Autor: Blanka24   9.5.2012 v 09:36

[151871] Dupino, uvidíš, že do konce roku otěhotníš a bude všechno v pořádku!!! :-) Prostě to jen občas nevychází, tak jak si to představujem. Já si těma 3 potratama taky užila, ale psychicky jsem se z toho celkem rychle dostala. Po tom třetím jsem to začla opravdu řešit a nakonec se na to přišlo. Půl roku jsem brala pilulky a pak se to hned povedlo.

[151944] Já to nemyslela, že bys to myslela zle, jen že Tě naprosto chápu. Když jsem měla po těch svých potratech, taky jsem koukala na těhule a říkala jsem si, jak bych asi vypadala já, jakého pohlaví to mimči bylo a že je mi je líto, že nám se to z nějakého mě neznámého důvodu nedaří. A po těchto zkušenostech si uvědomuju, že v někom jiném můžu vzbuzovat podobné myšlenky. Nicméně je potřeba jít dál a neztrácet naději holky! Strašně moc vám fandím a věřím, že i vám se to konečně povede! Ne nadarmo se říká, že život je dar.

Autor: Monku   9.5.2012 v 13:15

Ahoj holky,

vaše debata ohledně pohledu na těhulky - plně souhlasím s tím smtunem - sama to prožívám při setkání s kámoškama, při pohledu na těhu sousedky, kolegyně... - jelikož už jsem měla tolik neúspěchu a ještě mi k tomu osud přidl to, že vždy byla těhotná i nějaká z kamarádek  a termíny jsme měli ve stejných měsících a ony mají zdravá dítka.. takže když je vidím i s jejich nádhernými dětmi - hned mi jde hlavou - že by naše dítko bylo už tak veliké a jaké by bylo atd.. asi si to dokážete živě představit.. moc jim to přeju, ale smutno v srdíčku mám i přesto .. Bohužel jsem vždy věděla co by to bylo - legrační je že to bylo vždy napřeskáčku... takže vždy mi prolítne hlavou co ty ta naše dcerka dělala, zda by ten synáček byl raubíř či seděl v koutku jako kamarádčin syn .. a tak... člověk se tomu prostě neubrání.. aspoň mě to nejde...

Určitě holky budem co nevidět všechny těhotný a budem řešit radostné starosti okolo těhu !!  a dodávat sílu těm které to budou potřebovat (kéž by jich bylo co nejmíň či žádná... ) .

Dnes mě pobolívá podbříško - tak snad to je znamení, že je vše ok a dorazí menzes...  ... tak jdu zase pracovat - zítra budu mít premieru s finančním úřadem .. tak snad to dobře dopadne a nedostanu vvýpověď za nějaké pochybení..  ..  Mejte se hezky, opatrujte se.. 

Autor: Jana 5.8.   9.5.2012 v 15:07

Holky, občas čtu vaše příspěvky a odhodlala jsem se, také vám něco napsat. Hrozně vás obdivuji, že máte sílu se prostě po takové ráně od života se znovu zvednout. Vím, že nic jiného ani nezbývá. Já jsem prodělala ZP v 9 tt a psychicky jsem se hroutila. Když jsem otěhotněla znovu po dvou měsících, měla jsem děsný strach. Kvůli věku jsem také podstoupila odběr pl. vody, rozhodnutá, že jestli to dopadne špatně, tak budu muset těh. ukončit. Vím z vlastní zkušenosti, co to je, starat se o postiženého člověka. Ale přiznám se, že jsem si vůbec nedovedla představit, že bych stála před takovou tragédií a rozhodnutím. Patřím mezi srpnovky, proto se mně hrozně dotkl příběh Dupiny, patřila k nám. Holky, doufám, že se na mně nezlobíte za můj příspěvek. Moc vám všem fandím a prosím, nevzdávejte to. Přece musí být líp. Moc vám všem přeji, aby to příště vyšlo. Prostě to musí vyjít.

Autor: Dupina   9.5.2012 v 19:21

[152560]Tak vím jaké to je se starat o postiženého člověka.Jsem vyučena ve zdravotnictví a nějakou dobu jsem v tom pracovala.Právě proto jsem se i z části rozhodla tak jak se rozhodla.Děkujeme za podporu a už aby bylo dobře zase.

Autor: Linda   11.5.2012 v 12:42

Ahojky všem.. jsem tady nová a chtěla bych se k vám přidat.. 22.března jsem prodělala UPT v 15.týdnu.. důvodem byla VVV Downův syndrom..Pocity hrozné, samotný průběh nebyl až tak strašný, naštěstí mi sedla epidurální anestezie a měla jsem štěstí na personál..ale jinak.. ještě před zákrokem jsem se upínala na myšlenku co nejdříve otěhotnět znovu.. četla jsem příspěvky, že někdo to stihl ještě v šestinedělí, nebo hned po první menses.. nemohla jsem se dočkat..teď mám po šestinedělí, proběhla i první menses a já najednou cítím nechuť k sexu a myšlenka na další těhotenství mě děsí..zase znova ty nervy, ten strach.. abych neonemocněla, aby bylo srdíčko, aby tlouklo.. aby to tentokrát dobře dopadlo.. na manžela se dívám jak na kamaráda, snesu jen jeho letmé dotyky, ale, že bychom měli styk si nedokážu představit.. Tyto pocity mám asi 14 dní a docela mě to děsí.. zažíváte někdo něco podobného, nebo jste si tímto obdobím prošly?? Asi to chce čas..Ale mám takový pocit, že naposledy tím prošlo moje miminečko-holčička a je to místo posvátné.. já vím, že mě přece už několikrát od potratu vyšetřoval lékař, ale tak to cítím.. doufám, že mě nebudete mít za blázna..budu vděčná za jakékoliv reakce.. moc se mi líbí, jak si tady mezi sebou povídáte a jak se podporujete.. pročetla jsem se poctivě celou diskuzí a zdravím hlavně Moniku, jejíž příběh se mě dotkl nejvíce.. děkuji..

Autor: Gloria   11.5.2012 v 15:05

Ahoj Lindo, vim co citis. Bohuzel taky mam takovy zvlastni pocit ze z manzela se najednou stal "kamarad / spolubydlici". V mem pripade bohuzel si za to muze tak trochu sam... Upnula jsem se na dalsi tehotenstvi, ale on porad to oddaluje, pripadne si ze me dela blazna kdyz ho zadam o to aby se stavil u doktora a podstoupil nejaka preventivni vysetreni (nedarilo se nam otehotnet pres rok a to jsem jeste z lekarskeho hlediska ve svych 24. mlada rodicka...) O spermiogramu nemuze byt ani rec... Vsechno hrozne minimalizuje... Proste co s nim... Bohuzel jsem taky zvolila ne nejlepsi pristup k tomu - o milovani mimo dnu kdy mam "plodne dny" skoro nestojim. Vim, ze pro nej to neni prijemne - ale my zeny mame sex v hlave a ta to zrovna nechce.Mam taky strach, ze ta hruza se bude opakovat. Do dneska nikdo presne nevi proc se to stalo, takze je tezke delat neco proti tomu preventivne. Ach jo.  Takze ja te chapu a prochazim necim podobnym.

Autor: Irena   11.5.2012 v 16:27

Ahoj holky, dnes jsem se dozvěděla konečné výsledky z genetiky a vše dopadlo výborně, s manželem jsme oba dva v pořádku. Hrozně moc mi to dodalo novou energii a optimismus a teď prostě vím, že příště už to vyjde.

Autor: Sojka   11.5.2012 v 17:02

[153971]Ahoj Lindo,"vítám Tě" mezi námi,a věřím,že Ti řádky tady od všech holek pomůžou stejně,jako nám ostatním.Mrzí mně že Tě taky potkal smutný osud jako nás,přeji Ti,aby jsi se co nejdříve zotavila a byla maminkou.K Tvému dotazu co se sexu týče.Píšeš že jsi přečetla všechny příspěvky,znáš tedy i můj příběh.Tím pádem víš,že u nás k miminku sex vlastně ani "nepotřebujeme",protože vše probíhá cestou umělého oplodnění.Naštěstí to tak neberu,sex mám ráda, první styk jsme měly cca 2 týdny po smutné události.Měla jsem zato,že při něm přijdu na jiné myšlenky,ale ouvej,pravda byla taková,že jsem cítila to stejné jako Ty,největší problém byly prsa,protože ty mám přece jen pro miminko,a ta cesta dole,kterou k sexíku potřebujeme byla taky jen pro něj...........hrůza,v hlavě guláš.Naštěstí mi před očima začly blikat kontrolky a řekla sem si dost,nemůžeš tak uvažovat,nemůžeš to přece zkazit i partnerovi,taky to pro něj byl velký smutek,stejná ztráta jako pro mě,jen to prožívá jinak.Já měla dokonce problém zajít i do velkýho obchodňáku,ve kterým jsem byla naposledy ještě těhotná,překonala sem to až teď,po sedmi týdnech.No a stím sexem to asi bude stejný,prostě až přijde čas,dostaneš chuť.Máme za sebou tuze dlouhou cestu k miminku,která pořád nemá šťastný konec,a tím že si budu odpírat sex,tomu nijak nepomůžu,prostě jsem si zakázala tak přemýšlet,protože bych se zbláznila,a ten sex je docela dobrý lék na stres.To jsou pouze a jen mé pocity,nevnucuju tento názor Tobě,jistě chce vše čas,nesmíš se do ničeho nutit,samozřejmě záleží na vnímání partnera,pokud to nechápe,tak Ti to moc neulehčí.Asi bude nejlíp,pěkně v klidu si promluvit,určitě Tě pochopí a bude při Tobě.Hned po potratu mi tady dodaly holky tolik energie do dalšího pokusu,že bych nečekala ani den a šla do toho,dnes po sedmi týdnech se taky začínám bát a nějak převládá ta myšlenka co když to dopadne stejně,nebo nedej Bože ještě s nějakým horším průběhem,má to cenu,nemá to cenu........babo raď,ale takto týrám sama sebe,vím to ale mozku neumím poručit.Včera cestou z práce jela ve vlaku maminka s přenádherným klučíkem,cca 8 měsícu,myslím nepoznám to,začínal chodit,nožky ho ještě neposlouchaly,a pořád se na mě usmíval a mrkal líbily se mu moje hodinky,nádhernej,a mi začly téct slzy jako hrachy,chudák paní nechápala,ale nešlo to zastavit.No a zase sem si řekla že takový krásný miminečko CHCU,a vydržím všechno.A ráno jsem vstala zase s heslem v hlavě,že vše co se nám v životě děje má svůj smysl,a můžeme ovlivnit pouze to,co děláme,ne to,co se v životě stane !!!!Chi tím říct,že v případném dalším těhu,jak potvrzují všechny holčiny co si tím taky prošly,se pocitům obavy ze všeho prostě neubráníme,jen si musíme uvědomit,že ničemu nemůžeme zabránit a je třeba si vše ulehčit pozitivním myšlením,a věřit,že vše dobře dopadne.........Přeji Ti jen to nejlepší,ať vše dobře dopadne a "sexu zdar".

Autor: Sojka   11.5.2012 v 17:06

[154110]Irčo,to je super,mám radost s Tebou,uvidíš,šťastné dny brzy přijdou,moc Ti to přeju,na dovolené zrelaxujete a vrátíš se těhulka,to je jasná věc....