Autor: Martina   19.11.2012 v 21:00

Strašně se bojím možných následků, pročítala jsem si různé diskuze, jak na tom jsou maminky po potratu či ženy, které interupci podstoupily dobrovolně. Svým způsobem, sice jsem se rozhodla pro interupci, takže dobrovolné přerušení, ale vlastně je to pro mě strašně těžký... Nad tím prenatálním jsem přemýšlela, ale ten se dělá až od ukončeného 10. týdne. Teď jsem podle poslední menstruace 8+2 něbo tak nějak podle UZ 7+6.... říkám si, že čím dřív tím "líp" a třeba tím dřív se nám podaří miminko s manželem. Vím, že miniinterupci už mi asi neudělají, takže to bude o to větší riziko, ale.... já už chci zase zažít pocit klidu :( už nechci hlavně nikomu ubližovat, vím, že tohle miminko dám pryč, ale já bych mu celých 9 měsíců ubližovala tím, že nejsem šťastná, že nemám radost z něho a to nechci... :( 

Autor: Martina   19.11.2012 v 21:04

Tak dokonce ty testy se dělají až od ukončeného 11. týdne a 12.týdne... :(

Autor: renča.k   19.11.2012 v 21:09

škoda jen, že to dítě, které nosíš, nemá právo na názor...nerozhoduje o tom, jestli ho někdo nechá žít, nebo nenechá...

abych ti řekla pravdu, je mi do breku...doufala jsem, že ti to svědomí nedá...že na to nebudeš mít srdce, ublížit takovýmu tvorečkovi, který o ničem neví...který cítí jen svojí maminku a netuší, co s ním chceš udělat...desideira, omlouvám se za zkomolení nicku, už si to nepamatuji přesně...ale určitě víš o koho tu jde, psala tu dost...a psala tu tak, že by podle mě to jiný líp nenapsal...když nic jiného, je to TVOJE dítě...věřila jsem, že ti její písmenka pomůžou najít to pozitivum...nepřeju ti samozřejmě nic špatného, ale až jednou budeš litovat toho, co jsi udělala, tak už bude fakt pozdě...

pohlad za mě ten poklad co nosíš v bříšku a

Autor: renča.k   19.11.2012 v 21:11

a vyřiď mu, že mu přeju at se mu podaří v dalším životě narodit se do podmínek, kde bude milované a chtěné...

je mi fakt do breku...

Autor: Marianna   19.11.2012 v 21:19

[233524] Marti a co reknes manzelovi a rodine kdyz o tom uz vedi? ze ses rozhodla pro potrat?  Zvaz to jeste ta pravdepodobnost je tak miziva....

Autor: Marie   19.11.2012 v 21:28

Věřila jsem tomu, že se rozhodneš pro život. Rozhodla jsi se pro SMRT. Naivně si myslíš, že zabiješ a budeš štastná? Stejně to nemáš šanci před manželem utajit. Až se to dozví, tak tě asi bude šíleně milovat. Udělala jsi blbost, ale mohla jsi ji odčinit, tím, že poneseš následky, ať už jsou jakékoli. Rozhodla jsi se tak, jak jsi se rozhodla. Snad se ten andělíček narodí někomu, pro koho bude štěstím a ne neštěstím.

Autor: Martina   19.11.2012 v 21:29

celou dobu jsem si přála, aby přišlo nějaké znamení... a ono přišlo, ale bohužel nebylo pozitivní... Dnes jsem dlouhou dobu hovořila s doktorem, který opravdu netušil proč se vyptávám na takové věci a opravdu mi potvrdil, že když se 2 UZ sešly v jednom termínu v rozmezí týdne a v tak brzkém stádiu těhotenství, tak ta pravděpodobnost početí dle výsledků z UZ je téměř přesná... nechci tady mluvit o tom, co řeknu doma či neřeknu... jen jsem tuto diskuzi chtěla ukončit s tím, že řeknu, jak jsem se rozhodla... beru na vědomí všechny možná rizika, ale věřím, že vše dobře dopadne, protože tohle jsem prostě nechtěla a myslím, že za život jsem neudělala tolik špatných věcí, jen tuto jednu :( 

Autor: kesi   19.11.2012 v 21:29

myslím, že právo o tom, jak se rozhodnout, mám zde jen Martina. Proč ji soudit, nemáme na to právo, nejsme v její situaci. A navíc si myslím, že jen ona teď opravdu ví, jak jí je a sama píše, že ani jeden den z toho dítěte neměla radost. Takže pro ty, co Martinu dávají na pranýř, když by to dítě porodila a prostě ho neměla ráda tak, jak by chtěla, bylo by tohle správné? Myslím, že by tím to dítě trpělo daleko víc, navíc by to dřív nebo později cítilo.

Martino, asi budou všichni ostatní v šoku, co teď napíšu, ale fandím ti, ať se rozhodneš v poslední chvíli jakkoli. Myslím, že to jak se cítíš, nemůžeš přenést do textu. Trápíš se od začátku, co to tady píšeš. Rozhodnutí je jen na tobě. Jedna moje ososbní zkušenost: půl roku jsem provozovala přerušovanou soulož a nikdy se nic nestalo. U tebe to tak prostě příroda chtěla, i když je to tedy abnormální pravděpodobnost.

Autor: Martina   19.11.2012 v 21:36

Kesi moc děkuji... opravdu to prostě nejde vyjádřit jak moc se trápím. Myslím, že už hodněkrát jsem tu napsala, že miminko jsem si strašně moc přála... ale prostě já bych nedokázala mít dítě člověka, kterého nemiluji, kterého vlastně ani neznám  který mi v neposlední řadě je odporný, tím jak se zachoval... ano byla to i má vina, za kterou teď opravdu trpím... Moc si přeju, aby to vše dopadlo po zdravotní stránce dobře a mohla jsem mít brzy už to vytoužené miminko... zní to asi strašně, že jednoho se vzdám a začnu pracovat na novém, mám pro někoho zde odpornou povahu, já to beru, taky se necítím dobře, ale chci žít alespoň pokud možno v relativním štěstí vedle svého muže a našich dětí...