Autor: Veronika   14.7.2014 v 23:19

Holky, diky vsem za podporu, proste mi uz obcas pretecou nervy a kricim a pak lituju, manzel se tomu vzdy smeje, ze to moc prozivam, ale staci, kdyz je doma a ne v praci a sam vidi jak je to tezky, to pak I on zarve a zase ho krotim ja, rikam, ber to v klidu, ignoruj apod....neni to lehky. Hlavne musim zachovat ten klid. Ono mi ani moc nepomuze, kdyz mi moje mamka rika, jaka ja byla hodna, ze tohle nezna, ze nas syn strasne zlobi a neposloucha, kamaradka ma holcicku, kterou za hodinu najde na stejnym miste a ani o ni nevi, to si pak clovek pripada jak blbec. Sem moc rada, kdyz tu ctu, ze v tom nejsem sama a ze je to snad jen otazka casu.stejne jako sem se 2 roky nemohla dockat, nez bude spat celou noc a ted si to uzivam. Na prichod sestricky ho pripravuju, mozna I proto je vztekly, kdyz mu neustale pripominam, ze po mne uz nemuze skakat jako predtim, ze mam mimi v brisku, snad ten prichod z porodnice a nasledujici mesice prezijeme:-) kdyz mame scenu venku, tak se taky snazim ty lidi ignorovat, oni bud maji taky deti a vi o cem to je, nebo at si mysli co chteji, ja delam co muzu. Tak jeste jednou diky vsem a uvitam dalsi diskuzi a rady jak na ty nase zlaticka:-)

Autor: Janči   15.7.2014 v 11:39

Ahoj Verčo. My máme kluka taky dost neposednýho, ale je mu zatím "jen" 1,5 roku... učím se, jak na něj a některé věci fungují, některé ne. S radostí jsem si přečetla diskuzi, kterou jsi založila

Kamarádka mi říkala, že když se jí narodila dcera, koupila synovi auto, jako že ho má od sestřičky. Prý to trošku zabralo Dostal ho hned v porodnici.

Autor: Veronika   15.7.2014 v 13:15

Tak to je super napad, hned dnes jdu koupit auto, takovy uplatek by mohl zabrat, diky za typ:-)

Autor: Nika   16.7.2014 v 14:58

Ahoj Veroniko. Také díky za vytvoření této diskuze. Mám 1,5 roku starou holčičku a období vzdoru jí právě začíná. Tento týden jsem teda zkoušená :o) Zkouší, kam až může zajít. Udělá nějakou zakázanou věc a sleduje mě, jak na to budu reagovat. Učím se s ní vycházet, přemýšlím už dopředu, jak dosáhnout toho, aby udělala přesně to, co chci já. Vlastně ještě lépe: jak dosáhnout toho, aby CHTĚLA udělat to, co chci já :o) A pak že je mateřská dovolená... ne ne, je to pěkná makačka na bednu. Hodně se u toho naučíme i my samy o sobě.

Moje zkušenosti, co zabírá: V obchodě jí taky dám nějaké zboží do ruky. Chválím ji, že je jak velká holka, že už umí nakupovat a pomáhá s nákupem mamince. Zároveň ji ale řeknu, že až přijdeme k pokladně, tak to dáme paní prodavačce, zaplatíme to a uklidíme do tašky. Už to má tak naučené, že u pokladny opravdu sama podává ochotně (je to až milé, jak se snaží dosáhnout na pult). Řeknu jí, že doma mi pomůže nákup vybalit - to má strašně ráda, když doma položím tašku na zem a ona mi z ní sama může podávat věci (předem rychle vydělám, co by mohla rozbít). Když odcházíme z hřiště, tak společně uklízíme bábovky do tašky (v tom mám výhodu, protože momentálně ji baví uklízet věci do tašky), uděláme všem houpačkám pápá a jdeme. Když má přeci jen tendenci se vracet k houpačkám, tak připomenu, že doma čeká táta, nebo že mu můžeme společně zavolat (na tátu slyší). Když si nechce sednout na nočníček nebo do jídelní stoličky, nadšeně řeknu, že si může sednout se svým pesikem (její nejoblíbenější plyšák), to hned povolí a můžu ji usadit. Co slíbím, to dodržím. Takže pesika podám. Ale nechci to dělat moc často, aby toho nezačala využívat a jinak než s ním by se nechtěla posadit. To je jen krizovka. Do postýlky chodí ráda, to už máme celovečerní sled rytuálů (stále se opakující věci každý večer), tak to pomáhá, že přesně ví, co bude následovat a že půjde do postýlky a sama bude usínat.

Občas ji ale něco (v mých očích maličkost) tak rozzuří, že mi předvede hysterický výstup, sedne si na zem, kope nohama kolem sebe, válí se po zemi. V klidu ji nechám vyzuřit, pak ji obejmu a vysvětlíme si co a jak... V této souvislosti se chci zeptat, zda někdo z vás zná terapii pevného objetí od Jiřiny Prekopové a zda to praktikujete v praxi http://www.prekopova-pevneobjeti.cz/Úvod/tabid/70/Default.aspx

Zkušenosti z mého okolí, co pomohlo při očekávání nového sourozence: nechat starší dítě podílet se na rozhodování o jméně (ale to až tak školkový věk), nechat staršího sourozence s něčím pomoci (chystat výbavičku, vyrobit dárek pro mladšího sourozence, např. fixami na látku namalovat obrázky na mini tričko, že to bude dárek jen a jen od brášky, pak to můžete mimčovi přes bodíčko obléci). Taky pomohlo dát staršímu sourozenci dárek, že to má od miminka. Brácha to tak udělal u své holčičky, když přivezl miminko s maminkou z porodnice, tak přivezl nové kolo s helmou, že je to dárek od malé sestřičky. Už dopředu jí říkal, že malá sestřička takový dárek přiveze. A ona pak pyšně říkala, že to má od sestřičky. Nevím, jak se díváš na "uplácení" dárky. Ale pokud vidíš, že s příchodem mimča má synek problém, tak to vyzkoušej. Řekni mu, že až přijede bráška (nebo sestřička) z porodnice, tak mu přiveze dárek. A že on mu za to dá taky dárek a společně pro miminko dárek vyrobíte. Dělej to s nadšením a třeba to nadšení taky pochytí :o) Hodně štěstí a zdraví celé rodině, Veroniko. Bylo by fajn, kdybys nám sem za pár týdnů napsala svou zkušenost, jak to probíhalo a dopadlo, ale asi budeš mít dost své práce :o)

Autor: Janula   17.7.2014 v 08:34

U nás nebylo auto, ale vlak. Dali jsme mu ho hned v porodnici, když nás přišel poprvé navštívit. Zabralo to na tu chvíli. Možná pak doma, ale později to bral jako normální hračku. Ale dárek k narození sourozence byl dobrý nápad. 

Autor: Veronika   21.7.2014 v 04:28

No  delame co muzeme...chvili je to v pohode, ale za chvilku zase neni. Jakmile se synem pocura kde  nema, s tim ted dost bojujeme, a ja mu to vytknu, tak misto aby se zamyslel, tak poradne zakrici...Chovani na verejnosti je taky nekdy narocny. Dnes jsme byli vsichni v obrovskem nakupnim centru, manzel zustal se synem a ja sla  nakupovat. Syn je vzdy jak doslova utrzeny ze retezu, lita mezi lidmi z obchodu do obchodu a ma stradnou srandu, ze nestihame, takze nakupy s nim jsou absolutne nemozny... snad z toho vyroste, je fakt, ze napr.  dneska v tom obchodaku sem zadne, takhle blaznive dite nevidela:-) 

Autor: Lenka   24.7.2014 v 15:31

Ahoj Verčo, taky bojuju se vztekáním a to hned ve dvojím vydání. Vzteká se totiž moje téměř čtyřletá dcera, stejně tak můj rok a půl starý syn. Dcerka přitom byla až do narození syna naprosto bezproblémové dítě. Když jsem potkala nějakou maminku se vztekajícím se dítětem, taky jsem si myslela něco o nevychovaných spratcích, vždyť moje Lucinka se nikdy nevztekala...Zato teď to dohání, a bráška nezůstává pozadu. Cestování kamkoliv je horor. Taky poslouchám od mamky, že my jsme takový nebyli, že jsme byli doma čtyři a všichni jsme byli hodný, poslušný, vychovaný...a nevztekali jsme se !!! To si opravdu člověk připadá jako totálně neschopná matka ;-(

Autor: 1983Lenka   25.9.2014 v 22:42

Naše malá nám začala najednou utíkat - dřív se v klidu nechala vést za ruku, ale najednou nechce a "bere nám roha", jak jinak než nejlépe u silnice, po které přejede asi tisíc aut za minutu. Zákaz bere s krajní nevolí - to znamená s pořádnými záchvaty vzteku. Hledali jsme, co s tím a našli (smazáno). Teď už víme, proč tyto projevy nepotlačovat a jak se s tím všichni srovnat.

Autor: Nikola   11.6.2018 v 14:02

Dobrý den, mám syna 2 roky a 9 měsíců ( v srpnu 3 roky). Je to asi 14 dní co mě začal úplně ingnorovat..cokoliv mu řeknu tak reaguje negativně, jakmile není po jeho je zle.. křičí, vzteká se..Odvedení pozornosti na něj neplatí..je hrozně palicatej, tvrdohlavej a hrozně se vzteka..já dělám učitelku v MŠ, tak tuším, že je to 2.obdobi vzdoru..co je ale horší, že semnou chodí do práce a dělá mi to i tady..a já si nevím rady..Přijde mi,že jsem jako matka asi selhala nebo já nevím...jsem už hrozně unavená..kolikrát se i přistihnou, že bych ho radši nějakých pár hodin nevidela a z toho je mi hrozně. Chtěla jsem se jenom zeptat jak dlouho asi toto období trvá..protože já jsem po 14 dnech nebo 3 týdnech úplně vystavena...