Autor: Romana R.   29.11.2012 v 13:57

Tak stále probíhá můj "vnitřní boj", budu moc ráda když mi řeknete Váš názor holky, protož moje uváhy jsou nastalou situací tak "pokroucené", že absolutně nedokáži domyslet výsledek mých činů... Cítím se tak zraněná, že mě napadla myšlenka (nevím jestli je bdobrá nebo špatná)...mám "pocit", že když se manželovi vzdálím, tak 1) nebudu tak vnitřně trpět a za  2) budu mu snad i chybět a dojde mu co by ztratil.   Takže mě napadlo, že se nechám do porodnice (kam se chytám za 4dny) odvézt kamarádkou a nebudu s ním vůbec komunikovat jen s dětmi a nechám ho vyškrtnout z informovaného souhlasu (to že by za mnou přijel na to nesázím, nevěřím tomu, protože on té holce úplně propadl...říká jí  životní láska a já cítím a vidím na něm, že ho má skutečně "namotaného" jak ona chce. Sice říká, že pro děti udělá cokoliv, ale chová se přesně opačně). A pak mám další "variantu" bolestnou pro mne, ale asi méně bolestnou pro mé děti : budu dělat, že je vše ok..... ale to nevím jak to dokážu....Bože, mám v hlavě takový zmatek...

Moc prosím o Váš názor...

29.11.2012 v 14:07

Romano, a jak to opravdu vnitřně cítíš? Budeš se cítit líp, když s Tebou bude manžel u porodu, nebo ne? Teď bych neřešila až tak váš vztah, na to bude dost času potom, teď se rozhoduj podle svého pocitu, aby porod proběhl co nejpříjemněji pro Tebe...

Autor: Romana R.   29.11.2012 v 14:27

Bohužel Marti, vnitřně cítím to, že se toužím pomstít, potrestat ho za to, cítím se zrazená, nemilovaná, zapuzená... vím, že to není správné cítit jen pomstu a bolest a zvlášť ne když teď před porodem - kdy to bohužel se mnou prožívá i malá. Mám obě děti císařským řezem a teď po třetí to bude také tak (ze zdravotních důvodů). Ještě před tím jeho přiznáním (kterým se jemu ulevilo a mě to skoro zabilo) jsme se bavili o tom, že při císařském řezu by mohl být a nechtěl, nebyl nikdy při narození svých dětí...pravda nikdy jsem to nějak neřešila, protože jsem o to nestála...teď to cítím jinak...

Autor: Romana R.   29.11.2012 v 14:29

Teď cítím jen zmatek a nedokážu normálně uvažovat....nad ničím...

29.11.2012 v 14:38

Romano, vím že se v Tobě všechno pere... porod za 4 dny, jen mě napadlo - jestli to zvládneš, to prostě teď neřešit, dát si pauzu od přemýšlení, teď je opravdu dost špatná doba na zásadní životní rozhodnutí... pokud manžel nechce k porodu, vezmi si s sebou jinou blízkou osobu (kamarádku, příbuzného) a manžela neřeš, pak budeš mít taky jiné starosti, miminko, sama sebe, šestinedělí... možná máš pocit, že to musíš "hned teď" vyřešit, ale to není potřeba, soustřeď se teď hlavně na sebe, popros o pomoc další blízké lidi mimo manžela a dej si sama sobě čas... až se dostaneš z porodu, sžiješ se s miminkem a "zaběhneš" se, budeš se cítit víc v klidu, emoce nebudou tak rozjitřené, tak pak bych se k řešení vztahu vrátila, ale teď na to nemůžeš mít sílu, protože ji máš mít na něco jiného... nebuď na sebe přísná a dej si sama sobě čas :-)

A manžel to může brát tak, že i Ty potřebuješ čas na rozmyšlení, klidně i měsíce, když to bude potřeba.

Autor: Romana R.   29.11.2012 v 15:19

Děkuji Marti!  Nebudu to hrotit (jak jsem si říkala do teď, ale dělala přesný opak...  ), teď se budu snažit maximálně se soustředit na děti a miminko...to je opravdu to nejrozumnější co můžu udělat - pro sebe i své blízké... řešili jsme to tak nějak jen s manželem, rodičům ani nikomu jinému krom dvou kamarádek jsem to neříkala, zdá se mi to příliš bolestné ale chtěla nebo spíš potřebovala jsem se "vypovídat" a poradit...poslechnout si názor "z venčí"...

Moc Ti děkuji.

29.11.2012 v 15:25

Rádo se stalo :-)

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   29.11.2012 v 16:20

Ahoj Romi, úplně chápu tvé rozpoložení, myslím to, že nás zklamali muži našeho života a v době, kdy jsme to potřebovaly nejvíc, je poměrně slušná rána pod pás. JBude nesmírně těžké, dokud to  nevyřešíš s tím žít, stejně ti to nedá, chvíli to vydržíš a pak se v tom budeš znovu plácat, možná to nebudeš mít jako já, ale myslím, že v této situaci ti nepůjde předstírat, že se nic neděje, protože se bohužel, děje víc než by si člověk přál. Mám dojem, že nám ženám tento stav udržet nejde vůbec, my umíme situace řešit radikálně muži moc ne. Přeci jen i citové rozpoložení v době těhotenství nic neusnadní, spíš naopak. Nicméně mě napadlo, že nejvíc tvého muže vytrestá právý opak toho, co jsi připravila a to, že by poprvé u porodu nebyl, mám za to, že by tam naopak být měl. Upřímně vidět porod není nic pěkného a myslím, že by si třeba více vážil toho čím jsi si už musela projít dvakrát a nyní to podstupuješ potřetí. Měl by vidět, co obnáší přivést dítě na svět a měl by to vidět na vlastní oči. Já jsem se dívala na porod přirozený, tak císařským řezem a moc dobře mi z toho nebylo a to už jsme dvakrát rodila, natož chlap, který to nikdy neviděl, to bude zážitek. Já bych opravdu obrátila a požádala ho, aby u toho naopak byl. Nevím je to jen návrh řešení. Pokud je zamilovaný jinde je možná lepší mít jinou taktiku než jsem volila já a to skoro pravý opak, ještě bych mu ukázala oč příjde, jestli chce odejít. Netlačit na něj, ale zkusit na něj toto. Ještě to zvaž, stejně určitě pořád uvažuješ o všem možném, jak to v krizi bývá. Chlapi jsou v poho, manžel po hádce vždy v klidu vytuhne a spí a já koukám do zdi a uvažuji, co děláme špatně.

Držím pěsti opravdu vím, že je to na pytel. Chlapi jedni zatrolení to snad ani nemůžou myslet vážně.

[239781]

Autor: Romana R.   29.11.2012 v 16:56

Romiku, moc díky za Tvoji radu, budu nad tím uvažovat...možná by mu díky tomu přeci jen došlo, že to není sranda a citová "houpačka" ale obrovná odpovědnost, starost o děti, že to není jen o jeho spokojenosti...

Děkuji