Autor: Marianna   18.11.2012 v 10:45

Ahoj neda mi opet nereagovat nato vse...ale priklanim se k tomu co napsala Erika pokud je clovek opravdu ve vztahu spokojeny tak predse nedela blbosti jen proto ze se mu styska protoze partner pracovne pryc...a kdyz uz je zenska nadrzena nema po ruce toho sveho tak se snad dokaze uspokojit sama.... Hodne krat si clovek rika jak je ve vztahu spokojeny ale je to jen protoze spokojeny chce byt a ne ze tomu opravdu tak je....take jsem se tomu jednou takhle snazila uverit a nakonec to nevyslo...

Dalsi vec je jak pises jak manzela milujes...ja teda obdivuji ze se po tom vsem budes moct mu podivat do oci usmat se na nej a rikat mu jak moc je pro tebe vsechno a vsechny ty sladky reci....ja bych to treba nedokaza ...a ocividne na tom co probehlo s tim jinym nenese vinu pouze ON ...protoze to by neprestal po jednom zasunu...teda aspon me to tak prijde dle toho jak jsi to tady popisovala...a tomu ze te zalehl jo beru ale muselo z tve strany probihat nejake provokovani ci dokazovani si neceho...a to mi prijde trochu jety kdyz mas vztah ve kterem jsi tak megastastna spokojena snazite se o spolecne mimco.... No a hlavne x krat zminovano to mimco zato nemuze a pokud by nastala ta situace zeby se u interupce neco treba pokazilo a ty pak nemohla otehotnet tak je dost mozny ze to ten tvuj milovany neunese a pujde nekam jinam za tim co ty mu uz nemuzes dat...chlapi jsou nevyspitatelne bytosti a je x takovych pripadu i v mem okoli kdy duvodem rozchodu bylo to ze nemohli otehotnet.... je to tezka situace ale opravdu poradne zvaz co a jak ...aby ses pak nesezirala jeste vic a ver tomu ze az toho prdouska ucitis urcite se tesit zacnes a budes si uzivat tehotenstvi se vsim vsudy. Kdezto pokud bys sla na interupci tak tobe dejme tomu odlehne od pochybnosti...ale jak to vezme manzela kdyz uz o tom vi a tesi se....take to ten vztah muze poznacit nemuzes vedet jak to psychicky bude snaset.....a treba se i presto vse jednou stane to ze se to nejakym spusobem manzel dozvi....co se stalo a jak a proc....

Preji ti opravdu hodne sil a at se rozhodnes jakkoli tak aby jsi toho nikdy nemusela litovat. A uprimne ti to vubec nezavidim...

Autor: desideria   18.11.2012 v 10:53

[232510] Martino, prober si pojem "šťastná". Ty vážeš pocit štěstí na svého muže? Víš jak je to vratké? Přečti si diskuse na internetu žen, které muž opustil ze dne na den, bez sebemenšího varování. Muž příjde, odejde, kdykoliv Tě může opustit, zradit, jestli si myslíš, že Tobě se to stát nemůže, tak si jen lžeš do kapsi. Ale to dítě je tvoje!! To Tě nikdy neopustí! Ty tam nevidíš, že to jsou Tvoje geny, tvoje krev? Řešíš jen nějaké svoje případné selhání, jo, je to problém, když laškování s nějakým chlapem dojde tak daleko, že teď tě trápí co tě trápí, ale to už nikdy nezměníš. Jsi mladá, ber to jako poučení, že tohle se může stát. I tak mě to přivání na myšlenku, že když ty jsi byla schopná podobného jednání, a nikdy bys to do sebe neřekla, nemáš jistotu, že se podobného chování, i třeba s většími důsledky nikdy nedokáže dopustit tvůj muž. A co pak budeš dělat? Příjdeš kvůli tomu o dítě, které je na 100% Tvoje? 

To, že se Ti pak mohou objevit komplikace, taky nemůžeš vyloučit. Pak budeš lítat po doktorech, vyšetřeních, umělých oplodněních? A o to víc si vyčítat, kdybys tenkrát nešla na interupci, tak bys byla šťastnější? 

Pocit štěstí je dar, není to nárok, teď čekáš svoje dítě, to by mělo být pro Tebe maximální priorita, ne nějaký chlap. O kterého s největší pravděpodobností příjdeš, když se rozhodneš na interupci jít,  jen si představ ty argumenty: tohle dítě dám pryč, ale další si určitě nechám, budu šťastnější ... To se asi i ten manžel bude tetelit štěstím, že jo 

Autor: Marie   18.11.2012 v 11:03

Martino, na mně celá tato diskuse působí dojmem, že po nás chceš, abychom ti schválily, že jsi se rozhodla pro potrat, protože jiná možnost není. Nechci moralizovat, ale píšeš ,že máš šťastné manželství, tak doopravdy nechápu, že dovolíš jinému chlapovi, aby se tě vůbec dotkl. Nebo to bylo tak, že za tebou vlítl, když jsi byla sama, strhl z tebe oblečení, lehl na tebe a znásilnil? V tomto jediném případě chápu, že uvažuješ o interupci. Nechceš žít dál v nejistotě, že dítě, které se narodí, nemusí být stoprocentně manžela. Tím, že ho zabiješ, budeš šťastná. Myslíš, že se ti uleví a začneš znovu jako by se nic nestalo? Najdi si někde příspěvky s tématem, jak se žije po potratu. Sice jsem prožila jenom samovolný, ale cítila jsem se tak šíleně prázdná, něco ve mně zemřelo. Samozřejmě na to mají vinu i hormony, ale najednou je tu něco, co už nejde vrátit. To opravdu chceš jít na potrat, přijít domů, dělat, že se nic nestalo, milovat manžela, na vše zapomenou a cítit se bez viny? Zvaž, jestli na to máš. Jestli teď manželovi zapřeš interupci, ona se někde provalí, tak jak mu vysvětlíš, že jsi mu byla nevěrná, nevěděla jsi jestli je určitě to dítě jeho, tak jsi ho zabila. Co když už nedostaneš druhou šanci mu dítě dát? O to hůř mu budeš vysvětlovat, že jsi zabila dítě z lásky k němu. Nebo ho donosíš. Budeš žít s tím pocitem nejistoty, ale vědomím, že i když jsi udělala chybu, tím, že jsi dala přednost životu, si tuto chybu omluvíš. Může se samozřejmě stát, i když je to nepravděpodobné, že se za pár let provalí, že dítě není manžela. Pořád si myslím, že spíš pochopí to, když mu řekneš, že jsi neměla sílu to dát pryč. Ať se už rozhodneš jakkoli, věř mi, že potrat ti úlevu nepřinese. Bojím se, že ti bude ještě hůř.

Autor: desideria   18.11.2012 v 11:06

[232543] Mariano, máš pravdu, na druhou stranu si myslím, že přesně tenhle pocit viny Martině zatmavuje mozek, a nepustí tam ty normální těhotenský hormony. Jasně že u toho byli dva, ale to už je teď přece jedno. To už nikdo nevrátí, a hoďme kamenem, kdo v životě neudělal nějakou blbost, a pak si nemlátil hlavou o zeď, jak jenom mohl být za takovýho debila. To už se nedá vrátit zpátky, Martina se určitě poučila, na blbku nevypadá. Jde o to, co bude dál, zabije Tím potratem i svoje manželství? Patrně ano. Takže zůstane po potratu (s těma výčitkama, který by přišly, se patrně nedá současné peklo ani na zlomek srovnat), odvržená manželem a příbuznýma. To bude výhra, jak stehno. 

Nemám tuhle zkušenost, jen jsem potratila nevyvíjející se zárodek přirozeně, dodnes na to myslím, že kdyby se tenkrát objevilo srdíčko, tak už mám dítě tak a tak velký, vlastně stejně velký jako dcerka kamarádky, pořád na to myslím, jestli jsem měla hned zůstat doma z práce, ležet, že by se tam to srdíčko objevilo. A to jsem na ultrazvuku neviděla ani to srdíčko, a můj tehdejší manžel mi oznámil, že se TO stejně nenarodí, protože pán bůh ví, proč svině jako já nemůžou mít děti. Při potratu mě nechal celou noc v bolestech, ani doktora nezavolal. Stejně to bylo moje dítě! 

Teď jsme v těšení na holčičku s milujícím manželem, který se na ní moc těší, prožíváme každý den, a tyhle chvíle jsou moje odměna. 

Nebylo to moje rozhodnutí, že to dítě na svět nepřivedu, ale stejně na ten svůj  první pozitivní těhotenský test v životě nikdy nezapomenu 

Autor: desideria   18.11.2012 v 11:12

Martino, ještě mě napadá, jestli na to pořád takhle myslíš, procházíš něčím, co se nazývá zacyklované myšlenky. Možná tomu nejsi schopná čelit sama. Prostě to nejde, funguje to podobně jako deprese, změna hormonů v těle. Zkus znova kontaktovat doktory, patrně i s doporučením na psychiatrii, existují přípravky pro těhotné, které trochu upraví tu hormonální nerovnováhu. 

Autor: Martina   18.11.2012 v 11:30

Desideria: vidíš to, taky máš milujícího manžela s kterým se těšíte na miminko a to samé bych taky chtěla prožívat. Ano ten "styk" byl i moje vina, neměla jsem to dovolit, ale už se stalo a myslím si, že opravdu každý v životě udělá nějakou chybu, já za ní neskutečně trpím. Pořád na internetu hledám články, zda je možnost otěhotnění či nikoliv. Zatím mi to vše vychází, že je to mizivé, kort když si to opět vybavím, tak prostě nevím... Jak jsem psala na začátku i ten dotyčný muž má manželku s kterou přerušovaný pohlavní styk praktikují a dítě se jim povedlo až po plné ejakulaci. Mám okolo sebe i spousty žen, které takto žijí již několik let a dokonce vystřídaly i několik partnerů a nikdy nic, ale teď když mám v sobě už to miminko, tak prostě mám strach. Bohužel se mi do toho začali vracet mé zdravotní problémy se záněty močového měchýře a příšerné bolesti v podbřišku, takže v noci ani nespím a proto nad tím přemýšlím téměř celý den. Ano přiznávám, že tohle už je opravdu i na psychologickou pomoc, kterou jsem samozřejmě vyhledala, protože nemůžu o sobě říct, že bych byla silná osobnost, která by jen mávla rukou a žila s tím. Tak jako vím, že by se mi těžce žilo s tím, že jsem byla na potratu. Je to prostě 50:50... buď si to nechám a začnu věřit, že miminko je manžela, protože jsme to tak chtěli a po jednom zasunutí v dnešní době děti prostě nevznikají, protože je zázrak když se vše v dnešní době povede a nebo teda ta interupce, do které se mi opravdu nechce. Lhala bych všem i sobě samé. Ale na mě ani nezáleží, záleží mi na rodině a manželovi. Takže musím se prostě nějak sebrat a dívat se na to už racionálně, teď se mi to strašně lehce píše, ale převést to do reality je fakt složité. 

Autor: Marianna   18.11.2012 v 11:46

Marti : zajimala by me jedna vec...mozna se te to trochu dotkne nemusis nato odpovidat ale nedokazu si tu otazku odpustit. Jak se ted chovas a tvaris doma? Kdy manzel vi ze jsi tehotna ocividne je rad tesi se z toho ....ale ty tady jen pises jak jsi nestastna...to se ti dari to nestesti tak zakryvat a tvarit se jak se na to miminko tesis? jeste jednou se omlovam ale nemohla proste jsem se musela zeptat.

Autor: Erika   18.11.2012 v 11:56

no hurá Martino ! konečně trocha rozumu je cítit z tvého psaní a né jen poblázněnej mozek.Držim ti palce at se ti podaří se opravdu sebrat protože jinak se taky může stát ,že se tak vynervuješ,že o to dítě příjdeš.To si určitě nepřeješ.Mysli na to ,je to součást tebe taky a potřebuje klid aby bylo zdravé!

Autor: Janči   18.11.2012 v 11:56

Martino, drž se a zvládneš to. Začni věřit, že děti nevznikají z jedné kapky, to je fakt nemožné. Teď jsi jen zaslepená tím vším, ale až se v tobě mrňousek pohne, budeš šťastná a na všechno ostatní zapomeneš. Přestaň už se trápit tou "bludnou" myšlenkou a zaměř se na sebe a prcka. I jemu ubližuješ negativníma myšlenkama... Hodně štěstí