Rodičovská + těhotenství - deprese a únava
Autor: Simka 5.2.2015 v 22:29
Ahoj, mám 5 letou a 2 letou dcerku, bydlím ve městě a přesto jsem skoro pořád s holkama sama. Jsem přistěhovalec, sice jsem tu chodila do práce, ale s bývalýma kolegama se nescházím, co jsem si našla kamarádky, tak jsou už v práci a nebo naplánovat a sejít se je s dvouma dětma skoro nemožné. Buď marodí některá z dcerek mě, nebo pro změnu některé z dětí kámošek a tak je to pořád dokola. Jsem vděčná, že mám dobrou tchýni a navštěvuje nás často i kolikrát přespí, ikdyž bydlí na druhém konci města. Mojí mámě nestojím skoro ani za zavolání natož za návštěvu, má moje dvě ségry a jedné z nich kluky. tak nás nepotřebuje. Koníčky žádné nemám, jezdila jsem na koních, což je časově i dost finančně náročnější, takže to taky nehrozí. Při druhém těhu nevolnosti, k tomu jsem měla od začátku léky na udržování po kterých mi bylo neskutečně špatně. Nikdy nekončící únava a nemožnost si skoro odpočinout, no znáte to všechny. Při obou těhu jsem měla těhu cukrovku a to je něco na psychiku, neustálé zkoumání potravin zda je to vhodné, měření cukru v krvi, až jsem u toho kolikrát brečela, jak jsem měla prsty rozpíchané. Nemoc si vzít nic na co by měl člověk chuť. Takže zlatej internet, vypsat se na chatu a nabrat tak sílu na další šichtu. :-) Držím pěsti.
Autor: shely 6.2.2015 v 13:17
ahoj holky, teda když to tak čtu....tak to jsem na tom ještě dobře...až se kapku stydím, že si stěžuju...Musim se teda ještě přiznat, že když jde malá spát, jdu si taky aspoň na půl hoďky lehnout a pak je líp...A co se počtu dětiček týká...Respekt fakt všem, protože dvojčata, nebo tři děti, nebo i jen jedno navíc....jste dobrý...fakt smekám...My teda kromě dcerky máme ještě (labradorka, rok-je to blázen-skáče, kouše...malá je venku věčně bez rukavic a jídla-je to ďábel...prý se ve dvou letech sklidní)+kočky...to je ale též spíš venkovní záležitost, ale starosti s nima taky trošku jsou
Autor: katka 6.2.2015 v 19:38
Ahoj taky smekám před všema, co zvládají více dětí... Jinak shely mám doma taky psa na pérko je to dnes 3 letý německý ovčák a blázen na míčky a aportování... nosí všechno a pořád a neustále má prosebný výraz, abys mu něco hodila a on to mohl přinést zpátky. Jako malý, tak skákal, ale to jsem ho odnaučila právě kvůli malým dětem, co k nám chodily na návštěvu, aby je neporazil, přece jen má 40kg. jinak mám kocoura z útulku a to je neskutečný mazel, co mi každou noc spí na nohou v posteli. Měla jsem i 2 kočičky, ale jedna se mi ztratila po roce v létě a už se nevrátila a druhou mi v září přejelo před naším domem auto
máme tu hlavní silnici... chtěla jsem další, ale vzhledem k těhotenství, jsem si řekla, že počkám a další kočičák bude až někdy v létě... on se nějaký na zachránění od nezodpovědných lidí nebo z útulku vždycky najde
nevím, jak labrador, ale ten náš blázínek se stále nezklidnil... je pořád stejný... Ale musím uznat, že už v půl roce uměl všechny základní povely (sedni, lehni, zustaň, ke mně, pac, místo)) i na posuňky a na dálku, tak je ted skvěle ovladatelný a poslechne na slovo. Akorát, jak tu mám všude pole a les, tak jsem podcenila chození na vodítku a tak na něm tahá, pokud ho neokřiknu, aby šel u nohy... mám pocit, že když má vodítko, tak poslouchá míň než bez něj. Když jsme na volno, tak stačí jedno slovo polohlasem a hned poslechne.
Ty máš s malou určitě docela záhul a já ti moc držím pěsti.
Autor: shely 8.2.2015 v 15:43
Káťo naše labradorka je spíš ak trošku manžela pes. Já jí nechtěla právě kvůli mimču a moje obavy se dost potvrdily. Já jsem moc měkká a ona to asi cítí...Manžela poslouchá na slovo, mě na zavolání jo, ale jinak sejí můžu snažit dupat na packy, aby na mě neskákala a všemožnbě se snažit, aby nekousala, ale je to marný. Přitom manželovi to nedělá Když nenastříkám věnec na dveře proti okusu, tak mi ho roztrhá, prádlo si nemůžu dát na zahradu na sušák...nesmím nikde nic zapomenout ani v kočárku...jeden kočárek už padnul...je to lump... No a kočky....ta jedna je jednooký přivandrovalec, která mi chrupe na dece na balkoně a v noci chodí ke psovi do boudy, ikdyž se jinak řežou...a ta druhá...tu už máme 3 roky (taky bydlíme u silnice a dost jsem se právě bála, aby mi jí nepřejeli) a je to mazlík...akorát..ona byla zvyklá všude venku s náma chodit za kočárkem, doma byla hodná, vzorná...a od doby, co máme psa(ta se s ním silně nesnese) je pořád doma v chodbičce...do jiných místností už nesmí, protože nám začala všude čůrat- opět- od odby, co máme psa
a taky se naučila bubnovat na okno...když spí venku, přijde v noci bubnovat...když jí nechám na noc v chodbě, dělá bordel tam...takže mě občas z té naší fauny silně hrabe.... S tím už asi ale nic neudělám
ale musím říct, že té kočce i dost děkuju, že to umělka -dcera- tenkrát dopadla.. Po umělku mi ležela pořád na břiše a na nohách a předla a mě to dost uklidňovalo a psychicky pomáhalo, protože to čekání, jak to dopadne bylo nekonečný...
Autor: katka 13.2.2015 v 08:19
No to máš veselo
, myslím, že se labradorka spraví, ale budeš jí muset trochu ukázat, že jsi taky ve směčce nad ní... Má pocit, že pán je jen manžel. labradoři jsou vesměs hodná a přítulná zvířata, ale jako každý pes chce výcvik.... odměna/trest... Zkus nosit po kapsách psí dobroty... piškoty nebo masíčko či něco jiného, co má ráda a když tě poslechne nebo udělá něco, co se ti líbí, hned chval... hodná a dej pamlsek... za chvíli začne docela obstojně poslouchat...u Bena když jsem viděla, že chce skákat, tak důrazně NE a nastrčila jsem mu nohu a skopla ho dolů nohou nebo kolenem, drsné, ale účiné, když přišel a neskákal a jen se otřel o nohy pochvala hodný pejsek a piškot nebo míček, protože miluje aportování. když byl vlčák puberťák, tak s těžkým srdcem, ale musela jsem ho párkrát vzít oběma rukama za krkem, povalit na zem, přilehnout, vycenit zuby a zavrčet NE... pochopil, co nesmí velmi rychle. Jinak co se týká kousání, Ben kousal jen jako malé štěně a když to zabolelo, tak jsem hodně zakřičela a on se lekl... taky jsem ho jednou prostě do packy kousla taky na oplátku a už mě nikdy nekousl, ani kohokoliv jiného a když mu ted někdo dá ruku do tlamy tak si nechá sahat na zuby, tahat jazyk a snaží se jen tu ruku vplivnout. Taky mám pocit z toho, co píšeš, povalení kočárku, okusování.. že chce získat labradorka pozornost a prostě si hrát... pokud je síla, zkusit její hračky... házet míčky, najít kus provazu nebo přetahovadlo a hrát si s ní, at si zdemoluje míč nebo přetahovadlo... ale to jsou jen takové malé rady, co můžeš na psíka zkusit, aby se to vylepšilo. Taky zabírají hodně dlouhé procházky, kde se pes vyběhá... u našeho je optimální tak 10 až 15 km... pak spí jak zabitý
Beru ho ke kolu, když to jde, nebo každý den hodina až hodina a půl venku na poli a házím nebo tenisovou raketou pinkám míčky a on aportuje... je vyběhaný a unavený
Jinak kočka ti doma začala čůrat, protože si značkuje teritorium právě proti psovi... je dominantní a ukazuje, co je její... nevím, jestli ji máš kastrovanou, to by mohlo pomoct. U mamky to taky dělala jedna ze dvou koček, zvlášť když třeba odjeli na den pryč. Jinak právě proto, že ji necháš venku, tak bubnuje na okno... snaží se dostat dovnitř a nejradči by zas k tobě... nevím, co poradit... zkusit vykastrovat a taky jí dát možnost, aby právě mohla být u tebe na klíně a mazlit, aby nežárlila...když ji máš pod dohledem. Se zvířátky je to těžké jako s lidmi, každé má své potřeby a povahu a hlavně má pocit, že panička a páník jsou jen jejich.... U nás taky zvířata na sebe žárlí... když mám doma psa, přijde kocour a hned ke mě na klin, nebo do postele, když je doma kocour a přijde pes, tak ho nezapomene "náhodou" čumákem schodit ze židle nebo o něj zakopnout ve dveřích.... naštěstí mám dvě ruce.. tak nakonec skončí oba u mě v posteli, kdy hladím jednou rukou kocoura a druhou psa
... jsem zvědavá jak to bude s miminkem... termín mám v úterý, ale pořád mám pocit, že se nic neděje...
Autor: shely 13.2.2015 v 11:30
Děkuji za vyčerpávající info s výcvikem Já když jsem si domů pak z porodnice přivezla dceru, kočka se mnou nejdřív nechtěla "mluvit", protože jsem ty 4 dny nebyla doma a manžela do té doby moc nemusela a najednou se od něj nehnula...až jsem to obrečela (hormony po porodu), ale pak si zase zvykla, že je spíš moje
Vykastrovaná je, škoda že se s tím psem nesnese..
Neboj Katko, ono si mimčo samo řekne, kdy chce na svět : ) To má každý jiné... Dcerka ta chtěla 8 dní před porodem...a stejně šla nakonec císařem, ale to bylo kvůli cystě, co se mi udělala...takže vlastně klasický porod jsem nezažila.... Držíme palce!!!! Neboj, dáš to....!!!!!
Autor: katka 13.2.2015 v 20:33
Já vím, že to nějak dám Ven nějak musí
a to že si dává na čas mě moc nevadí. přibrala jsem jen 10 kg na bříšku a tak se v pohodě ohýbám a nic mi v pohybu nevadí, jen víc odpočívám... takže si užívám, že nemusím po 12 letech každé ráno v 6 do práce a vyspávám... s malým to už asi nepůjde, tak si to ted chci užít dokud můžu... jen občas na mě padnou různé nálady, ale to je asi normální... zítra jedu na kontrolu do porodnice, mám se stavit přetočit monitor...
Autor: janda 22.7.2016 v 10:38
Ja jsem trpela spis depresi az po materske nemohla jsem najit praci a celkove jsem mela naladu na prd..pomohly mi az kapky co jsem si koupila
Autor: Laura 14.10.2016 v 09:20
Ahoj, poradila bych se s gynekologem a začala užívat magnesium. Obsahuje hořčík, při jeho nedostatku se právě objevují únavy, deprese, křeče, taky vám může být zima a podobně. Mě to hodně pomohlo. Akorát bych se spolehla na magnesium v přírodní formě jako je třeba toto http://hlavnezdrave.cz/obchod/horcik-chlorid-horecnaty-100g/ než ty chemické bobule, které stojí i víc peněz.
Nový příspěvek
Nově založená témata v diskuzi
Dovolená
Poslední příspěvek: 9.1.2025 v 18:37
HCG 14 dní po ovulaci
Poslední příspěvek: 5.1.2025 v 13:36
První IVF
Poslední příspěvek: 3.9.2024 v 11:53