Autor: Romana R   21.12.2012 v 17:22

To je pravda Marti, já slib neporušila i když taky jsem dělala a dělám plno chyb...

Škoda, že On si to nechce přiznat, že nějaká slib, který jsme si dali před Bohem porušil...prý s ní "ještě" nespal... HUSTÝ ... (tak to říká můj 6-ti letý syn)

Autor: JitkaB   21.12.2012 v 17:38

To je fak pako ten chlap!!! ..."..ještě nespal..." co je to za řeci? Romco, je někde napsána definice rodiny? Jakože lidé musi byt svoji a sdílet jednu domácnost? Já nejsem věřící, ale nejsem si jista, zda je to někde dane takhle striktne, takze si s tim nedělej hlavu, navíc jako rozvedena mas nárok na alimenty, jako vdaná nikoliv...vždyť tatu budou mít k dispozici stále, jen ne na stejne adrese...

21.12.2012 v 17:43

Jitko nejsem si jistá s těma alimentama, kamarád se rozvádí, pořád jsou ještě svoji, ale alimenty a úpravu starosti o děti už mají vyřešený...

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   21.12.2012 v 18:50

Já mám pocit, že před samotným rozvodem už musí být tyto věci vyřešeny, pak už jen soud manželství rozvede, pokud není cokoli vyřešeno, tak se to pak stále odkládá a prodlužuje. Rozvod není určitě žádná sranda, ačkoli už nějakou dobu manželství nefunguje. Ať je to jak chce, pocit prohry prostě zůstane a bolí to. Stále si člověk říká, zda s tím nemohl něco udělat a jestli to nemohl udělat lépe. Držím pěsti, že to vyřešíte, co nejlépe pro vás všechny. Já vám držím pěsti. Romiku jsi moudra žena a určitě to dopadne dobře. Já sice věřící nejsem, ale většinu zásad plně respektuji a snažím se jimi řídit. Jejda, jak by bylo mezi lidmi dobře, kdybychom to aspoň to desatero dodržovali z poloviny.

[251885]

Autor: desideria   21.12.2012 v 18:56

[251875] Romano, to není jenom hustý ...  Z praktického hlediska můžeš udělat tyto kroky: najít si právníka, který Tě bude zastupovat, napíše manželovi úřední výzvu k dohodě na alimentech na tři děti a výživné na manželku bez příjmu. Aby Ti chodily tyto peníze na tvůj účet, ke kterému nebude mít přístup. Dál se dohodnout na praktickém fungování domácnosti, tj. stanovit si hranice, které ty jsi schopná snášet, například: Bude bydlet v samostatném pokoji, že si bude sám nakupovat, vařit, prát, popřípadě, do jakého data se vystěhuje. 

Totiž, tím že ty začneš konat, získáš převahu, že nejsi trpný účastník jeho pokusu o nový život, ale jsi aktivní a máš svůj život a zodpovědnost za děti ve svých rukách. On se bude muset situaci přizpůsobit, pro něj je to signál, že tohle už je přes míru, a má nést důsledky svého rozhodnutí. Nejdůležitější je "nevyhrožovat ničím, co nemůžeš splnit". Svoje hranice znáš jen ty sama. 

Jak tady tak čtu ty detaily, tak si říkám, jestli on nezmagořil natolik, že si s nějakou vykopávkou vyměnil tři mejly, a už je to ta láska, ach ach ach, které na světě není, a dotyčná o tom ani vědět nemusí - natož aby byl s tím faktem srozumněn její aktuální přítel. 

Jak napsala Martinka, ty jsi svůj slib neporušila, ale taky nejsi povinna nechat si všechno tohle líbit. Děti nejsou blbý, moje zkušenost je, být k ním v rámci schopnosti dětského pochopení, upřímná. Aby věděly, že nepříjdou o svůj pokojíček, o maminku, ty zkazky o tom, co se děje v manželstvích, když se rodiče rozvádí, určitě znají. Dětská nejistota může narůst do obludných rozměrů. Nenech je v tom, ujisti je, že tě stále mají, a tatínka taky, jenom mezi váma dvěma je to teď takový zachmuřený. 

Píšu to asi zkratkovitě, jenom co se mi tak myšlenky honí hlavou. Mě se vyplatilo začít konat, prostě se to tak nějak vyčistí. Nejde jen druhému z manželů drtit srdce na padrť a myslet si, že to projde. 

Autor: desideria   21.12.2012 v 19:01

Romíku, tak na rozvod je času dost, důležitý je si ulevit teď, v tuhle chvíli, tj. vyřešit provozní věci, potkávání se ve společných prostorách, a hlavně, peníze. Pak to ostatní se ukáže časem, není třeba to hrotit úplně až do fáze, že se 2.1. podává žádost o rozvod. 

Jinak soud teď rozvede s nevyřešeným majetkem, ale nejdřív je stání o péči o dítě, a pak samotný rozvod, není-li vyřešený majetek, tak se jedná o rozvod sporný, jsou-li uzavřený i majetkový dohody, tak rozvod nesporný. Tohle mi příjde ještě hodně předčasný, můj pocit je, že když ten chlap zjistí, že na něj dopadají důsledky jeho chování, tak je bude muset řešit. Aby se Romanka ještě nedivila, ono je taky možný, že ta obdivovaná vůbec nechce na svém životě nic měnit ... 

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   21.12.2012 v 19:14

Desi, to jsi napsala skvěle, toto řešení by se mi taky líbilo, ačkoli by to ve finále nemuselo vůbec být tak vážné, není asi od věci udělat v některých věcech pořádek za tepla. Třeba se manžel vzpamatuje a přestane blbnout v opačném případě, bude zapotřebí kromě právníka zapojit i doktora Chocholouška. Každopádně držím pěsti i na nohou .

[251900]

Autor: Romana R   22.12.2012 v 08:25

Příspěvek byl smazán administrátorkou diskuzního fóra.

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   22.12.2012 v 10:02

Romíku, ačkoli jak jsem už psala nejsem věřící, musím napsat, že čím jsem starší mám k víře stále blíž a blíž, nevím čím to je, ale mám dojem, že to přišlo s dětmi. Jsou samozřejmě záležitosti, které mi na prezentaci církve vadí, ale víra, jako taková mě vždy obohatí a velmi uklidní. Nicméně s tím utrpením, je to myslím tak, jak říkal váš kněz. Stále utíkáme z nějakých zkoušek (problémů, krizí), které jsou před nás stavěny, sama jsem nejlepší příklad, vždy když se něco neděje, jak bych si přála (tedy v pohodě a v klidu), tak balím kufry. Jsem přesvědčená, že dokud nepochopíme, že řešit problémy "útěkem" se prostě tak úplně nevyplatí a vždy se objeví další a další stejná nebo podobná zkouška, která se bude opakovat dokud nepochopíme a nevyřešíme ji dobře . Myslím, že s pomocí víry a naslouchání svého nejlepšího svědomí, člověk vždy udělá správnou věc. Třeba se nakonec taky dám na víru. Jednou jsem cestou do Prahy jela s knězem, oba jsme shodou "náhod" dostali místenky naprosti sobě a celou dobu diskutovali, bylo to velmi příjemné povídání, myslím, že pro obě strany, občas si na to vzpomenu a stále mě to táhne k lidem, kteří mají k duchovnu blízko. Opravdu čím jsem starší tím méně umím chápat materiálno lidí kolem mě a jak se honí za čím dál větším "komfortem".  Někdy mám pocit, že do této doby ani nepatřím . Ani nevím, jak to pozitivně ukončit, ale snad to není příliš pesimistické .