědookého bruneta s hladkými vlásky. Přitom jsem si stoprocentně jistá, že jsou oba jeho. Genetika si umí pěkně pohrát.

S podobou miminka po porodu si nelam hlavu, většina dětí se rodí tmavovlasá, i když jsou z nich časem blonďáci, všechny děti mají po narození modrošedé oči a barva očí se v průběhu prvního roku mění.  Vždycky se to dá svést na nějakého prapředka, neslyšela jsem ještě, že by byli všichni v rodině pouze světlovlasí modroocí ( kromě seveřanů). Nech se překvapit, Tvoje miminko bude to nejhezčí z celé porodnice, Tvůj partner bude radostí bez sebe a Ty si snad konečně odpustíš, vždyť Ti bylo dáno jako nejcennější dar. Je nepodstatné kým, má to tak být. Vždy bude Tvoje a časem zjistíš sama, že není podstatné, čí byla spermie. Otec je ten, který je dítěti i matce oporou, kdykoliv ho potřebují. Takového chlapa máš vedle sebe, neubliž mu.

Přeju pohodový porod, zdravé miminko a šťastný život ve třech.