Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   25.11.2012 v 20:31

Holky díky za váš zájem a snahu mi pomoci, moc si toho cením a další názory se prostě mohou hodit. U nás je to, jako houpačce, občas se to uklidní na chvíli a pak se to zase dost zkazí, jako by na chvíli zapomněl a pak se mu "TO" zase vybavilo, ovšem nevím, co?  Jsou to doslova vlny spíš tsunami. Dnes jsem chtěla jít s chlapečkama na hokej a když jsem mu to řekla, hned chtěl jít taky, ale nevím opravdový důvod, jestli to, že už dlouho na kokeji nebyl nebo že má výčitky o tom už ani nechci spekulovat. Snažil se i komunikovat, ale to jsem zase neměla zájem já, protože já si nic takového líbit prostě nenechám, nebaví mě někomu dělat šaška, člověku, který když vstane s dobrou náladou a dělat mu fackovacího panáka, když vstane, jak se u nás říká "hore řiťou". Možná je unavený a přepracovaný, do toho noční můry s třetím synem, nevím a upřímně nemám chuť po tom pátrat. Vysává mě to a já energii nazbyt nemám a chci opravdu klid. Už ani nechci, aby to semnou prožíval, ale aby mě prostě nechal a neubližoval mi, ovšem vypadá to spíš, že si nemůže pomoci. Jeden den je prostě hnusný a pak se tváři, jako by se ani nic nestalo, fakt nevím, co si o tom myslet . Do hlavy mu nevidím a ačkoli jsme spolu hodně dlouho ne vše člověk o druhém ví. Když to vezmu, tak kolikrát člověk překvapí i sám sebe. Měla jsem za to, že bych vztah neukončila hlavně kvůli dětem a teď vím, že bych to udělala ani bych nemrkla . Jo život je boj.

Autor: desideria   25.11.2012 v 20:36

Romiku, je  moc dobře, že se umíš vymezit, co je pro Tebe přijatelné a co ne. Že si nenecháš kálet na hlavu. Ale je to šíleně těžký, když zrovna bys potřebovala úplný opak, než to co se doma děje ... 

Vždycky si vzpomenu na úslovi: pozor! Čekal druhou mízu, a přišel první infarkt! 

Tak si ulev aspoň tady, člověku se uleví .. 

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   25.11.2012 v 20:42

Jinak Pavlino, e-mail se mu napsala, byla z toho debata, která byla ukončena smírem a slibem, že se bude snažit, ale evidentně se mu to nedaří. Chtěla jsem to jako jediný dárek k narozeninám ke kterým mi nic nedal, ne že bych toužila po nějakých darech, ale asi pochopíte, že to zabolí, je smutné, že partner nemá ani chuť nic koupit své manželce, třeba jen malou pozornost . No, nic začínám to vnímat, jako velkou zkoušku, kterou musím vyřešit, jinak se to bude stále vracet. Když jsem měla svátek vzala jsem děti do kina, manžel jel s námi s tím, že do kina nešel, že si chce něco koupit, opět jsem byla naivní a myslela jsem si, že mi koupí nějakou kytičku nebo malou čokošku, ovšem koupil si kalhoty, s kterými se mi druhý den pochlubil. Opět mě to zabolelo a asi jsem přecitlivělá, možná je to normální, že při dlouhodobém vztahu to takto končí. Těžko říci, fakt se v tom nevyznám.  Asi mám velká očekávání. Opravdu nevím. Psychologa vyhledám třeba je chyba ve mě, je to možné a nejsem schopna si to přiznat. Zkusím o sobě přemýšlet, třeba se budu divit zase.

[237355]

25.11.2012 v 20:53

Romiku, hele s těma dárkama si myslím, že je to jen zástupný problém, my jsme si taky nějak přestali dávat dárky - máme společné peníze, teda spíš nám ty peníze chybí, a všechno co potřebujeme si koupíme... takže se taky nepřekvapujeme, ale na druhou stranu, když něco chci, tak to manželovi řeknu, a když na to je, tak to koupí. Nebo si to koupím sama. K narozkám si spíš zazpíváme, nebo když mám pocit, že chci kytku nebo dáreček, tak to prostě řeknu, nebo si spíš zajdeme na oběd do hospody...

Podle mě je hodně důležitá komunikace, a nemít očekávání, protože budeš zklamaná. Prostě to chlapovi říct - chci to a to. Já vím, že to není žádná romantika, ale zase já to neočekávám po skoro 7-mi letech vztahu, prostě jsem se dávno naučila, že na chlapa se musí polopaticky: co chci, to mu řeknu, protože sám na to doopravdy nepřijde.

A dřív Ti manžel dával dárky a nezapomínal na narozky a svátky? Můj m. nebyl zvyklej dávat dárky vůbec, ani rodičům, a jak byla pak tchýně překvapená, když (z mé iniciativy) dostala obyčejnou bonboniéru. Prostě někdy to není zlý úmysl, ale zvyk...

Já důležitost té komunikace nemůžu ani dost vyzvednout, navíc jsou to slova, když to píšu, ale fakt to funguje, aspoň teda nám.

Taky si asi nebudeme kupovat nic k Vánocům, a od rodiny budeme chtít věcičky pro miminko, ale nebudu naštvaná, že jsem nic nedostala... a pokud budu něco opravdu chtít, tak to manželovi řeknu  nebo si to koupím sama, oboje v případě, že na to bude

Jinak e-maily u nás fungují taky, pokud řešíme závažný problém, u kterého bysme se jinak pohádali. Jednak si sama utřídím myšlenky a druhak chlap má čas si to v klidu projít, promyslet a odpovědět.

Pokud vztah nefunguje, vždycky je zodpovědnost na obou stranách - tzn. i na Tvojí... ale je jen na Tvojí. To není, že máš mít pocit viny, ale jste dva dospělí jedinci, a oba máte svůj díl odpovědnosti za Váš vztah a komunikaci a tak. A když to nejde, jděte se poradit k někomu, kdo vám/Ti pomůže, to je v pořádku. Někdy člověk potřebuje nezávislý pohled třetí osoby, aby mu něco došlo.

25.11.2012 v 20:55

Oprava: NE JEN NA TVOJÍ... Ach jo, to vyznělo přesně opačně 

Autor: Maja   25.11.2012 v 21:14

Romi: chce se mi toho co popisujes brecet...je to mazec jak se clovek dokaze zmenit a najednou chovat jako prase ....ke me se ex take proste z niceho nic zacal chovat jako prase ze dne na den. Proste se mnou prestal komunikovat kdyz jsem se z nej snazila vypacit co se stalo co se deje pokazdy bylo odpovedi nic....proste jsme se vratili z dovolene vse supr a v pondeli se vratil z prace jakoby nekdo uplne jiny...vubec se nebavil jen mlcel koukal na tv razem utnul i intimni zivot....tak se to tahlo cca pulroku a pak jsem rekla dost takhle dal zit nebudu nechci (nastesti tam nebyli zadne deti)...a proste jsem mu rekla ze si hledam bydleni tak at s tim pocita...i tak tomu neveril ze se odstehuji ....najednou postupne zacal zajem ale ja uz nemohla za ten pulrok jsem zatrpkla takovym zpusem ze jsme pak uz nesnesla ani to kdyz na me mel sahnou delalo se mi z toho spatne....a kdyz prisel ten den kdy jsem se odstehovala tak mi jeste pripravil pekelni noc po ktere jsem byla rada ze jsem dockala rana...nikdy pred tim jsem se zadnyho chlapa nebala a v tu noc jsem se modlila aby uz bylo rano...pak to bylo prosikani a behani za mema rodicema a tech jeho slz...ale neodmekcil me ... ja se k nemu nevratila a jsem zato vdecna protoze si myslim ze to co mi udelal posledni noc by pak nemel problem udelat kdykoliv...a zit ve strachu to teda opravdu dekuji neprosim....nikdy jsem nezjistila co za tim jeho chovanim a zmenou opravdu bylo...jediny naco se zmohl byla veta ze si mnou byl moc jisty...coz jsem nechapala protoze nas v podstate nevazalo nic manzelstvi deti ani hypoteka....no proste nic .... rozhodne se to stalo a ja jsem zato ted po peti letech zivota bez nej moc rada nikdy bych to sve rozhodnuti nezmenila. Je fakt ze mi trvalo dva roky dokud jsem navazala vazny vztah protoze on byl pro me ten jedinej v mojich predstavach prvni i posledni chlap....ale po dvou letech jsem to zkusila a div se svete pres seznamku na netu jsem poznala soucasneho manzela jsme spolu zatim pouze tri roky ale neda se to srovnat s tim predchozim vztahem ten vztah je mnohem vic otevreny a zivejsi . Je fakt ze nevim co bude za 10ci 20 let ale to nemuze vedet nikdo ...no pevne verim ze to svoje spatne hororove ve vztahu jsem si jiz vybrala a ze me uz nic takoveho neceka. Drzim ti moc palce aby vam to "nejak" dopadlo ale hlavne at jsi TY ta stastna protoze si myslim ze zeny si to stesti opravdu zaslouzi

Autor: desideria   25.11.2012 v 22:06

[237457] Romiku, očekáváš, že se k tobě bude chovat jako normální milující chlap. A on se tak nechová, spíš se projevuje jako sobec a blbec. Na komunikaci musí být dva, když jeden nechce, ani pár volů s ním nehne. Nedivím se, že jsi z toho tak vyřízená. Jeho chování není v normě. Nejsi almara domácí, ale prostě člověk a žena. 

Autor: kesi   25.11.2012 v 22:55

Jo Romíku, to jsem si taky říkala, jestli na něj nejde druhá míza. U mého prvního manžela začala kolem 38 let věku, u někoho začne kolem 50. U někoho vůbec. Jak píšeš o únavě, i to je možný, stres atd. nebývají zrovna to, co by mělo člověka nakopnout. A pro odlehčení asi u dvou mým milenců, nemůžu říct partnerů, v 38 začaly potíže s erekcí. To taky chlapům moc na pohodě nepřidá.

Autor: Terka   25.11.2012 v 22:59

Ahojky ctu tvoji diskuzi a je mi moc lito co prozivas jen bych ti chtela napsat ze sama to nejspis nevyresis chlapi jsou divny stvoreni ted sem se o tvem problemu zminila manzelovi jsme spolu teprve 5 let a mame 8 mesicniho syna,cekala jsem jak se obori ze je tvuj manzel hulvat a jak se to k tobe chova, a vis co mi rekl? no jo no tak co ma delat kdyz ho nechce...jako tvuj muz,oni takhle proste premysleji deti nenosi ani nerodi vidi jen ty problemy co potom jsou i kdyz je miluji kazdopadne myslim si ze i kdyz to nebylo naschavl bere to tak ze i on by mel mit narok o tom rozhodnout ale pokud ty miminko chces a on ne,ma on stejne smulu protoze potrat neprichazi v uvahu,myslim si ze je proste jen nastvany tou situaci a nedokaze se vyrovnat s tim ze rozhodnuti co bude dal je vlastne jen tve,nejspis miluje tebe i deti a nechce odejit to by nejspis udelal uz drive jen ted nevi jak se ma chovat pere se v nem pocit zloby s tim ze nemuze danou situaci vyresit podle sveho rozhodnuti a to ze za vas ma zodpovednost a nechce o vas prijit a ventiluje to takto,neresili jste treba mozost adopce?vim ze ty mimco nejspis chces a potrat si samozrejme nebrala jako moznost ani ja bych do toho nesla ale neni to jedina moznost jak nezabit dite a presto neprijit o nejspis funkcni rodinu,promin ze to pisu takhle ale prislo by mi to jako reseni pokud by se manzel neuklidnil,snad se na me nebudes zlobit,kazdopadne preju aby vse dopadlo jen dobre at uz jakkoliv