Autor: desideria   16.8.2013 v 22:53

Mirko, super!! 

Autor: Mirka   16.8.2013 v 23:06

Desi díky my jsme hrozní romantici takže i způsobu návratu se nám všeci smáli a máme prý natočit romantiku ne děkujem do toho nejdemjen moje mamina ho těžce nenáviděla nakonec jsem v porodce po odtoku vody volala jak mojí mamině tak i partnerovi nic nevěděli a smířili se když jsem byla na sále a přítel to zakončili  slovy co bylo bylo kurva ser na to tchýna ty máš vnučku a já dceru následně pili celý den a celou noc spolu

Autor: desideria   16.8.2013 v 23:11

 [352519]

Autor: Mirka   16.8.2013 v 23:19

no ted se handrkujou o malou partner kvůli pracovnímu vytížení chce aby jsme byli s ním no a mamina nás chce taky pro sebe takže lítám tu po sídlištu jak včelka eště že bydlíme všeci tak blízko sebe a nemáme to k nikomu dalekono dost romantiky a ted trošku drama mám příšernou tchýni ani malá jí moc nezajímáale to mi je jedno její mínus

Autor: pavla   16.8.2013 v 23:47

Moc se omlouvam ze se vam tady pletu do tohoto prizpevku,ale neda mi to a musim se take podelit o sve strasti s pritelem v tehu.Od sameho pocatku co jsme spolu jsem mu rikala,ze si preji mimi,(jsem rozvedena 2 deti 18 a 16 let).Pred sesti lety jsem ve 25 tt potratila a vlivem stresu a depresi jsem nemohla 6 l;et otehotnet.Lecila jsem se s depresemi ale bezuspesne,nemela jsem ovulaci.pred 4 lety jsem odjela do Anglie za praci a nasla jsem si tu bajecneho pritele,sice je o dost starsi a ma dve dospele dcery ale fakt nam to fungovalo presne tri roky nez jsem jako zazrakem otehotnela.zacaalo to tak ze jsem se i tady pokopusela lecit z mych depresi,dlouho...nez mi lekar napsal depresiva ktere mi opravdu pomohli a to nejen od depresi.Uzivala jsem je presne dva mesice a pote ani nevim proc (kazdy mesic jsem mela velke zpozdeni,nekdy i 3 tydny,ale tentokrat to bylo tak nejak vsechno jine) jsem si udelala tehu test a vysel mi pozitivne.nemohla jsem tomu uverit,tak jsem si za dva dny udelala asi 5 testua umite si predstavit jak jsem se asi citila...Nemohla jsem to vydrzet a zasvetila jsem do toho i pritele ale to,co nasledovalo potom bylo jako v hororu.Rikal,ze se uz na dite neciti,ze je uz stary,a ze uz dve dcery ma a dalsi neplanuje.pritom celou dobu vedel,ze ja po nicem jinem netouzim a jednou mi rekl,kdyz prijde dite tak bude,samotnou te s ditetem nenecham,ale kdyz neprijde atk to tak asi ma byt...a najednou bylo vse jinak.Premlouval me k potratu a jeho dcery(30 a 25 ) take.Uplne proti mne obratili a dosud se mnou nekomunikuji,na rozdil od pritele.Dvakrat uz jsem byla tak na dne ze jsem do nemocnice sla ale nemohla jsem to udelat,pripadala jsem si jako vrah vytouzeneho miminka.Pritel byl strasne rozzlobeny a i on se mnou prestal komunikovat a to ani kdyz jsem mu obcas z ultrazvuku vysilala mms zpravy.Nevim presne kdy se to zlomilo ale bylo to asi tyden pred velkym ultrazvukem tzn.19 tt kdyz jsem mu zkousela zavolat a on to kupodivu zvedl a ja ho pozadala jestli by se mnou nesel na ten velky ultrazvuk za tyden a on odpovedel ze ano.Doslova jsem z toho sedla na zadek.On ma dve dcery a ja dva syny...co asi cekam?To se mi cely tyden motalo hlavou...proste strach...bude vse ok...?Den D nadesel,ja lezela na lehatku a prvni co bylo,ze se mne lekar ptal budu-li chtiti vedet pohlavi.Odpovedela jsem ano...lekar na to okamzite,SYN! Cekate syna...Ve mne by se v tu chvili krve nedorezal...Cekam jeho syna anevim bude-li ho chtit...avsak podle jeho pohledu jsem zaregistrovala neco co tam jeste pred chvili nebylo...jiskricky jako u ditete ktere dostane vytouzeny darek.Od te doby se mnou opet komunikuje,chodi se mnou po vsech lekarich a ultrazvucich,vari mi dobrutky a je na nem videt ze se na syna opravdu tesi,coz mi i potvrdili jeho kolegyne v praci.Opet se usmiva a ja jsem hrozne moc rada.Ja jsem nyni ve 33 tt a nejhorsi pro mne byl zacatek tehu a tehu do 25 tt (strach ze opet potratim).Cele tehu mam jen zdravotni problemy ale bojuji s nimi (tehu cukrovka,silna nespavost Spim jen 2 hod denne,syndrom neklidnych nohou,tvrdnuti briska a nepomaha ani magnesium atd).Nad vodou me drzi jen to ze se pritel na mimi tesi a ze je mimi v poradku.Sice ted odjel na 4 tydny do Polska na dovolenou a ja to spatne snasim,ale na druhou stranu jsem rada ze to skoncilo tak jak to skoncilo.Mohlo byt i hure...Takze vsem maminkam at uz v ocekavani nebo uz po neveste hlavy pokud mate problemy,protoze nikdy nevite dopredu co bude zitra...a treba bude jeste lip nez pred tim nez se problemy zacaly,takze vsem drzim palecky ...

Autor: Mirka   17.8.2013 v 00:02

Jj Pavli taky jsem jasným důkazemže může být líp

Autor: desideria   18.8.2013 v 07:42

tak pořád vyhlížím zprávu od Romany a nic! Romíku, u vás všechno v pohodě? Ses mi ztratila v jiných diskusích!  

Autor: Andreaaa   18.8.2013 v 19:17

Ahoj těhulinky chtěla bych se s vámi taky podělit o svoje trápení. Jsme spolu s manželem 8let,máme 7l syna, ten přišel v mých 24letech nečekaně,otehotněla jsem přes antiko a pro mě to byl obrovský zázrka, prt s předchozím partnerem jsem se léčila na neplodnost, měla jsem neprůchodné vaječníky a jinou možnost než umělé oplodnění mi nedávali.....a buch najednou tohle manžela jsem k ničemu nenutila,ale narovinu jsem mu řekla,že si mimi nechám ať už s nim nebo bez něj......jeho volba byla,že se vezmeme......celkem nám to klape, samozřejmě krize někdy byla,ale vše se dalo  vyřešit no když se malý narodil,řekla jsem si,že bude jedináček........po třech letech už jsem začala uvažovat o druhým a mluvili jsme o tom s manžou,že až bude malý větší,tak to zkusíme......od jeho 5let jsem už mimi vážně chtěla,ale manža otočil a že ne........dusila jsem vše v sobě,až jsem se dostala do takových depresí,že se nademnou manža asi slitoval a řekl,že teda mimi bude......zkoušeli jsme to od loňského září a povedlo hned v listopadu,ale v únoru jsme o mimi přišli......měla jsem vážné zdravotní komplikace i psychické atd......manža sám mě uklidńoval,že se povede příště a zkoušeli jsme to po 6neděli znovu.....a opět se zadařilo a nyní jsem v 16t a čekáme holčičku.......no co jsem těhotná, jsem už asi milionkrát slyšela,že on už druhý nechtěl,že jsem ho udolala a že jsem ho uhnala i s prvním a svatbou atd......neříká ve zlým,jakoby ve srandě,ale mě už to potom šrotuje v hlavě a pak už mi stačí říct nějakou prkotinu a hned pláču........hrozně mě to mrzí,že chci malou jen já a že  to udělal s donuceníani mi třeba nepohladí bříško,jen mě kritizuje,kolik už jsem přibrala a ať moc nejím,abych zase moc nepřibrala......přitom mě okolí chválí,že jen kvetu.....a zatím mám nahoře 4kg......a to jen v bříšku.......když jsem mu navrhovala,aby se mnou šel na screening,tak se zatvářil,že jsem raději řekla švagrové.....prý to nepotřebuje vidět a co jsem těhu,je na mě protivnej,odsekává,křičí na mě.......nerozumím tomu.........dneska už jsem mu s pláčem utekla.......a chystám se,že mu vše řeknu,aby se nad sebou zamyslel.......jenže on je takovej egoista,že si ani neumí připustit svoji chybu.......no je to boj s těma chlapama

Autor: Romana   4.12.2013 v 04:18

Haló haló, Desi, je to právě rok co se mi narodila malá princezna, a Ty jsi v jenom příspěvku chtěla vědět jak má manželská krize bude vypadat za rok...tak jsem tu a hlásím se

Romana