Autor: desideria   18.11.2012 v 12:18

[232569] Marti, já Tě chápu, proto sem i píšeš, aby jsi si ulevila, a myslím, že vzkaz holek, co tady s Tebou diskutující, je jeden: nedělej kvůli jedné blbosti ještě další, o hodně větší. Výčitky svědomí jsou úplně normální, to, že to řešíš je taky normální, to bys byla fakt psychickej magor, kdyby jsi to neřešila. Promluv s doktorem, jestli by Ti nepomohly nějaké přípravky, se trochu uvolnit, dostat ty myšlenky z toho cyklu. Vidíš jenom ten jeden okruh, ale nevidíš, že z jednoho pochybení, no bože, nebyla bys první ani poslední, nikoho jsi nezavraždila, neokradla jsi slabého důchodce, a chybovat je lidské, ale z jednoho malého uklouznutí můžeš posrat celej život, a hlavně, nejen sobě. To mimino je hlavně Tvoje!!!! To je Tvoje rodina, a že teď kvůli hrabání se v tom, co bylo, nejsi schopná cítit pocit štěstí, tak zkus najít pocit zodpovědnosti. Nedej hlavně to svoje dítě! Po narození si můžeš v klidu udělat test otcovství, a budeš mít klid. 

Ve chvíli, kdy o těhotenství ví rodina, už z toho potratem stejně nevybruslíš, holka, to je znamení osudu, že má dítě narodit, a uvidíš že to bude nakonec v pořádku. Jsi objednaná k tomu psychologovi? Nebo když mu zavoláš, dá Ti doporučení na psychiatra? 

Autor: desideria   18.11.2012 v 12:22

Marti, ještě mě napadá, ty si nárokuješ pocit štěstí, že čekáš dítě s manželem a můžeš se těšit. Můžeš si to vyložit i tak, že jsi udělala chybu, a kvůli tomu Ti osud nastavil rychlou karmu: nemůžeš teď ten pocit štěstí cítit. Ale zároveň Ti dává naději: budeš štastná v budoucnu, protože se budeš moct dívat na svoje dítě. Uvidíš na něm svoje úsměvy, svoje naděje, svojí lásku, a to dítě Tě bude bezvýhradně milovat. Vždycky ty budeš pro něj ta jediná máma, která ho nikdy neopustí, nikdy nedá, za celej svět nevymění. Chlapi odcházejí, přicházejí, no život je košatej, ale tvoje mateřství a lásku toho dítěte Ti nikdo nevezme. To štěstí máš jenom odložený - s podmínkou. Tak to definitivně nepokaž ... 

Autor: Martina   18.11.2012 v 12:26

Marianna: Když jsem s manželem tak na tyhle strašné myšlenky ani nemám pomyšlení, snažím se aby on byl spokojený a šťastný, protože to on je. Dokonce mu tekly i slzy, když se to dozvěděl. Je moc šťastný, že jsem těhotná, dává na mě pozor atd. 

Terka: opravdu vím co ke svému manželovi cítím. A cítím se strašně, že jsem ho podvedla a už to nikdy neudělám. Ale myslím si, že tohle si sebou nesu už hodně dlouho. Nikdy jsem neměla skoro žádné přátelé, od dětství to byla vždy jen jedna holka a na škole už nikdo. Byla jsem obklopena jen rodinou a asi v sobě mám určitý pocit, že každému musím vyhovět, protože mám strach, že by mě pak urážel či něco takového. Asi to zní směšně, ale cítím to tak. A asi proto se stalo, to co se stalo. Prostě ten muž se mnou chtěl něco mít a já se bála ho odmítnout a pak vznikla ta něpříjemná situace. 

Autor: desideria   18.11.2012 v 12:32

[232603] Marti, píšeš to moc dobře, výstižně, kdo by Tě chtěl soudit, jsa bez viny, ať první hodí kamenem. Určitě Ti pomůže dobrý psycholog, dlouhodobější terapie. 

Manžel je skvělý chlap, a patrně ani neví, jak poučenou ženskou teď má po svém boku. 

jak jsem psala, že nyní se radujeme z očekávání potomka s milovaným manželem, a tu svojí předchozí zkušenost jsem uváděla jako svůj příběh, že i když bylo  moje tehdejší manželství v šílené krizi, a skončilo dost ošklivým rozvodem, tak jsem prvotně cítila svojí mateřskou lásku vůči tomu zárodečku, co mi rostlo v bříšku. A pořád to byla rána, a pořád to budu cítit jako velkou bolest, že mu nakonec netlouklo srdíčko. Bylo to moje dítě. 

Autor: Marianna   18.11.2012 v 12:35

Tak vidis nemysli na nic jine pouze prozivej to stesti z tehotenstvi a raduj se ze jste vsichni zdravi a uvidis ze to bude mnohem lepsi a pujde vse lip...a za par dni si na to osklive uz ani nevzpomenes....

Neni to o poctu pratel ale o tom jaci jsou... :)

Autor: Marie   18.11.2012 v 12:44

Marti, je jedno rčení. A je opravdu pravdivé. Co tě nezabije, to tě posilní. Prostě jsi udělala blbost, ale poučila jsi se. Za tvoji blbost, chybu prostě nemůže platit někdo jiný. Takže to hoď za hlavu a užívej si mateřství. Držím pěsti, ať se vše v dobré obrátí.

Autor: Romča   19.11.2012 v 17:36

Ahoj Marti,

jen jsem ti chtěla říct, že se svým strachem ohledně tatínka nejsi sama.. Já jsem se svým partnerem provozovala přerušovanou soulož (někdy i několikrát denně) a mezitím také jednou přerušovanou soulož s bývalým partnerem. Podle doktora k oplodnění došlo až 10-14 dní po styku s tím bývalým, ale přesto si myslím, že se to nedá počítat na dny.. Navíc u mě, která po vysazení antikoncepce  nedostala 3 měsíce menstruaci (a pak až po vyvolání se slovy lékaře, že mám syndrom polycystických ovarií a zřejmě přirozeně nikdy neotěhotním)..

Každopádně miminko je prostě partnera (on ví, že jsem měla styk s bývalým, ale myslí, že to bylo 3 týdny před oplodněním)! Zezačátku se mě pořád ptal, jestli je miminko určitě jeho a jestli si ho chci nechat,  ale po prvním ultrazvuku se uplně změnil, povídá si s bříškem a na mimi se moc těší. Myslím, že to vědomí, že mimčo nemusí být jeho, tam u nás obou někde je a my ho teď vytěsnili, ale že se někdy může vrátit a on (nebo o i já) to může zjišťovat..

Bojím se, že přítel by mohl patřit mezi to minumum chlapů, které dítě zavrhne poté, co zjistí, že není jeho.. Ale většina chlapů podle mě miminko miluje od prvního okamžiku a pak je to sice raní, ale skousnou to, protože ho viděli růst a vychovávali ho...

Každopádně já jsem se rozhodla, že miminko si nechám, přestože jsem dost mladá,s přítelem krátce a ještě ani nemusí být jeho.. Ale dítě ti "zůstane na vždycky", partneři/kamarádi/manželé tě vždycky mohou opustit a ty si vždycky můžeš najít nové..

Autor: Martina   19.11.2012 v 19:37

Moc Vám všem děkuji za komentáře, slova podpory... Bohužel dnes jsem byla nezávisle ještě u jednoho gyn.protože se mi objevil zřejmě zánět močového měchýře, tento doktor mi udělal UZ a bohužel se opět sešel stejný termín... Dotyčný muž s kterým miminko nechci začal trochu couvat a už si není jistý, zda do mě něco pustil či ne, když jsem mu řekla jak je to s UZ a zároveň na mě začal být dost sprostý. Takže asi víte jak jsem se rozhodla. Je to pro mě strašně těžké, ale nebyl ještě ani jeden den kdybych pociťovala štěstí z miminka a... moc mě mrzí, že spousty žen nemůžou mít miminko a já se ho takhle vzdám, ale udělala jsem chybu za kterou zaplatím a věřte že mě to bolí, ale chci mít miminko s člověkem, kterého alespoň teď miluji... protože spousta z vás se shodla, že partneři jsou nestálí, ano... možné to je, ale v tuto chvíli vím že vedle sebe mám partnera, který za to stojí. Budu si moc přát aby vše dobře dopadlo a brzy sem otěhotněla, možná, že někdo tam nahoře mě za to nebude mít rád, ale chci zažívat pocit radosti z toho, že mi roste bříško a už nechci prožívat to, co jsem prožívala... ještě jednou Vám všem moc děkuji...a omlouvám se těm, kterých se dotkne moje rozhodnutí...

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   19.11.2012 v 19:52

Ahoj Marti, máš opravdu těžkou situaci a je třeba si uvědomit, že se to může každé z nás, prostě někdy to život takto všechno zkomplikuje. Jsem proti potratům, ale myslím si, že kdybych čekala dítě s jiným partnerem než je manžela asi bych taky uvažovala, zda toto podstoupit . Vůbec ti to nezávidím a vůbec tě nechci odsuzovat a soudit. Každý někdy "ujede". A věř, že mám zkušenost, že ti co nejvíc odsuzují, jsou pak v takové situaci ani neví jak a zkusí si to na vlastní kůži. Pak pochopí, že to je opravdu těžké a pro každého. Je ironie života, že manžel by mimi chtěl a dotyčný otec jej nechce , ovšem to je život. Drž se a napiš jak to všechno nakonec dopadlo.

[233433]