Po potratu..
Autor: Laďule 18.11.2011 v 15:36
[53389]Milá děvčata, jen tak náhodou jsem zabrousila sem k vám, ale i když mám jiné starosti, musím Vám napsat. Před 9 lety jsme se s manželem brali, aby se nám oběma splnil sen, on chtěl koupit dům, já chtěla mimi. Dům byl půl roku po svatbě a na to mimi jsme čekali rok a půl. Na první mimi. Jsem po autohavarii, takže každé možné těhotenství pro nás nemělo být jednoduché. Nakonec se podařilo a já čekala první mimi. Bohužel mi v 16 týdnu řekli, že mimi nosím u ž 4 týdny mrtvé a navíc byli všichni vyděšeni, že u mě mohlo dojít k otravě krve. Já problémy neměla, nic jsem netušila. Smutné však bylo, že mi moje lékařka dva dny před tím verdiktem řekla, že je vše ok, že mimi roste. Takže hrůza. okamžitě mě hospitalizovali, v nemocnici se věnoval přímo primář, chodili kolem mě a myslím, že se tenkrát hodně báli. Můj manžel byl velmi nešťastný, myslím, že měl sám se sebou víc starostí, nž bát se o mě. 14 dnů nemluvil, jenom zíral, přišel na návštěvu do nemocnice a jenom hleděl. Nebral telefony, nikomu neodpovídal. Já se z nemocnice vrátila 3 dny před Štědrým dnem. Můžu říct, ty nejhorší svátky, jaké jsme měli. Chápu váás a vaše pocity, to prázdno, co se najednou rozprostře kolem vás a i ve vás je husté. Řeči které říkali, že mám být ráda, že by to stejně bylo asi nemocné, jsem slyšet nechtěla a jejich autory nenáviděla. Ještě horší bylo, když do dvou měsíců otěhotněly moje sestřenice. Já nic. Počkali jsme 6 měsíců, kvůli mému zdravotnímu stavu (preventivně) a otěhotnla jsem napoprvé. a v 8 týdnu o mimi přila. Za tři měsíce jsme to zkusily znovu. Opet jednou a já byla těhu. Ale ve 12 týdnu opět byla odvezena. Ten, kdo tohe nezažije, nepochopí. Ani kdyby vám stokrát říkal, že vás chápe. Člověk má chuť kříčet na celý svět, něco rozbít, zavřít za sebou dveře a nepustit k sobě nikoho. Sám bojuje s prázdnotou, bolestí, strachem, obavami z budoucnosti. Je mnoho otaznáků, které ho straší. Je velkým štěstím, když má člověk vedle sebe někoho, kdo mu pomůže a drží ho.Jestli máte, buďte šťastné a svěřte se s trablemi. Když neporadí, jen to že vás poslechnou, je moc. My s manželem začli žít jen vedle sebe, každý svůj život. Za tu dobu jsme se stala několika násobnou tetou a všechny sviště miluji. Vše bylo těžké, každé jsem oplakala a u kadého si ponadávala, proč já nemůžu, proč oni ano. Děvčátka, i když to hrozně bolí, dnes bych měla prvňáčka, zbytečně se neříká, že čas léčí. A i když mi každá z vás řekne, že na čas kale, že je vám zle teď a hodně to bolí, věřte, že jste holka silné a tou mámou se přece jen stanete. Ať se komu chce nebo ne! A vím o čem mluvím. Blížím se k 38 letům, takže nm byla dána kudla na krk s pokusem o mimi. A věřte nebo ne. Po tolika letech jsem zase otěhotněla na první pokus. A to zatracené štěstí občas padne i na vola..:) jsem skoro na konci 5 měsíce. Bojím se každého pocitu, bolesti, každé minuty. Přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta, atd... Ale přece jen se těším, že to tentokrát vyjde. a věřte tomu, na každou z vás štěstí také čeká. I když vám to teď přijde jako fantazie a pohádka, věřte, že na každou svištík čeká a jednou přijde. Budete se bát ještě víc, budete se strachovat a počítat každý den, pak týdny, ale nakonec se taky dočkáte. A věřte, že vím o čem mluvím. Já tím prošla a věřte, nebylo to jednoduché. Každý bolest pomine, myslím ta tělesná, ta fyziská nás holky nakonec posílí. Nebojte se, zvádnete to. I já to tenkrát zvládla a teď občas dostanu žďouchanec do břicha.
Kdybyste kterákoliv chtěla, napiště. Vím, čím procházíte, není to jednoduché, musíme holky vždycky zabojovat, ale věřte, že ve dvou to vždy zvládnete. Chytněte ty svý chlapy za ruku, poplačte si, přitulte se, ale věřte, že Vy to taky zvládnete. To by nebylo, abychom z boje utíkaly. 
Držím Vám pěstičky, věřím, že bude líp. Myslím na Vás.
Autor: Verýsek 18.11.2011 v 15:51
[53401]Tak silný příběh jsem snad ještě nikdy nečetla...pláču tady jako želva, ale děkuju, že jsi se s námi podělila o své zážitky...dostala jsi od života pořádný facky..je to až neuvěřitelný, když to člověk čte...nosíš v sobě neuvěřitelnou sílu
je to krásný a máš můj obdiv!! Doufám, že si to přečtou i ostatní a nabudí je to dál bojovat
Přeji ať tohle těhu zdárně dokončíte a ty držíš za pár měsíců vašeho drobečka
Autor: Jannys 18.11.2011 v 16:00
Nádherný příběh..prostě neuvěřitelný!
Baštím každé slovo napsané ve článku jakoby to bylo přepsané z nějaké knížky opravdu klobouk domlů tu si dokázala že mi ženský jsme opravdu silné i když to všechno bolí,ale nepřestáváme bojovat.
Já osobně mám strach každý den,že můžu začít krvácet a s tím bude spojeno konec mého těhotenství jsem na přelomu třetího měsíce :) a jen doufám,že to zdatně zvládnu vždy když jdu do sprchy bříško si hladím a chvilku si s uzlíčkem povídám i když mně jistě nevnímá,ale někde tam uvnitř ví že na něj mluví jeho nebo její maminka.Děkuji za tak překrásný článek hodně jsi mně povzbudila a určitě porodím krásné a zdravé miminko.
Tobě přeji ze srdíčka aby jsi brzy svého uzlíčka měla u sebe byl zdravý a překrásný jako žádné jiné miminko na světě!protože TY si to zasloužíš!!!!
Děkuji za Tvůj článek....
Autor: Laďule 18.11.2011 v 16:21
[53410]Děvčátka moje, tyto příběhy píše život. Nechtěla jsem ať jste z něj smutné. Jen jsem vám chtěla dát naději a říct, že všechno jde přelousknout, i když to někdy trvá dýl. Ale přece se tím nedáme zastrašit. Každá z nás chce být maminkou a splnit si ten nekrásnější úkol tady na tom zatraceně složitém světě, tak to jen prostě nesmíme vzdávat. Nebojte. Zvládneme to, všechny.
Autor: Laďule 18.11.2011 v 16:23
Moc Vám děkuji za přání a i já Vám všem držím pěstičky, ať jsou plné štěstí. Pro všechny.
Autor: Jana 21.11.2011 v 09:21
Ahoj Andreo, já jsem po zakroku 14 dni přesne. potratila jsem v 11tt a ploid byl v 6tt. Bolet to bude furt, ale čím dál míň ale nikdy to nepřejde. Ješte 2 dny po zákroku jsme si neumela představit že bych do toho mohla jít tak nejak brzo doktorka mi to dovolila už po lednové MS ale ted už se té MS nemůžu dočkat. Budu mít strach ale mimi chchi a za to to stojí jen doufám že se to nebude opakovat. Držím palce at se stím brzo vyrovnáš.
Autor: Andrea 21.11.2011 v 17:30
[54188]
Ahoj, myslím, že už to nejhorší přebolelo. S manželem už spolu konečně normálně mluvíme a nechodíme jen kolem sebe po špičkách
máš pravdu, že na to nikdy nezapomeneš, ale taky je pravda, že čím dál to bolí nějak méně. Hlavně si říkám, že je to stále lepší takhle, než třeba porodit postižené dítě, či o miminko přijít třeba v 5. měsíci. Držím palce, ať ti to vyjde. ... My se budeme asi taky snažit hned, není na co čekat
Autor: Rox 22.11.2011 v 16:17
[54426]Jak dlouho jste kolem sebe chodili po spickach? My totiz spolu uz ani neumime komunikovat....kdyz to tak pujde dale, tak uz nebudu ani snazilka, protoze proste nebudu mit tatinka. A v mym veku hledat dalsiho znamena ze muzu cekat akorat na vnoucata a ne vlastni dite. Prijit o dite pozdeji, v 5m kdy uz te vlastne kope, musi byt silene. Pokud se nemuzu vyrovnat s timto, vubec si neumim predstavit, jak bych reagovala v teto situaci. Ale na druhou stranu jsem presvedcena, ze pokud by se ukazalo, ze dite je postizene (down), tak bych to dala pryc. Postizene dite je pry v zivote stastne a netrapi se....ale ja bych tuto vychovu asi nezvladla a dat dite do ustavu? To si zase nezaslouzi to dite.
Autor: Andrea 25.11.2011 v 21:45
[54738]
Ahoj, máš pravdu, taky si to myslím, že si to nezaslouží hlavně to dítě, nepozná, co může v životě zažít, a jak krásný život může být... my jsme kolem sebe chodili po špičkách zhruba týden, po týdnu přišla za mnou na návštěvu naše společná kamaráka, která mi řekla, že s ní manžel mluvil a že se strašně trápí, že neví, jak se ke mě má chovat. Pro něho to bylo také silné, ale přece jen nedokázal pochopit, co je to pro tebe, když si s "miminkem" povídáš a představuješ si, jak poroste a jak ho budeš vychovávat. Prostě jsem si řekla, že tím, že se trápím, já sama, tak trápím i jeho. On nemůže mít stejný pocit, on neví, co je nosit v sobě "dítě"... Prostě prožíval to jinak, a já si uvědomila, že nemůžu po něm chtít, aby svůj smutek vyjadřoval stejně jako já :( potom, co to se mnou ta naše kamarádka rozebrala, co jsem se mohla vybrečet někomu na rameni (manželovi jsem nechtěla), tak se to mezi námi urovnalo a my spolu začalai zase normálně komunikovat. Je pravda, že jsem mladá a na děti mám ještě, myslím si, čas, ale stejně, to bolí, však víš. Jinak ti přeju hodně sil, protože nic jiného se přát nedá... A samozřejmě ať se vše srovná :)
Autor: Hája.. 28.11.2011 v 20:16
AHOJ holky,tak jsem sem zase nakoukla...Ten příběh byl oprvadu silný,uplně se mi svíralo srdíčko...
Vážně moc držím palce,at' vám to výjde a at' je vše v pořádku :) Včera to byly 4 měsíce po zákroku.. Teda nevím,ale 27 vždycky mám náladu,že jen brečím a brečím...Už 3 měsíce se snažíme a nic..Tenhle měsíc sem se dokonce rozhodla koupit si OVU testíky a i když bych už OVU měla teoreticky mít,pořád se ta druhá čárka nevybarvuje...
Dokonce jsme si s manžou objednali i gel na podporu těhu,už jsme oba vážně zoufalý...Máme vymyšlený pokojík,věci po našem andílkovi pořád ve skříních...Už jsem z tohoo jakž takž venku,ale vždy,když vidím nějaké mimiško nebo obchod s mimi věcmi,tak mám chut' řvát...Snažím se nesoustředit jen na mimi,ale každej den si vzpomenu na mýho andílka..Držím všem palečky,at' to tenhle měsíc výjde a at' to brzo přebolí..
Nový příspěvek
Nově založená témata v diskuzi
Dovolená
Poslední příspěvek: 9.1.2025 v 18:37
HCG 14 dní po ovulaci
Poslední příspěvek: 5.1.2025 v 13:36
První IVF
Poslední příspěvek: 3.9.2024 v 11:53