Ahoj Veroniko, tímto si opravdu projde mnoho dětí a dle psychologů je to i známka toho, že dítko psychycky roste. Zkouší tvoji trpělivost a kam až může zajít. Mám 2 děti, třetí na cestě. Obě si tím prošli.
Nám také pomohlo informování dětí, že za chvíli odcházíme z hřiště, nebo před krámem jsme se domluvily, že jim dovolím 1 rohlík již v krámě atd. A pokud se někde začaly vztekat, prostě jsem si dětí nevšímala. Vím, že je těžké zachovat klid a tvář, když na nás koukají "chytré" babičky a maminky, které si myslí něco o nevychovaném spratkovy, ale ty bych se snažila nevnímat. Dost pomáhá, když si v této době mamča najde čas jen na sebe, kdy máš možnost se odreagovat a na chvíli vypnout. Já měla vypozorování u dětí, že když jsem toho měla já již opravdu dost, řádily o to víc a naopak, když jsem já byla v klidu, neměly takové velké záchvaty. Domluv se s taťkou ať syna někam vezme aspoň na jeden den, ideálně na víkend a ty si to užívej a odpočiň si. Ty teď potřebuješ být v pohodě, již kvůli mrněti a nakonec i z těchto záchvatů syn vyroste. On to nedělá schválně, aby tě naštval, jen teď neví jak se prosadit.
S tím čůráním na koberec. Já jsem doma zavedla, že pokud něco podobného (vyčůral se na lino, koberec v pokoji, něco schválně vylil) udělal schválně, také si to po sobě musel uklidit. A byla jsem důsledná a nepovolila. Chvilku to sice byl boj, ale on pak zjistil že to myslím vážně a raději to uklidil.
Je to prostě o zkoušení co máma vydrží a kam až mně nechá zajít. Takže důslednost. Ono se to sice lehce říká, ale tak lehké to není, je to na déle, ale věř tomu, že se ti to časem vrátí.
Ještě nám doma dost pomohlo zavedení a používání piktogramů - jak probíhá ráno, co máme ten den v plánu atd. Zase to chvilku trvá, ale pokud čekáš další dítko, dost ti to pomůže. Syn má od 3 let v pokoji nástěnku, kde má obrázky ranních činností (vstanu, dojdu si na záchod, umyju si ruce, převléknu se, snídaně, atd.)na konci je nějaká motivace jako např. pokud vše bude včas a nebudu se loudat, můžu se ještě před odchodem do školky podívat na jednu pohádku. Zezačátku jsem to procházela sním, ale za nějakou dobu zjistil, že je fajn, že ho máma pořád nehoní a on ji může překvapit a hlavně to dělá sám. Je už přece velký a šikovný kluk.
Pevné nervy a věř že se to brzo srovná. Dobrá máma jseš pořád, akorát se to z malého mrněte začíná stávat samostatně myslící chlap a sama víš, že s chlapa vyjít je někdy opravdu těžké.