Autor: SJ   16.5.2017 v 14:32

Ahoj, tak mi to nedalo a taky jsem si dnes prolítla internet, i když jsem si říkala, že to není možná nejlepší nápad. Včera jsem musela podstoupit revizi. Ještě před týdnem jsem žila v krásné představě, že se ten zázrak podařil. Mám 3 krásné zdravé děti, přesto, nebo právě proto, jsme se s manželem dohodli, že ještě zkusíme čtvrté (se současným manželem mám 1, zbylé jsou z předchozího vztahu).  Moc moc moc jsem se bála. Hned první pokus vyšel a v prosinci jsem zjistlia //. Ani jsme nemohli uvěřit. Ani ne po týdnu začaly čárky slábnout a byl konec. Odešlo to samo. Aspoň, že jsem nemusela na revizi. Na doporučení dr jsme dali 2 měsíce pauzu a začali se snažit znovu. Druhý měsíc to vyšlo. Po předchozí zkušenosti jsem měla ještě větší strach. Když mi dr. v 7. týdnu řekla, že je vše v pořádku, sdríčko bije, byla jsem nešťastnějším člověkem na zemi.  Dokonce jsem si koupila těhotenské šaty a začala žít tou nádhernou přestavou, že u stromečku nás už bude 6. A pak jsem jen lehounce zašpinila a raději zašla k dr. Ta mi řekla, že je plod v pořádku, srdíčko bije, ale moje děloha se ho chce zbavit a vypuzuje ho. A že buď to ustojí nebo ne. Že by ho byla škoda, že už je pořádný a pěkný. Bohužel, nevydržel. Další den jsem měla bolesti břicha a bylo mi jasné, že je konec. Za dva dny jsem šla na kontrolní UZ, který to potvrdil. Rozhodla jsem se, že se to pokusím zvládnout sama, že si snad tělo nějak poradí. Další den se to rozjelo a já doma zažila krvavé lázně. Myslela jsem, že tím je to vyřešeno a v rámci té hrůzy se radovala, že aspoň nebudu muset čekat další měsíce na snažení. Bohužel další den se to rozjelo nanovo, a to tak, že jsem se začala bát o život. Po prohlídce na pohotovosti mě hospitalizovali. Prosila jsem je, zdali by tomu nešlo ještě nějak jinak pomoci, abych nemusela na revizi. Postupně jsem dostala 2 injekce na stahování dělohy. Ale bohužel, uvnitř stále byly části. Takže jsem po 2 dnech žíznění a hladovění (kvůli silnému krvácení a možné akutní revizi jsem nesměla jíst a pít) stejně skončila na revizi. Dnes jsem den poté. Slabá, bolavá a psychicky zničená. Včera po zákroku tekla krev. Ale dnes už ani kapka. Ani nešpiním. Je to normální? Děsím se toho, že je i po té hrůze zase něco špatně a budu muset znovu do nemocnice, na další zákrok. Říkám si, že když už jsem si to odkrvácela po 2 dny předtím, tak že by to už teď nemuselo být... ale stejně myslím, že bych měla aspoň špinit... Bojím se. A další, co řeším, je: máme se znovu pokoušet??? Nerouhám se tomu nahoře nebo přírodě nebo nedalo mi tím moje tělo najevo, není to znamení, abych si vážila 3 zdravých dětí a už nepokoušela osud? Bude mi 39. Moji rodiče jsou proti a samozřejmě ani moc pochopení ve svém okolí bych nenašla.... přesto bych si tolik čtvrté přála. Cítím, že mám ještě tu kapacitu, tu sílu. Na víc už ne, ale to jedno snad ano.   Na druhou stranu si nedovedu představit, že se to stane znovu, to, co jsem za poslední týden absolvovala. A to vím, že to může být ještě horší, když k tomu dojde v pozdějším stádiu těhotenství nebo dokonce při porodu...

Takže se přidávám do diskuse a přeji nám všem, aby se co nejdříve zadařilo a dobře to dopadlo. Doufám, že vám ze starších příspěvků se už dávno zadařilo a vaše děti už běhají po světě :-).

Autor: Ivaa   19.5.2017 v 11:54

Zdravím Vás, nikdy mně nenapadlo, že se budu zapojovat do těchto diskuzí, ale bohužel mně potkalo to stejné a pročítání těchto diskuzí a hlavně jejich šťastných konců mě teď drží nad vodou. Pátek 12.5. jsem šla na NT v 13tt, natěšená a přiravená na to, že nejhorší co se může stát, že nepůjde ještě určit pohlaví. Jakmile ale doktorka řekla, že pro nás má špatnou zprávu, přišel šok. Vývojové vady neslučitelné se životem. Hned nás poslali na genetickou konzultaci a odtud na odběr plodové vody, což se nepovedlo, ucpala se jehla, takže hned odběr klků. Odběry prý jen kvůli tomu, aby se zjistilo, co se stalo a v čem byl problém. Odtud mně hned poslali do nemocnice domluvit si termín na ukončení těhotenství. V pondělí 15.5. mi provedli v nemocnici interupci v narkoze a druhý den ještě jednou, prý tam něco zůstalo. Teď ležím doma a pročítám všechny možné stránky a diskuze. Včera mi doktor řekl, že šlo asi jen o náhodu, ale uvidíme až budou výsledky (kdy budou mi taky nikdo neřekl). Snažit se prý můžeme zase za 3 měsíce, ale spíš bych to viděla dřív. Je mi 31 a tohle bylo moje první těhotenství, s přítelem jsme se snažili 10 měsíců. Teď mám jen strach, že po tom zákroku už se nám nezadaří, přesto se snažím myslet pozitivně a doufám, že těch pár měsíců uteče rychle a brzo se zadaří.

Autor: Maggie   19.5.2017 v 19:21

[998592]ahoj Ivo, potkalo mě taky něco podobného..na screeningu ve 13 týdnu nám bylo řečeno, že se plod přestal vyvíjet asi v 9 týdnu, následovala revize 19. 4. Teď čekám Ms a asi počkáme 2 cykly a půjdeme do toho, ale bojím se, aby se vše neopakovalo.

Autor: Ivaa   20.5.2017 v 14:51

[998664] Ahoj Maggie, díky za reakci. Můžu se zeptat, po té revizi, bolelo tě nějak břicho? Já jsem vlastně 4 dny po, první dva dny vůbec nic a včera a dnes mně břicho pobolívá, ale spíš tak, že chvilku jo a chvilku ne, navíc občas tam cítím takový pnutí a pichnutí, když se nějak pohnu, doufám, že to je jen tím, že se děloha zatahuje, protoze krvácení slábne, tak snad je vše oka. Taky mám strach, aby se to neopakovalo, ale taky z toho, aby se mi ještě podařilo po tomhle zákroku otěhotnět. Před tím nám to trvalo 10 měsíců, což je podle doktorů v pořádku, ale kdo to zažil, ví, jak je to nekonečná doba.

Autor: SJ   20.5.2017 v 19:10

Ahoj Maggie a Ivaa, mrzí mě, co se Vám stalo... Ivaa, mě taky chvíli bolí břicho, chvíli ne. Krvácela jsem jen v den zákroku a od té doby nic moc. Akorát občas zašpiním. Už jsem měla 2 revize a nikdy mě břicho nebolelo. Bojím se, že ještě ve mě něco je, nebo je něco špatně, v pondělí jdu na kontrolu, a tu jsem si sama zařídila jinde, moje dr. si mě objednala až za 6 týdnů, přestože v propouštěcí zprávě z nemocnice je, že kontrola u gynekologa do 3 dnů a pak za 14 dní, kdy budou výsledky z revize. Já  byla sice "jen"v 8. týdnu, ale už měla domluvený termín skreeningu s ultrazvukem a řešila jsem, jestli půjde poznat, co to bude, protože minule to poznat šlo.  Tak to byly super telefony, zrušit to anebo volat ke své gyn., abych zrušila termín prohlídky, kdy jsem měla dostat průkazku. Vše je pryč. Teď taky různě přemýšlím, pročítám a snažím se žít zase jako "netěhotná", protože už jsem se přenastavila, začala řešit, jak to vše uděláme, zvládneme, už jsem se těšila. Plánovala jsem prázniny s břichem, to, jak a kdy to komu řekneme.. a vše je pryč. Mě bude 39 a nedovedu si představit, že miminko nebude. Času je už extra málo. Na druhou stranu nevím, jak bych zvládala prožívat to, co teď, ještě jednou. Takže tak nějak nevím, jak s tím, co se stalo, naložit. Jak zase mít elán do života. Nějak stojím, všechno mě bolí a je prázdno, nemám na nic chuť.

Autor: PeBe   20.5.2017 v 19:43

Zdravim devcata, prodelala jsem to co vy. V 10 tydnu mi bylo oznameno, ze je plod mrtvy (Nezjistilo se proc). Bylo mi 34 a bylo to me prvni tehotenstvi. Psal se listopad 2013. Revize delohy a az na kontrole 30.3.2014 mi bylo receno, ze se muzeme zacit snazit a .....do par dnu jsem otehotnela a v prosinci 2014 se mi narodil zdravy syn :-). Posilam hodne sil a pozitivniho mysleni :-).

Autor: Ivaa   21.5.2017 v 00:54

Díky za pozitivní komentař PeBe. Strašně ráda teď čtu tyhle zážitky, který mají šťastný konec. Nakopová mě to a díky tomu se snažím myslet pozitivně a hlavně dopředu a už se nemůžu dočkat, až to zase začneme zkoušet a vyplním to prázdno, který teď v sobě mám. Přítel se teď o mně hezky stará, dokonce i vaří, ale vidím na něm, že úplně nechápe co prožívám. Docela to těm chlapům závidím, jak dokážou hodit věci za hlavu a jít dál.

SJ, úplně tě chápu, že máš strach, že se to bude opakovat, mám to stejný, na druhou stranu si říkám, že tu smůlu už jsme si snad vybrali a hlavně biologický hodiny tikají a ta touha po dítěti je silnější a jsem ochotná to riskovat tak dlouho, dokud to nevýjde. Snad mně v tom odhodlání nezabrzdí špatný výsledky ze všech těch odběrů, který mi dělali.

Autor: SJ   23.5.2017 v 13:27

Ivaa, určitě to bude OK!  Kdy se dozvíš výsledky?

Já byla na kontrole a je to OK, bála jsem se, jestli ve mě ještě něco nezůstalo. Doktor, kterému 100% důvěřuji, mi řekl: doporučuje se počkat 3-6 m, ale myslím, že stačí 3.  Když jsem na něj smutně koukala, tak říkal, ať počkám aspoň 2 MS a pak tomu nechám volný průběh, pokud se budu cítit dobře. Stává se, že žena otěhotní i hned po revizi (nebo po 1. MS), ale je statisticky prokázáno zvýšené riziko, že to opět v počáteční fázi nedopadne, děloha je ještě oslabená. Tak vzhledem k tomu, že už mi moc pokusů nezbývá, určitě ty 2 MS vydržím, abych si to pak nevyčítala. Pokud by to znovu nedopadlo, tak nevím, jestli bychom to zkoušeli dál, už se budu muset vrátit do práce a čtyřicítka na krku...

A na závěr něco pozitivního: kamarádka za sebou prodělala minulý rok 2 zamlklá těhotenství s následnou revizí.  Minulý týden se jí narodilo krásné zdravé miminko .

Autor: Ivaa   23.5.2017 v 16:16

K tomu, kdy budou výsledky mi nikdo nic neřekl. V jedněch papírech bylo napsaný, že to bude vyvěšený online 26.5., ale to bylo k tomu NT - výsledek znám. Netuším, jestli u toho bude i ten odběr klků, nebo i ten vzorek, který vzali v nemocnici... V pondělí jdu k doktorovi na kontrolu, tak se ho zeptám, jestli už tam bude něco mít. Taky doufám, že u mě bude všechno v pořádku, dělali mi ten zákrok na dvakrát, nejdřív v pondělí a pak úterý znovu, že tam ještě něco zůstalo, tak snad už se na podruhé povedlo. Doktor mi taky říkal, že 3 měsíce stačí, ale pokud bude po dvou měsících všechno ok, tak už do toho půjdem. Zatím mám ještě nemocenskou, ale doktor mi ji chce příští týden ukončit, já bych ale ještě radši zůstala doma, do práce se mi ještě nechce, všechno tam vysvětlovat atd... Ty jsi ještě doma? Jak dlouho se to tak dá ještě protáhnout?

Jinak s tou kamarádkou je to skvělá zpráva. Pár takových případů taky kolem sebe mám, jedna známá v 10tt samovolný potrat a teď má doma zdravý miminko :-)