Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   6.2.2013 v 09:28

Miri, věřím, že nám to dopadne dobře a že se v porodce potkáme, ale nechám to na přírodě, protože nemá smysl plánovat. Kamarádka teď přenášla 10dní porodila 4kg chlapečka, tak opravdu raději bych na tebe nečekala se svou úzkou pánví, bych mazala na císařský řez. Takže uvidíme a  necháme to osudu.  Zatím papa

[273453]

Autor: Mirka   6.2.2013 v 13:20

[273581] jj taky to nechávám na přírodě a nic neplánuju,a ten císařak beru jako normálku jak to nepůjde jinak tak co,hlavně at se maličké dostane v pořádku ven

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   6.2.2013 v 14:48

Jasně to je nejlepší. Já jsme se dnes objednala do manželské poradny, tak uvidíme, co mi tam paní poradí. Jsem z toho celkem zoufalá, jako na houpačce a já houpačky od svého prvního porodu opravdu nemusím. Tak se drž a zatím.

[273736]

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   17.2.2013 v 21:22

Zítra je den D, tak uvidíme jak to dopadne, co mi paní poradí.....

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   18.2.2013 v 00:44

Padla na mě hluboká deprese a trochu jsem přemýšlela:

Byli jsme spolu až příliš dlouho bez dětí. Ani jsem si nevšimla, že nás vztah už dávno skončil. Kdy skončil? Když se nám narodilo první dítě. Já si toho opravdu ani nevšimla, ale bylo to v tu dobu. Narozením dítěte, umřel náš původní vztah. Narodil se nový jménem manželství a role otec a matka.

Kromě dětí jsem přestali mít všechno společné. Budeme vychovávat dál naše děti a nic jiného od sebe už nemůžeme čekat, je prostě konec partnerství - přátelství.

Nejde být rodič a partner. To se neslučuje. Jak by to šlo? Stále to nechápu, ale nevšimla jsem si, že už dávno nemám, vztah se svým mužem.  Staráme se o děti  o domácnosti na nic jiného není čas a to je výsledek ani si člověk nevšimne. Myslela jsem si, že náš vztah je v krizi, po neplánovaném těhotenství, ale nejedná se o krizi, jen jsem nepochopila, že je konec našeho vztahu. Jak může mít krizi něco, co už dávno skončilo. Po tolika letech oplakávám vztah, který už dávno není, jen jsem si jaksi nevšimla. Naše poslední neshoda s mou neúčastí na přerušení těhotenství byla jen takovou poslední kapkou, která mi otevřela oči dokořán. Mohla jsem něco udělat jinak? Myslím, že nemohla. Tento stav už bude navždy! Každý to své a rodina bude společná, děti budou společné, jinak nic.

 Proč mám stále očekávání od svého manžela, jako by to byl stále můj partner, není a už nikdy nebude, je třeba si zvyknout. Na narozeniny odměřené blahopřání dárky manžel nosí milence. Na svátek také, kytka se nosí jen při nevěře. Návštěva v nemocnici se vylučuje, není důvod, však jsem neumřela. Třetí dítě jsem sama chtěl, tak co si vlastně stěžuji, co po svém manželovi chci, to přece není partner, ale manžel tam už se emoce vylučují, to je jen povinnost ne radost. No, trvalo mi než jsem na to přišla, ale přišla. Dále proč by měl být manžel u našeho třetí porodu, no protože jsme rodina nic víc v tom není, opět žádná velká emoce, třetí dítě rutina a hlavně, co by tomu řeklo okolí, že manžel nebyl u porodu. Stala jsem se matkou a přestala být partnerkou. Co bych chtěla víc po manželovi, možná nic kdyby to předtím nebyl partner, který byl jiný a já jsem byla taky jiná. Všechno je jinak. Proč mi to nedošlo dřív. A kdyby došlo nic by se nezměnilo. Jen jsem si mohla ušetřit trápení.

 Je možné si rodinu užít?  Určitě ano, ale ne s mužem, který byl předtím partner a musel se změnit v manžela a otce. Na manžela si nemohu zvyknout, nemám toho chlapa ráda, partner byl daleko lepší. A asi stejně tak můj manžel na manželku. Dnes jsem četla v nějakém chytrém článku ať si dám na papír vlastnosti, kterých si na manželovi cením, napsala jsem: věnuje se dětem, své děti má rád….nic jiného mě nenapadlo, nic…no přeci nebudu psát nekouří, nepije, rodinu zabezpečí, já chci víc, ale asi jsem opravdu hodně náročná .

Jak z toho všeho ven, vede vůbec cesta ven? Další level je rozchod – rozvod, tak jak to řeší každé druhé manželství, ale to nikam nevede. Ať chceme nebo nechceme pomalu, ale jistě jsme v klubu. Kladu si otázku, co jsem udělala špatně a fakt nevím asi jsem si neměla vzít svého partnera a degradovat ho na manžela. Nyní se jen lituji a k čemu to vede? Pomalu, ale jistě k jistému konci. Kdo je za tento stav vinen? Vinni jsme oba a nikdo. Je to patová situace!

 Je řešením střídavá péče, aby každý mohl žít ten svůj život mimo rodinu? Nechci být jen manželka, chci být taky partnerka, ale když to nejde? Asi jsem se už skutečně zbláznila.

Autor: desideria   18.2.2013 v 07:43

Romi, neskutečně těžce se to čte. Obávám se, že jsi se strefila, ale běhá z toho mráz po zádech ... Ještě mě napadá: co když tvůj manžel by se chtěl stát partnerem? Nikdy totiž nevíme, jak ten druhý zareaguje, když zjišťuje, že se mění zavedené pořádky. Když i on o něco přichází, byť "jenom" o status manžela. 

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   18.2.2013 v 17:47

Ahoj Desi, dnes jsem byla v té poradně a jsme poměrně klidnější než včera, paní mi dala pár dobře mířených dotazů a bylo jasné, že problém je vždy u obou partnerů. Prostě se motáme v kruhu a stále si něco vracíme, takže je třeba se zastavit. Dnes si musím promlouvit s manželem, potřebuji odpovědi na nějaké otázky , bojím se toho rozhovoru, ale strach není dobrý rádce. Paní řekla hlavně to, co jsi už psala ty, že pokud chci něco změnit musím začít u sebe, druhého změnit nemohu. Doufám, že to zvládnu. No, upřímně kvůli dětí budu muset, přeci jen teď jsem na ně moc nemyslela a za to se stydím nejvíc .  [278479]

Autor: desideria   18.2.2013 v 19:00

Romiku, tak dej vědět, jak jsi s mužem pochodila, důležitý je, že hledáš řešení! 

Autor: Pavlina   18.2.2013 v 19:27

[278474] Romi, diky, ze jsi se podelila, tak otevrene o sve pocity. Pro me k velkemu zamysleni a ohromne inspirujici. Z tohoto stavu mam taky strach. A proto je dulezite nemyslet jen na deti a svoji peci a pozornost rozdelit mezi ne a partnera. Doufam, ze se mi to povede. Preci jen cekam prvni a nevim do ceho vlastne jdu. Drzim ti palce, at najdete s manzelem jeste spolecnou rec a spolecne si zacnete uzivat vaseho tretiho chlapa.