Ahoj Májo, umím si Robíka představit, Zuzanka byla úplně stejná, asi v roce a půl jsem vyzkoušela nějaké cvičení v mateřském centru, ale nešlo to, protože si dělala co chtěla. Nejlepší bylo, že jí se to líbilo, tam mezi těma cvičícíma dětma běhat jen tak, takže brečela, když jsem ji táhla pryč :) Takže jsem s ní chodila jenom do herny, tam byla spokojená taky. A neposlouchá mě a taky se mi směje, nějak na ni nefungují ani pochvaly, ani pokárání. Když už provádí něco, co opravdu nesmí, třeba naposledy pořád lezla na stůl v kuchyni, stála tam a smála se tomu, jak se rozčiluju, tak ji vždycky pevně chytím do náruče a nepustím ji, dokud se nedomluvíme, že už to nebude dělat.
A teď třeba mám velký problém s tím, že začala spát odpoledne ve školce (předtím už dlouho přes den nespala) a večer je pak úplně čerstvá a chodí spát nejdřív v 10 a dřív ji prostě do postele nedostanu, nepřipadá vůbec do úvahy, že by tam ležela jen tak, strašně se nudí a utíká. Takže teď máme klidné večery jenom o víkendu, kdy nespí přes den. Dost to narušuje i to početí, to se přiznám :)
Koukla jsem na webu na to Tajemství. Jestli tomu dobře rozumím, tak ta kniha říká, že když si něco hodně přeješ, tak se ti to splní. A když se ti to nesplní, tak je to tím, že jsi měla pochybnosti a nevěřila jsi té myšlence dostatečně. Není to takové náboženské?