Autor: Ala   22.5.2015 v 20:32

Katko, ráda odpovím na to, co vím :-). Povahové rysy řešit asi není možné, pokud jde o vyšetření, která se dělají dárkyni, jde o ta samá, co se dělají nám, které chceme absolvovat IVF. Při stanovení požadavků na dárkyni jsme s ohledem na minimalizaci případných zdravotních rizik v budoucnu stanovili (mimo jiné) jako požadavek stejnou krevní skupinu a Rh faktor, jako mám já. Darování je anonymní, takže byť pravděpodobnost setkání jedinců z vajíčka stejné dárkyně (a spermií různých mužů) je mizivá, vyloučit nelze. Ano, v rodině to vědí, vědí to i naši přátelé a dítěti to také řekneme, až na to bude rozumově připraveno. Není tak úplně pravda, že dítě nebude naše bilogické - je z vajíčka dárkyně a spermatu manžela :-). V CARu s námi vše probírali a odpověděli na vše, co jsme chtěli vědět :-). Snad jsem odpověděla na položené otázky :-). Jo a byli jsme v CARu Gennet Archa v Praze :-).

Autor: Katka   23.5.2015 v 18:01

Milá Alo, děkuji moc za vyčerpávající odpovědi :-) Ulehčila jste mi lámání hlavy :-) Když čtu, jak jste vše zvládli, jsem rozhodnutá nehledat mouchy na příjem dárcovských vajíček, fakt je, jak píšete, dítě bude nést manželovu genetiku, my ho budeme vychovávat a ohledně dárkyně prostě  budeme důvěřovat centru. Taky se poohlédnu po psychologovi, není možné, abych vše dusila v sobě a okolí mi s mým "břemenem" nepomůže. Manžel mě sice utěšuje, ale přes veškerou snahu mi pomoci nedokáže, já zase nevím, do jaké míry to trápí jeho, neb mi asi nechce přitěžovat, takže se upřímně řečeno většinou spíše tváříme, že to bereme s nadhledem...

Takže ještě jednou moc děkuji,  Váš příběh je příkladem, že i zdánlivě bezvýchodná situace není zdaleka tak bezvýchodná a to je velice povzbuzující :-)

Autor: Ala   23.5.2015 v 20:44

Katko, přeji Vám hodně štěstí! Myslím, že máte zdravý a správný přístup k věci a to je už minimálně polovina úspěchu! Ať se Vám daří :-).

Autor: Katka   24.5.2015 v 09:03

Alo, ještě jednou moc děkuji a přeji Vám, aby u Vás vše probíhalo bez problémů a miminko Vám dělalo jen samou radost! Držím palce.

Autor: Lenka   7.6.2015 v 23:28

[741109] Ahoj Ali, tak jsem zkusila probrat se svým doktorem opakované vyšetření imunologie, ale nevyšlo mi to. Řekl, že testy, které mně dělali loni jsou v pořádku, a že problem je v kvalitě mych vajiček - jsou stara. Ale já pořad myslím na to, co když má imunologie za posledních více jak půlroku se změnila ? Třeba pod vlívem stimulace, leků a stresu take? A nechápu, proč doktor nechce zopakovat u mně testy, aspoň pro klid mé duše, -stejně my platime všechno sami. Transferovali mně moc kvalitní embria, a co když nějaké protilátky v mém tele to všechno skazily? Rozhodli jsme se s manželem, že půjdeme ještě na jedno IVF, ale kvůli měmu věku už na poslední. Ale napřed musím vyrovnat svůj cyklus - mám ho celý rozhozený. A koupila jsem si na tvou radu Ali selen, zinek a B-komplex. Přejí všem hodně štěsti.    

Autor: slůně   12.6.2015 v 09:06

Ahoj tady všem budoucím maminkám. Nedá mi to tady se nepřidat, je to poprvé co se zapojuji do internetové diskuse k tak bolestinému tématu jako je IVF. Také patřím mezi budoucí maminky, jsem ve fázi 3.IVF nyní po punkci a čekání již na pátý transfer celkově. Píši schválně že patřím mezi budoucí maminky, protože jinou variantu si prostě v hlavě nepřipouštím a vy musíte myslet stejně Mám za sebou v rámci IVF cyklů  jeden potrat + revizi dělohy a jedno biochemické těhu. Chci vám všem tady říct, že stejně jako vy, i já hledám velmi často sílu  a optimismus znovu uvěřit, že se vše podaří. Všechny Vás obdivuji, že umíte najít sílu a pokračovat, a ono někdy neuškodí, když budete za toto obdivovat i samy sebe, že jste tak silné! Bude mi 36let, skoro 2 roky už jezdím do Caru a paradoxem je, že jsem do IVF šla s tím, že jsem  naprosto zdravá a podaří se nám to hned na poprvé, my máme dárce spermií. A vidíte, stále se nepodařilo.  

Prošla jsem veškerými vyšetřeními, vydupala si po čtvrtém pokusu sama i hematologii , kde mi našli trombofilní mutaci C677T homozygot, tak nyní čekáme jestli budu píchat miniheparin na ředění krve či nikoli. Proto chci všem poradit, ať se u lékařů v CAR nedáte a projdete si opravdu všechny vyšetření!  Já například také dala na radu lékaře z imunologie z Prahy a před čtvrtým transferem brala 2 měsíce před, prednison jen jako preventivně a ptám se, je to náhoda že jsme zrovna v tento pokus došli alespoň až do 8 týdne ?  Imunologie a obranný mechanismum v ženském těle opravdu mnoho pokusí zastaví - bohužel. A jasně, že potřeujete mít pro úspěch kvalitní embryo. Dále beru femibion (ten pořád), listovku navíc (kvůli té hematologii), a také jsme se domluvili s lékařem, že nyní před 5pokusem dáme také infusi intralipidu (více viž stránkxy IVF Zlín). A co pro to mohu udělat víc ? Nebojte se maminky zajít k psychologovi, mě to také pomohlo. Měla jsem jedno 4hodinové sezení kdy jsme s psychologem metoditkou RUSH "rozbíjeli" moje negativní myšlenky, strachy a to co mne trápí a musím říci, že to byla ta nejlepší věc, co jsem pro sebe samu mohla udělat. Také už 3/4 roku chodím na mobilizace k fyzioterapeutce a cvičím Mojžíšovku - nic tím nezkazíte a pomůže Vám to hodit se do klidu (jen tady moje rada, nejprve jsem se snažila cvičit fakt 2x denně 2 měsíce ale je to tak náročné, že to pak začnete nenávidět, tak teď se snažím cvičit kdy mám sílu a chu´t byť to není tak často a navíc se snažím i hýbat jinak - kolo+plavání). Mimochodem, od malička jsem velká sportovkyně, jsem sportovní typ tak akorát, zdravá, nikdy operace atd.... a nikdy mne nenapadlo, že budu mít s otěhotněním problém. A vidíte sami! Je velmi velmi těžké se po nezdaru zvednout, často i nyní doma brečím, proč zrovna já, jak je to nespravedlivé, ale nevzdávám to a půjdu dál, protože mimi nebude mít jenom ta uz nás, která to vzdá. Moc Vám všem přeji úspěch a byť vás neznám, obdivuji každou, která tímto prochází !  Snad to někomu může pomoci ...

Autor: Lenka   12.6.2015 v 21:18

[752390] Děkují Slůně tobě za podporu. Moc to pro mně znamena, a myslím že i pro všechny ostatní v našé situaci. A z celého srdce ti přejí, ať se to tobě conedřív zadaří. 

Autor: slůně   15.6.2015 v 11:03

Zdravím Leni a není vůbec zač! I mě to pomůže, že se občas vypíšu..je to prostě všechno makačka na hlavu a nikdo kdo umělé oplodnění neprošel, si nedokáže představit co to je za psychiku...člověk už vůbec neřeší hormony, nějaké píchání nebo tloustnutí, ale hlavně a´t se to podaří....a čím déle to řešíte, tím víc se propadá panice (2 roky s pomocí lékařů a bez výsledku, to je fakt na mašli). Já když vidím všude ta miminka a jak si někdo jen 2x "užije" a je v tom, tak se mi chce brečet . Ale pak si řeknu, že mi asi ten osud říká, že musím být silnější než ty ostatní, že musím přijmout tu šanci být více nad věcí a tak musím jít dál. Věřím že to musí vyjít. Myslím že pak budu 2x více šťastnější než třeba ostatní maminky a tolik nebudu řešit malicherné věci v mateřství nebo s chlapem jako třeba někdo... poslední dobou se střetávám v blízkém okolí s narážkami proč já ještě nejsem těhu, musím se snažit nevnímat, jak jsou všichni v okolí i v práci z miminek hotoví atd... někdy se vybrečím a pomůže mi to. Asi je dobré také hlavně dělat věci co tě baví a soustředit se na to, co ovlivnit můžeš viz můj předchozí e-mail. Tak snad !  Tobě Leni taky držím palce !

Autor: Jana   15.6.2015 v 22:06

Reaguji na příspěvek od Slůněte...a vlastně reaguji na všechny příspěvky. Jsem ráda, že dokážete o těchto věcech, našich trápeních, psychických temnotách...otevřeně mluvit. Musím přiznat, že se pravidelně dívám, zda není nějaký nový příspěvek. Ohledně reakcí od lidí z mého okolí, z mé rodiny, reakcí, které mě neuvěřitelně zraňují, ale i přesto s hlavou vztyčenou, s bolestí v srdci, těmto poznámkám a otázkám vzdoruji. Je to strašně těžké, když se snažíme ze všech sil, abysme někdy v životě aspoň jednoho potomka měly, procházíme si tím, čím si procházíme, psychicky nás to ničí...najít stále něco, co nás pozvedne jít dál. Pořád si kladu otázku, jestli tohle všechno ještě dokážu unést. Po večer pláču do polštáře. Vždy jsem si říkala, že takovéhle věci mě nedokážou srazit na dno, že se s tím prostě dokážu poprat, ale ejhle...tyhle věci jsou tak bolestivý, že to ani nelze všechno popsat slovy. Vím, že tohle fňukání nikomu nepomůže, naopak, jen to přitíží a stejně nic nezmění. Strašně moc nám všem přeji ženy, aby se naše trápení obrátilo v radost, abychom našly sílu jít dál a s úsměvem se obrátily jednou k slunci a za všechno zlé dokázaly poděkovat.