Autor: Jana   1.8.2013 v 16:22

Také nechápu, že se o této nemoci nemluví a přitom zjišťuji, že nás je tolik, že by jsme pomalu mohli založit vlastní klub a to je velice smutný. Něco málo jsem se o preeklampsii a podobném dočetla v různých těhot.příručkách, ale to jen okrajově. Vůbec by mě nenapadlo, vzhledem k procentu výskytu, který uvádějí, že to může potkat i mě, naprosto zdravého člověka. Je to hrozná bolest přijít o miminko, přesto musíme být rádi aspoň za své životy!!!

Autor: VEru   20.8.2013 v 20:08

Holky, je to hrůza, opravdu je těžké se s tím psychicky vyrovnat. Nás to potkalo v lednu, rodila jsem kvůli nulovým průtokům pupečníkem akutním císařem 29+3, ale bohužel po devíti dnech holčička v inkubátoru zemřela. Byla malinká, na selhání dechu, přestože mi týden před porodem píchli kortykoidy. Fyzicky jsem už fit, ale ta psychika, už navždy mi bude smutno, když si vzpomenu na našeho andělíčka. Gynekolog mi řekl, že co se týče otěhotňování po císaři, tak pod 6 měsíců by nešel, ale doporučuje těch devět počkat, než se zase začneme snažit o miminko. No už se to krátí. Doufám, že podruhé už bude vše v pořádku. Všem nám přeju pohodu, klid, pozitivní myšlení a díky tomu zdravá miminka. Jinak moje sousedka rodila před více jak třicetilety císařem, o miminko přišla, po třech měsících otěhotněla a porodila přirozeně bez problémů...a to už před více jak třiceti lety. Tak bych se toho nebála. Pokud je těhotenství normální, a miminko není nad 4kg, tak po 18měsících od porodu už se může podle průzkumů rodit přirozeně.

Autor: desideria   20.8.2013 v 21:04

holky, on stačí i jen hraniční krevní tlak, nás zachránilo, že jsem si doma tlak měřila 4x denně, byla pořád na prohlídkách, a malou zachránili jenom a jenom díky tomu, že jsem ležela v porodnici a moje tělo jí začao odstříhávat ve chvíli, když jsem byla napojená na monitor. Kdyby cokoliv z toho nebylo, tak - no, i tak jsem se z toho málem zbláznila, že o životě naší dcerky rozhodlo to, že jsem se vydala ten den na kontrolu, a doktorka mě ten den nechala v porodnici, a v tu chvíli mě napojili monitor, za pár desítek minut se holka narodila akutním císařem. Další děti už patrně mít nebudeme. Holky, držte se! 

Autor: Pavla   20.8.2013 v 22:01

Holky, přeju vám hodně sil. VEru, prošli jste si peklem, moc přeju, aby bylo příště vše v pořádku a narodilo se vám zdravé a donošené miminko. I já rodila ve 25+2 akutním císařem, i když z jiných důvodů. Máme dvojčata, jsou v pořádku, ale ty 4 měsíce, než jsme je měli oba doma, byly opravdu krušný. Držím palce!

Autor: Radka   12.10.2013 v 10:12

Přidám se k Vám i nám se s přítelem narodil chlapeček v 26+6 pro odloučení placenty a po třech dnech zemřel:( Bohužel my se o miminko snažili 3.5 roku prodělali jsem 3x Inseminace a 3x IVF až třetí pokus IVF nám vyšel, ale dopadlo to takto. Po zdravotní strance jsme byli v pořádku, ale nešlo nám otěhotnět a ted vůbec nevíme jak to bude dál. Nárok na IVF už nemáme. Mě je 25 let a přítelovi 28 let ted opravdu nevím jestli máme čekat rok nebo se snažit do pul roku. Je to strašně těžké . Já vím že je spousty případu, že otěhotněli po IVF přirozeně a že meli jen minimalní šanci atd, tak snad se nám všem zadaří a dopadne to všem dobře.

Autor: Jana   16.10.2013 v 16:58

Ahoj Radko, žádná útěcha nemůže být dost velká na takovou bolest. Já jsem naštěstí neměla problém otěhotnět, i když jsem čekala až do svých 33 let. Jestli se mi to povede i podruhý to netuším, to je ve hvězdách. Změnila jsem gynekologa, protože mi ten můj odmítl udělat testy, které by zjistily jestli se u mě jednalo o náhodu či nějakou genetickou vadu. Nový gynekolog mi vlil naději do žil a doporučil mi vzhledem k věku nečekat po císaři rok, ale začít to zkoušet už za 9 měsíců, ale méně ne, kvůli jizvě po císaři, dlouho prý trvá, než se spojí svalovina a mohla by pak ta jizva "prasknout". Drž se!!!!!!!!!

Autor: Luca   25.10.2013 v 13:33

Také jsem přišla o miminko. Ve 38tt. Byla jsem  jednoho dne ráno na kontrole, kde bylo vše OK. Večer jsem moc necítila pohyby. Když ani ráno, tak jsem šla k doktorovi. Miminku přestávalo bít srdíčko. Podstoupila jsem akutní císař, ale v průběhu operace srdčko dotlouklo....Je to nyní skoro 7 týdnů, ale nemyslím na nic jiného. Příčina se nezjistila. Teď čekám na výsledky genetiky, imunologie a hematologie, kam mě doktor pro jisotu poslal. Hojení probíhá v pořádku, tak se prý se můžem znovu snažit po 6 měsících od císaře.Těch 6 m.  mně potvrdili i další 2 doktoři z naší nemocnice.

Autor: Jana   26.10.2013 v 18:53

Ahoj Luco, přeju ti ať ti těch 6 měsíců rychle uteče, protože na nic jiného když ti umře miminko stejně nemyslíš. Je to sice klišé, ale opravdu pomáhá na bolest jen čas. Dnes to jsou přesně 4 měsíce co mi maličkej umřel. Už to tak nebolí, ale vzpomínám pořád. Držím palečky!!!!

Autor: Markéta   13.11.2013 v 13:32

Reakce k [326929] Milá Lenko, ale i všichni ostatní, který prožívají podobný příběh jako my, i já Vám všem držím palce, aby se Vám podařilo ty obrovské šrámy na srdci alespoň trochu uhladit. Dlužím ještě konec našeho smutného příběhu, o kterém jsem do této diskuze psala 4.4.2013. Holčička byla velká bojovnice, o svůj život bojovala déle než doktoři předpokládali, ale 14.4.2013 umřela. Umožnili nám v nemocnici být s ní v tyto poslední hodiny.  Na jednu stranu jste hrozně vděčni lékařům, že Vám toto umožní, ale nic tak krutého a bolestivého jsem v životě nezažila, jako když mi ji odpojili od přístrojů, oblékli a přivezli nám ji mrtvou kočárku k rozloučení, když celou tu dobu věříte v zázrak a uzdravení. V tu chvíli nevěříte ve spravedlnost světa a říkáte si stále proč se to stalo zrovna Vám, když jsme s mužem v životě nikdy nic tak hrozného neudělali, že nás osud takto trestá. Proč?! Ale protože máme ještě pětiletého syna, museli jsme oba začít "fungovat" a snažit se, aby i na něm tato ztráta nenechala nějaké psychické šrámy. Trvalo min. 3 měsíce, kdy on  sám denně na Aničku myslel, ptal se o kolik centimetrů by byla delší, kdyby žila, v obchodě mi ukazoval co by ji koupil apod. Dnes už to sice není každý den, ale i ted vidí v reklamě hračky pro holčičky, že by ji to koupil, že by se jí to určitě líbilo, projede kolem nás kočárek s miminkem, nakukuje do něj a vidím ještě ted na něm ty smutné oči. Vím, že to chce čas, ale bolí nás to všechny.  Dodneška stále nejsou lékařské výsledky a vypadá to, že asi to nebude vysvětleno co a proč se to stalo. Nejhorší je to, že už je mi tolik, že už není skoro žádná šance, že bych znovu otěhotněla. Máme sice ještě zamražená 3 embria, ale nevím, zda je ještě reálná šance abych těhotenství zvládla a porodila zdravé dítě. Jsme ze všeho s mužem na rozpacích, zda se ještě pokusit a zda nebudem akorát lékařům pro smích. Vám všem přeji v životě, aby se tyto věci nestali a pokud ano, aby jste je zvládli překonat i když to bude bolest a vzpomínka nadosmrti.