Autor: Marianna   20.11.2012 v 12:46

Tak to drzim palce at sem brzo vratis jiz pouze s pozitivnima zpravama ....:)

Autor: Eva (TP +-16. 2., tým MIMINKO)   20.11.2012 v 12:50

Marti, a co vlastně hodláš partnerovi říct jako důvod interrupce?

Já bych se sice takto po svých zkušenostech nerozhodla (mimochodem, interrupci jsem sama prodělala před téměř 5 lety kvůli tomu, abych mohla dostat co nejagresivnější chemoterapii a měla větší šanci žít dál a zůstat tu pro své tehdy maličké dítě; a dodnes, když si na to vzpomenu, mě přepadá smutek a směska zvláštních pocitů), nicméně taky razím názor, že rozhodnout se (pro cokoli) musí člověk sám podle nejlepšího vědomí a svědomí. Pro mě to obvykle znamená, že dlouho předlouho vedu vnitřní boje, ale jakmile si to v sobě vyřeším a rozhodnutí učiním, nelituju. Mám to v sobě tak nastavené. Přesto jsem dvou věcí v životě litovala, jednou z nich byla výše uvedená interrupce, ale na toto rozhodnutí jsem měla bohužel jen jeden jediný den, tehdy sama doma s půlročním dítětem, partner v zámoří a nade mnou Damoklův meč... Nebyl čas hledat na internetu, studovat v knihovnách, zohlednit všechny možnosti.

Proto věřím, že jestliže času jsi měla relativně dost, a pokud se rozhodneš, jak ti srdce a rozum kážou, snad litovat nebudeš...

Autor: desideria   20.11.2012 v 15:58

[233820] Martino, a co když šťastná nebudeš? Počítáš i s tím, že ten pocit štěstí se Ti vrátit nemusí? Není to automatika "být šťastná". Právě tahle Tvoje představa je co mě nejvíc zaráží. 

Autor: Martina   20.11.2012 v 18:44

Proč si myslíš, že by se mi neměl vrátit pocit štěstí? Když se vše povede a po čase se opět zadaří, tak věřím, že budu šťastná. Ano v tuto chvíli to je pro mě strašně těžké, ale jak psala Eva. Mám to podobně, hodně dlouho nad věcma přemýšlím, beru pro a proti a většinou vždy mé rozhodnutí bylo to správné. Hlavně tohle rozhodnutí nevzniklo z hlavy, ale ze srdce, protože opravdu to trpělo nejvíc... čekala jsem i nějaké špatné reakce na mé rozhodnutí, ale dnes jsem si uvědomila, že do této situace se může dostat i více žen a bohužel se i dostaly a mnohé z nich to řešily stejně... a znám naštěstí i dobré příběhy, kdy ženy šly na interupci a pak znovu otěhotněly a teď jsou šťastné, opravdu se rozhodovaly v nelehké životní situaci, ale věřily, že je to to nejlepší, tak jako tomu věřím teď já. 

Autor: desideria   20.11.2012 v 21:07

Martino, nárokuješ si pocit štěstí po tom, co uděláš to či ono. Ale takhle to v životě nefunguje. Nikdy to co se stalo, se nedá odestát. Nevíš jak budeš skutečně reagovat na potrat, ani co tě dál čeká. Jak to dopadne v manželství, nedělám si iluze, že by to bylo  tak jednoduché, že Ti manžel uvěří nějakou vymyšlenou historku. Není automatický, že když dítě nebude, nebude ani žádná starost .. 

Rozhodla jsi se, máš na to právo, je to Tvůj život, a určitě nevyužíváš tohoto nástroje jako jiné ženy místo antikoncepce. Ale pocit štěstí Ti to vrátit nemusí. Neříkám že třeba nevrátí, ale nemusí. Počítáš s tím? 

Mluvíš-li o srdci, tak v něm vidíš jenom sebe, ale nevidíš v něm tvoje dítě. 

Autor: Marie   20.11.2012 v 22:10

Martino, je to opravdu naposled, co píšu. Myslíš si, že se ho zbavíš, uleví se ti a budeš šťastná. Celé to štěstí založíš hned od počátku na lži. Nebo snad řekneš manželovi pravdu? Když mu řekneš, že musíš jít na revizi třeba z důvodu,že je mrtvé,  bude tě litovat a bude ho trápit, že jsi nešťastná, že ti dítě umřelo. A ty budeš vědět, že ne, že v okamžiku revize bylo živé.Nezávidím ti. Možná mě teď odsuzuješ za to, co jsem ti napsala, ale na tuto diskusi jsi nezvolila asi ty právě objektivní stránky. Tady jsou buď šťastné maminky, ať budoucí nebo ty, které už se svého pokladu a štěstíčka dočkaly a nebo ty, které by za // a tento malý zázrak daly všechno na světě. Uvědom si, že zabíjíš kus sama sebe. Už jenom tím, že jsi založila tuto diskusi a nešla na potrat hned, tak je vidět, že nejsi z ledu. A proto mám obavy, že ty se z toho hned tak neotřeseš.

Autor: Terka   20.11.2012 v 23:49

Tak zkusím ještě jednou,opravdu věříš že ted když si oznámila manželovi a rodině že čekáš miminko a všichni se na něj teší,tak dokážeš vymyslet neco tak verohodneho ze ti na to nekdo skočí? zabiješ své dítě,ublížíš sobě a ublížíš celé tvé rodine,budes lhát manželovi že neco nebylo v porádku,budes lhat sobe ze je to takhle lepsi a budes se kazdou chvili trapit tim zda pokud váš vztah prezije tuhle ranu, to nekdy nepraskne a ja ti muzu z vlastniho hlediska rici ze bych se bala ze praskne prece jen budes mit navzdy vsude napsano ze jsi byla na potratu kdekoliv budes budou se te vyptavat z jakeho duvodu si potratila a zarucuju ti ze pokud te muz miluje bude na spoustu vysetreni jak u dr tak v porodinici chodit s tebou,pokud reknes ze mimco bylo nemocne bude se tvuj muz pidit po tom co mu bylo a jak tomu predchazet cili bude chtit podstupovat vysetreni ptat se doktoru zaruci ti nekdo ze na to neprijde? a co pak az zjisti ze jsi zabila vase dite ze sve vule,pujdes s pravdou ven? nechci si ani domyslet co by pak nasledovalo,udivuje me ze jsi ochotna risknout tohle vse a znicit zivot jak sobe tak tvemu muzi misto toho aby kdyz uz si nejsi jista ditetem, jsi alespon o vsem rekla manzelovi a spolecne to vyresili,nezlob se na me ale pokud je vas vztah silny a opravdu se tolik milujete zvladne spis toto nez to co bude nasledovat az to jednou praskne.Nezlob se na me ale zít celý zbytek života ve lži nebude nic moc pro nikoho z vás.

Autor: Terka   20.11.2012 v 23:53

Uvedom si že tím že jsi mu to oznámila už v tom nejsi sama i on už má právo na to rozhodovat o životě dítěte které nosiš at už je kohokoliv,je to tvůj muž a to co chceš udělat je přinejmenším sobecké vůči němu nemluvě o tom kdo v tobě žije!!!

Autor: desideria   21.11.2012 v 14:05

Internet je zrádný medium. Tohle téma jsem našla během pár vteřin na 5 serverech. To už by byla strašně velká náhoda, aby nikdo z okolí se nedopátral, co a jak, a jak říká zkušenost, náhoda je sviňa. Vždycky se na všechno příjde, slovy klasika, u nás se všechno vykecá, natož když se jde takhle veřejně s kůží na trh.