Autor: desideria   31.12.2012 v 14:48

Romíku, tak svoje vlastní první teprve čekám, ale užila jsem si s puberťákem, ne-vlastním. Můžu Tě uklidnit, že to může být ještě horší! Zatím máš na děti vliv a nad nimi i nějakou moc, pak už jen nezbývá než zavřít oči a začít se modlit. Popřípadě najít nejbližší blázinec a natrénovat si cestu.

Autor: Najky   31.12.2012 v 14:49

Ahoj Romíku, já mám doma dcerku, které byli před měsícem 3 roky a teď čekáme kluka a termín máme za 2 týdny. Malá je taky pěkně občas čertík. Nejhorší mi teda přišlo u ní zatím  období tak ten rok a půl až dva. Šli jsme po sídlišti a já na ni hulákala, že to snad musel slyšet každý, ale samozřejmě pak mi to bylo hrozně líto, ale v té chvíli se člověk prostě neudrží a musí to z něj ven....a buzení v noci to si taky zase užíváme "máámíííí" přijdu zeptám se co je, ticho tak si jdu zase lehnout, ulehnu a zase maaaamííí tak znova lítačka do pokojčku, chci napít...a různý věci, které zvládá a ví kde sou, ale prostě proč by mě nezavolala, že a hlavně nemůže říct vše najednou, ale vždy mě nechá ulehnout a zase zavolá...ale i tak prostě ty naše ratolesti milujeme a jsme jen lidi, kteří občas ten vztek potřebujou vyventilovat....

Autor: janah   31.12.2012 v 16:41

Ahoj holky, tak já mám doma raracha, který bude mít ani ne za měsíc 2 roky a v dubnu budme mít dalšího. Zrovna před chvilkou jsem tady na něj ječela at neskáče po posteli a pak jsem si přečetla tuhle diskuzi a zjistila, že přesně sem patřím. Prostě období vzdoru něco mu řeknu a on mě absolutně ignoruje. Snažím se to řešit v klidu, ale ne vždy to zvládnu a pak je rachot, no a potom výčitky, že jsem to nezvládla. Nejhorší je, když mi drahá polovina začne vykládat, že jsem nervák a že to jde řešit jinak než na něj řvát, to jsem úplně vyřízená a naštvaná ještě víc Ale ted si zlatíčka užil a zjistil, že tak jednoduché to není a že jeho synek ne vždy poslechne a dokonce malej dostal i na zadek.

Milé maminky, do Nového roku Vám přeji pevné nervy, hodně štěstí a zdraví pro vaše blízké

Autor: kami77   31.12.2012 v 18:39

dámy, mluvíte mi z duše,

taky se držím, co to jde, ale občas bouchnu a jsem na malou hnusná...ale myslím, že to tak má občas každý...

V poslední době si malá oblíbila dělání naschválů...zjistila velmi bystře, co mi vadí (třeba utírání nosu do sedačky, nebo prskání na nábytek), a teď to předvádí, a dokonce mám dojem, že ta malá trapička vždy vycítí, že mám horší náladu a že právě v tu chvílí mě to nasele (pardon) nejvíc :)

Má drahá polovička občas taky komentuje, že nemám ječet a v klidu...ale on s ní nebývá celé dny jako já...malá je tři týdny nemocná, už mi z toho fakt hrabe :)

No nic, jdu utřít poprskanou ledničku, tak do nového roku hlavně pevné nervy, hodně zdravíčka a hodně sil na ta naše zlatíčka!

Autor: Simka   31.12.2012 v 19:16

Ahoj mám dvě dcerky 3 roky a 9 měsíců a vím o čem tu píšete. Máme doma to samé a snad jediné co mě těší, že je to všude stejné a že můžu být v klidu a nezlobit se na sebe, když se neovládnu.

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   31.12.2012 v 19:16

Ahojte holky, když jsem měla jednoho prcka, měla jsem za to, že s druhým to už taková hrůza nebude, v té době jsem byla tzv. "matkou hrdinkou", ovšem  to jsem se pekelně spletla . Druhý přírůstek byl v poho, práce s mimi byl pro mě naprostý relax, ale starší sourozenec mi to tedy dával vyžrat se vším všudy, jak se říká "tisíckrát nic udolalo vola" u nás tedy "krávu". Možná jsem si to opravdu způsobovala sama a stále jsem si do nekonečna vyčítala, že vše řeším naprosto katastrofálně. Nemluvím o době, kdy jsem si dovolila onemocnět a prostě muset se o dva malé caparty starat. Hádky, na které člověk nebyl zvyklý s manželem začaly samo vznikat a neshody s výchovou a kritika, co vše dělám špatně mi samo taky nijak nepomohly, ačkoli mohly být míněny dobře. Prostě ono se to dobře píše a řekne, buďte neoblomní, ale milující matka prostě nemůže být jako stroj a být neoblomná, samé zákazy a příkazy, co by to bylo za dětství, no ne a koho by bavilo jen dávat rozkazy a zákazy, mě to tedy nebaví. Dále výkyvy nálad - od naprosté eufórie až po nenávist, nejsou vyjímkou. Ten proces nevyspání udělá strašně moc. Když má člověk jedno mimi, tak si s ním může schrupnout, ale nevím, jak to bude u nás, když po probděné noci, kdy bude mimi nad ránem konečně spát, budu vstávat a budit starší děti a sbalím sebe, mimi, dva lumpíky a vyrazíme do školky a školy. Tohoto se pomalu začínám děsit, ovšem asi budu brzy na váze těsně před pubertou a totálně vyřízená psychicky labilní troska . Držte mi pěsti. Mám pocit, že tzv. obodbí vzdoru se protáhne až do puberty.  Hoši se mnou diskutují naprosto o všem, tedy proč se oblékat, proč jít tam či jinam, proč to nedělat, proč neřva,t jako paviáni v bytě, proč neběhat  po bytě atd., pak to že do školy a školky nepůjdou a vždy ten mladší se nechá inspirovat nápady starší bratra. No, blázinec hotový. Nevím, jak to dělala moje mamka, ale dodnes mi říká, že se na nás s bráchou podívala a my věděli, co máme dělat.  Kde dělám chybu prý moc s dětmi vše řeším. Ovšem ráda bych, aby samy chápaly, že to co děláme musí být, to je celé, chci snad tak moc? No, je dlouhéééé téma. Aspoň se tady můžeme vyspovídat a protože jsme na jedné lodi tak se i lépe chápat. Také přeji příjemnou oslavu Nového roku a hlavě, aby byl opravdu šťastný celý nový rok.

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   31.12.2012 v 19:29

Simko, u tebe naprosto věřím tomu, že víš o čem píšu, to je přesně stejný věkový rozdíl, jako u nás .  Taky jsem moc ráda, že jsi napsala, že není naše rodina vyjímkou, moc ti za to děkuji, to je to, co potřebuji číst, že v tom nejsem sama . Ráda bych to zvládala líp, opravdu,  a každé ráno než vztanu a vytočím se do dvou minut do běla se o nic jiného nesnažím. Nevím, jak to dělat jinak, jak být na záležitosti kolem děti imunní. Asi se to budu muset naučit, třeba s našim třetím zlatíčkem se to zlepší a já se zblázním a bude mi lépe . 

Opravdu dobré rady jsou drahé, a ty laciné rychle sepsané v ženských časopisech cenu nemají, to už vím. Asi na to musíme přijít samy a těžce si tyto zkušenosti musíme vytrpět .

[254464]

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   31.12.2012 v 19:43

Kami, taky díky za tvůj díl veselostí s malou ""trapičkou". My ženské jsme ke všemu továrny na hormony, to se to těm chlapům radí, oni takové výkyvy nemají a s dětmi tolik času netráví, to je jasné, po celém dni mimo domov se dobře radí a kritizuje .

Znáte  taky ten pohled pro mě nejkrásnější a nejosvobující, tedy pohled na ty spící "andílky", to mě teprve přepadne ten nejhorší stav, kdy si říkám, co po těch dětech vlastně chci a proč to nezvládám  v klidu a míru. Zvláště, když už toho má člověk na konci dne úplně plné brýle a než ty děti  ještě usnou, jsem už naprosto vyřízená  a nervama na úplném dně .

[254454]

Autor: Simka   31.12.2012 v 20:57

Romčo to jsme na tom fakt stejně akorád já do třetího jít nechci, tak doufám, že to někdo nerozhodne za nás.:-) Je to tedy čistě ze zdravotních důvodů, jinak by mi další dítko nevadilo, tedy pominu li ty chvíle , kdy mě ty zlatíčka dohání k slzám či šílenství.:-) Teď má to moje 9 ti měsíční zlatíčko už 3 dny horečky s největší pravděpodobností šestá nemoc a ta starší dobrala tak před 4 dny antibiotika, tak jsem hodně vyřízená. No a když se dám do ráže, tak spucuju kromě starší i manžela. :-) Taky si vždycky řikám, že mě ta starší nevytočí a nebudu na ní křičet nebo jí nedám na zadek, no a když spustí, tak jsem ráda, že jsem jim dala jen na zadek a nerozčtvrtila jsme ji.:-)

Popravdě mě vždycky dodá nejvíc na optimismu když vidím jinou maminku s dítkem co jí zrovna dělá scénu. To si pak řeknu, všude je to stejný a cítím se hned líp. Tedy, né že bych to jiné mamině přála to ne, jen mi to prostě pomůže, že v tom nejsem sama.