Potrat ano, ne?

Autor: Maruska   26.2.2019 v 15:30

Dobry den vsem,prosim o nazor..Je mi 31 let,mam 6 letou dceru.S otcem dcery neziju.Dva a pul roku chodim s jednim jeste zenatym muzem,34 let..Poznali jsme se v me praci,kam zacal chodit a kde se zacal o me uchazet.Nechtela jsem ho,vedela jsem,ze je zenaty,jako on vedel ze mam dceru.Nakonec jsem podleha,byl moc mily,hodny,nosil kvetiny,ovoce..Jeste rok zil s manzelkou,pak od ni odesel ale presto jsme spolu bydlet nesli..nechavali jsme tomu "volny prubeh".Dva roky nam bylo hezky,mame spousty spolecnych zajmu,stejnou srandu.Ze zacatku jsem myslela ze je to ten pravy..Nicmene si ale nenasel cestu k me dceri( on deti nema) a tak jsme se bavili o budoucim rozchodu..rikal jsi laska meho zivota,miluju te a budoucnost tam nevidim..tak jsme to nechali jak to je..

No jenze jsem zjistila,ze jsem tehotna..(4 mesice po kyretazi,mela jsem gynekol.problemy)prvni dojem nadseni ale kdyz jsem to rekla jemu,tak hruza,zdeseni,ze mam jit na potrat (jsem 9+0)

Tak ted nevim co mam delat,moc casu na rozmysleni nemam..nevim jestli zvladnu dve deti bez partnera..uz ted mi pomaha rodina s dcerou..financne se toho tolik nebojim..dekuji za nazor,radu.

Autor: T.   26.2.2019 v 15:52

https://paya.signaly.cz/1001/detska-hlas-karel-kapoun

Autor: T.   26.2.2019 v 16:25

Ta báseň, na kterou jsem Vám poslala odkaz sice trochu zavání citovým vydíráním a konečné rozhodnutí samozřejmě leží pouze na Vás. Já Vás jenom prosím, abyste si to dobře rozmyslela. Neudělejte nic, čeho byste mohla později litovat.

Autor: Martina   26.2.2019 v 22:46

Krásný večer.

Mám dvouletou dcerku. Pokud bych měla hodnotit podle sebe, milovala bych svou ji a byla bych za ni vděčná, ať by se narodila za jakýchkoli podmínek, i kdybych na ni byla sama, měla málo peněz nebo bychom se musely společně potýkat s dalšími problémy, neměla bych ji méně ráda, ona by byla pořád tak skvělá, bezelstná a milující, jako je teď. Samozřejmě nemůžu mluvit za ostatní, ale jsem přesvědčená, že to takhle cítí mnoho rodičů a že jsme schopní milovat a podpořit své skvělé děti i v podmínkách, které třeba nejsou ideální. Vždycky je můžeme mít rádi, dávat jim další a další šance, být tu pro ně, poskytovat jim bezpečí a vytvořit tak skvělý svět pro ně a skvělé lidi z nich. Může to být šance, dar i obrovská radost pro Vás, pro Vaši dceru i ostatní, kteří se z mladšího dítěte budou moct radovat, těšit se z toho, jak roste a učí se, sledovat, komu je podobné, co ho baví, na co má talent a jak z něj díky Vaší péči a lásce roste laskavý a charakterní člověk.

Sama píšete, že jste byla nadšená, když jste se dozvěděla, že čekáte dítě. Nenechte si své spontánní nadšení a radost vzít, není to namístě a nestojí to za to. Máte šanci na krásnou novou etapu a Vaše dcera na parťáka.

Nikdo z nás neví, co přinese další den. Můžou to být těžké i radostné věci, nečekané události, nový milující partner nebo radosti, které jsme nečekali. A dítě takových nečekaných radostí a poznání přináši víc, než jsem si kdy dřív dokázala představit, když mu dáme šanci. Jsem si jistá, že když se rozhodnete své díte přivést na svět a vychovat ho, vrátí Vám to se vší láskou a oddaností a že bude skvělé!

Závěrem chci ještě dodat, že kdybyste po veškerém zvažování opravdově cítila, že dítě nechcete vychovávat, jsou možnosti, jak dát takovému dítěti šanci podívat se na svět a radovat se z něj, třeba díky postoupení do pěstounské péče a jeho následným přijetím do rodiny, pro kterou bude dítě velkou touhou a velkou cenností, na kterou třeba léta čekají. Vím, že to chce také odvahu a velkou oběť, jen jsem to chtěla pro úplnost zmínit. :-)

Jinak ve Vašem případě, tak, jak jste ho popsala, bych neváhala ani vteřinu a těšila se s radostným očekáváním z nového těhotenství.

Přeju hezký večer a co nejklidnější následující dny. A hodně síly k rozhodování a ke všem rozhovorům s partnerem.

Autor: Inn85   26.2.2019 v 22:53

Marusko a co dcera rika na malyho brasku nebo sestricku? Pokud mate oporu v rodine a vlastne ani financni situaci resit nemusite, miminko bych si nechala...kazdy miminko si svou maminku vybere a ted jste žádaná vy... je spoustu maminek od dvou deti samo, urcite nebudete vyjimkou. A ze pan se kterym jste to ukoncili po spolecnym rozhodnuti, rekne at jdete na potrat? Misto toho, aby rekl ze rozhodnuti je na vas ale u nej se dejme tomu nic nemeni..no to pardon! A ze neprijal i dceru? S tim bych ani zit nechtela, ale samozrejme rozhodnuti je jen na vas..sednete si s rodinou a mluvte pro a proti. Drzim palce, at se rozhodnete jakkoliv!

Autor: Maruska   27.2.2019 v 12:24

Dobry den,

moc dekuji za Vase prispevky <3

Rodina mi pomaha s prvni dcerou,opravdu hodne a jsem jim za to vdecna. Ale nevim,jak by se staveli k druhemu diteti. Probirala jsem to zatim jen s otcem ditete,ktery je z toho mam pocit na zhrouceni..no narusilo mu to jeho plany..mam pocit,ze uz se jen tesil az se rozvede a zacne novy zivot..po boku nekoho vice prijatelneho(ja mam dceru,to je  pro nej problem) Bude se venovat praci,hodne cestovat,coz delal i do ted a miminko je problem (a to je mu 34,k dy by chtel prvni dite,ve 40?)Ja sem i verila,ze me opravdu miluje,choval se ke me mile.I presto,ze jsme se bavili o tom,ze tady neni budoucnost(coz me hodne bolelo) se rozejit hned nechtel,normalne sme se vidali..(ja vim,mela sem ho kopnout do zadku ja,hned co mi to rekl..ale asi sem verila ze se to zmeni).Kazdopadne mam max 14 dni na to,to vyresit..:-(

Autor: Renca   27.2.2019 v 12:55

Marusko. Ja mám dvě děti, dceru 14 let, syna 7let, je mi 35 let....vždycky sem si představovala, že budu mít jednoho muze, s ním dům a rodinu...no klasika a popravdě jsem koukala přes prsty na ty, který to mají jinak...se svým prvním partnerem jsem byla od mládí, dcera přišla nečekaně, ale i přes počáteční i moje pochybnosti, jsem si ji v 19 letech necgala...bylajsem nejšťastnější. Bydleli jsme u jeho rodjcu, koupili vedle dům...vypadalo to prima. Ale po zhruba šesti letech sem pochopila, ze se odstěhovat od maminky nechce...rok jsem to nějak řešila, ale vznikl mezi námi velký problém. Ja chtěla pryč, on ne...potkala jsem v práci svého budoucího manžela...po nějaké době jsem se k němu nastěhovala a konečně sem měla po čem jsem toužila. Velký dům, zahradu, zvířata...a žádný příbuzný na obzoru :D Ale!!! Moji dceři pořád něco vyčítal. Sám měl syna, ale lehce postiženého a byl z toho na prášky. Po půl roce jsem otehotnela. Zjustovala sem, ze jeho chování vůči dceři je často problémem mezi námi. Dcera mi často plakala a říkala, ze ma dva taty a oba sou hrozný. :( jej co jsem se nabrecela. Začal pít, respektive pil a kouřil pořád, ale pak uz stačilo tři čtyři piva a byl opily a v tu chvíli měl hrozný chování, pořád me ponizoval. Neměl k tomu důvod, i moje tchýně byla se mnou. Měl na co si vzpomněl. No, jednou na me pred dětmi vztahnul ruku...v tu chvíli jsem sebrala děti od večeře, vzala kabelku a ujela k memu taťkovi. Zůstala sem sama s dvouma detma...na vsi se to samozřejmě hrozně řešilo, myslím, že lidi stali většinou za mnou, věděli, jak jsem se na baráku nadrela a on jen pil. Ale lidi ti v životě nijak nepomuzou. Člověk musí nakonec stejně řešit všechno sam a to i přesto, ze někoho po boku ma. Byla sem rok sama. Nechtěla sem o chlapech ani slyšet. Jaks taks jsem to zvladala .alimenty jsem měla jen na dceru, manžel mi nedával nic, ani teď nedává. Protože nemá. Ja na něj kašlu. Syna si bere, stará se, ale neplatí. Ale nemám to srdce ho dát k soudu. Měla sem to hodne těžké. Ale vždy sem to zvladala a to i bez rodiny, táta je sám, rád, ze je rád. Po roce jsem se poznala v jedné skupině s o devět let mladším klukem. Vůbec sem ho k sobě nechtěla pustit, takovej mladas, co bych s ním dělala :D v den mých narozenin me překvapil a přijel za mnou na Orlík, kde jsem měla několik let karavan a ten den jsem tam plánovala oslavit narozeniny...sama se sebou, bez nikoho :) no od té doby jsme spolu. Bude to dva roky. Je to ten nejlepší chlap na světě. Miluje děti, oni jeho. Neresime další dítě...on ještě nechce, jezdíme všichni na ctyrkolkach, zavodne, užíváme si společné chvíle a co bude, se uvidí. Říkám, ze to spolu 10 let vydržíme a pak mu najdu mladší :D on si myslí, že jsem trdlo a směje se tomu, já to ale myslím vážně :D nechci aby jednou koukal na starou babu :D chci ti tim říct, ze v životě to je kolikrát fakt divocina. Nikdy nelituji toho, ze sem ty dva pablby potkala, protože mám z toho dvě nejuzasnejsi děti na světě a nikdy nemůžeš vědět, jak to bude. Někdy to vypadá jako pohádka a za pár let je všechno jinak...a jediné na co pak budeš v dobrém vzpominat je to, ze z toho všeho špatného, vzniklo to nejlepší na světě...tvoje dítě :) Kiss

Autor: Martina   27.2.2019 v 13:27

Je pochopitelné, že jste vztah hned neukončila, bylo Vám dobře, máte společné zájmy, taky chápu, jaké je "doufat, že se ten druhý změní", nic si nevyčítejte... Nějak to bylo. Teď tu máte ale rozhodnutí, které je teprve před Vámi. Já jsem v tomhle období své děti vnímala už jako děti a těšila se na ně (teď čekám druhé dítě, jsem v šestém měsíci). Byly malé, ale už byly moje a patřily k nám do světa, přestože byly (a zatím jsou) ještě naprosto závislé na mně, mojí péči a mých rozhodnutích. https://www.babyweb.cz/10-tyden-tehotenstvi-vyvoj-plodu-tehotenske-zmeny  Vím, že to může každý vnímat jinak, a nesoudím jiné za jejich volby. Za sebe ale vím, že bych litovala toho, kdybych za své dítě, když to samo ještě nedovedlo, rozhodla o tom, že nebude žít, přestože jsem mu "sama dala vzniknout", natož teď, když slyším dcerky smích a vidím její radost ze života.

Říkáte, že Vás rodina podporuje. Věřím, že Vás bude mít ráda a bude Vás podporovat s jedním i se dvěma dětmi. I kdyby si Vaši rodiče či rodina mysleli, že jste udělala chybu (vztahem, ponecháním si dítěte - nebo i jeho neponecháním, rozchodem nebo čímkoli jiným), jsem přesvědčená, že, pokud máte dobré vztahy, tak Vás podrží a podpoří i přes svůj pohled na věc, jiný pohled na něčí rozhodování přeci není důvod k tomu ho přestat mít rád. Nejsme dokonalí, každý někdy chyboval, ale na zvážení změny přístupu není nikdy pozdě (ať už v této situaci nebo v těch, co třeba nastanou).

Nechci Vám vnucovat svůj postoj, rozhodnutí je na Vás. Jen si myslím, že někdy člověk kvůli tomu, jak je zvyklý vnímat, nevidí ty pozitivní radostné věci a šance, které může mít přímo před sebou.

Doufám, že jsem svůj postoj neprezentovala nějak moc násilně (zas si říkám, že když jste položila v diskusi dotaz, asi chcete slyšet názory ostatních :-))

Držím Vám palce!

Martina

Autor: Jana   28.2.2019 v 15:45

Marusko, pridavam se k ostatnim, chci vas aspon takto anonyme a na dalku povzbudit v tom, ze to zvladnete. Chapu, ze vase situace neni vubec jednoducha a ze mate pred sebou mozna nejtezsi rozhodnuti vaseho zivota. Ale jsem presvedcena, ze pokud si dite ponechate, nebudete toho nikdy litovat. Uz proto, ze jste se na to dite prvne tesila. Neznam matku, ktera by litovala, ze ma dite, i kdyz to prineslo urcite komplikace. Naproti tomu je dost matek, ktere si dite nenechaly a trapi je to dlouhe roky i do konce zivota.

Sama osobne jsem v podobne situaci nebyla. Mam sice dve deti, ale ziji s jejich otcem v manzelstvi. Ale znam dobre takove. Moje sestra zije sama se tremi detmi, kamaradka byla dlouhe roky sama dokonce se 4 detmi. I kdyz to nebylo vzdy jednoduche, ani jedna ani na okamzik nezalitovala, ze ty deti ma. Vzdy nekdo pomohl, rodina, kamaradi, at uz s hlidanim, nebo s cimkoli jinym. To zive dite za to stoji Wink

Pokud byste si chtela o tom s nekym popovidat, nabizim cislo na linku pomoci Nesoudime, pomahame. Zde jsou jejich stranky. Cislo je 800 108 000.

https://hnutiprozivot.cz/nesoudime-pomahame

Myslim na vas a preju vam, aby ste se nenechala nekym nebo necim dotlacit k rozhodnuti, ktere byste sama nechtela a ktereho byste treba litovala. Modlim se za vas, vase dite, vase rozhodnuti i za vaseho partnera Smile

Hodne sily! Smile

Jana

Autor: Irča   28.2.2019 v 19:39

Maruško asi vše už bylo napsáno, pokud dítě chcete, nevzdávejte se ho jen proto, že nejsou ideální podmínky. Později byste toho litovala. Třeba moje máma, měla mě a bráchu, když přišla do jiného stavu, měla velké zdravotní problémy, nemocné kyčle, a tak s těžkým srdcem s mým tátou rozhodli k interupci, i když věděla, že není vyhnutí, protože hrozilo, že skonči na invalidním vozíku, přesto po letech několikrát litovala, že to měla riskovat, třeba by se ten katastrofický scénář nenaplnil. Držím pěsti, ať se rozhodnete tak, abyste svého rozhodnutí nelitovala, ať už bude jakékoliv.

1 2
I I

Nový příspěvek

img

Povolené jsou soubory jpg, png.

Nově založená témata v diskuzi

Zobrazit celou diskuzi

Aktuality na webu

Zobrazit všechny aktuality

Těhotenská kalkulačka

V naší těhotenské kalkulačce si můžete spočítat týden těhotenství, trimestr, předpokládaný termín porodu, počet dní do termínu porodu a odhad váhy a délky miminka.