Autor: kesi   19.11.2012 v 21:50

Marti, kdybys chtěla tady je můj email pro tebe: debbieplus@seznam.cz

Autor: Martina   19.11.2012 v 21:53

Kesi: psychologa jsem navštívila hned. Takže i toto mám za sebou a bohužel výsledky žádné nebyly, asi proto, že to je opravdu hodně bolestivé rozhodnutí a nikdo mi s ním neporadí... jak už jsem psala, spoléhala jsem na nějaké znamení to přišlo a to mě utvrdilo v tom, co musím udělat. I před tím, než jsem se takto rozhodla jsem četla příběhy maminek co o své děti přišly nedobrovolně a jak se znovu snažily o miminka... bylo to těžké, ale říkám si, to samé co jsi napsala... radši teď dítě, ke kterému necítím ždánou lásku dám pryč než aby pak trpělo celý svůj život :( 

Autor: desideria   19.11.2012 v 21:58

Marti, drž se. Napiš mi, třeba soukromý vzkaz, kdyby jsi si chtěla promluvit. 

19.11.2012 v 22:01

Marti, ale nejde jen o dítě, ale i o Tebe... to dítě tady je, a i když ho potratíš, tak na určité psychické úrovni tady bude už napořád. A Ty se s tím budeš muset srovnat. Tady jde opravdu hlavně o Tebe, a o to, jak to psychicky poneseš, a to dopředu nikdy nevíš. Tohle je obrovský zásah - taky do Tvé psychiky.

Asi Ti to teď přijde lepší - na jedné straně dítě, o kterém si myslíš, že bys ho nemilovala a zkazila mu život. Na druhé straně potrat a doživotní pocit, že tady mohlo být, teď by mu bylo tolik a tolik let... a až budeš mít dítě, které si necháš, už to nebude první dítě, bude Ti připomínat to co se nenarodilo.... Neříkám, že to nezvládneš, jen si uvědom, že potrat nemusí být psychicky lehčí, než si dítě nechat.

Neber to tak, že jsem proti Tobě, ale je dobré vidět obě stránky. Tak držím palce

Autor: Lenka   19.11.2012 v 22:02

Marti přeji ti hodně síly a štěstí. Holt život není jednoduchý...

Autor: kesi   19.11.2012 v 22:07

Marti, většinou jedna návštěva psychologa nic neřeší a není to spasitelné. Bude to pro tebe dlouhá cesta a ty sis určila tu prioritu, takhle je to pro tebe správné. Opravdu ti přeji mnoho sil. Myslím si, že čas rány zahojí, když ne všechny tak z určité části určitě. Hlavně bys měla mít nějakou kamarádku, která tě nebude soudit, ale které o tom budeš moct říct a která bude s tebou po celou tu dobu této peripetie.

Autor: Martina   19.11.2012 v 22:07

Moc Vám všem děkuju... Je to asi strašné co teď řeknu: Vím, že budu psychicky na dně, procházím si tím už 14 dní, ale někde hluboko v duši vím, že jednou budu šťastná a tohle přebolí, cítím to tak... jen teď mám strach z reakce doktorů, prý se na maminky co chtějí sami přerušit těhotenství moc hezky nekoukají, asi ani nepochopí můj příběh, takže budu ta nenáviděná, ale s tím musím také počítat... 

Autor: Martina   19.11.2012 v 22:09

Bohužel kamarádku žádnou nemám, kvůli mému častému stěhování za prací, ale v jedné osobě mám oporu, prošla si před hodně lety něčím podobným a chápe mě a nesoudí... samozřejmě má o mě strach, aby se pak další dítko povedlo, ale ja budu věřit, že ano a třeba jednou sem budu psát optimistické komentáře, moc bych si to přála... 

Autor: kesi   19.11.2012 v 22:14

Marti, vyprdni se na doktory a jejich pohledy a taky na všechny kolem. Nikdy nikdo neví, do jaké situace se dostane. Trápení k tomu bude patřit, ale ty by ses s tím mordovala tak, že by tě to asi udolalo, kdyby ses rozhodla jinak, takle mi to připadá od začátku co to tu čtu. A uvidíš, že to opravdu jednou přebolí. Všechno blbý jednou přebolí, všechno záleží na tom, jak to budeš brát.