Autor: Zuzka K.   25.2.2013 v 21:25

[281508] AURELIE, já jsem též před pěti měsíci prožila svůj první porod, ale operačně k vůli poloze KP, takže nemůžu radit, ale můžu ti poradit jednu věc, kterou jsem po celou dobu těhotenství neuvědomovala a to bylo úskalí a význam kojení, být tebou, tak i na toto téma jukni na kojeni.net, protože se můžeš rozkojit i nerozkojit a nerozkojit se třeba k vůli špatnému přístupu sestřiček by bylo škoda, promiň, že ti nakládám další starost, ale uvidíš, zvládneš to a pak tu budeme číst jak se daří tobě a miminku. 

Autor: AURELIA   28.2.2013 v 17:58

holky díky za povzbuzení ani nevíte jak závidím všem co už mají miminka doma na celém tom prvním těhotenství jsou pro mě nejhorší tyhle poslední dny do termínu mám 6 dní a fantazie u mě fakt pracuje je to kouzlo přírody, protože když si přestavím celý průběh porodu hrůzaaa.. radší se na nějaké porody ani nedívám, nesla bych to mnohem hůř. Když nad tím tak uvažuju tak já jsem posera asi tak celkově vadí mi i odběr krve.. zas na druhou stranu je pravda, že od té doby co jsem těhu mě miminko dost povzbuzuje takže si připadám statečnější.. 

Autor: Monika4   28.2.2013 v 18:07

Aurelie neboj se já osobně budu rodit po čtvrté a kdyby to bylo taaaak hrozné nešla bych do toho.Bolí to no hodně ale nedokážu tu bolest popsat a nejkouzelnější je že ve vteřině kdy je mimi venku necítíš nic jen hromadu lásky a štěstí a to za to fakt stojí.

Moje maminka ještě před mým prvním porodem pronesla kouzelnou větu "Zuby jsou horší" a měla pravdu

Zvládneš to neboj se, protože podle mě je třičtvrtě porodu v hlavě.Opravdu zkus se uvolnit brát to jako cestu k vysněnému miminku prostě ven musí a když se budeš psychicky blokovat bude to horší.Poslouchej své tělo ono ti fakt řekne co a jak.

Držím palce na co nejrychlejší a nejhezčí porod.

Autor: AURELIA   3.3.2013 v 14:51

[283049]  určitě máš pravdu hodně jsem slyšela o tom že ten porod vlastně napůl řídíš ty sama tím jestli jsi nebo nejsi sevřená... určitě na to budu myslet.. chtěla bych do porodnice přijet s hlavou vzhůru nechtěla bych se tam předvést jako histerka... moc děkuji za povzbuzení a rady 

Autor: Jarka   3.3.2013 v 15:47

Jééé holky, tak to některým porod závidím a Mončo ty máš obzvláště kliku na super pohodovej porod! Já to tak jednoduché neměla a to jsem byla celé těhotenství pozitivně naladěná, vysmátá jak lečo, kolikrát jsem měla takové záchvaty smíchu, že jsem myslela, že porodím :-) Na porod jsem se těšila, nebála, něco vydržím. Na bolest jsem zvyklá a musím říct, že porod se nedá ničemu přirovnat, co se týče bolesti jako při menstruaci, tak to jste asi neměly křížové bolesti, ty jsou peklo a když se k tomu přidá oxytocin, šla jsem z kontrakce do kontrakce, jedna končila a už mi naskakovala dalšíí... Nakonec přes všechno možné nemožné snažení, tlačení, mimi nešlo ani o píď,nakonec to skončilo císařem v celkové narkóze, dost mě to mrzelo, jak jsem psala na porod jsem se moc těšila. Ale určitě je pořád lepší myslet pozitivně a nebát se a říkat si zvládly to tyhle, zvládnu to taky, ať už to dopadne jakkoliv...!!! Proto hlavu vzhůru, každý porod je jiný a být maminou je to nejlepší na světe!!

3.3.2013 v 16:43

Jarko, já to měla podobný  jako Ty, akutní císař pro nepostupující porod, akorát s epidurálem. Křížové bolesti jsem měla, každou kontrakci jsem myslela, že to nevydržím a že mě to roztrhne... - a pak čtu porody, které byly v pohodě... dopředu se to říct nedá, dokud si to člověk nevyzkouší, jaké to bude, každá jsme jiná... A přirovnat se to k ničemu nedá, u mě určitě ne k menstruačním bolestem.

Aurelia - hm... nevím nevím, já jela v autě na všech 4-ech na zemi za předníma sedadlama a prodýchávala kontrakce, obalená dekou místo kalhot, protože už jsem nebyla schopná se ani oblíct... a chůze byla taky téměř nemožná, tak dva kroky a kontrakce... s hlavou vzhůru jsem určitě nešla  Ale podle toho, jak se tam na mě tvářili, jsem zřejmě výjimka, které bolest snášela fakt špatně...

Pak čteš, jak někdo porodil v autě, hned po příchodu do porodnice nebo teď jsem četla někde na tomhle fóru, že holčina myslela, že je jí špatně od žaludku a už byla na 8 cm... možné je všechno

Autor: želfka Emer   3.3.2013 v 17:02

Já šla do porodnice v zimě v noci v mrazu pěšo (dobrovolně) a zpívali jsme si s manželem koledy (jen místo "Narodil se Kristuspán" to bylo "Narodí se Dorián"). Na každou kontrakci zastávka. Všechno OK. Náladu mi dokázali zkazit až v porodnici, když poslali manžela pryč s tím, že mu zavolají, až budou mít volný sál - teprve tam že může být se mnou.

Bolesti jsem si užila se vším všudy - když mi večer poprvé nabídli čípek, tak jsem si hrála na hrdinku, noc jsem proskučela aniž se o mě někdo zajímal a ráno už mi řekli, že to nemá cenu, že za půl hodiny je malej venku. Abych pravdu řekla, taky jsem se bolestí bála, tak jsem si hledala různé uvolňovací a přežívací techniky. Nejvíc mi pomáhal zpěv ukolébavek a pohupování ve sprše. Škoda, že jsem se styděla a bála se kontrakce zmírňovat, aby se nezpomalil porod. Příště si to oddělení užije s kompletní muzikou! Taky se mi dlouho dařilo soustředit se na něco jinýho. Prostě vypadnout ze svýho těla a dělat mozkem nějakou jednotvárnou činnost, na kterou je potřeba se koncentrovat. Bolest je úplně stejná, ale zůstává bolestí těla, aniž vleze na mozek. A když už nic nepomáhá, tak přijde na řadu již zmiňované zubní podobenství - bolest je to strašná, pitomá, nesnestielná, ale jen na jeden den. Ať to bude bolet sebevíc, do 24 hodin je z toho velká většina mamek venku se úplně svojím děťátkem!

Autor: AURELIA   5.3.2013 v 12:52

[284100]    moc hezkýýýýý porod fakt  čekám své první mimi a 6.3. mám mít termín jsem docela posera ale to byla asi každá když nevěděla o co jde.. hodně to na mě dopadalo tak před 5-6 týdny ale ted jak se to blíží se snažím být vyrovnaná a bojím se méně vlastně nicjiného mi ani nezbývá... tvůj příběh mě uklidnil a potěšil 

Autor: Telina   8.3.2013 v 00:51

Tak by mě zajímalo, jak to Aurelia zvládla a nebo jestli chudák furt čeká se strachem kdy to příjde, ale přesto držím moc palce a přidám vám holky moje dvě masakr zkušenosti s porodem. U svoji první holčičky když jsem ještě byla těhu jsem slyšela od kámošky taky tu hrdinskou větu že bolest zubů je horší. no, měla jsem i akutní zánět, ale to co jsem prožila při mojem prvním porodu.a to jsem na porod po celé těh.vlastně vůbec ani nemyslela....rizikový porod ve stylu 14ti hodinových bolestí, připoutaná v jedné poloze na lůžku, kdy jsem myslela že je moje poslední hodinka, mi lékař řekl, že s miminkem je zle a půjde ven císařem, tak už jsem se začla hroutit a strašně brečet, ale ostatní dva lékaři doporučili zas nějakou kapačku a nakonec malá vylétla asi za 5 hodin ven a hormonální euforie lásky jela naplno. No a při mém druhém těhotenství, jsem si prožívala hrozné deprese a nezastavitelný pláč a nakonec psycholožka udělala závěr: strach z nastávajícího porodu. Ale říkala jsem si, přece druhé je venku rychleji, už vím co a jak atd. Jenže to co následovalo, byl pro mě vcelku šok. dva dny po termínu mě hospitalizovali, že prý se jim nelíbí stav miminka resp. ozvy. v den termínu bylo mimi hlavičkou dolů, ale o dva dny se otočilo zpět, navíc pořádný 4kilový dáreček. Hrdinka jsem chtěla rodit spontánně, ale nakonec se porod zastavil že miminko musí rychle ven a tak se konal akutní cís. řez a rizikový porod číslo dvě. Jenže nikdo mi nic neřekl, jen že nemají čas a do finále mi až bylo po všem řekli, že se jim podařilo nás zachránit....takže i když jsem chtěla dětí víc,jsem ráda, že jsem to přežila a moji dva cvrčkové taky. Takže se už nikomu nedivím, že má z porodu strach, ale tímto nechci strašit, ale maminky co se bojíte, nezapomeňte, že máme pořád dobré lékaře. proto taky kdybych se rozhodla rodit doma.............opravdu se nebojte, jen to berte reálně a věřte, že každá si musíme projít to svoje, ale nakonec to opravdu dopadne dobře a to miminko za to přece stojí. Zdraví vás Telina