Autor: Marinka83   22.3.2013 v 22:17

Ahoj Barčo, mě už se podařilo otěhotnět a tak doufám, že tě můj příběh povzbudí :)  Naše snažení začalo v červenci 2010, kdy jsem vysadila antikoncepci a těšila jsem se, jak brzy otěhotněním. Ale nebylo to tak snadné, jak jsem si myslela a zadařilo se až v únoru 2011, přišla obrovská radost a euforie. Cítila jsem se báječně a měla jsem dojem, že se mi konečně plní sny. Bohužel v dubnu 2011 se sny rozplynuly a já šla na revizi kvůli zamlklému potratu. Byla jsem v desátém týdnu. Vím, není to moc, ale nikdy mě nenapadlo, že by se to mohlo stát. Já opravdu věřila tomu, že v listopadu 2011 se mi narodí naše miminko. Nestalo se a já naopak řešila jen větší problémy. Revizi mi udělali totiž tak důkladně, že jsem chodila každý týden na injekce napřed na vyvolání MS a pak na podporu růstu sliznice. V červenci jsem už byla s nervama v háji, bála jsem se, že budu mít srůsty po revizi a tudíž už budu doživotně neplodná. Ale štěstí se na mě usmálo a já koncem srpna dostala konečně MS.  Opět mě ovládl pocit štěstí a já se začala těšit, že co nevidět uvidím zase dvě čárky na testu. Měsíc co měsíc jsem se pozorovala a probrečela jsem kolik nocí, když se MS zpozdila a já začala doufat s duchem na testu, že UŽ...  pak ale MS dorazila a duch zase odplul do říše snů. Během této doby jsem úplně odstřihla všechny kamarádky, co už měly děti a potkat, či slyšet, že někdo otěhotněl mi vhánělo slzy do očí. Nechtěla jsem slyšet nic o dětech a už vůbec ne něco o otěhotnění. Tak jsem to vzdala a rozhodla se, že využiju čas bez dětí jinak, než řešením toho, jak dosáhnout pozitivního testu. Přihlásila jsem se do školy, začala se učit na přijímačky, s přítelem jsem plánovala svatbu, chtěla jsem si udělat řidičák na motorku a začít jezdit...  a když jsem tohle vše rozjela, přišel ten pozitivní test. To bylo v červenci 2012. Zpočátku jsem ignorovala zpoždění MS a test jsem si dělala až mnohem později. To, co přišlo ale nebyla euforie. Byl to jen pocit zmaru, říkala jsem si, za co mě bůh trestá, že nechci prožít další potrat, zklamání a komplikace s tím spojené. Tak se vlastně stalo, že to, po čem jsem rok toužila se splnilo a já byla nešťastná. Bylo mi špatně a byla jsem jedna velká deprese. Věděla jsem, že bych se měla radovat, ale něco mi bránilo. Zlomilo se to až po prvním trimestru, kdy screening potvrdil, že čekáme zdravé miminko. Teprve pak jsem se trochu zklidnila a začala se radovat. A teď už mi chybí jen dva týdny do termínu a můj sen se stane skutečností  :)  tak ti chci jen říct, nevzdávej to, když jsi otěhotněla jednou, otěhotníš i podruhé, chce to fakt jen čas a pozornost věnovat něčemu jinému. Promysli si, co by jsi chěla a co se s dítětem bude realizovat jen těžko. Začni se učit na něco hrát, cestuj, dělej cokoliv, co chceš a užívej si toho, že máš volnost a nic tě nesvazuje. Úplně vypusť plodné dny, preparáty na početí apod. Miluj se s partnerem pro potěšení a ne pro dvě čárky. Až tohle dokážeš a začneš se těšit na nový život založený na volnosti, tak ti garantuji, že ti to ten malý človíček překazí a přijde sám, aniž by jsi se o to snažila :)

Autor: Marie   23.3.2013 v 00:11

Mari, krásný příběh, který má krásný konec, brečím tu jako želva. Všem maminkám po revizi přeji, aby se toho vytouženého zázraku jménem " moje dítě" dočkali. Také jsem revizi prožila a dostala druhou šanci v podobě krásného syna.

Autor: Barca0140   23.3.2013 v 08:30

Mari moc děkuji za tvůj příběh..Prožívala sem to samé..Každý měsíc co se ms opozdila sem tajně doufala že tam ty // budou,ale test vždy sněhobílý a mě většinou čekala vyvolávačka.Ms sem měla v té nejhorší formě..Někdy i 10 dní,strašně silné krvácení,veliké bolesti,většinou se závratěmi,nevolnostmi,zvracením a zvýšenými teplotami..Takže sem vždycky brečela že ms nedošla a když už došla brečela sem v posteli bolestí a zoufalstvím,jestli si tohle všechno vážně zasloužím po tom všem..Pamatuju si že hodně těžký bylo to znamování ostatním..Už když sem byla těhu snažila sem se to alespoň do 20tt ututlat než bude alespoň malá jistota že vše dopadne jak má,ale tchýně si otevřela pusu že bude babička a pak vše vysvětlování bylo na mě..Takže sem zezačátku i několikrát za den potkala někoho,kdo se mě zeptal jak se nám s miminkem daří a já se úplně sesypala..Asi 14dní po revizi k nám přišla dobrá známá s miminkem na ruce a s tím že porodila..Byla to pro mě šílená rána..14dní potom co jsem přišla o svého broučka,stála mezi dveřmi ona a popisovala porod a jak to bylo úžasné držet tu berušku poprvé v náručí..Nicméně nejhorší bylo asi to že moje dobrá kamarádka měla termín 2,5 měsíce po mé revizi..Nejdřív sem se s ní nemohla ani scházet,bylo mi šíleně při pohledu na její veliké,kulaté bříško..Pokaždé sem brečela a říkala si proč zrovna my..Nakonec sem to byla já,která ji po porodu držela za ruku a chovala její malej zázrak se slzama v očích..Doma sem se úplně sesypala že by jsme za 3 měsíce měli taky takového broučka..Takže se to všechno tak sešlo že sem měla vážně hluboký deprese a přítel chtěl abych vyhledala odbornou pomoc..Byla sem jak tělo bez duše a čím víc se blížili Vánoce a snimi termín porodu bla sem na tom hůř..Před každým kočárkem a těhulí sem klopila zrak se slzami k zemi..Ti co si mysleli že svými slovy utěší,ještě víc ubližovali...Nejvíc boleli takové ty věty typu:Však jste mladí,ještě máte pokusů nebo Prostě se stalo,tak to tak asi mělo být..Jenže jak přišla zima hodně mě to uzavřelo,jelikož sem přestala chodit ven a byla sem jak tělo bez duše..TP jsme měli na Štědrý den..Po novém roce se našěstí vše obrátilo k lepšímu a já se konečně začala dávat dokupy...Začala sem se věnovat škole na 110%,napsala sem seminárku o životních hodnotách a vyhrála sem třídní i školní kolo a pár dní zpět sem jela reprezentovat školu a příští měsíc jedu ještě na psychologické dny,dodělala sem si všechny resty z prvního pololetí kdy sem byla mimo a na praxi v nemocnici si mě všichni pochvalují a i mě se tam moc líbí..Chvilku sem pletla náramky,ale to mě moc nebavilo tak sem se chtěla dát na háčkování,ale pořád se k tomu nemůžu nějak dokopat,takže nejspíš zase začnu malovat a fotit..Hlavně až se udělá teplo tak nakoupím skicáky,desky a vyrazim do přírody..Celkově ta zima byla dost pasivní,prootže i když bydlíme kousek pod Ještědem tak já ani přítel lyže ani běžky nemáme,takže zima je pro nás taková nijaká..Doufám že už se konečně ukáže jarní počasí a my budeme moct jezdit na výlety a chodit na procházky..Ještě chodíme fotit k jednomu fotografovi s přítelem a zrovna v pondělí nás čeká další focení,tak to je taky docela příjemné odreagování,ale nejvíc mám ráda takové ty letní výlety jen pod stan,na skály,někam k přehradě..Žádné přípravky na podporu už neberu,jenom listovku,kterou mi doporučil i sám dr.užívat i teď před těhu a od minulého měsíce co nemám hormony a nemusim sledovat cyklus už nesleduji ani plodné dny..:) Ale i když mám z příštího těhotenství strach,tak se na ty // strašně moc těším :)

Marie děkuji..:)

Autor: Janula   24.3.2013 v 21:25

Já jsem potratila v 5tt a už jsem musela jít na revizi, kterou mi ještě udělali špatně, takže jsem na ní musela jít znova. Strašně jsem pak krvácela, ale doktoři mi řekli, že po revizi se otěhotní lépe. Já čekala rok. Po nějakém čase jsem byla u léčiteky a ta mi dala homeopatika. Myslela jsem, že psychiku mám v pohodě, ale každá další peioda mě stejně rozhodila. Pak jsem měla jiné starosti s kobylou a partnerem a na dítě jsem úplně zapomněla. A jsem v 7 měsíci. Ale trvalo mi to rok

Autor: Barca0140   30.3.2013 v 09:33

AHoj holky...Tak jsem včera nečekaně taky objevila své // a jsem moc šťastná...Netušila jsem že když budu zakládat tuto diskuzi už budu vlastně těhu...

Autor: Alena   25.9.2013 v 13:49

Ahoj holky, přecetla jsem si Vaší diskuzi a musím se přidat. Nejdřív teda chci pogratulovat Barče, že už se dočkala :-)

Já jsem v září 2012 vysadila prášky po 15 letech a říkala jsem si, že se to jen tak nepovede. V lednu jsem ale zjistila, že jsem těhotná a jsem v 6 tt. Bohužel v 9tt jsem byla na kontrole u doktora a nebylo to v pořádku, nebyla srdeční odezva. V únoru 2013 jsem šla na zákrok, všechno proběhlo v pořádku, jen jsem měla stále zvednutý těhotenská hormon a to až do června, kdy jsem dostala první menstruaci. Pak týden na to se objevilo dvoudenní krvácení, za týden zase. Můj doktor bohužel měl dovolenou, šla jsem tedy vedle do ordinace. Tam mi doktorka řekla, že mi praskla cysta a dala mi nějaké prášky na 10 dní, při kterých se nesmí otěhotnět. Po 5 dnech co jsem je dobrala přišla menstruace a vše se zdálo v pořádku. Chvíli na to jsme měli svatbu, ale dva dny před ní jsem si nahmatala bulku v prsu, takže zase doktor, mama centrum. Tam mi naštěstí řekli, že je to další cysta a odsáli ji. Potom byla svatba a dovolená a já si říkal, super, už půjde vše jako po másle. Bohužel od té doby, jakmile mi začnou plodné dny, bolí mě až do mestruace prsa a je mi na zvracení, takže asi chápete, že jsem si už udělala několik testů a každé tři měsíce přišlo zklamání. Nakonec jsem si minulý týden došla k doktorovi, který mi dal dvoje prášky na přírodní bázi a mělo by to být na vnitřní floru, abych se dala do kupy. Je pravda, že od té doby mi špatně není, ale prsa bolí. On teda říkal, že to chce delší léčbu a užívání a nebude to hned. Hrozné na tom je, že mě to nutí se soustředit, že už jsem třeba zase těhu a proto to asi nejde. Jsem z toho hrozně otrávená, mám náladu pod psa a nevím, jak si s tím moc poradit. Snažím se, ale někdy to opravdu nejde. Doufám, že se mi nějak podaří od toho odprostit a taky se mi už poštěstí, protože je mi 30 a všichni kolem mají děti a nebo čekají a je to opravdu stresující. Držte mi palce, prosím, díky, A. :-)

Autor: petruska   21.11.2013 v 23:12

Alco,co je u Tebe noveho?

Autor: petruska   21.11.2013 v 23:13

Barco,kdy mas termin?

Autor: Petůnka   22.11.2013 v 09:39

Aleno, držím palce a soucítím s tebou. Já sice neměla až takové problémy, ale také jsem vysadila HA po takřka 15ti letech, po třech měsících jsem otěhotněla - vymodlené těhotenství, jenže v 8 tt zamlklé těhu a revize. Byla jsem totálně v pr..., hlavně když jsem musela být na pokoji s holkama, které šly na potrat dobrovolně  Teď už jsou to tři měsíce od revize, znovu se snažíme, ale bojím se, že to nepřijde. Po té revizi jsem totiž strašně upnutá na představu těhotenství. Ráno už vstávám s tím, že už bych chtěla mimi, trpím, když vidím kočárky a těhotné kamarádky, bohužel se někdy i přistihnu jak si říkám, že jestli se zas dozvím, že některá má kámoška otěhotněla, tak jí snad uškrtim  Příští rok mi bude třicet a to také na mé psychice moc nepřidá