Autor: Lenka a Jonášek   12.6.2013 v 21:51

[328784] Hani, taky nejsme zelenáči, kroutíme 8rok máme dvě děti a jak říkáš on díte strašně chtěl já se moc necítila ale svolila jsem. Ten můj mě v tom nenechal, šestinedělí utrpení ale v noci mi malého třeba podával, přebaloval jezdil s kočárkem jediné co tak jednou týdně na florbal ale to až po uložení... ted máme druhého chlapečka a ikdyž s ním mi tolik nepomáhá snaží se zabavit aspoň prvního prcka. Když doma není uklizeno uklidí, když není uvařeno... koupí pizzu, na nákup taky zajde a upřímně kdyby to nedělal dala bych mu to asi dost sežrat. Prostě padám na hubu a jestli chce trochu normální ženskou musí mi pomoct nejsem žádná superženská která zvládne všechno. Ale i tak takový ten pocit že já jsem se vzdala, práce, postavení, přátel, zábavy prostě všeho mám kolikrát i teď a hlavně ve chvíli kdy jde třeba s klukama z práce na pivko a příjde ráno v 5h to ho ze srdce nenávidím protože ikdyby mi slíbil, že se někdy večer o kluky postará a já bych mohla s kolegy z práce na pivko,  tak v 5h ráno už nikdy nepříjdu bo mi to strach nedovolí... synové vstávají kolem 6h a kdo se o ně bude muset postrat když tatínek jde do práce?  ..... Tož tak 

Autor: vločka   12.6.2013 v 22:09

No hani, to se teda nedivím, že máš vztek, taky bych ho měla. Můj muž se distancoval tak prvních 14 dní..pak když jsem mu zavolala, že se zblázním, brečela mu do telefonu a prosila ho ať mi koupí cestou z práce cigarety- ač jsem při kojení nekouřila..tak tehdy asi pochopil, že to není žádná sranda a začal se snažit mi pomáhat. Neuvaří, většinou neuklízí ani po sobě, nenakoupí, 2x do měsíce umeje nádobí, ale to všechno nechávám plavat, pač o malýho se postará na 100%..řekla bych stejně kvalitně jako já. Mám čas na svoje záliby..sice ráno než jde do práce, takže vstávám před pátou, abych si odjezdila koně a pak večer od osmi do kdy chci-ovšem rozumně, si většinou můžu dělat, co chci...a upřímě obdivuji všechny svoje kamarádky, které se vzadly všeho a od dítěte se nehnou, muž si mimčo jen pomazlí a tradá pryč....já už bych v takové situaci byla na antidepresivech..přesto si ale myslím, že péče o dítě už od malinka by měla být rozdělena a je na ženský, aby prostě skousla, že malej bude prvních pár týdnů s tátou řvát...Hani opravdu se skláním, jednou ti dají svatozář, protože to co píšeš a ještě tak hezky o svém muži i přes to smýšlíš, to je  na metál 

13.6.2013 v 08:05

vločko, a kolik je malýmu? Já jsem dost omezená kojením, A. pije dost často, ale manžel začal brát Aničku na procházku - zatím párkrát (až teď, dřív se mu nechtělo - ale taky jsem se začla hroutit, tak si dal říct). Když se nosí (v nosítku), většinou usne a dá si v kojení přestávku :-) Ráno a večer to Ti závidím, ráno vstávám já, A. vstává brzo a manžel se otočí a spí. A večer uspávám u prsa. Ale i přes den to pomůže, pokud se chlap postará (ještě na tom musím zapracovat :-)

Autor: Misa   13.6.2013 v 08:36

Ahojky,

docela zajímavá diskuze. Já sama ještě maminkou nejsem, ale doufám, že mi přítel bude pomáhat hned od začátku, jak bude moct. Občas se bavíme o tom, kolik má dovolený, jak to pak v práci udělá, aby byl se mnou u porodu a pak byl s náma co nejvíc doma než se sžijeme. Naštěstí nastoupil do lepší práce teď v květnu, dovču si nevybere, a tak veškerou, na kterou bude mít nárok, vyčančá asi na nás... Termín porodu máme kolem poloviny října, takže bude mít i po zkušebce, aby si tu dovču mohl vůbec vzít.

Jinak moje segra je se svým manželem 12 let, manželé jsou 7 let. Mají dvě děti, Kubíka 5let, Elišku 1,5roku. U obou dětí byl se segrou asi měsíc doma, on má tu výhodu, že může pracovat i z domova. Když měl Kubík šestinedělí za sebou, začal ho sám koupat, s Eliškou začal hned po porodu. A je to teď každodenní rituál. Co se týče domácnosti, na to si segra taky nemůže stěžovat, úklid si rozdělí na půlku. Dřív tatínek nikam nechodil, teď si jde občas zapařit... Takže všechno mají v pohodě...

Takže doufám, že mám doma taky takového hodného chlapa. Dítě chtěl i on, tak by se měl zapojit co nejvíce, ne?

13.6.2013 v 08:51

Misa - to uvidíš až bude mimčo na světě. Samozřejmě Ti přeju, aby pomáhal. Ono záleží i na tom, jestli pomáhal už dřív. Můj m. je doma - pracuje z domova, ale většinu času mu vidím záda, jak sedí u počítače.

Autor: vločka   13.6.2013 v 10:00

Martinko, malýmu byl rok a takhle to praktikuju, opravdu skoro od začátku..akorát já měla tu velkou výhodu že se sám v půl roce odstavil, což se mu nedivím, měla jsem v prsách furt záněty, tak mu zachutnal víc sunárek no a tím se mi otevřela velká svoboda,pač odpadl strach, že mi řve dítě doma hlady a nezodpovědná matka si lítá po koních [328868]

Autor: Milli   13.6.2013 v 10:21

Ahoj, taky se přidávám do diskuze. Můj manžel přes týden pracuje v zahraničí, takže mi moc nepomůže, ale když je doma, tak malou hlídá přebaluje a pomáhá mi i uklízet. Díky Bohu, že jsem od něj nidky neslyšela větu, co ty doma děláš. Malou si občas vezme ven, abych se mohla trochu prospat a odpočinout si. Když jsme přijely z porodnice, tak si vzal 3 týdny dovolenou a byl s náma doma. Byla jsem moc ráda, protože se neumím představit, jak strašně bych doma sama bez něj válčila.

Autor: Hanka   13.6.2013 v 10:39

Tak vám holky děkuju za názory. Nejsem teda exot. Manžel se mnou byl u porodu a jinak je mi ve všem vždycky oporou, ale to , že je mimčo tak náročný prostě netušil a světe div se ani si toho zkrátka nevšiml. Má ale dojem, že pomáhá víc, než jiní tatínci. Jednou ho uspával, když malýmu byl asi měsíc a od té doby o tom mluví jako "Jak jsem s ním vždycky tady chodil, abys mohla spát." Taky se sám rozhodl, že bude koupat. To je moc fajn a jsem ráda, že jsou kluci spolu. Ale je to 15 minut za den. Na mě zůstává těch zbylejch 11 hodin 45 minut. Tak se teda nemusím klanět vděčností.

Autor: Werkis   13.6.2013 v 11:17

Ahoj holky.

No tak u nás je to skoro jak přes kopírák Mamnžek je o deset let starší, takže iniciátorem miminka byl on. Jak píšete. Malýmu jsou 4 měsíce a zatím ho jen jednou koupal - když jsme přišli z porodnice - kvůli focení Jinak nepřebaloval ani jednou, na procházku chodím sama, když brečí, tak se otočí a prd, v noci ho to ani nevzbudí, i když mu řve do ucha, prostě ví, že se ho to netýká. V šesti nedělí jsem k té vší péči ještě navíc dodělávala pokojíček. Manžel ho začal dělat s kamarádem den po porodu - no a vymalování, natření palubek, úklid to vše bylo na mě a k tomu ještě zbytek kolem domácnosti a miminka a ještě se staráme o tetu (84) a strejdu (87), co s námi bydlí a nedikáží se o sebe postarat. strejda ani nechodí. Takže o vyčerpání mi ani nemluvte. Dodnes spím max. 4 hodiny. Manžel byl furt v práci, když byl doma tak chrápal na gauči, s níčím mi nepomohl - u nás ani to nádobí neumyl Pak jsme se chytli, řekl, že není rodinný typ, že si to neuměl představit, co to obnáší, myslel, že vše bude jako dřív, akorát nás bude víc (jemu 34let). Svou biologickou povinnost splnil a tím měl splněno. Teď co je hezčí počasí je to mnohem lepší. Můžřu být s malým víc venku - pomáhám mu se zvířáty, se sušením sena, starám se o zahrádky apod. takže tím skončilo i to jeho vyvalování se na gauči a občas malýho i pochová nebo si s ním povídá. Věřím, že až bude větší bude to lepší. Nedávno jsem ho viděla s chlapečkem jednejch známejch, co mají u nás na vesnici chalupu a dost si rozuměli - jsou mu dva roky - už chodí, mluví, měl malé hrabičky a pomáhal mu. Takže si myslím, že našeho malýho pak bude taky víc brát, užívat si ho a já pak budu mít konečně více času na domácnost a na sebe