Autor: Manka   12.5.2015 v 00:47

Ajo....smutek je naprosto prirozena vec a plac take. Plakej, to ti ulevi od te nejvetsi bolesti, nezadrzuj to v sobe, musi to jit ven. Ja to take zazila, bolelo to tak moc, ze jsme neumeli ani komunikovat sp artnerem a malem nas vztah skoncil....ustali jsme to, ale trvalo to vice nez dva mesice....a dnes mame zdraveho a krasneho chlapecka. Potkalo to spoustu z nas, dle statistik pry kazda treti zena alespon jednou v zivote prisla o dite, znam jednu ktera o dite prisla asi 15x.....ale nevzdala to a ma zdraveho chlapecka. Proto plac, kric, nadavej,......cim vic, tim rychleji se ze smutku a bolesti dostanes. I kdyz ti to nyni prijde nemozne....tak to jednou prejde, nezapomenes,ale uz to nebude bolet a budes se zdravym miminkem v naruci myslet na svoji malou fazolku v nebicku, ktera urcite to zdrave narozene miminko bude hlidat...protoze mu zde uvolnila misto

!

Autor: aja   12.5.2015 v 11:37

[741062] ahoj. Moc,moc děkuji za útěchu.ani jsem nevěděla co maminek prošlo bolesti,jako já.ty odpovědi mi moc pomáhají.dnes je mi vazné lépe a vim, ze musím byt silna na nové mimi.už aby to bylo.děkuji.

Autor: ZuzkaR   12.5.2015 v 12:11

[741198]Ahoj Ajo,já potratila v květnu 2013 na začátku 13tt.Taky jsem měla hrozný pocit prázdnoty,naštěstí jsem už měla doma 5letého klučinu.Ale ten mi to po pravdě moc neulehčoval,obviňoval mne z toho,že za to můžu já,že nemáme miminko.Na víc má sousedka byla též těhotná,měli jsme termín týden od sebe.Pohled na její rostoucí bříško mne fakt deptal.Naštěstí jsem jsem v srpnu našla na testu opět dvě čárky a 24.4.2014 se nám narodila zdravá princezna.A dnes už je dokonce větší,než sousedčin Vojtíšek.Držím ti pěsti,ať se ti opět brzy v bříšku uhnízdí fazolka a dobře roste a prospívá.

Autor: Ivana   12.5.2015 v 12:21

Ahoj,

přesně toto jsem prožívala před rokem, ve 12t.t. taky jsem se málem uplakala a to mě ještě opustil chlap. Nakonec jsem si řekla že to tak mělo být a abych na to nemyslela pořád jsem chodila do práce.

Poté jsem potkala nového přítele s kterým v červenci očékáváme příchod miminka.

Nevěs hlavu bude zase lépe uvidíš :)

Autor: Madla   12.5.2015 v 13:39

[740618]  Ahoj, naopak, plakat, plakat, plakat. Když měla já zamlklé těhu, před víc jak rokem a půl, tak jsem jenom brečela. Pak jsem si  pořídila kotě, protože jsem věděla, že dlouho žádné dítě zkoušet nebudeme. Někomu jsem tu svou lásku dát musela a koťátko bylo brzy odstavené od maminky, tak se naučilo žužlat mi uši. Říkala jsem mu, že jemu chybí maminka a mě miminko, tak jsme si navzájem pomohli  I po tom roce a půl je to pořád ve mě, ale už jsem se přes to přenesla a dokážu o tom i mluvit. Z kotěte je krásná kočička a my jsme opět v očekávání. Strašný strach, že se to bude opakovat, je naprosto normální, ale každý týden je to lepší a lepší. Držím palečky, ať to můžete začít brzy zkoušet znovu.

Ber to taky pozitivně - kdyby se vývoj nezastavil už teď, protože mělo miminko asi nějaký zásadní problém, mohl se zastavit později. A v takovém 19tt je to určitě větší ztráta. Nebo se mohlo narodit postižené, a to by ses o něj musela zbytek života starat a neměla bys z něj takovou radost. Místo toho ti příroda dala novou šanci. Pokud nemáš žádný zdravotní problém, tak už to podruhé v pohodě vyjde, ani nebudeš věřit, že to tak uteklo 

Autor: Jai   12.5.2015 v 15:34

Opravdu to potká stašnou spoustu maminek Manka mi mluví z duše, časem se to zlepší, ale nikdy nezapomeneš. A přesně, jak holky říkají: breč, kříč, nadávej, upni se na cokoliv jinýho. Když sem poprvý přišla o mimi, kvůli komplikacím sem byla asi 2měsíce doma, dva dny probrečela a pak byla totalně apatická. Nebyla sem schopná ráno vstát, vyčistit si zuby, večer se umejt, nic. Až pak ukončení neschopenky mě donutilo začít fungovat. A podruhý to bylo jiný. Pracuju na směny, svou práci mám fakt ráda a nechtěla sem, aby o tom věděli. Všichni sice poznali, že se něco děje, ale nijak mě nevyslýchali. Naštěstí sme tam měli tehdy dost marodů, tak sem si nabrala všechny šichta navíc, co sem mohla, protože sem se musela plně soustředit na prácu. A doma sem byla nesnesitelná, buď sem odmítala vstát a jen brečela do peřin, nebo se rozčilovala, proč zrovna já, křičela, třískala dveřma, můj vztah to málem taky zničilo. Taky sem to měla ztížený tím, že se ségrou sme měly v těhu rozdíl asi 14 dnů, ona čekala třetí... Takže i se mi stalo, že sem volala rodičům, proč ona může mít v pohodě už třetí a mě museli dvě mimča umřít Za to se teď opravdu stydím. Ale oni mě chápali a jí to naštěstí neřekli. Malá bude mit na podzim rok a ještě sem ju neviděla, nemám na to sílu

Autor: taky jedna   13.5.2015 v 12:36

Ahoj, já přišla o mimi 3x. Nejdřív jsem vždy myslela, že nikdy nepřestanu brečet a že na jiné děti se ani nepodívám, ale každým dnem to bylo lepší. Nesmíš to vzdát a mysli pozitivně. A určitě to vyjde. Ps. sice jsem prolila litry slz, ale nakonec mám 2 zdravé děti

Autor: Ivana   13.5.2015 v 19:36

No holky ja si po zamlklem tehu take poridila kocourka a pri tomto tehu mi zakazali veskere zviratka. Nastesti jsem kocourka dala k rodicum. Ale bylo to hrozne vzdat se ho. Proto je lepsi plakat a necemu se zavazat ale zviratka nedoporucuji.