Autor: desideria   27.11.2012 v 19:15

Romčo, neboj, vždycky všechno dobře dopadne ..... On si to vyzkouší, jak bude prožívat bez dětí Vánoce, platit a platit a platit, a ona to není zas taková výhra pro tu jeho "lásku života" nebude. Bolí to, ale chce to čas, vydržet to, a udržet si svojí hrdost. Je to těžký, vydrž! 

Autor: Marianna   27.11.2012 v 19:16

Drzim moc palce urcite to zvladnes a kdyz se mu zachtelo neco jineho tak at si jde...ze si nevazil co mel...to jeto z ceho mam ja hruzu ze jednou prijde tohle...a hlavne chlap v takove situaci premysli rozkrokem a ne hlavnou to je natom to nejsmutnejsi drzim palce a hlavne at to s prckem zvladnes ve zdravi a at ti vsechny tri deticky delaji jen a jen radost ...jsou to zlaticka...a chlapu po svete beha kvantum

Autor: desideria   28.11.2012 v 08:40

Romís, tak jak???

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   28.11.2012 v 09:31

Ahote holky, předevčírem se protáhla debata do noci, ráno jsem mazala na test cukrovky, pak jsem lítala kolem dětí a k PC jsem se dostala až teď. Ani nevím, jak začít ať to má hlavu a patu. Asi začnu začátkem , nejprve jsem napsala e-amil, ten jsem nakonec vymazala a rozhodla se "problému" postavit čelem. Nicměně díky psaní e-mailu jsem si, aspoň připravila obsah diskuze, kterou jsem chtěla zahájit s chotěm. Začala jsem otázkou, zda je v našem vztahu spokojen. Ani dlouho nepřemýšel a řekl, že ano. Já mu na jeho stejnou otázku odpověděla, že já tedy ne. No, tak jsem se dozvěděla, že mám problém pouze já, že mám čas řešit takové věci. Tak jsem to tedy uznala na každém "špochu pravdy trochu", času mám víc určitě o tom žádná. Řekla, že mám problém, ale bohužel s ním a tím pádem se ho to chtě nechtě týká, že za problémy nemůže nikdy jen jeden, ačkoli se jako u nás může stát, že jenom  jeden to prožívá více, protože má na to čas. Pak jsme při jednom probrali neshody s výchovou dětí a co nám navzájem vadí a dohodli se, že budeme chovat, jako dospělí jedinci a ne jako dva puberťáci, kteří ví vše nejlíp. Bylo to vše dost obsáhlé, ale už půjdu k jádru pudla, prostě jsem  hodila "do placu" své řešení "svého" problému. Neumím najít silnější slovo než, že byl zaskočen. Nechtěl vůbec připustit, že by to takto dopadlo a že bychom se prostě nevídali. Řekla jsem, že pokud to bude vypadat v našem vztahu takto dál, tak to jinak prostě nebude, že se nemíním zbláznit. Pak se mě poměrně rezignovaně zeptal, jestli ho opravdu tak nemusím a já po pravdě a momentálním stavu věci v klidu řekla, že ano. Znovu jsem otevřela i pro stále živé a bolavé téma potratu, který si přál a už to vypadalo zase na "prdlačku". Začíná mi být jasné, že v tomto se asi nikdy neshodneme, zeptala jsem se ho, zda vůbec ví, co potrat obnáší? Že se mě hluboce dotklo, že toto po mě vůbec chtěl a že mu to asi nikdy nezapomenu, na češ mi řekl, že to ví. To mi nestačilo a ptala jsem se, co je podle něj potrat a na to mi řekl, že je to jako vzít si Postinor, a že Postinor je potratová pilulka. Tak jsem mu vysvětlila rozdíl mezi potratem a Postinorem a už to nechala být. Paradoxně se mi po tom všem ulevilo, dostala jsem to ze sebe a nic už v sobě nedusím. Myšlenku na stěhování jsem zatím odložila. Manžel začal opravdu sekat latinu, je pozorný, nerýpe a to je zatím hlavní, je samo otázkou jak dlouho, ovšem to je třeba zkusit.  Doufám, že po porodu se uklidním s bolavým tématem potratu a už to nebudu mít potřebu řešit a půjdeme dál.  Byt, který je  zatím ve stádiu rekonstrukce, zatím pro jistotu nebudu pronajímat, kdyby náhodou potřeboval opravdu vědět, že jsem to myslela vážně. Je třeba občas mít zadní vrátka, ačkoli i kdyby nebyl byt tak bych si to prostě zařídila jinak, vždy je řešení. Holky zatím moc děkuji za vaši podporu moc mi to pomohlo a dost rad jsem použila v řešení problému. Takže držte mi pěsti ať to vydrží a mám už aspoň ty poslední tři měsíce trochu klidu, ještě mooooc Vám všem děkuji

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   28.11.2012 v 09:44

Ahoj Romi, děkuji i tobě za sdělení tvého příběhu, je mi to líto, je to mazec, jak ten život tam ubere, tak přidá, já jsem byla odhodlaná manžela opustit, ačkoli to vypadá, že ženskou nemá, ovšem jistotu nemám a po pravdě ani nechci. Už jsem v duchu balila kufry představovala si jak to bude až to budu realizovat a zatím to vypadá, že to bude jinak než jsem plánovala. Já ti nevím, chlapi jsou opravdu podivná svoření, nevím, zda je někdy dokážeme my ženy pochopit. Co mi hodně pomohlo, abych dostala sílu náš problém opravdu radikálně řešit, bylo to, že je nutné si opravdu řící, že bez konců nejsou začátky a tak to prostě v životě je. Něco končí a třeba už za rohem čeká prima chlap, který bude o tebe stát ani o tom nevíš. Je mnoho mužů, kteří by za rodinu dali vše, ale jsou i tací, kteří si vlastní ženy a ani rodiny neváží a pak to je třeba řešit, bohužel,  radikálně. Držím ti pěsti "žádná kaše není tak horká, jak se uvaří" s tím máme zkušenosti všichni. Nedej se a bojuj, dle svého nejčištějšíh svědomu a podle srdce, my ženské to umíme, jen to najít. Možná taky potřebuje vědět, že umíš žít i bez něj a vrátí se, pokud ho vůbec ty ještě budeš chtít, možná když na něj budeš tlačit, tak ho víc odradíš. Je to těžké a vím, že se vždy dobře radí, každá situace je jiná a člověk to vždy řeší podle momentálního emočního rozpoložení. Určtě řešení najdeš, holky ti tu taky pár dobrých rad dají ty to dáš dohromady a budeš v tom mít jasno, jak z této prekérní situace vyjít se vztyčenou hlavou.

[238763]

Autor: desideria   28.11.2012 v 09:57

Romíku, ti chlapi jsou prdlí, hold potřebují návod ... 

Na větu "já jsem spokojenej, jediný kdo tady má problém jsi ty, a kdyby ty jsi chtěla, tak máme úžasný vztah" jsem bytostně alergická. Ustála jsi to se ctí a hlavou vztyčenou, a myslím že je moc dobře, že si šoumen uvědomil, že jenom okolo něj a podle něj se svět točit nebude. 

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   28.11.2012 v 10:23

Romi, musím uznat, že odejít ze vztahu jako první je asi  jednodušší. Když je žena těhu a před porodem, tak má opravdu jiné starosti než vymýšlet odcházení ze vztahu, ale zatím není potvrzeno, že chce odejít, tak si myslím, že jak to tak bývá, dřív ho vykopneš ty. Chlapi na to vždy čekají nechtějí odcházet jen tak, jsou na to moc pohodlní a řeší to až jak jsou donuceni, tedy vyhozeni. Já se upnula na tu "nejhorší" variantu dřív než překvapí mě a kdo ví, zda se k ní zase nevrátím.  Špatně se bude zapomínat, ikdyby to dopadlo, tak, že by s tebou zůstal. Nikdo z nás nemůže vědět, kdy v této situaci bude. Třeba si tu teď tak píšem a můj manžel někdy "oprašuje" kolegyni, ideál je v tomto případě blažený nevědomost, protože pak, jak to praskně už je to jako tsunami. Naši se taky rozvedli otec, byl permanentně někde zamilovaný, mamka to nakonec nevydržela a vyhodila ho, ale pak ho chtěla spátky. Ovšem bylo vidět, že na to on čekal a už se nikdy nevrátil, donutil ji aby to udělala ona on byl na to příliš zbabělý.  Musím říci, že mě jako v té době jedenáctileté holce se začalo konečně dobře dýchat a začala jsem dobře  s mamkou vycházet, která byla do té doby uzlíček nervů až teď trochu vím čím si procházela a proč na nás byla často zlá, ale chápu, že to měla moc těžké. Asi i proto bych řešila odchod od manžela dřív, než abych trpěla já a semnou i moje děti. Ale je to opravdu hodně těžké, stejně si asi člověk musí projít všemy etapami rozchodu, protože si bude stále říkat, že to třeba ještě není tak zlé. Ale asi jak už je to opravdu zlé, tak to pozná. Držím nám všem holky pěsti, ale nebudeme si nic nalhávat ať už větší či menší krize čekají nás všechny. Život je boj tak ahoj (jak jsme si psaly jako ještě holky, které nevěděly, co vlastně píší). Přeji hezký den, alespň v rámci možností.

[238763]

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   28.11.2012 v 10:33

Desi, jsou prdlí o tom žádná... Ten večer byl jako vyměněný, jako by na chvíli použil i srdce, které běžně muži šetři.  Zatím se držím při zemi, přeci jen je to dva dny, tak uvidíme, jak to bude dál. Ale, ať je to jak je to, přijatelné řešení pro mě jsem našla, tak uvidíme, sáhnout po něm mohu vždy. Zatím mám dojem, že manžel v žádném případě o rozchod nestojí a že si prostě opravdu neuvědomil, jak silně mi ubližuje a že už je to opravdu hodně vážné. Asi si to uvědomil opravdu až v době, kdy jsem řekla, že to balím a že ho vidět nechci, že toho mám opravdu dost. Nevím mám nyní dojem, že unesu velmi málo, protože vždy musím neskutečně bojovat, aby ostatní pochopili, že si to líbit prostě nenechám . Vždy si všichni myslí, že když se to vyřeší jen na půl tak budu spokojená i v práci jsem kažkou chvíli bojovala, ale mohu říci, že když to nešlo a věděla jsem, že to lepší nebude vždy jsem zvedla krovky a šla o dům dál. Nevím, zda je to tak dobře, ale to všechno ukáže až čas. Jsem prostě citlivka, ale zkusím se léčit .

[238976]

Autor: kesi   28.11.2012 v 10:51

Ahoj Romíku, to je tedy krásná zprávička. Nakonec jsi zjistila, že umíš taky vytasit zbraně a že jsi silnější, než sis asi myslela. Chlapi moc kolem sebe nekoukají a nepoužívají ani hlavu a ani to pomyslné srdce. Pokud partnerka svému muži neřekne, že jí něco vadí, tak žijí v domění, že je vše v pořádku, i kdyby trakaře padaly. Já toho svýmu manžela musím furt cvičit. Ale naštěstí tedy řešíme malé věci jako nádobí a podobně. Jim chybí sebereflexe. Tak hlavně ať se to co nejdřív uklidní a dá do těch správných kolejí.