Autor: _Eva_   23.7.2013 v 00:30

Ahoj Zuzi, ja zkusenost s poporodni depresi nastesti nemam, ale zajimalo by me, jak se projevuje tva deprese po psychicke strance. Fyzickou deprivaci popisujes celkem stavnate. A psychika? Co te nejvic deprimuje? Z ceho jsi nejvic nestastna? Pokud te nestastnou necini synek sam nebo pece o nej, neslo by mit synka s sebou v nemocnici? Myslis, ze by ti do zil nevlil trochu sil ani ten fakt, ze bys musela jinak byt tydny bez nej? Nejradeji bych ti poslala vzduchem energii a sily, aby ses mohla odrazit ode dna! Preju ti, at se s timhle nestastnym obdobim co nejlepe a co nejrychleji vyrovnas a at veci naberou spravny smer. Drzim pesti!!

Autor: Jana   23.7.2013 v 00:31

Zuzilko,máš doma někoho,kdo Ti pomůže,maminku sestru,aby sis odpočinula ,třeba sama šla nakoupit,nebo ke kadeřnikovi.Má dcera to měla po jednom porodu a to hlavně proto,že tam neměla nikoho,kdo by ji přes den s něčim pomohl,popovídal,muž jezdil ji z práce až večer a to už měla doma jedno 4 leté dítě.Byl to tedy horor pro mně,protože ona se totálně složila,ještě že já v tu dobu byla bez prtáce ,tak jsem k ni přijela přes 60 km,pobyla tam pár dni,viděla,že neni na vše sama a brzy to bylo o moc lepši.Při třetim dítěti se přestěhovali raději sem k nám,zeták si vzal 14 dnů dovolenou,kterou měl delší dobu nahlášenou,až porodí a vše probíhalo uplně normalně.Dnes když se spolu o tom bavime,tak mi říká,že vše viděla jak v mlze,také ty stavy únavy a nespani.Ted má druhá dcera také 3 měs.chlapečka,bydlí 500 metrů ode mne,pomaham ji jak mohu,péči o dítě zvládá dobře,ale já uvařim a ona s malým přijde sem,pak jdem na procházku,někdy jdu ještě k nim,z počátku sem ji pomohla žehlit.Někdy malého pohlídám,částečně je dokrmovanej,a ona jede v klidu na uřed,nebo nákup.Zkus zajit na tu psychiatrii,zda by nešla ambulantni léčba,jelikož si myslím,že bez malého jak pišeš několik týdnů by se ti asi moc neulevilo.Oni pokud to neni opravdu nutné,tak nehospitalizuji,stačí nějaký lék a budeš chodit na pravidelné kontroly.Neplač hlavně,vypiš se ,chod na diskuze kde maji stejně stare děti a navzájem si můžete pomoci.Můžeš klidně napsat i mne,pokud si o tom chceš s někým popovídat a doma nemáš s kým.Já sem ze severních čech.V připadě zájmu bych ti nasala email.

Autor: Zuzilka   23.7.2013 v 07:38

Děkuji za příspěvky, já právě žádný extra psychický problém nemám, jen mám samé fyzické neduhy, které mě samozřejmě unavují a otravují mi život do té míry, že jsem pak plačtivá a nemm dost energie na všechno, co bych chtěla dělat. Jiank  jak píše Jana, jsem celé dny sama doma, celá rodina je v práci a manžel podniká, takže je v práci vlastně pořád. Svou rodinu takřka nemám a rodina manžela tak nějak očekává, že to zvládnu všechno sama, oni to prý taky zvládaly samy. Mě nedělá problém starat se o malého, mě štve, že je mi věčně blbě. A to mě sráží psychicky, jinak nemám deprese a když mě nic nebolí, tak jsem v pohodě.  Dneska bych měla nastoupit do Bohnic, ale ještě zajdu za doktorkou, jestli by nešla jen ambulantní léčba, že se v cizím prostřeí bez rodiny, bez syna rozhodně sesypu doopravdy. Mě stačí, když mě někdo zbaví té pitomé vyrážky a dá mi něco, po čem budu dobře spát a budu naprosto spokojená    Já doktorku posledně asi vyděsila, protože jsem měla ještě navíc střevní chřipku, takže jsem vypadala hooodně uboze a bylo mi tak blbě, že jsem prostě brečela a brečela.

Jani, Vám bych ráda napsala, že bych o popovídání si moc stála. je to zvláštní, ale cizímu člověku se mi všechno říká mnohem snáz, vše co řeknu mojí mámě dříve či později použije proti mě a kamarádky na mě většinou koukají jako na exota, tak o tom radši nemluvím a hraju si na hrdinku. Ale občas se vypovídat a poslechnout si rady od někoho, u koho je mi jedno, jestli šíří dál to, o čem mluvíme, protože zůstávám jen anonymní.

Autor: kesi   23.7.2013 v 08:21

Zuzilko, to že máš hodně fyzických projevů je velmi spojeno s tvou psychikou. Tělo je z půlky fyzická stránka a z půlky psychická. Jak píšeš sama, radši hraješ hrdinku a ono se to vyrazí jinde. Já tedy nemám poporodní depresi, ale jen depresi. Na psychiatrii mi nic doktorka nepředepsala, protože říkala, že využijeme toho, že kojím, ale budu docházet na terapie k psychologovi. Já mám vlastně jedinou fyzickou bolest a to bolest zad. Prostě jak jsem v hrozné psychické křeči, tak i ty svaly jsou v křeči a pak se nemůžu vůbec hnout. Já si ovšem uvědomuji všechno to, co mi ty deprese přináší a jsou to tak těžké záseky, že si s tím neumím racionálně poradit. A to´, že jsi na ty věci sama, může pro to tělo být právě velký problém. Navíc je tu to očekávání druhých, že to přece zvládneš. To jsou objektivní problémy, které ale asi nepovažuješ za nějaké zásadní a vlastně si myslíš, že to pořád nic není, jen máš tu vyrážku, která je stejná jako moje bolest zad.

Autor: Werkis   23.7.2013 v 08:23

[343001] Posílám mnoho sil, ať to všechno zvládneš. Vím, jaké to je být na všechno sama, a když ti dochází síly. Naštěstí to u mě nikdy nedošlo, do takovýhle fyzických potíží a vždy jsem si našla něco, co mě z toho zas dostalo ven. V mamce však taky žádnou extra oporu nemám a kamarádky děti nemají, takže si taktéž neumí představit tu vlnu zátěže a zodpovědnosti, která příchodem mimíska přijde. A žádnou maminku s miminkem v blízkosti nemám, neznám Držím všechny palečky, ať nikam nemusíš a můžeš si plnými doušky užívat svého synka.

Autor: Jana   23.7.2013 v 12:09

Hezký den Zuzilko.

Držím palce,at s pani dr,domluvíš jen ambulantní léčbu,spíš by Ti prospěl psycholog,který by Tě navedl na správnou kolej.Jinak v Tobě vidim silnou ženu,co Tě trápí ta vyrážka ,je určitě hodně nepřijemné,zkus vyhledat jiného kožního lékaře,který by Ti předepsal něco,po čem by se to zlepšilo.Na to spani můžeš zkusit obyčejné kozlíkové kapky,smrdi tedy,ale mne kdysi pomohly.Raději si nezvykat na návykové léky na spani,pak se toho těžko zbavuje.

Přeji mnoho sil.

Jak budeš chtět naspat, tady je můj email svetluskasvetla2@seznam.cz

Autor: Zuzilka   23.7.2013 v 12:38

Tak se znovu hlásím, kontaktovala jsem svou psycholožku, a ta mě jen utvrdila v tom, že jít do Bohnic by mi spíš ublížilo, než naopak. Podle ní nemám poporodní depresi a mám si najít jiného psychiatra. Tak jsem zavolala té původní, že nastoupit do léčebny nechci a že přejdu k jinému lékaři. Tahle doktorka byla stejně na prd. Jinak dobře vím, že mé zdravotní problémy pramení z nervů. Jsem prvorodička, celé dny sama doma s dítětem a manžel funguje spíše jako spolubydlící, než jako otec a milující partner, takže vím přesně, z čeho pramení mé problémy.  Prostě jsem jak kůl v plotě a v podstatě nemám komu říct, co mě trápí, protože kolem mě žijí asi jenom velmi šťastné a zcela spokojené ženy, co problémy nemají a nemohou pochopit, že nezářím štěstím, když mám krásné zdravé miminko a nový barák...   nebo mi možná závidí a myslí si, jak skvěle se mám, tak jak si můžu stěžovat...  těžko říct, asi zasadím vrbu :)   Jani vám určitě písnu :)  

Autor: Zuzilka   23.7.2013 v 12:42

[343017]

Kesi a co trápí tebe? Jaké máš deprese? podle toho co píšeš, mám dojem, že bolest tvých zad je jen důsledek nějakého problému, který je psychický, stejně jako u mě je vyrážka jen projev mé nespokojenosti.

Autor: Edita   23.7.2013 v 14:47

Ahoj Zuzilko, já mám dnes už 8 měsíční dcerku,ale poporodní depku jsem měla pěknou. V šestinedělí jsem zhubla 12kg. Vyděsila jsem celou rodinu, protože jsem zhruba 3 týdny po porodu prohlásila, že se chci přestěhovat do města, kde bydlí mamka (my bydlíme na vesnici asi 12 km od města), byla jsem plně rozhodnutá se odstěhovat a nic mě nezajímalo. Myslela jsem, že sama nic nezvládnu, pořád jsem jen brečela a bečela a to i přestože už jedno dítě mám,takže by se řeklo, že jsem ostřílená mamina. Přítel je taky pořád v práci, máme baráček na hypot.takže se máme co ohánět, aby jsme to vše zvládli. Na vesnici jsem se přestěhovala před 10 lety, ale v podstatě jsem taky pořád sama. Mám tady jen 1 kamarádku, ale ta má už staršího chlapečka, takže se nějak nemůžem časově sladit, taky jezdí hodně za rodiči, takže se třeba 3 týdny nevidíme.  Jinak mám kamarádky, které bydlí daleko,mají svých problémů dost, takže  se nemám komu svěřit. Jedinou oporou je mi mamka,ale ta má dost časově náročnou práci, takže ji nechci pořád otravovat. Budu ti držet palce,ať se z toho dostaneš, není to jednoduchý, sama jsem se z toho dostala až za dlouho. I u mě také platí, že mi můžeš napsat, ráda si pokecám. Rozhodně se poraď s novým psychiatrem a nenech se nikam zavřít, tvůj chlapeček tě mooooc potřebuje.